Kdo jsou ti „Rusové“ a odkud pochází číslo 95 %

Údaj o 95 procentech Rusů mezi protivníky nepochází z nezávislého auditu, ale z konkrétního výroku. Mluvčí FLA Mohamed Elmaouloud Ramadane ho řekl agentuře AFP po čtvrtečním protiútoku na Anefis. Podle něj tvořili Rusové naprostou většinu sil, které město dobývaly zpět, a zbylých pět procent připadalo na severomalijské milice a malijskou armádu. Jde tedy o pohled jedné strany konfliktu.

Přesto nejde o číslo vytržené z kontextu. Reuters s odkazem na terénní zdroje popsal, že posilový konvoj do Anefisu vezl více než 200 ruských bojovníků a přes 100 malijských vojáků. Poměr zhruba dva ku jedné ve prospěch Rusů tedy sedí a ukazuje, kdo v severním Mali skutečně bojuje.

Slovo „Kreml“ přitom není novinářská zkratka bez obsahu. Ruské síly v Mali dnes operují pod hlavičkou Africa Corps, nástupce rozpuštěné Wagnerovy skupiny. Podle analýzy americké Congressional Research Service jde o strukturu pod přímějším dohledem ruské vojenské rozvědky GRU. Sám Africa Corps na svém telegramovém kanálu operaci u Anefisu popsal jako akci „Africa Corps ruských ozbrojených sil a malijské armády“. Žádná popiratelnost, žádné skrývání. Moskva v Mali válčí otevřeně.

Léčka u Tabrichatu a sestřelený Mi-24

Chronologie bitvy vypadá takto: po pádu Anefisu do rukou povstalců vyslala junta z Gaa, vzdáleného zhruba 350 kilometrů, první konvoj posil. Ten ale narazil u Tabrichatu, asi 55 kilometrů jihozápadně od Anefisu, na koordinovanou léčku FLA a JNIM. Při přepadu povstalci sestřelili bitevní vrtulník Mi-24, který konvoj doprovázel.

Přesná zbraň, kterou vrtulník padl, v otevřených zdrojích ověřena není. Analytik ACLED Héni Nsaibia ale potvrdil, že šlo o komplexní přepad s dostatečnou palebnou silou na to, aby sundal obrněný stroj. FLA není jen lehká pouštní gerila: Le Monde jí přisuzuje zkušené bývalé důstojníky, pickupy s těžkými kulomety a schopnost nasazovat malé kamikaze drony. JNIM přidává několik tisíc bojovníků, finance a vysokou mobilitu.

Teprve po příjezdu druhého konvoje se malijské a ruské síly dokázaly probít do Anefisu a po dalších dnech bojů město 10. července znovu obsadit. FLA tvrdila, že odešla „ze strategických důvodů“ a kvůli ochraně civilistů. Realita je prozaičtější: ustoupila, protože přísun posil změnil poměr sil a držet město se stalo příliš nákladným.

Proč na Anefisu tolik záleží

Anefis je malé pouštní město, ale leží na klíčové ose mezi Gao a Kidalem, dvěma hlavními uzly severního Mali. Le Monde ho už 4. července spolu s Aguelhokem označil za jednu z posledních základen malijské armády a jejích ruských spojenců v celé oblasti Kidalu. Ztratit Anefis by znamenalo přijít o opěrný bod na cestě ke Kidalu a fakticky odevzdat celý sever povstalcům.

Právě proto junta a Rusové investovali tolik do jeho znovudobytí. Dva konvoje, stovky bojovníků, letecká podpora, sestřelený vrtulník, desítky mrtvých. Malijský náčelník generálního štábu přiznal zhruba 30 padlých vojáků a kolem 60 raněných jen za období 4. až 9. července. FLA tvrdí, že na její straně padlo pět lidí, zatímco protivník utrpěl „mnoho mrtvých“. Skutečné ruské ztráty transparentně vyčíslené nejsou a prostor pro podhodnocení je zjevný.

