Kanón, kolem kterého postavili letoun

Málokterý vojenský stroj si vysloužil tak výstižnou přezdívku. „Warthog“, bradavičník. Ošklivý, pomalý, neelegantní. A smrtelně účinný. Celý A-10 Thunderbolt II byl od počátku sedmdesátých let koncipován kolem jediné zbraně: sedmihlavňového rotačního kanónu GAU-8/A Avenger ráže 30 mm. Zásobník pojme 1 174 nábojů, kadence dosahuje 3 900 ran za minutu a projektily z ochuzeného uranu dokážou prorazit pancíř většiny obrněných vozidel. Kanón sám váží přes 280 kilogramů, celý zbraňový systém včetně zásobníku a podávání pak kolem 1 800 kilogramů, tvoří tak podstatnou část hmotnosti letounu.

Kolem této zbraně vznikl drak s rovnými křídly, dvěma motory General Electric TF34-GE-100 vysoko na trupu, titanovou pancéřovanou vanou chránící pilota před střelami do ráže 23 mm a redundantními řídícími systémy. Maximální rychlost kolem 700 km/h je na stíhačku směšná, jenže A-10 nikdy stíhačkou být neměl. Jeho doménou bylo pomalé kroužení nad bojištěm, dlouhá výdrž v prostoru a schopnost nést až 7 200 kilogramů výzbroje na jedenácti závěsnících: řízené střely Maverick, kasetovou munici, přesně naváděné pumy i neřízené rakety.

Právě tato kombinace z něj udělala symbol americké blízké letecké podpory. Od války v Perském zálivu v roce 1991, kde Warthogy ničily irácké tankové kolony, přes Irák a Afghánistán až po operaci Epic Fury v roce 2026; všude tam, kde pozemní vojáci potřebovali „anděla“ nad hlavou, přiletěl A-10.

Paradox roku 2026: pohřeb i vzkříšení

Americké letectvo chtělo Warthog vyřadit už více než dekádu. Argumenty byly jasné: v prostředí moderní protivzdušné obrany, jakou disponuje Rusko nebo Čína, je pomalý, nízko létající bitevník snadným cílem. Peníze, lidé a údržba by se lépe využili u stealth platforem nové generace. Podle rozpočtových plánů mělo vyřazení ušetřit stovky milionů dolarů ročně.

Kongres ale opakovaně sáhl na brzdu. Pro fiskální rok 2026 zákonodárci nařídili držet minimálně 103 letounů A-10 v aktivním inventáři, ze 162 zbývajících kusů. Zpráva Kongresové výzkumné služby (CRS) ze září 2026 pak pracuje s plánem udržet 36 strojů v linii až do roku 2030. Dne 20. dubna 2026 ministr letectva Troy Meink prodloužení služby typu oficiálně potvrdil.

Současně ale letectvo systematicky rozebírá vše, co Warthog drží při životě dlouhodobě. Dne 3. dubna 2026 proběhla podle Air & Space Forces Magazine promoce poslední třídy nových pilotů A-10. Žádní další nepřijdou. Výcviková infrastruktura se zavírá, instruktoři přecházejí na jiné typy, servisní uzly se zmenšují. Zbývající stroje budou dolétat se zkušenými posádkami z aktivních, gardových a záložních jednotek, bez dlouhodobé obnovy pilotního potrubí.

Výsledek je paradox: Amerika svůj bitevník pohřbívá, ale zároveň ho nechává bojovat. Během operace Epic Fury v roce 2026 A-10 plnily úlohy námořní interdikce nad Hormuzským průlivem i klasické blízké podpory a bojového pátrání a záchrany nad íránským územím. Právě toto nasazení pomohlo přesvědčit Kongres, že okamžité uzemnění celé flotily by bylo předčasné.

F-35 jako náhrada? Jen částečně

Formálním nástupcem A-10 v americké flotile je F-35A Lightning II od Lockheed Martin. Almanach USAF mu přisuzuje plnou bojovou způsobilost pro interdikci, základní blízkou leteckou podporu i omezené potlačení protivzdušné obrany. Na papíře tedy umí vše, co Warthog, a navíc je neviditelný pro radary, nese pokročilé senzory a dokáže pronikat do prostředí, kde by A-10 nepřežil.

