Zrod tankové legendy Tiger, které se v 2. světové válce téměř nikdo nevyrovnal

Ve zvířecí říši je tygr jedinečný predátor. Samotářský přístup a smrtící síla vzbuzuje strach nejen u jeho kořisti, ale i u člověka sledujícího ho z televizních záběrů. Touto kočkovitou šelmou se museli jistě inspirovat němečtí inženýři při vzniku asi nejznámějšího tanku druhé světové války. Těžký tank Panzerkampfwagen VI s přezdívkou Tiger (tygr), se i přes několik nedostatků nesmazatelně zapsal do historie a udával směr ve vývoji dalších obrněných vozidel.

Souboj titánů o prototyp

Ačkoliv první Tigery sjely z výrobní linky až v roce 1942, počátky vývoje sahají už do roku 1937. Požadavky na nový těžký tank byly velmi specifické a několikrát se v průběhu vývoje měnily. O přízeň zbrojního úřadu se pokoušeli dva velcí zbrojní giganti – firma Henschel a konstruktér prof. Porsche. Obě strany mezi lety 1939-1941 dodávaly své prototypy podvozků a trupů, protože se počítalo s aplikací věže ze středního tanku Panzer IV.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Situace na východní frontě ale silně ovlivnila koncept celého tanku a začal být kladen ještě větší důraz na potřebu silnějšího pancéřování. Do projektu se posléze zapojila firma Krupp, která měla na starosti vývoj kompletně nové věže. Po katastrofálních výkonnostních testech Porscheho prototypu vyšel ze souboje lépe stroj VK4501 (H) firmy Henschel. Řešení podvozku, kde se pojezdová kola vzájemně překrývala, se projevilo na dobrém rozložení hmotnosti a pohyblivosti stroje, a výslednému PzKpfw VI Ausf. H1 tak už nic nebránilo vstoupit na scénu.

Monstrum útočící ze zálohy

Nasazení Tigeru mělo proběhnout již v severní Africe, vzhledem k problémům při vývoji se ale tank poprvé objevil na východní frontě. Jak bylo očekáváno, Tigery rozsévaly jen zkázu. Mohutné protiletadlové dělo KwK 36 ráže 88 mm, mnohými označován jako nejlepší kanon druhé světové války, probíjelo pancíře sovětských tanků T-34 jako nůž máslem až na neuvěřitelnou vzdálenost 3900 metrů.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Oproti tomu sovětské stroje nemohly probít 100 mm přední pancíř Tigeru i na vícero pokusů. Mnohdy ani nestačily zareagovat, protože než stihly vystřelit, už dávno byly v plamenech. Tiger Otta Cariuse dokázal u města Nebel zastavit během jedné akce pět T-34.

PzKpfw VI se v akci většinou pohyboval ve formaci po dvou, popřípadě dlouho zamaskovaný čekal než zahájil palbu. Tím si získal strašlivou pověst hlavně ve Francii, jejíž prostředí s vysokými živými ploty hrálo této taktice do karet. Tank se stal živoucí legendou a posádkám Tigerů to zvyšovalo sebevědomí.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Tím pádem byly často nasazovány proti početní převaze a sesbírané zkušenosti účinně zpomalovaly spojenecký postup v pozdních letech války. Nejvýznamnější událost, která potvrdila sílu Panzeru VI, se odehrála 13. června 1944 u vesničky Villers-Bocage, kde Tiger Michaela Wittmanna zneškodnil až 27 spojeneckých vozidel.

Úpadek krále

Tiger I dlouhou dobu vládl na bojišti. To neznamenalo, že byl neporazitelný. Dobře mířená střela, která vyřadila tank z provozu, a následné obklíčení stroje znamenaly pro posádky problém. V momentě, kdy Tiger ztratil výhodu dlouhého dostřelu a přehledu nad bojištěm, byl silný pancíř k ničemu.

I když Tiger představoval smrtelnou hrozbu pro všechny nepřátelské obrněnce, jeho největší slabina byl on sám. Už během prvních akcí většina strojů uvízla v ruských bažinách a došlo i na jejich obětování, aby technologie nepadly do rukou nepřítele. Tanky provázely pravidelné technické potíže a obrovská spotřeba paliva se promítla na efektivnosti na bojišti.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Podobně jako další megalomanské projekty supertanků, Tiger neměl šanci dlouhodobě si udržet dominantu na bojišti. Jak se vítězství překlápělo na stranu Spojenců a přísun německých zásob se ztenčoval, z Tigerů se stal, stejně jako z jeho zvířecí personifikace, ohrožený druh.

Tanky se nestíhaly přesouvat po frontě a často byly přemoženy větším počtem menších strojů. Vrchol „potravního řetězce“ byl ztracen s nástupem britských tanků Sherman Firefly, ruských IS-2 a amerických M26 Pershing, které se nejen obávanému predátorovi vyrovnaly, ale v mnohém ho i předčily.