Vlajka v Anefisu neznamená kontrolu severu

Znovudobytí města je pro Bamako a Moskvu propagandistický úspěch. Analytici ACLED ale upozorňují, že skutečný test teprve přijde: dokáže junta s Rusy bezpečně držet cestu z Gaa? Pokud zůstane silnice pod hrozbou přepadů (a léčka u Tabrichatu ukázala, že povstalci ji dokážou přeříznout kdykoliv), pak je kontrola Anefisu křehká.

Odhady ruské přítomnosti v Mali se pohybují mezi tisícovkou a dvěma a půl tisíci lidí. I s tímto počtem museli do jednoho města tlačit opakované kolony a vzdušnou podporu. To neukazuje na dominanci nad severem, ale na tenkou kontrolu prostoru mimo pevné základny.

Pro Moskvu přitom Mali není okrajová záležitost. Patří vedle Středoafrické republiky a Libye mezi hlavní africká bojiště Kremlu. Carnegie Endowment popisuje ruský model v Sahelu jako směs bezpečnostních služeb, režimové ochrany a přístupu k nerostným surovinám, to vše výměnou za geopolitický vliv a bez západních podmínek ohledně lidských práv. Anefis je proto důležitější jako symbol a uzel než jako město samo o sobě.

Co to znamená pro Evropu

Boje v severním Mali se mohou zdát vzdálené, ale jejich důsledky se přelévají. Světový potravinový program eviduje v Mali přes 414 tisíc vnitřně vysídlených osob. V sousední Mauritánii se podle Evropské komise nachází více než 400 tisíc malijských uprchlíků. UNHCR za rok 2025 zaznamenal 20 tisíc žádostí Malijců o azyl v Evropské unii a pokračující pohyb ze Sahelu přes severní Afriku dál na sever.

Pro Česko z toho neplyne přímá vojenská hrozba. Plyne z toho ale nepřímý bezpečnostní dopad: oslabení evropského vlivu v regionu, posun sahelských zemí k Rusku jako bezpečnostnímu patronovi a růst ruských dezinformačních operací v západní Africe, které EU Institute for Security Studies označuje za prioritní hrozbu. Studie think tanku Evropského parlamentu z června 2026 mluví o bezpečnostním přeorientování celého Sahelu směrem od Západu.

Každý vrtulník, každá kolona munice a každý voják, které Moskva posílá do Mali, zároveň chybí jinde. Jedna bitva u Anefisu ukrajinskou frontu nezmění. Ale kumulativní efekt afrických operací (lidé, technika, logistika, finance) představuje další dlouhodobou zátěž pro ruský válečný stroj, který už tak bojuje na více frontách současně.

Anefis má zase malijskou vlajku a ruské vojáky na základně. Silnice z Gaa ale vede přes 350 kilometrů pouště, kde se za každou dunou může skrývat další léčka.

Článek 95 % bojovníků byli Rusové. Kreml dobyl město v Mali, kde mu povstalci sestřelili vrtulník Mi-24 se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo útočí a odkud se vzala taková síla

Za ofenzivou stojí koalice JNIM, zastřešující organizace napojená na Al-Káidu, vzniklá v roce 2017 sloučením čtyř sahelských skupin, a tuarežská Fronta pro osvobození Azawadu (FLA). Jejich spolupráce není nová, ale koordinace z konce dubna nemá v malijském konfliktu precedent. Současný úder na Kidal, Bourem, Gao a zároveň na okolí hlavního města vyžaduje logistiku, zpravodajství a velení na úrovni, kterou JNIM v létě 2022, kdy z Mali odcházela francouzská operace Barkhane, prokazatelně neměl.

Kvalitativní skok je zřejmý: nejde už o přepady konvojů a noční nájezdy na odlehlé posádky. JNIM dnes dokáže vést poziční boj o regionální centra a paralelně škrtit zásobovací tepny stovky kilometrů jižněji.