Jenže nejde o náhradu kus za kus. Interní kanón F-35A, čtyřhlavňový GAU-22/A ráže 25 mm s kadencí 3 000 ran za minutu, není středobodem konstrukce, ale doplňkem. Zásobník pojme pouhých 182 nábojů. Tam, kde A-10 kroužil nad bojištěm desítky minut a komunikoval přímo s pozemními jednotkami, F-35A operuje jinak: rychle, vysoko, s přesnými zbraněmi a síťovým propojením.

Pro srovnání s ruským protějškem: Suchoj Su-25 „Grač“ (v modernizované verzi Su-25SM3) plní v ruském letectvu obdobnou roli bitevního specialisty. Disponuje dvěma kanóny GŠ-30-2 ráže 30 mm, pancéřovanou kabinou a schopností nést širokou škálu neřízené i řízené munice. Válka na Ukrajině, trvající již více než čtyři roky, ovšem brutálně ukázala limity obou koncepcí: Su-25 čelí masivním ztrátám od přenosných protiletadlových systémů i hustší protivzdušné obrany a musí operovat z mnohem větších vzdáleností než dříve. Stejný osud by podle analytiků čekal i A-10 v podobném prostředí.

Další platformou v americkém arzenálu je OA-1K Skyraider II, turbovrtulový letoun určený pro speciální operace a levnější ozbrojený dohled. Nabízí nižší provozní náklady a delší výdrž, ale není ekvivalentem A-10 pro těžký konvenční konflikt. Mezi F-35A a OA-1K tak vzniká mezera, prostor, který Warthog vyplňoval čtyři desetiletí a který žádný jednotlivý typ plně nezaplní.

Co říkají Rusové, a proč to stojí za zmínku

Ruské vojenské komentáře věnují odchodu A-10 překvapivou pozornost. Server Topwar, jeden z nejčtenějších ruských vojensko-populárních portálů (a zároveň web známý prokremelskými pozicemi, jehož tvrzení je třeba brát s rezervou), píše o Warthogu s neskrývaným respektem: „Stále neexistuje ekvivalentní náhrada.“ Současně ale střídá uznání s posměchem vůči představě, že by F-35 mohl A-10 plně nahradit, a s narážkami na zranitelnost bitevníku proti moderní protivzdušné obraně.

Druhý ruský text na portálu Alternathistory je střízlivější. Mluví o „konci éry“ a o ztrátě celé kultury blízké letecké podpory, o rozpadu „mechanismu, který po desetiletí vytvářel novou generaci expertů A-10″. V tom má ruský komentátor pravdu, byť ji formuluje s příměsí škodolibosti.

Proč vůbec ruský pohled zmiňujeme? A-10 vznikal v sedmdesátých letech s jediným primárním účelem: ničit sovětské tankové armády v případě jejich průlomu přes Fuldskou průrvu do západní Evropy. Pro ruské vojenské prostředí má tento stroj hluboký symbolický význam, byl postaven proti nim. Když teď odchází, vidí v tom potvrzení, že éra specializovaného „tankobijce“ skončila. Zároveň ale vědí, že totéž platí pro jejich Su-25. Nostalgie je tedy oboustranná, jen se v Moskvě mísí s ironickým zadostiučiněním.

Konec školy, nejen stroje

Skutečný význam loučení s A-10 nespočívá v tom, že z hangárů zmizí konkrétní typ letounu. Spočívá v tom, že s ním odchází celá filozofie boje. Generace amerických pilotů se učila létat nízko, pomalu a blízko vlastní pěchotě. Učila se komunikovat s předsunutými leteckými návodčími, rozlišovat přítele od nepřítele v chaosu kontaktní zóny, přijímat zásahy a vracet se domů. Tuto znalost nelze jednoduše přelít do kokpitu F-35.

Pro spojence na východním křídle NATO, Česko nevyjímaje, to znamená postupnou změnu charakteru americké letecké podpory. Méně „létajícího děla“ kroužícího přímo nad hlavami vojáků, více síťově propojených platforem operujících z výšky a vzdálenosti, s přesnými zbraněmi a stealth profilem. Je to modernější, je to přežitelnější v prostředí ruské protivzdušné obrany. Ale je to jiné.

