Ruské bojové vozidlo pěchoty BMP-3M kombinuje na jednom podvozku 100mm kanon, 30mm automat a kulomet, a k tomu systém aktivní obrany. Na papíře děsivá kombinace. Na bojišti ale umírá po stovkách.
Málokteré pásové vozidlo pěchoty na světě nese tak silnou výzbroj jako BMP-3M. Tříhlavňová zbraňová stanice dokáže střílet klasickou municí, řízenými protitankovými střelami i automatickou palbou na lehce obrněné cíle a vrtulníky. K tomu přidejte schopnost plavat i bez přípravy, motor o výkonu přes 660 koní a volitelný systém, který má přilétající protitankovou střelu zničit dřív, než dopadne. Jenže za touhle palebnou silou se skrývá kompromis, který ukrajinská fronta odhaluje den za dnem: co platí tuny výzbroje, když pancíř nedrží?
Tři hlavně v jedné věži
Srdcem BMP-3M je zbraňový komplet, jaký nemá v kategorii bojových vozidel pěchoty obdobu. Hlavní zbraň tvoří 100mm kanon 2A70, který slouží zároveň jako odpalovací zařízení pro řízené protitankové střely 9M117M1 Arkan s dosahem až 4 000 metrů a kadencí 10 ran za minutu. Vedle něj sedí 30mm automatický kanon 2A72 schopný ničit pozemní i vzdušné cíle rovněž do 4 000 metrů. Trojici uzavírá spřažený 7,62mm kulomet PKT. Základní verze BMP-3 navíc nese dva čelní 7,62mm kulomety v korbě, ovládané střelci z desantu.
Podle exportního prospektu Rosoboronexportu má základní BMP-3 hmotnost 18,7 tuny. Titulkových 22 tun odpovídá těžší modernizované konfiguraci BMP-3M, která přibírá přídavné pancéřování, nový systém řízení palby s termovizí, silnější motor UTD-32T a volitelnou aktivní ochranu. Právě tento nárůst hmotnosti je vedlejším efektem snahy dostat na lehký obojživelný podvozek co nejvíc palby a ochrany najednou.
Jak „sama sestřeluje“ střely
Označení „sama sestřeluje protitankové střely“ neznamená, že by BMP-3M mířila kanonem na přilétající granát. Jde o dvě vrstvy obrany, které pracují automaticky.
- Arena-E je takzvaný hard-kill systém aktivní obrany. Radar detekuje přilétající střelu a v posledním okamžiku odpálí protináboj, který ji má zničit ještě před dopadem na pancíř.
- Štora-1 funguje jako soft-kill vrstva, soustavou infračervených rušiček a laserových senzorů se snaží zmást naváděcí systém nepřátelské střely, aby minula cíl.
Zní to přesvědčivě, ale je třeba dodat kontext. Izraelský systém Trophy od firmy Rafael má veřejně deklarovaný bojový rekord, přes 500 000 provozních hodin a schopnost 360° ochrany včetně hrozeb útočících shora. Arena-E takto transparentní záznam nemá. A Štora-1 je logicky méně účinná proti moderním střelám typu „vystřel a zapomeň“, které po odpálení nevyžadují laserové navedení, a tedy je není čím rušit. Zpráva americké Kongresové výzkumné služby (CRS) navíc upozorňuje na obecné limity všech systémů aktivní ochrany: ohrožení vlastní pěchoty v blízkosti vozidla, náchylnost k protiopatřením a vysoké náklady na integraci.
Plovoucí, rychlá, a přesto zranitelná
Obojživelnost je jedním z trumfů celé rodiny BMP-3. Dvojice vodometů umožňuje překonávat vodní překážky bez přípravy rychlostí kolem 10 km/h. Na silnici se BMP-3M pohybuje rychlostí přes 70 km/h. Pro lehkou pásovou platformu je to vynikající mobilita, která dává smysl v ofenzivních operacích na otevřeném terénu.
Jenže mobilita a palebná síla mají svou cenu, a tou je pancíř. Boky a záď vozidla zůstávají zranitelné i proti ručním protitankovým zbraním. V městském boji, kde se střílí ze všech směrů, je to fatální handicap. Moderní protitankové systémy jako švédsko-britský NLAW od firmy Saab navíc útočí v režimu přeletu nad cílem, kdy střela zasáhne jeho nejslabší horní partie. Proti tomuto typu útoku není ani Arena-E, ani přídavné pancéřování spolehlivou zárukou.
Srovnání se západními konkurenty mluví jasně. Německý Schützenpanzer Puma váží v bojové konfiguraci přes 43 tun, nese bezosádkovou věž, systém měkké ochrany MUSS a protitankové řízené střely MELLS s dosahem 4 000 metrů. Americký Bradley M2A4E1 od BAE Systems přidává vlastní systém aktivní ochrany a modernizované zaměřovače. Oba západní stroje sázejí na přežitelnost posádky jako prioritu číslo jedna. BMP-3M volí opačnou filozofii: maximální palbu na co nejlehčím podvozku. Na papíře je ostřejší. Na bojišti je křehčí.
Co říká ukrajinská fronta
Válka na Ukrajině, která trvá od února 2022, tedy již více než čtyři roky, je pro rodinu BMP-3 tvrdou zkouškou reality. Databáze Oryx, sledující vizuálně doložené ztráty, eviduje stovky potvrzených ztrát různých podvariant BMP-3 v ruských službách. Jen u jedné z podvariant, označené BMP-3 688A-sb6-2KP, je evidováno přes 270 vizuálně doložených zničených, poškozených či ukořistěných kusů. A to jde o potvrzené minimum; skutečné ztráty bývají vyšší.
Vysoká ztrátovost neznamená, že je vozidlo špatné. Znamená, že palebná síla sama o sobě nezaručuje přežití na moderním bojišti, kde se kombinují drony, miny, dělostřelectvo a protitankové střely útočící shora. BMP-3M působí hrozivě, dokud si drží odstup a využívá vlastní palebnou převahu na otevřeném terénu. Jakmile je vtaženo do boje zblízka, saturováno více hrozbami najednou nebo zasaženo do slabě chráněných partií, jeho aura bestie rychle bledne.
Exportní ambice vs. realita
Rusko se snažilo BMP-3M prosadit i na export. Spojené arabské emiráty si v roce 2011 na veletrhu IDEX objednaly modernizaci 135 kusů BMP-3 na standard BMP-3M za přibližně 1,8 miliardy korun. Prototyp prošel zkouškami v SAE v roce 2013 a balík zahrnoval 17 modernizačních položek. Pro Emiráty šlo o logiku „prodloužit život existující flotily za zlomek ceny nového vozidla“.
Ambicióznější byl plán s Řeckem. Mezivládní dohoda z listopadu 2008 počítala s dodávkou 420 kusů BMP-3M v hodnotě 1,2 miliardy eur. Řecké ministerstvo obrany projekt potvrdilo, ale řecká finanční krize ho v roce 2011 zastavila. Dodávky se neuskutečnily. Tvrzení, že Řecko tyto stroje zavedlo do výzbroje, se tedy nezakládá na pravdě.
BMP-3M zůstává strojem, který umí zaujmout parametry na papíře a vyděsit palebnou silou na střelnici. Na ukrajinském bojišti ale platí jiná pravidla, a tam se ukazuje, že bestie s tenkým pancířem je pořád jen bestie s tenkým pancířem.