Co přesně Rusové ztratili, a co zatím drží

Potvrzený je odchod z Kidalu, kde Africký sbor sám zdůraznil vyjednání bezpečného koridoru pro ústup. Analytické zdroje z Critical Threats uvádějí vyjednané stažení či vyklízení dalších severních bodů, Ber, Intahaka, Tessit. U Gaa a Tessalitu se koncem dubna mluvilo o probíhajících jednáních, ne o definitivně potvrzeném pádu.

Důležité je, co z toho plyne:

• Severní linie se nedrolí chaotickým útěkem, ale řadou vyjednaných odsunů, což samo o sobě znamená ztrátu iniciativy.
• Africký sbor deklaruje pokračování mise, ale fakticky se stahuje blíž k Bamaku a klíčovým základnám.
• Francouzský model Barkhane byl ofenzivnější a mobilnější; ruský model je svázán s obranou režimu, a právě tam teď ztrácí tempo.

Nejde tedy o jeden izolovaný incident, ale o řetězec ústupů ze severních opěrných bodů. Zároveň ale nejde o úplný konec ruské přítomnosti v Mali.

Blokáda, která bolí víc než frontová linie

Skutečný průlom JNIM neleží v dobývání měst. Leží na silnicích. Do 1. května hlásily zdroje checkpointy povstalců na národních silnicích RN24, RN7, RN6 a patrně i RN5, tedy na hlavních tepnách, jimiž do Bamaka proudí palivo, potraviny a veškeré zboží.

Předchozí fáze blokády od září 2025 do začátku roku 2026 podle analýzy Bellingcatu zničila přes 300 palivových tankerů, ceny pohonných hmot se více než zdvojnásobily, Bamako zažilo výpadky proudu a zavírání podniků. Junta nakonec uvolnila zhruba 200 vězňů výměnou za polevení tlaku. Teď přichází druhé kolo, po mnohem těžším vojenském otřesu.

JNIM přitom veřejně nabídl Rusům bezpečný odchod a „budoucí dobré vztahy“, pokud přestanou podporovat režim. Podle experta International Crisis Group Jeana-Hervé Jézéquela, citovaného deníkem Le Monde, není cílem džihádistů nutně dobýt čtyřmilionovou metropoli dům od domu. Cílem je změnit, kdo v Mali drží moc.

Junta pod tlakem zevnitř i zvenčí

4. května převzal šéf junty Assimi Goïta osobně rezort obrany, poté co při dubnové ofenzivě zahynul ministr obrany Sadio Camara. Smrt jednoho z nejviditelnějších architektů spolupráce s Ruskem ukazuje, jak hluboko úder zasáhl samotné mocenské centrum.

Mali dnes čelí kombinaci, kterou žádná předchozí krize nepřinesla najednou:

• Vojenská ztráta severu.
• Logistické škrcení hlavního města.
• Politická destabilizace nejvyšších pater režimu.

Reuters mluví o riziku štěpení státu na mozaiku ozbrojených správ a vyjednaných zón. UNICEF ke konci roku 2025 evidoval 415 tisíc vnitřně vysídlených osob. Dubnová eskalace tato čísla nevyhnutelně zvedne.

Co to znamená pro Sahel a Evropu

Bezpečnostní vakuum v severním Mali otevírá prostor nejen JNIM, ale potenciálně i Islámskému státu v Sahelu a novému kolu bojů mezi džihádistickými frakcemi. Přeshraniční riziko pro celý region roste.

Pro Evropu, a tedy i Česko, je dopad spíš nepřímý a zpožděný. Data Eurostatu za rok 2025 ukazují meziroční pokles prvních žádostí o azyl v EU o 27 %. Přímá migrační vlna z Mali do střední Evropy není na obzoru. Dlouhodobý tlak přes sahelský koridor se ale s každým měsícem blokády a vysídlování zvyšuje.