Poslední Warthogy mají dolétat kolem roku 2030. Jejich piloti budou ti, kteří už dávno prošli výcvikem, veteráni, kteří s bradavičníkem odlétají poslední kapitolu. Až poslední GAU-8 naposledy zaburácí kadencí téměř čtyř tisíc ran za minutu, skončí víc než jen kariéra jednoho letounu. Skončí způsob války, který Amerika vedla půl století.

Článek Sbohem, legendární Warthogu. Americké letectvo se nadobro loučí s A-10, Rusové nostalgicky vzpomínají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z čeho se toto kombo skutečně skládá

Abraham Lincoln Carrier Strike Group není jen letadlová loď. Podle tiskové zprávy CENTCOM ze 7. února 2026 tvoří sestavu:

• USS Abraham Lincoln (CVN-72) – jaderná letadlová loď třídy Nimitz
• Carrier Air Wing 9 (CVW-9) – přes 60 letounů a vrtulníků včetně F-35C Lightning II, F/A-18E/F Super Hornet, EA-18G Growler, E-2D Advanced Hawkeye, CMV-22B Osprey a MH-60
• Torpédoborce USS Frank E. Petersen Jr., USS Spruance a USS Michael Murphy – třídy Arleigh Burke s bojovým systémem Aegis, odpalovacími šachtami Mk 41 VLS, střelami Standard a Tomahawk
• Štáby CSG-3 a DESRON-21 pro velení a koordinaci

K tomu se přidávají A-10C Thunderbolt II, které na blízkovýchodní základnu dorazily 29. ledna 2026. Operují z pevniny, ne z paluby lodi, ale spadají pod stejný operační rámec CENTCOM. Lincoln drží moře a údernou leteckou vrstvu. A-10 drží čas nad cílem.

Proč zrovna A-10 v roce 2026

Letoun navržený v sedmdesátých letech proti sovětským tankům v Evropě vypadá na první pohled jako anachronismus. Jenže hrozby v okolí Hormuzského průlivu nejsou jen high-end raketové duely. Íránské revoluční gardy provozují rychlé čluny, rozmisťují námořní miny, odpalují drony a protilodní střely z pobřežních pozic. Proti tomu je potřeba letadlo, které umí dlouho kroužit v nízké výšce, vizuálně kontrolovat prostor a přesně zasáhnout lehké námořní i pozemní cíle.

Přesně to A-10C nabízí. Podle fact sheetu amerického letectva má vysokou vytrvalost nad prostorem, schopnost operovat z jednodušších podmínek a efektivně působit i proti lehkým plavidlům. F-35A disponuje technologií stealth a fúzí senzorů, F-15E Strike Eagle má silný radar a dvoučlennou posádku pro práci v každém počasí. Obě tyto platformy jsou ale dražší v provozu a jejich schopnosti se lépe uplatní proti sofistikovanějším cílům. Nasazením A-10 na vytrvalostní úkoly USA šetří stealth letouny na mise, kde jejich technologický náskok dává větší smysl.

Náš úsudek: nejsilnější na celé sestavě není žádná jednotlivá zbraň. Je to fakt, že protivník musí současně řešit palubní letectvo z Lincolnu, řízené střely z torpédoborců, nízkoletové A-10 nad pobřežím a elektronický boj z Growlerů. Každá vrstva chrání ostatní a každá nutí nepřítele rozptýlit omezené obranné kapacity.

Co říkají čísla z Epic Fury, a kde jsou limity

K 1. dubna 2026 americké síly v rámci operace Epic Fury hlásily přes 12 300 zasažených cílů, více než 155 poškozených nebo zničených íránských plavidel a údery proti stanovištím protilodních střel, balistických střel, integrované protivzdušné obrany, vojenské komunikace i výrobních kapacit dronů. Lincoln přitom ještě 26. března v Arabském moři prováděla letové operace a pokračovala v úderných misích. Torpédoborec Spruance 19. dubna fyzicky vynutil blokádní opatření proti plavidlu mířícímu do íránského přístavu.

