Ukrajinská tanková škola navazuje na tradici charkovského Malyševova závodu. Ten se po rozpadu SSSR vydal vlastní cestou.
Ukrajinský vojenský průmysl dokázal zkonstruovat a vyrábět skutečně špičkové zbraně. Mezi nimi nechybí samozřejmě ani tanky. Ke světové špičce jistě patří i T-84 Oplot, který sice navazuje na sovětské konstrukce, ale veškeré jeho technologie jsou už dnes vytvořeny a vyráběny na Ukrajině. Jeho strastiplná historie a osud jako by symbolizovaly celých posledních 30 let ukrajinského státu
Potomek Sovětů a pákistánský problém
Tank Oplot vznikl v Charkově v legendárním Malyševově závodě, kde sídlí i Morozovova konstrukční kancelář, která byla založena již roku 1927. V té vznikly tak legendární konstrukce, jako byla řada tanků BT, legenda 2. světové války T-34 nebo nejvyráběnější stroj studené války T-54. Konstrukce T-84 přímo navazovala na tanky T-64 a T-80 UD, vyvinuté také v Charkově, které ve své době představovaly naprosto špičkové konstrukce a Sověti je nikdy neuvolnili k exportu.
T-80 UD se od svého předchůdce T-80 lišil především pohonem a jiným tvarem věže. T-80 UD byl poháněn dieselovým šestiválcem 6TD-6 s výkonem 1000 koní. Na rozdíl od jiných verzí, které byly poháněny turbínou, byl tank levnější, lehčí, měl o něco nižší spotřebu a mohl operovat v teplotách od +55 C° až po -50 C°. Klesla však rychlost ze 70 km/h na 65 km/h. Tvar věže u „ukrajinského“ T-80 UD byl šestiúhelníkový a měl vyšší balistickou odolnost než původní kulatá věž.
Po pádu Sovětského svazu se Ukrajina rozhodla pokračovat ve výrobě a vývoji T-80 UD, který se začal v tehdejším SSSR vyrábět teprve roku 1987. Na světových přehlídkách a vojenských výstavách stroj překvapoval svými manévrovacími schopnostmi a moderní technikou. Zajímavá byla oproti konkurenční západní technologii i cena. Proto se předpokládalo, že ukrajinské tanky ovládnou trh a na dračku půjdou především v zemích třetího světa. První a poslední úspěch přišel ale jen z Pákistánu.
Ten objednal roku 1996 320 T-80 UD. Po odeslání prvních 15 kusů v roce 1997 přišla studená sprcha. Ozvalo se Rusko s tím, že Ukrajina nemá právo exportovat tank, neboť T-80 je ruským duševním vlastnictvím, a obsahuje více než 70 % komponent vyráběných mimo Ukrajinu. Rusko se tak nejen snažilo nabourat obchodní úspěch Ukrajiny, ale i oslabit nepřítele svého indického spojence. Ukrajincům se však s největším vypětím sil a za použití vlastních technologií podařilo zakázku v roce 2002 dokončit.
Jen ukrajinské komponenty a zvládnutá konstrukce děla
Bylo tedy potřeba obejít veškerou ruskou součástkovou základnu a chráněné technologie, aby už Ukrajina při exportu nečelila podobným problémům. Tak se roku 1994 začal rodit T-84 Oplot. Ukrajinský stroj měří 7,075 metru, na šířku má 3,4 metry a na výšku 2,8 metru. Hmotnost je 51 tun. Již rozměry stroj překonává své západní i ruské konkurenty, neboť je mnohem menší, a proto je na bojišti menším cílem.
Novým srdcem stroje je motor 6TD-3. Jedná se o dieselový mnohopalivový šestiválec s monstrózním výkonem 1500 koní. Převodovka je automatická a odpružení podvozku zajišťují torzní tyče. Poměr hmotnosti a výkonu je skvělý, a tak je Oplot přezdívaný díky manévrovatelnosti a rychlosti, která je až 70 kilometrů v hodině, jako „Létající tank“. Dojezd je 450 kilometrů a řidič sedí uprostřed korby. Stroj je schopen za pomoci brodicího zařízení překonávat toky o hloubce 5 metrů.
Velkým problémem byla výzbroj a pancéřování tanku. Keramické desky pro vrstvený pancíř stroje se vyráběly v Rusku. Ukrajinci je proto nahradili gumovými pláty, které mají keramiku údajně plně nahradit. Reaktivní pancíř tvoří systém Nož, který je navržen jako „skládačka“ z menších modulů a funguje tak, aby při explozi jednoho nezničil nebo nepoškodil sousední reaktivní blok. Tento systém má být o 200 až 300 procent účinnější, než konkurenční systémy. Tank je vybaven i systémem aktivní obrany Zaslon (bariéra), který je naváděn radarem a je schopen zasáhnout protimunicí řízenou střelu protivníka.