V Bamaku teď rozhoduje jediná věc: zda po silnicích dorazí palivo dřív, než dojde trpělivost obyvatelům čtyřmilionového města, které se pomalu mění v ostrov uprostřed území, jež jeho vláda už nekontroluje.

Článek Rusové v Mali zdrhají, jak mohou. Džihádisté jim rvou z rukou město za městem, nenechávají jim vůbec nic se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šest dnů, které přepsaly mapu severu

Tempo ofenzivy nemá v malijském konfliktu posledních let obdobu. Chronologie:

• 25. dubna – koordinované údery FLA a JNIM na vojenské cíle v Kati, Kidalu a dalších lokalitách. Potvrzena smrt ministra obrany Camary.
• 27. dubna – Africa Corps veřejně oznamuje odchod z Kidalu jako „společné rozhodnutí“ s Bamakem. JNIM nabízí ruským silám bezpečný odchod výměnou za neútočení.
• 29. dubna – mluvčí FLA pro Le Monde prohlašuje, že v Beru, Léré, Tessitu a Intahace už není malijská ani ruská přítomnost. Blokáda silnic směrem do Bamaka.
• 1. května – AP hlásí převzetí Tessalitu povstalci po předchozím stažení armády a ruských spojenců.

Formulace „bez jediného výstřelu“ se vztahuje právě k Tessalitu: povstalci vstoupili do vyklizeného tábora. Celá ofenziva ale krvavá byla, stačí připomenout smrt Camary a boje o Kidal.

Kdo jsou ti „oligarchové“

Titulek zní dramaticky, ale za ruskou přítomností v Mali nestojí jeden magnát s jachtou. Jde o kremelskou bezpečnostně-byznysovou síť, která prošla několika mutacemi. Původně ji budoval Jevgenij Prigožin přes Wagner Group. Po jeho smrti v srpnu 2023 převzalo operace ruské ministerstvo obrany pod hlavičkou Africa Corps. Klíčovou postavou v Mali byl Ivan Maslov, americký OFAC ho v lednu 2023 sankcionoval jako šéfa Wagneru v zemi, britské úřady přidaly sankce na navázané frontové firmy.

Nejde jen o vojáky. Reuters v analýze z 29. dubna popisuje konkrétní ruské projekty ohrožené malijskou krizí: jednání o jaderné elektrárně, solární projekt, lithiové koncese, ruskem podporovaná rafinerie zlata. Právě Camara, sám sankcionovaný Washingtonem za zajištění vstupu Wagneru, byl pojítkem mezi juntou a touto sítí. Jeho smrt není jen vojenská ztráta. Je to přetržený drát.

Proč Rusové nebojovali

Otázka zní logicky: proč síla, která se v Sahelu prodávala jako neporazitelný garant bezpečnosti, opustila dvě strategické základny během týdne? Odpověď není panika, ale kalkulace. Tessalit leží u alžírské hranice, stovky kilometrů od nejbližší spolehlivé zásobovací trasy. JNIM současně blokovala silnice do Bamaka, FLA držela okolní terén. Bránit izolovaný post za cenu obklíčení nedávalo vojenský smysl.

Africa Corps to rámoval jako „koordinované rozhodnutí“ s malijskou vládou. Kreml 30. dubna ústy Peskova ujistil, že Rusko v Mali zůstane. Jenže rétorika naráží na realitu: poprvé Moskva v Sahelu neprodává expanzi, ale obhajuje ústup. A její afričtí partneři, Burkina Faso, Niger, Středoafrická republika, se dívají.

Co to znamená pro Sahel a Evropu

Mali se nerozpadá ze dne na den. Šéf junty Assimi Goïta se 28. dubna ukázal po boku ruského velvyslance, 4. května převzal i resort obrany. Centralizuje moc, nekapituluje. Ale analytici citovaní Reuters poprvé otevřeně mluví o tom, že budoucnost režimu je vážně ohrožena.