Ale „nezastavitelnost“ má své hranice. Samy americké zdroje přiznávají, že v regionu řeší miny položené IRGC, 11. dubna CENTCOM oznámil zahájení minového čištění Hormuzského průlivu. Protilodní střely, balistické střely a dronová výroba jsou v oficiálních dokumentech vedeny jako aktivní hrozby, ne vyřešené problémy. Reálné ohrožení sestavy existuje přes saturaci a opotřebení: protivník nedokáže jedním úderem vypnout celý systém, ale může opotřebovávat jeho dílčí části. Pokud by byly vyřazeny A-10, částečně by je nahradily palubní F/A-18 a F-35C z CVW-9. Pokud by vypadla Lincoln, operace by neskončila, v prostoru působí další letecké i námořní kapacity včetně torpédoborců s Tomahawky. V obou případech by ale výrazně klesla vytrvalost nad cílem a tempo úderů.

Co to znamená pro ceny benzínu v Česku

Hormuzský průliv je úzké hrdlo, kterým v roce 2025 proudilo zhruba 20 milionů barelů ropy denně a téměř pětina světového LNG. Podle Mezinárodní energetické agentury mířila do Evropy asi 4 % ropných toků a kolem 7 % evropských přítoků zkapalněného plynu. Faktické narušení provozu v průlivu vyhnalo podle americké EIA dubnový průměr ceny Brent na 117 dolarů za barel, o 46 dolarů nad únorovým průměrem.

Česko je vůči fyzickému výpadku dodávek méně zranitelné než dřív. Podle statistiky MPO šlo v roce 2025 již 92,3 % dovozu ropy přes ropovod IKL napojený na transalpský TAL, tedy západní cestou z terminálu v italském Terstu. MERO na konci března 2026 potvrdilo, že případný výpadek Družby dokáže nahradit právě touto trasou. Fyzická logistika je zajištěná. Cenový šok ne. Když Brent vyskočí o desítky dolarů, promítne se to do ceny na českých čerpacích stanicích bez ohledu na to, odkud ropa fyzicky přiteče.

Lincoln není nováček

Pro letadlovou loď Abraham Lincoln nejde o premiéru v regionu. V prosinci 2024 se vrátila do San Diega po pětiměsíčním nasazení, které zahrnovalo bojové operace na Blízkém východě v rámci 3., 5. i 7. flotily. Na jaře 2026 se vrátila se stejným air wingem CVW-9, který mezitím integroval F-35C. Lincoln tak kombinuje osvědčenou nosnou platformu třídy Nimitz s velmi moderním palubním letectvem. Oproti novější USS Gerald R. Ford, která ve stejném období operovala v Rudém moři, postrádá elektromagnetický katapult EMALS, ale v praxi generuje srovnatelný operační tlak.

CENTCOM 12. dubna výslovně uvedl, že blokáda nemá bránit plavbě do neíránských přístavů přes Hormuz. Americká vojenská přítomnost je podmínkou pro obnovu bezpečného tranzitu. Ale ceny na světových trzích hýbe hlavně to, kolik tankerů průlivem skutečně propluje, a kolik pojišťoven jim na to dá razítko.

Článek Americké kombo, které budí strach kdekoliv ve světě: jakmile jsou A-10 a USS Abraham Lincoln spolu, není síla, co by je zastavila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč je A-10 nejkritizovanější letoun ve službě

Kritika nepřichází zvenčí. Míří přímo z velitelství USAF. Rozpočtový dokument ministerstva obrany pro rok 2025 to říká otevřeně: letectvo urychluje odpis A-10, aby přešlo na „schopnější a víceúčelovou sílu“. Zpráva amerického Nejvyššího kontrolního úřadu (GAO) shrnuje totéž jiným jazykem: Air Force dlouhodobě preferuje stroje páté generace a víceúčelové platformy před jednoúčelovým bitevníkem.

A-10 je totiž specialista. Dělá jednu věc, přímou leteckou podporu pozemních sil, v americké terminologii Close Air Support (CAS), a dělá ji výborně. Jenže v éře, kdy Pentagon plánuje válku s rovnocenným protivníkem, je úzce specializovaný podzvukový letoun bez stealth schopností těžko obhajitelný. Maximální rychlost kolem 706 km/h, dostup necelých 14 000 metrů, žádná radarová neviditelnost. Na papíře vypadá jako relikt studené války. A přesto létá.

Letoun postavený kolem kanónu a kolem pancíře

Konstruktéři firmy Fairchild Republic nestavěli letadlo a pak k němu přidali zbraň. Udělali to naopak. Sedmihlavňový rotační kanón GAU-8/A Avenger ráže 30 mm, schopný vystřelit 3 900 ran za minutu, byl zadán jako primární prostředek k ničení tanků, obrněnců, dělostřeleckých pozic i zodolněných cílů. Drak A-10 vznikl doslova kolem něj.

