Ruské dělostřelectvo vypadá rázem úplně zaostale. Superdělo LORAS z Německa dostřelí 60 km a drony ho nedostanou

Dne 15. června 2026 stáhla francouzsko-německá zbrojní skupina KNDS plachtu z demonstrátoru, který v dělostřeleckém světě nemá přímou konkurenci. Systém RCH 155 LORAS (zkratka pro Long Range Artillery System) staví na jednoduché, ale ambiciózní myšlence: vzít osvědčený bezosádkový dělový modul AGM, posadit ho na pásový podvozek Boxer Tracked a osadit hlavní novou, výrazně delší než dnes běžnou. Výsledkem má být houfnice, která s konvenční tříštivotrhavou municí dostřelí přes 60 kilometrů a se speciálními granáty až 100 kilometrů. Pro srovnání, dnešní standard houfnic NATO se pohybuje kolem 40 kilometrů s běžnou municí. A právě ten rozdíl mění pravidla hry.

Proč 60 kilometrů mění všechno

Klíčem k deklarovanému dostřelu není žádná revoluční fyzika, ale důsledná inženýrská práce na třech frontách najednou. Hlaveň má ráži 155 milimetrů a délku 58 ráží; oproti dnes standardním 52 rážím je to téměř o metr delší trubka, v níž má střela víc času nabrat rychlost. K tomu přidává KNDS větší spalovací komoru a systém až osmi modulárních prachových náplní místo šesti, které používá například CAESAR. Třetím pilířem je zcela nová rodina munice, kterou vyvíjí KNDS France v závodech v Bourges přímo pro tuto zbraň.

Pierre Septfons, inženýr KNDS France, to v rozhovoru pro Defense News vysvětlil přímočaře: cílem bylo dostat 60 kilometrů z běžného tříštivotrhavého granátu, ne ze specializované a drahé raketově asistované munice. Starší 52rážové granáty zůstávají kompatibilní, ale delší dostřel z nich automaticky neplyne. Jde tedy o systém navržený jako celek, hlaveň, náboj i náplň musí hrát dohromady.

Proč je to důležité? Protože 60 kilometrů s konvenční municí posouvá klasickou houfnici do pásma, kde dosud operovaly výhradně raketomety. A dělostřelecký granát stojí zlomek ceny řízené rakety. KNDS navíc argumentuje tím, že dnes neexistuje polní obranný systém, který by klasický dělostřelecký granát spolehlivě zachytil. Raketu zachytíte. Granát ne.

Jak se schovat před drony, když je vidí všechno

Žádný zázračný silový štít kolem houfnice neexistuje, a KNDS nic takového ani netvrdí. Ochrana stojí na jiné logice, kterou válka na Ukrajině trvající déle než čtyři roky brutálně ověřila.

Americká vojenská studie analyzující poučení z roku 2023 popisuje, jak levné komerční i vojenské drony dramaticky zkrátily cyklus „najít, zaměřit, zničit“. Ruská barážující munice Lancet má dosah kolem 40 kilometrů. FPV drony operují typicky do 10 až 15 kilometrů od linie dotyku. Houfnice s dostřelem 40 kilometrů tak musí střílet z pozic, kde je Lancet může zasáhnout a FPV drony je mohou najít. LORAS s dostřelem přes 60 kilometrů odsune baterii za tuto hranici, ne do absolutního bezpečí, ale do pásma, kde většina dnešních frontových bezpilotních prostředků jednoduše nedolétne.

K tomu přidejte další vrstvy přežití:

• Bezosádková věž – v dělostřeleckém modulu AGM nesedí nikdo, posádka dvou lidí zůstává v chráněné části korby.
• Střelba bez podpěr – žádné rozložení opěrných noh, žádné minuty navíc v odkryté pozici.
• Rychlé opuštění pozice – pásový podvozek Boxer Tracked umožňuje okamžitý odjezd po výstřelu, klasický postup „vystřel a ujeď“.
• Maskování a sebeobrana – kouřové prostředky, maskovací systém Barracuda, volitelná dálkově ovládaná zbraňová stanice pro obranu proti pěchotě i lehkým dronům.