Pro Evropu je relevantní zejména humanitární rozměr. Podle ACAPS bylo v Mali ještě před dubnovou ofenzivou přes 414 tisíc vnitřně vysídlených. Frontex dlouhodobě řadí Maliány mezi hlavní národnosti na západoafrické migrační trase. Současně ale EU v roce 2025 zaznamenala 27% pokles prvních žádostí o azyl, automatická rovnice „eskalace v Sahelu = migrační vlna“ neplatí. Pro Česko by se případný dopad propsal nepřímo, přes unijní mechanismy, ne jako přímý proud na hranice.

Spolupráce nepřátel

Nejpozoruhodnější aspekt ofenzivy je koordinace mezi FLA a JNIM, tuarežskými separatisty a džihádisty napojenými na al-Káidu. Ideologicky jsou protichůdní: FLA chce autonomní Azawad, JNIM usiluje o islamistické vládnutí. Spojuje je společný nepřítel v Bamaku a roky kontaktů po rozpadu alžírské mírové dohody z roku 2015. Krátkodobě fungují jako kleště, FLA svírá sever, JNIM škrtí zásobovací tepny k hlavnímu městu.

Právě tahle souhra je pro juntu nebezpečnější než kterýkoli jednotlivý útok. A pro Moskvu představuje dilema: její bezpečnostní produkt měl být pojistkou proti oběma skupinám najednou. Místo toho je obě skupiny vytlačily ze severu během jediného týdne.

Tessalit není konec ruské přítomnosti v Africe. Je to ale první místo, kde se ukázalo, že kremelská bezpečnostní značka funguje líp v telegramových kanálech než v poušti u alžírské hranice.

Článek Ruští žoldnéři prchají, ani se neohlíží, oligarchům se rozpadá svět pod rukama. Povstalci v Mali je ženou bez jediného výstřelu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tři dny, které změnily mapu severu

Útok začal v pátek 25. dubna současnými údery na vojenské základny v Kidalu, ve středním Mali i v okolí hlavního města Bamaka. Reuters popsal operaci jako „vysoce koordinovanou“ a citoval analytiky, kteří mluvili o měsících plánování, značných financích a logistice s jediným cílem: dekapitovat velení a paralyzovat řetězec rozhodování maliské armády.

Dělba rolí mezi útočníky nebyla náhodná. FLA vedla severní osu: tuarežští bojovníci znalí terénu kolem Kidalu postupovali od alžírské hranice. JNIM nasadil kapacity ve středním Mali a na jihu, kde má hustší síť buněk. Dohromady pokryli území, které žádná z obou skupin nedokáže kontrolovat sama. Pragmatická aliance, ne ideologická jednota. Podobně spolupracovali už v roce 2012. Tehdy se po společném vítězství střetli. Tentokrát je spojuje společný nepřítel: bamacká junta a její ruský patron.

Do neděle bylo po všem. Africký sbor v prohlášení přes Reuters uved, že stažení proběhlo „na základě společného rozhodnutí“ s maliským vedením, a zdůraznil evakuaci raněných a těžké techniky. FLA naopak mluvila o dohodě na bezpečném odchodu, což naznačuje, kdo v tu chvíli diktoval podmínky. Sekundární analýzy popisují odjíždějící konvoj, opuštěné vybavení a pravděpodobně i ztracenou techniku, přesný rozsah ztrát ale veřejně ověřený není.

Africký sbor není Wagner, a možná je to problém

Kdo přesně z Kidalu odcházel? Africký sbor je ruská paramilitární struktura, která v Mali nahradila Wagnerovu skupinu. Podle Reuters z června 2025 tvořili 70–80 procent jejího personálu bývalí wagnerovci. Značka se změnila, lidé zůstali. Změnil se ale model řízení, a právě to může vysvětlovat, proč Kidal padl.