A pak je tu ochrana. Kokpit chrání titanová vana odolná proti průbojné i vysoce explozivní munici do ráže 23 mm. Hydraulika je zdvojená, palivové nádrže samotěsnící, motory umístěné vysoko na trupu, aby je chránila konstrukce křídla. Celková hmotnost pancéřování se podle dostupných údajů pohybuje kolem 1 300 kilogramů; jde o jednu z nejtěžších pasivních ochran, jakou kdy sériový bojový letoun nesl. Tohle není nesestřelitelnost. Je to konstrukční filozofie, která říká: pilot se musí vrátit domů, i když ho zasáhnou.

Pro srovnání: ruský Su-25 Frogfoot, sovětský protějšek A-10, sdílí stejnou kategorii bitevníku pro přímou podporu. Studie britského think-tanku RUSI o ruské vzdušné válce na Ukrajině ale ukázala tvrdý limit celé této kategorie: nízké útoky neřízenými zbraněmi přinášejí vysoké ztráty, ruští piloti Su-25 za odvážné průlety platili zásahy z přenosných protiletadlových střel. A-10 nabízí lepší senzoriku, přesnější naváděnou munici západní výroby a větší zbraňovou variabilitu (nese střely Maverick, řízené pumy JDAM, rakety i klasické bomby), ale geometrickou slabinu nízké CAS války nevymaže žádná technologie.

Sedm válek jednoho letounu

K číslu sedm se lze dopočítat při konkrétním členění konfliktů, jimiž A-10 prošel:

• Válka v Perském zálivu (1991): první masové bojové nasazení, ničení iráckých obrněných kolon
• Balkán (1994–1995): operace nad Bosnou
• Kosovo a Srbsko (1999): letecká kampaň NATO
• Afghánistán (od 2002): podpora pozemních operací v horském terénu
• Irák (2003): operace Iraqi Freedom
• Boj proti ISIS v Iráku a Sýrii (2014–2019): CAS nad pouští i městskou zástavbou
• Perský záliv a íránský prostor (2025–2026): současné nasazení v rámci USCENTCOM

Podle magazínu Airman je A-10 jedním z nejdéle nepřetržitě bojově nasazovaných typů v americkém inventáři. Každý z těchto konfliktů měl jinou povahu, jiný terén, jinou hrozbu. A pokaždé se ukázalo, že schopnost dlouho kroužit nad bojištěm, nést pestrou výzbroj a přesně zasáhnout pohyblivý cíl poblíž vlastních vojáků je něco, co jiné stroje zvládají hůř.

Proč F-35 není náhrada, ale jiný nástroj

Oficiálně je F-35A Lightning II nástupcem flotily A-10. Jenže „nástupce flotily“ neznamená kopii každé taktické vlastnosti. Zpráva GAO z roku 2021 to říká bez obalu: CAS je pro A-10 primární mise, pro F-35 sekundární. Piloti A-10 mají v přímé letecké podpoře dosáhnout úrovně „proficient“, tedy plně způsobilí. Pilotům F-35 stačí úroveň „familiar“, tedy obeznámení.

Rozdíly jsou i praktické. A-10 zvládne na jednom bojovém letu zasáhnout více cílů než F-16 nebo F-15E. Jeho standardní výzbroj je pestřejší. Kanón GAU-8/A pojme munici zhruba na deset průletů nad cílem; u F-16 jsou to podle srovnání GAO přibližně tři. A-10 umí operovat z krátkých a provizorních letišť; GAO výslovně uvádí nasazení z polních letišť v Bulharsku, Estonsku a Polsku, tedy i v aliančním prostoru blízko východního křídla NATO.

Nad Íránem se tohle rozdělení rolí projevilo ostře. Při operaci Midnight Hammer plnily F-35 úkoly potlačování protivzdušné obrany (SEAD) a stíhacího krytí, přesně to, k čemu stealth a senzorová fúze slouží. A-10 mezitím patrolovaly nad Hormuzem a zajišťovaly obranný dohled nad konvoji. Dva různé nástroje, dvě různé mise. Žádný z nich nenahrazuje druhý.

