Ukrajinská protiraketová Freya závisí na sovětských raketách S-300. Analytička vysvětluje, proč to nemůže fungovat

Dne 13. července 2026 se v Paříži sešli zástupci devíti evropských zemí (Dánska, Francie, Německa, Itálie, Nizozemska, Norska, Španělska, Švédska a Spojeného království), aby poprvé jednali o projektu FREYJA. Volodymyr Zelenskyj ho představil jako cestu k levné evropské protibalistické obraně, která by Ukrajinu zbavila závislosti na amerických Patriotech. Jenže o třináct dní později vyšel na serveru Responsible Statecraft text, který celý koncept rozebral na součástky. Jeho autorka, Jennifer Kavanaghová z think-tanku Defense Priorities, tvrdí, že Freya v krátkém horizontu fungovat nemůže, a její argumenty stojí za pozornost.

Sovětská raketa, západní mozek

Jádro projektu Freya tvoří interceptory řady FP-7.x, které vyvíjí ukrajinská firma Fire Point. Jejich základ vychází z konstrukční školy střel 48N6 a 5V55, tedy raket, které poháněly sovětské a ruské systémy S-300 a S-400. Není to kopie. Fire Point bere osvědčenou aerodynamiku a tělo rakety a osazuje je novou elektronikou, datalinkem a naváděním. Firma tvrdí, že jeden interceptor vyjde na zhruba 17 milionů korun. Pro srovnání: americká střela PAC-3 MSE stojí podle rozpočtu americké armády pro fiskální rok 2026 přibližně 95 milionů korun za kus.

Cenový argument zní lákavě. Problém je, že cena jedné rakety nevypovídá o ceně celé schopnosti. Freya potřebuje radary, řízení palby, systém včasného varování a datové propojení se spojenci. Nic z toho Fire Point nevyrábí sám. V červnu 2026 firma podepsala memorandum s německým HENSOLDT o dodávce radarové části. Další komponenty mají přijít od evropských partnerů. Levná raketa je tedy jen jeden dílek skládačky, jejíž zbytek zatím existuje převážně na papíře.

Proč analytička říká „nemůže fungovat“

Kavanaghová staví svou skepsi na třech pilířích. Za prvé: Freya je „systém systémů“. Integrace radarů, řízení palby, komunikačních sítí a interceptorů od různých výrobců z různých zemí je technicky i byrokraticky mimořádně náročná. Evropa má s tímhle čerstvou zkušenost; v červnu 2026 se rozpadl francouzsko-německý projekt stíhačky FCAS právě na sporech o duševní vlastnictví, řízení a rozdílné národní požadavky.

Za druhé: exportní kontroly. Klíčové technologie (senzory, infračervená hlavice pro terminální fázi navedení, softwarové knihovny) podléhají přísným režimům. Není jisté, že je evropské vlády pustí do výroby na Ukrajině, tedy do země ve válce.

Za třetí: čas. Zelenskyj v Paříži mluvil o dvanácti měsících. Fire Point dříve zmiňoval konec roku 2026. Podle odborného serveru Janes se první test zachycení balistické rakety plánuje přibližně na červenec 2027, a současná verze FP-7.x navíc stále používá tříštivou hlavici, zatímco plánovaný přechod na přímý zásah je teprve v budoucnu. Kavanaghová odhaduje realistický horizont na minimálně dva roky. Freya nepomůže tuto zimu. Pravděpodobně ani příští.

Co bude chránit ukrajinská města do té doby

Rusko jen v roce 2026 odpálilo na Ukrajinu přes 500 balistických raket. Proti nim dnes funguje v podstatě jediný spolehlivý nástroj: americký Patriot. Těch je ale málo a jejich interceptory jsou drahé. Francie na pařížském summitu oznámila licenční výrobu střel Aster pro systém SAMP/T, což je další protibalistická vrstva, ale ani ta nepokryje celé území.

Ukrajina tak bude muset dál tvrdě prioritizovat. Chránit několik klíčových měst a kritickou infrastrukturu, ne celý vzdušný prostor. Zelenskyj sám přiznal, že s balistickými raketami je „objektivně velmi těžké“ se vypořádat a že nové protibalistické střely potřebuje doslova denně.

Politický projekt s technickým jádrem

Freya není čistý marketing. Existuje prototyp, existuje průmyslová dohoda s HENSOLDT, Fire Point deklaruje ambici vyrábět až dva tisíce interceptorů ročně. Současně je ale zřejmé, že Zelenskyj projekt rámuje jako nástroj, jak Ukrajinu „zadrátovat“ do evropské bezpečnostní architektury. Pokud Evropa investuje do společného protibalistického štítu, těžko se pak od Ukrajiny odvrátí.

Kavanaghová v tom vidí riziko: Ukrajina nevytváří soběstačnost, jen mění typ závislosti. Místo amerických Patriotů bude záviset na evropských radarech, financích a politické vůli. A ta může kolísat; Francie a Německo současně budují vlastní protibalistickou obranu a systém včasného varování JEWEL, takže Freya pro ně nemusí být jedinou ani hlavní prioritou.

Pro Česko je projekt zatím vzdálený. Praha nebyla mezi devíti zeměmi na pařížském summitu a česká protivzdušná obrana se pohybuje v nižších vrstvách; systémy SPYDER a RBS-70 řeší jiný typ hrozby než balistické rakety. Freya by českou PVO spíše doplnila, než nahradila.

Freya dává smysl jako střednědobý akcelerátor evropské protibalistické integrace. Jako řešení nejbližší zimy je to ale příslib, který zatím nemá čím střílet.