Wagner fungoval jako soukromá armáda Jevgenije Prigožina: rychlá, brutální, flexibilní. Africký sbor spadá pod přímější dohled ruského ministerstva obrany. Investigativní zpráva organizace The Sentry z dubna 2026 popisuje pomalejší, byrokratičtější a opatrnější jednotku orientovanou na výcvik, ochranu základen a doprovody konvojů. Vyšší kontrola z Moskvy, nižší úderná flexibilita v terénu. Když FLA a JNIM udeřily na více frontách najednou, hierarchičtější struktura nestíhala reagovat.

V Mali působilo podle AP zhruba dva tisíce ruských paramilitantů. Nejde o marginální sílu. Ale proti koordinovanému protivníkovi, který zná terén a má motivaci bojovat o vlastní území, se ukázalo, že počet nestačí, pokud chybí schopnost rychle přeskupit síly.

Kidal jako reputační rána, ne konec příběhu

Bylo by přehnané tvrdit, že pád Kidalu znamená konec ruského vlivu v Africe. Neznamená. Maliská junta se Moskvy nevzdala, naopak. Přechodný prezident Assimi Goïta se veřejně ukázal až v úterý 28. dubna, a to právě při schůzce s ruským velvyslancem. Samo třídenní ticho režimu mluví o nervozitě, ale schůzka signalizuje kontinuitu. Moskva dál tvrdí, že Bamako podpořila proti „pokusu o převrat“.

Jenže reputace je v sahelské geopolitice měna. Rusko se v regionu prodává jako alternativa k bývalým koloniálním mocnostem, jako bezpečnostní garant, který na rozdíl od Francie neodejde, když bude horko. Kidal byl vlajkovou lodí tohoto narativu. Jeho ztráta ukazuje, že ruská nabídka má strop: funguje proti roztříštěné opozici, ale selhává, když protivník koordinuje úder na více os.

Carnegie Endowment v únorové analýze popisovala ruský model v západní Africe jako propojení vojenské ochrany režimů s ekonomickými zájmy, přístupem k nerostům, těžebním licencím a obchodním sítím. Ztráta kontroly nad severním Mali tento model nepohřbívá, ale podkopává jeho základní předpoklad: že Rusko dokáže udržet bezpečnost tam, kde to slíbilo.

Co to znamená pro Evropu

Přímou bezpečnostní hrozbu pro Evropu pád Kidalu nepředstavuje. Le Monde výslovně cituje francouzské zdroje, podle nichž Paříž nyní nepočítá s exportem maliského terorismu na své území. Nepřímé dopady jsou ale reálné.

UNHCR eviduje v sahelské krizi téměř pět milionů uprchlíků, žadatelů o azyl a vnitřně vysídlených osob. Evropská komise upozorňuje, že násilí v Mali se přelévá do Mauritánie a pobřežní západní Afriky. Podle Migration Policy Institute žádalo v roce 2024 o azyl v EU téměř 22 tisíc občanů Mali, Nigeru a Burkina Fasa. Další destabilizace Sahelu, a koordinovaná ofenziva FLA a JNIM je přesně tímto typem eskalace, tento tlak zesiluje.

Pro české čtenáře je podstatný širší rámec: každé oslabení bezpečnostní architektury v Sahelu, ať ji stavěla Francie, nebo Rusko, zvyšuje pravděpodobnost migračních vln směrem k Evropě. Ne zítra. Ale v horizontu měsíců a let.

Křehká aliance a otevřené otázky

Nejzajímavější detail z celé ofenzivy přišel od samotného JNIM. Džihádistická síť v sobotním prohlášení uvedla, že přímo necílila na ruské partnery a chce „vyvážený a efektivní budoucí vztah“. Primárním nepřítelem je pro ni bamacký režim a jeho bezpečnostní aparát, ne nutně Moskva. To naznačuje, že JNIM si nechává otevřená zadní vrátka a že aliance s FLA je účelová, nikoli trvalá.