Hormuz není irácká poušť

Současné nasazení v prostoru Perského zálivu je pro A-10 jiná výzva než otevřená poušť roku 1991. Členité íránské pobřeží, horský terén a hustěji saturovaná zóna protivzdušné obrany zkracují reakční časy a maskují odpalovací pozice. Právě proto, že síla A-10 spočívá v nízkém a přesném působení, roste i jeho expozice pozemní palbě: přenosným protiletadlovým střelám, mobilním systémům krátkého dosahu a hlavňové PVO.

Že nejde o teoretickou hrozbu, ukázal březen 2026. Dne 19. března byl F-35A nad Íránem zasažen palbou a musel nouzově přistát. Pokud stealth stroj páté generace není v tomto prostoru nedotknutelný, A-10 s nulovou radarovou neviditelností riskuje o to víc. Titanová vana a zdvojená hydraulika zvyšují šanci na návrat, ale nezaručují ho.

Pro americké letectvo to vytváří paradox. Čím víc sil musí Washington držet v prostoru CENTCOM, tím víc roste tlak na evropské spojence (Česko nevyjímaje), aby nesli větší díl konvenční zátěže na východním křídle NATO. A-10 je v tomto smyslu i indikátor: dokud létá nad Hormuzem, chybí jinde.

USAF míří ke kombinovanému modelu, v němž žádný jeden stroj nenahradí všechno, co A-10 zvládal sám. Jenže ten model zatím není hotový. A dokud nebude, bude nejkritizovanější americký letoun dál startovat do další války; ne proto, že by ho někdo miloval, ale proto, že ho nikdo neumí nahradit.

Článek Nejkritizovanější letoun USA nemá náhradu. A-10 s 1 309 kg pancíře bojuje už 7. válku, a zase ho stáhli z důchodu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Bubble canopy a terén na dosah ruky

Kokpit A-10 sedí daleko vpředu, před křídlem, a kolem pilota se klene velký průhledný kryt, takzvaný bubble canopy. Výhled je široký do stran i dolů, což u většiny moderních bojových letounů není samozřejmost. Při útočném letu v malých výškách, typicky desítky až stovky metrů nad zemí, má pilot pocit, že se terén řítí přímo na něj. Žádný senzorový filtr, žádná obrazovka mezi očima a krajinou.

A-10 létá pomalu, ve srovnání s nadzvukovými stroji až provokativně pomalu. Právě to ale dělá z kokpitu tak intenzivní místo. Pilot vidí cíl, vidí terén, vidí hrozby. Fyzicky, vlastníma očima, v reálném čase.

Co všechno pilot sleduje při útoku

Přímý výhled je jen základ. Před pilotem svítí průhledový displej (HUD), který do zorného pole promítá rychlost, výšku, úhel sestupu, navigační údaje a zbraňové značky pro míření. Při střelbě z legendárního sedmihlavňového kanónu GAU-8/A s kadencí 3 900 ran za minutu i při shazování naváděných bomb JDAM pilot nemusí sklápět oči k přístrojům; klíčová data má přímo „na skle“.

K tomu přistupuje helma se systémem HMCS/HObIT. Do monoklu na pravém oku promítá symboly:

• polohy pozemních cílů,
• pozice přátelských jednotek,
• další letouny v prostoru navázané přes datalink.

Pilot tak při útoku kombinuje surový vizuální kontakt s terénem a digitální vrstvu bojových informací. Právě tohle dělá z kokpitu A-10C „nářez“, ne jen rychlost nebo hluk, ale množství dat, které se pilotovi valí do očí najednou.

A-10C versus starší verze, a versus F-35

Starší A-10A byl v podstatě analogový stroj. Modernizace Precision Engagement přidala dvě barevné multifunkční obrazovky, nové letové počítače, digitální správu výzbroje, integraci zaměřovacích podů LITENING a Sniper a ovládání HOTAS, které výrazně zkrátilo počet úkonů potřebných k odpálení zbraně. Verze C je oproti originálu z osmdesátých let jiný svět.

Srovnání s F-35 Lightning II je přesto fascinující kontrastem filozofií. F-35 staví na senzorové fúzi: systém DAS dává pilotovi sférické povědomí kolem celého letounu, EOTS řeší cíle na velké vzdálenosti a klíčové informace se promítají na vizor helmy. Pilot „vidí“ víc přes senzory než přes sklo kabiny. A-10 je opak: pilot se dívá ven a digitální vrstva mu doplňuje kontext. Je to rozdíl mezi chirurgem, který operuje přes kameru, a tím, kdo má ruce přímo v ráně.