I s ruským kanónem byly právní problémy. Ukrajinci proto upravili původní 2A46 na vlastní bezlicenční verzi KBA-3. Pro tento hladký kanón ráže 125 milimetrů jsou k dispozici čtyři typy granátů: protipancéřová průbojná šípově stabilizovaná munice s oddělitelným pouzdrem (APFSDS), vysoce explozivní protipancéřová (HEAT) a vysoce výbušná fragmentační munice. Z kanónu lze vystřelit i laserem naváděnou střelu, která může sestřelit třeba helikoptéru.
Přesnost nadevše a zoufalý postoj ukrajinských politiků
Oplot je vybaven plně automatickým nabíjením. V tanku je celkem 46 granátů, z čehož je 22 v zásobníku kanónu. Díky vysoké automatizaci je posádka pouze tříčlenná. Systém řízení palby velitele PKN-6 je vybaven panoramatickým nočním i termálním viděním, a je schopen zachytit nepřítele až na 8 kilometrů. Palba je pak korigována systémem stabilizace kanónu a balistickým počítačem LIO-V.
Dalšími zbraněmi, kterými Oplot disponuje, je koaxiální kulomet ráže 7,62 milimetrů KT-7.62 se zásobou 1 250 nábojů a protiletadlový kulomet KT-12.7 ráže 12,7 milimetrů se zásobou 450 nábojů. Velitel může ovládat zbraň dálkově z tanku. Dalším technickým vybavením tanku je obranný systém Varta. Může odpalovat klamné cíle, světlice a pokládat kouřovou clonu. Systém je vybaven i rušičkami a laserovými výstražnými systémy.
První varianta Oplotu byla zkonstruována a vyrobena v letech 1994 a 1995. Ukrajinská armáda o tank nejevila zájem. Vláda žila v domnění, že zemi nic nehrozí, a tak byla armáda hluboce podfinancovaná a téměř v rozkladu. Malyševský závod se proto pokusil tank udat na světových trzích a získat zakázky nutné i k samotnému přežití firmy.
Roku 2000 svitla naděje z Turecka, které se poohlíželo po novém hlavním bojovém tanku. Tak z T-84 vznikl Yatagan. Hlavním rozdílem od Oplotu byl kanón. Tank pro Turecko měl 120 milimetrový kanón schopný používat standardní munici NATO. Bohužel v sousední zemi stroj neuspěl. Stejně tak ani při výběrovém řízení v Řecku, Peru, Kazachstánu a Ázerbájdžánu neslavil Oplot úspěch.
Vítězství v Thajsku a konec nadějím?
Roku 2011 se však zablesklo na lepší časy. Oplot si vybrala thajská armáda. Objednávka zněla na 49 tanků za 200 milionů USD. I ta bohužel narazila na realitu. Z kdysi výkonného charkovského závodu s 50 000 zaměstnanci zůstalo jen torzo s desetinou pracovníků. Thajci byli nespokojeni nejen s kvalitou dodávek, kdy se nové tanky musely vracet do továrny k opravám, ale i dobou výroby. Dodávka byla splněna až roku 2017. Bangkok navíc prohlásil, že opci na dalších 150 kusů nevyužije.
Ukrajinská armáda objednala ve stejné době deset tanků. Zakázka byla brzy zrušena, protože na ni neměl stát peníze. Vše se začalo měnit s ruskou anexí Krymu roku 2014. Naděje svitla i pro nově přejmenovaný BM Oplot. Armáda projevila zájem o 50 tanků. Ředitel Malyševského závodu sliboval, že jeho továrna dokáže vyrobit 30 až 40 tanků ročně, a potenciálně by to mohlo narůst až na 120 Oplotů ročně.
Číslo se ukázalo absolutně nereálným. V první řadě kvůli anexi Krymu a bojům v Doněcku Ukrajina přišla o zhruba 40 strategických továren, které dodávaly díly i na Oplot. Bez nich se sice podařilo postavit ještě dva prototypy BM Oplot M2, ale jejich masová výroba byla vyloučena. Navíc továrna byla plně vytížena modernizacemi T-64 na verzi „Krab“, která se měla stát páteří nového ukrajinského vojska, a uváděním do provozu zakonzervovaných T-80. Celkem má ukrajinská armáda 5 Oplotů.
V současné době je samozřejmě jakákoliv masová výroba ukrajinského tanku BM Oplot vyloučena, protože se o Charkov vedou tvrdé boje s ruskou armádou. Stroj v sobě spojoval schopnosti ukrajinských konstruktérů a dělníků, ale i touhu Ukrajiny a Ukrajinců jít vlastní cestou. Bohužel doba ani okolnosti stroji nepřály. Snad se v budoucnu vylepšený Oplot vrátí, aby se stal páteří obrněných sil nezávislé Ukrajiny.
Zvládl by Oplot v boji porazit i T-14 Armatu?
Zdroj: Zaloga, Steven J. Střední tank T-80. Poslední šampion tankových vojsk Sovětské armády, Praha, 2011
Výcvik a cvičení
|
PŘEČTENÍ: 70886
Události
|
PŘEČTENÍ: 70116
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 69012