Pro maliskou juntu je situace nejhorší za poslední roky. Mrtvý ministr obrany, ztracené symbolické město, oslabená důvěra v ruského spojence. Pro Moskvu je to první opravdu viditelný moment, kdy její bezpečnostní nabídka v Sahelu přestává vypadat neporazitelně. Ne konec. Ale prasklina, kterou uvidí i další africké režimy zvažující, komu svěřit vlastní přežití.

Kidal teď drží FLA. Konvoj Afrického sboru míří na jih. A otázka, kterou si klade celý Sahel, zní jednoduše: pokud Rusové neudrželi město, které sami označovali za svůj největší úspěch, co vlastně udrží?

Článek O Rusy už nikdo nestojí a ženou je svižným krokem. Povstalci rozkládají Africký sbor, žoldnéři ve službách Ruska v panice prchají se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Su-24M jednal v Mali v zájmu ruské vlády

Bojový letoun se zřítil v Mali poblíž řeky Niger, když plnil bojovou misi v rámci operace DOUGOUKOLOKO, která má za cíl obnovit úplnou suverenitu po celé zemi. Suchoj Su-24M ale nepatřil přímo Mali, nýbrž ruskému Africkému sboru – jak potvrdil očitý svědek, ačkoliv to armáda v prohlášení neuvedla – a jednal pouze v jejím zájmu. Jednalo se o dvoumístnou verzi, a podle prohlášení jsou oba piloti v lékařské péči.

Tentokrát to Rus hodně přehnal. Vletěl hluboko do polského vzdušného prostoru, vyprovázely ho dvě britské stíhačky

Suchoj Su-24M je modernizovaná varianta původní „dvacet-čtyřky“, oproti níž má bojovou účinnost vyšší 1,5krát až 2krát. Zavedena byla v roce 1983, tedy devět let po základní verzi, a ve své době šlo o vcelku pokročilý sovětský letoun. Ve službě nicméně zůstává i dnes, tedy po více než 40 letech, a to nejenom v chudších zemích, ale také v samotném Rusku nebo na Ukrajině, a rovněž v mnoha dalších letectvech po celém světě.

Zaveden byl jako taktický bombardovací letoun, k čemuž slouží stále, akorát s modernějšími zbraněmi. Ukrajina dokonce upravila Su-24 k nesení britské střely s plochou dráhou letu Storm Shadow, potvrzuje Wikipedia, a rovněž k odhazování chytrých pum, například francouzských AASM Hammer. Místo má tak do značné míry i na moderním bojišti.

Prestiž českého zbrojního průmyslu roste. CSG dokončuje výrobní linku na dělostřelecké granáty na Ukrajině

Na špatné počasí ale stavěn není, ačkoliv jsou mnohé sovětské letouny naopak pověstné svou vysokou odolností – příkladem je Suchoj Su-27, který byl navržen, aby startoval z provizorních letištních ploch. V Africe však „dvacet-čtyřka“ takové štěstí neměla, a v důsledku prudkého zhoršení povětrnostních podmínek, zejména silné prachové bouře, havaroval.

„Počáteční údaje naznačují náhlou meteorologickou degradaci, zejména silnou prachovou bouři v době nehody,“ uvedl generální štáb Ozbrojených sil Mali. Že se skutečně Suchoj Su-24M v Mali nacházel, potvrdily také satelitní snímky, které Armádní Zpravodaj dohledal u společnosti Maxar. Rusko se tak snaží i přes probíhající válku na Ukrajině posilovat svůj vliv v Africe, kde si ho dříve budovali prostřednictvím Wagnerovy skupiny.

Tu ale dnes nahrazuje tzv. Africký sbor, též Ruský expediční sbor, potvrzuje Wikipedia, jehož členy se staly bývalí příslušníci Wagnerovců. Tentokrát se ale ruská vláda netají, že v Africe slouží jejím zájmům, a podporuje tamní vlády, kde se jí to hodí. Příkladem je i spolupráce s Libyí, kam nedávno dodala stovky obrněnců a jiné vojenské techniky.

Článek Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.