Stroj ještě létá, ale ekosystém se zavírá

Americké letectvo v dubnu 2026 ukončilo výcvik nových pilotů A-10. Na Davis-Monthan skončila i údržbová linka motorů. Weapons School na Nellis přechází na jiné platformy. A přesto, ve stejném období A-10 stále létaly bojové mise na Blízkém východě a právě kvůli aktuálnímu nasazení posunulo letectvo úplný konec typu až na fiskální rok 2030. Program výměny křídel dokončený v roce 2024 prodloužil životnost zbývajících draků na 10 000 letových hodin.

A-10 není pro Česko abstrakcí. V září 2012 stroje z 81. stíhací eskadry operovaly z Náměště nad Oslavou během aliančního cvičení Ramstein Rover, kde trénovaly blízkou leteckou podporu se šestnácti zeměmi NATO včetně České republiky.

Podle nás je na celém videu nejsilnější právě ten kontrast: instruktor ukazuje dokonale funkční, bojově relevantní stroj, a zároveň víte, že elitní škola, která ho učí využívat naplno, za pár měsíců přestane existovat. Warthog ještě kousne. Ale ti, kdo učili kousat nejlíp, už balí kufry.

Článek Video: instruktor A-10 Warthog otevřel kokpit a ukázal, co pilot vidí při útoku. A je to opravdu nářez se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoká nosnost zbraní a silné pancéřování

A-10 Thunderbolt II, známý jako Warthog, je legendární americký bitevník z roku 1977 navržený pro poskytování blízké letecké podpory. Ačkoliv je technicky starý a s přímočarým designem, jeho odolnost a palebná síla jsou i dnes ohromující, což je důvod, proč stál slouží. V praxi ukazuje, že umí stále doslova rozsekat obrněnou techniku, lodě i vojáky.

Írán je zcela paralyzovaný. F-15E Strike Eagle pustoší vše, co mu přijde do cesty. Obzvláště ničivé je kobercové bombardování (záběry)

Íránské ozbrojené síly pociťují z nasazení A-10 značné zoufalství, neboť na ně útočí extrémně ničivými zbraněmi. Jmenovitě má sedmihlavňový rotační kanon GAU-8/A Avenger ráže 30 mm, ikonické střely AGM-65 Maverick typu vzduch-země, laserem naváděné bomby (Paveway), např. GBU-12, přes GPS naváděné pumy jako GBU-31/38 apod., uvádí Wikipedia. Nést je může na 11 závěsnících s celkovým zatížením až 7 260 kilogramů.

Vzhledem k tomu, že íránská protivzdušná obrana převážně postrádá moderní systémy schopné zachytit nízko letící cíle, stává se tento „létající tank“ pro pozemní jednotky prakticky neřešitelnou hrozbou. Není to nicméně nemožné, Írán totiž sestřelil například F-15E Strike Eagle, a stejně tak A-10 Thunderbolt II, protože si piloti zřejmě nedali pozor. Nejspíše k tomu použil MANPADS jako Misagh-1, Misagh-2 nebo Misagh-3.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Navzdory svému stáří zůstává A-10 v asymetrických konfliktech vysoce účinný. Jeho schopnost operovat dlouho nad bojištěm a snést těžké poškození z něj dělá postrach. Pro íránské ozbrojence je frustrující, že jejich zastaralá PVO nedokáže tento pomalý, ale pancéřovaný stroj s jistotou sestřelit, zatímco on systematicky likviduje jejich techniku a pozice.

Na druhou stranu nelze opomíjet, že byl začátkem dubna 2026 jeden sestřelen, když se pokoušel zachránit pilota sestřeleného F-15E, uvádí theGuardian, a že se ho americké letectvo sice snaží pro zastaralost vyřadit, ale je možné, že zejména teď moc spěchat nebude. Ostatně jako nosič zbraní se osvědčuje a ekonomicky adekvátní náhrada za něj neexistuje.

Článek „Létající tank“ poskytuje blízkou pozemní podporu už 50 let, a pořád nahání strach. Írán je z něj zoufalý se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.