Proti hlubšímu průzkumu, satelitům nebo dlouhodosahové barážující munici to absolutní ochranu neposkytuje. Ale na dnešním bojišti, kde většinu ztrát dělostřelectva způsobují právě FPV drony a Lancety, je to zásadní posun.

Proč ruské dělostřelectvo vypadá vedle LORAS staře

Rusko má silnou dělostřeleckou tradici a obrovskou masu hlavní. Jenže právě ta masa je problém. Páteří ruského dělostřelectva zůstávají systémy jako 2S19 Msta-S, samohybná houfnice ráže 152 milimetrů se standardním dostřelem kolem 29 kilometrů. Podle odborné studie publikované v Canadian Army Journal je i nejmodernější ruská samohybná houfnice 2S35 Koalicija-SV uváděna s dostřelem 40 kilometrů se standardní municí. Koalicija má bezosádkovou věž, tříčlennou posádku a impozantní kadenci až 16 ran za minutu; na papíře solidní stroj.

Jenže 2S35 není a v dohledné době nebude standardní houfnicí ruské armády. Vznikla v malých počtech a válka na Ukrajině její masovou výrobu neurychlila. Většina ruských baterií stále pracuje s technikou, jejíž základní dostřel končí tam, kde LORAS teprve začíná.

Srovnání klíčových parametrů:

Nejde o to, že by Rusko neumělo stavět moderní děla. Jde o to, že LORAS posouvá laťku tak vysoko, že naprostá většina ruské provozované trubkové artilerie (a to jsou tisíce kusů) vypadá vedle něj jako předchozí generace. A právě v tom je síla konceptu: nemusí porazit jeden ruský prototyp, stačí, že přeskočí celou ruskou dělostřeleckou masu.

Kdy a pro koho

LORAS zatím existuje jako demonstrátor. Podle Septfonse KNDS cílí na sériovou výrobu v rozmezí let 2032 až 2035. Střelecké zkoušky se mají podle části zdrojů rozběhnout ještě během roku 2026. Vývoj firma financuje z vlastních prostředků, startovní zákazník zatím oznámen nebyl.

Do té doby ponesou tíhu dělostřelectva NATO zavedené systémy: Panzerhaubitze 2000 s dostřelem kolem 54 kilometrů podle typu munice, CAESAR 8×8, švédský Archer a kolová verze RCH 155. Britská vláda to řekla explicitně: Archer bude přechodovým řešením do nástupu RCH 155.

Česká armáda mezitím řeší vlastní přechod z 48 kusů zastaralých 152mm houfnic vz. 77 DANA na 155mm systém CAESAR 8×8 na podvozku Tatra. O LORAS se v českých oficiálních zdrojích nemluví, ale samotný směr, který KNDS ukazuje, definuje, co bude za deset let standard.

Víc než houfnice, ekonomický argument

KNDS nepředstavila LORAS jako jednu houfnici, ale jako celou rodinu. Nová 58rážová zbraň má být montovatelná na kolové i pásové platformy různých výrobců. Jde o modulární architekturu, která má umožnit armádám vybrat si podvozek podle svých potřeb a rozpočtu, ale sdílet stejnou hlaveň, munici a palebný výkon.

A pak je tu ten nejprostší argument: granát je levnější než raketa. Pokud houfnice dokáže zasáhnout cíle v hloubce 60 až 100 kilometrů, přebírá část úkolů, které dnes plní raketomety typu HIMARS nebo M270, za zlomek ceny za výstřel a s municí, kterou žádný dnešní polní systém protivzdušné obrany spolehlivě nezachytí.

LORAS možná na ukrajinské bojiště přijde příliš pozdě. Ale směr, který ukazuje (dál, rychleji, s menší posádkou a hlouběji v týlu), je přesně ten, který válka trvající přes čtyři roky vynutila. A pro každého, kdo dnes velí ruské dělostřelecké baterii s dostřelem 29 kilometrů, je to zpráva, která klidné spaní nepřinese.