Ukrajinci v Charkově navrhli Dozor-B, který se mění jako švýcarský nůž. Poláci ho chtěli tak moc, že si ho vyrábí sami

Když se v únoru 2007 na zbrojním veletrhu IDEX v Abú Dhabí poprvé ukázal nízký čtyřkolový obrněnec s ukrajinskými znaky, málokdo tušil, že půjde o zárodek jedné z nejpružnějších lehkých platforem východní Evropy. Za Dozorem-B stálo Charkovské konstrukční strojírenské byro pojmenované po Morozovovi, tatáž kancelář, která kdysi dala světu legendární tank T-34. Tentokrát ale nešlo o těžký průlomový stroj. Šlo o něco jiného: univerzální lehký základ, který měl umět všechno trochu, a nic z toho špatně.

Jedna platforma, tucet tváří

Dozor-B váží necelých deset tun. Motor Deutz o výkonu 140 kW (190 koní) ho žene až na 110 km/h po silnici, posádku tvoří tři členové a k nim se vejde pět výsadkářů. Balistická ochrana zastaví průbojné střely ráže 7,62 mm, podlaha odolá výbuchu odpovídajícímu 0,5 kg TNT. Na papíře nic převratného, v téhle váhové třídě existují desítky konkurentů.

Jenže papír nezachycuje to podstatné. Charkovští konstruktéři od začátku počítali s tím, že základní korba ponese různé nástavby. Oficiální ukrajinské materiály uvádějí minimálně tyto role:

• APC – základní obrněný transportér
• Sanitní verze – evakuace raněných z první linie
• Velitelsko-štábní vozidlo – komunikační uzel pro velitele
• Průzkumná a hlídková verze – lehký průzkum předsunutých pozic
• Policejní varianta – pro vnitřní bezpečnostní složky
• Nosič PTŘS – samohybný protitankový komplet
• 120mm minometná varianta – nepřímá palebná podpora

Polská firma Mista k tomu později přidala opravárenskou, zdravotnickou a protipovstaleckou konfiguraci. Jeden podvozek, tucet tváří. Právě v tom spočívá logika „švýcarského nože“, ne v tom, že by Dozor-B cokoliv dělal lépe než specializovaný stroj, ale v tom, že brigádní velitel dokáže z jedné platformy pokrýt řadu útvarových potřeb za zlomek ceny těžších západních osmkolek.

Z Charkova do Polska přes výrobní potíže

Sériová výroba prvních ukrajinských kusů běžela ve Lvově a provázely ji problémy. Vojáci 95. výsadkové brigády, kteří Dozor-B testovali v reálném provozu, chválili spolehlivost oproti starším BRDM a BTR-80, tichý motor a průchodivost terénem. Zároveň ale hlásili hluk v kabině, špatný výhled řidiče, potíže s věží a opotřebení některých uzlů podvozku. Kusy s nájezdem přes 20 000 kilometrů fungovaly bez těžkých poruch, solidní výsledek pro lehkou platformu, ne však bezchybný start.

Právě mezera mezi kvalitním návrhem a nedotaženou sériovou výrobou otevřela dveře Polákům. V roce 2013 polská firma Mista koupila exemplář Dozoru-B, získala licenci a na veletrhu MSPO v Kielcích představila vlastní verzi pod jménem Oncilla. Nešlo o pouhé přelepení štítku. Oncilla dostala motor Iveco NEF 4 o výkonu 154 kW (210 koní), polskou radiostanici FONET, ručně ovládanou věž s 12,7mm kulometem NSVT a balistickou ochranu posunutou na úroveň STANAG 4569 Level 3 s protiminovou odolností Level 2. Mista tak vzala ukrajinský koncept a vyřešila řadu provozních nedostatků, které trápily původní výrobu.

Oncilla se vrací do války

Ironický oblouk příběhu: vozidlo navržené v Charkově, vyráběné v Polsku, se po roce 2022 vrátilo bojovat na Ukrajinu. V březnu 2023 ArmijaInform informoval, že ukrajinská vojenská rozvědka GUR převzala 30 modernizovaných Oncill, které „už bojují a zachraňují životy“. Mista dnes uvádí přes 200 dodaných kusů prověřených válkou s Ruskem. Paralelně zůstává ve službě i původní Dozor-B; v prosinci 2023 GUR oznámila převzetí dalších dvou kusů.

Voják s přezdívkou Igor, který s Dozorem-B sloužil v plnohodnotné válce, pro ArmijaInform v červnu 2024 řekl, že by mu „postavil pomník“. Chválil mobilitu v bahně a křovinách i solidní odolnost proti střepinám při nepřímé palbě. Proti přímému zásahu těžší municí ale lehká platforma logicky neobstojí, to nikdy nebyla její role.

Česká stopa: od brněnského veletrhu k průmyslové spolupráci

Dozor-B se v roce 2015 představil i na brněnském veletrhu IDET, který slavnostně otevřelo české ministerstvo obrany. Důležitější než samotná expozice bylo to, co přišlo v prosinci téhož roku: Ukroboronprom a česká státní firma VOP CZ podepsaly memorandum o přiblížení Dozoru-B standardům NATO. Česká armáda sice provozuje vlastní těžší platformu Pandur II 8×8, dvacetitunový obrněnec s ochranou až STANAG Level 4, tedy zcela jiná váhová a schopnostní liga, a o nákupu Dozoru-B ani Oncilly není v odtajněných přehledech ani zmínka. Průmyslová spolupráce ale pokračuje: v únoru 2023 Ukroboronprom a VOP CZ formalizovaly partnerství v oblasti výroby, oprav a společného vývoje obrněné techniky. Brno nebyla jednorázová epizoda.

Proč zrovna ukrajinská licence

Nabízí se otázka, proč Mista nesáhla po některém ze zavedených západních typů. Odpověď je pragmatická. Licenční ukrajinská platforma byla pro středně velkou polskou firmu dosažitelnější, levnější a otevřenější k vlastním úpravám než produkty velkých západních koncernů, kde jsou bariéry vstupu i ceny řádově vyšší. Mista tím získala rychlou cestu k lehké 4×4 platformě s exportním potenciálem, a válka na Ukrajině jí dala nejtvrdší možnou referenci.

Dozor-B není zázračný obrněnec. Je to cenný lehký základ, který přežil přesuny výroby, licenční cestu do Polska, konstrukční přepracování a návrat do války v podobě, kterou jeho charkovští tvůrci nemohli předvídat. Někdy je nejlepší zbraň ta, která umí být čímkoli.