Během vojenského konfliktu nejsou v ohrožení života pouze vojáci pohybující se přímo na frontě, ale i ti mnoho kilometrů za ní. Útočit na zázemí nepřítele je totiž mnohdy efektivnější, zničit tak lze velitelská centra, sklady i místa, na nichž se shromažďuje větší počet vojáků – jediný úder může způsobit škody i citelné ztráty. Jedním z takových míst může být výcvikový prostor, třeba střelnice, kde se může na malém prostoru nacházet celá jednotka.

Vzdálenost od fronty navozuje bezpečí

Zaútočit právě na nekrytou střelnici je relativní zárukou, že budou způsobeny škody. Mnohé armády ji mívají i nedaleko fronty, vojáci si na ní před cestou na frontu osvěžují některé dovednosti, případně tam mohou nacvičovat určité situace, jimž budou muset v blízké době čelit. A jak ukazuje video pod článkem, právě v těchto chvílích mohou být jednotky velice zranitelné, a zvláště když se domnívají, že jsou zcela v bezpečí daleko od fronty.

iZdroj fotografie: North Carolina National Guard / Flick / CC BY-ND

V případě videa se nacházela ruská střelnice 50 km od bojové linie, což je pravdu mimo dosah mnoha zbraní, ale rozhodně ne střel z raketometu M142 HIMARS. Takže pokud takovou jednotku objeví průzkumný dron, přijde úder jako blesk z čistého nebe a zahynou desítky vojáků. Cílem může ale nemusí být jenom ti na střeleckém stanovišti, ale i ubikace, kde se běžně nachází další lidé, případně tam může být sklad zbraní nebo střeliva.

Přesnost 1 metr i na 80 kilometrů

Výhodou salvového raketometu HIMARS je, že i jeho standardní střely ráže 227 milimetrů zvládají zasahovat cíle na vzdálenosti přes 80 kilometrů. Stačí do nich jenom nahrát přesnou pozici nějakého objektu nebo vojenské jednotky, a následně ji navede systém GPS. Přesnost těchto střel je přitom zhruba 1 metr. V raketometu jich je 6 a každou je možné vypálit na jiný cíl; krátká salva jich tak zlikviduje více najednou.

Ukrajina zjevně nasadila účinnou izraelskou, avšak běžně nepovolenou, kazetovou munici: pokropí rozsáhlé území a zničí i tanky

Ze záběrů je patrné, že ukrajinská armáda použila střely M3A1. Ty neobsahují standardní explozivní hlavici o hmotnosti 91 kilogramů, ale protipěchotní a protimateriálovou s obsahem 182 tisíc wolframových kuliček a úlomků. Ty se na místě úderu rozletí do všech stran a působí jako obrovské brokovnice, což je smrtelné pro personál i slabě pancéřované cíle. Tyto střely jsou náhradou kazetové munice, od jejíhož užití mnohé armády ustoupily.