Ruští žoldnéři prchají, ani se neohlíží, oligarchům se rozpadá svět pod rukama. Povstalci v Mali je ženou bez jediného výstřelu

Dne 25. dubna 2026 zasáhly koordinované útoky Tuaregů z Frontu pro osvobození Azawadu a džihádistů z JNIM současně několik cílů v Mali, včetně vojenského komplexu v Kati u hlavního města. Zahynul ministr obrany Sadio Camara, muž, který osobně zajistil vstup wagnerovských jednotek do země. O dva dny později Africa Corps oficiálně potvrdil stažení z Kidalu. 1. května převzala FLA opuštěný „super-camp“ v Tessalitu u alžírských hranic, bez doloženého přímého střetu o areál. Ruská bezpečnostní značka v Sahelu právě prošla svým nejtěžším testem.

Šest dnů, které přepsaly mapu severu

Tempo ofenzivy nemá v malijském konfliktu posledních let obdobu. Chronologie:

• 25. dubna – koordinované údery FLA a JNIM na vojenské cíle v Kati, Kidalu a dalších lokalitách. Potvrzena smrt ministra obrany Camary.
• 27. dubna – Africa Corps veřejně oznamuje odchod z Kidalu jako „společné rozhodnutí“ s Bamakem. JNIM nabízí ruským silám bezpečný odchod výměnou za neútočení.
• 29. dubna – mluvčí FLA pro Le Monde prohlašuje, že v Beru, Léré, Tessitu a Intahace už není malijská ani ruská přítomnost. Blokáda silnic směrem do Bamaka.
• 1. května – AP hlásí převzetí Tessalitu povstalci po předchozím stažení armády a ruských spojenců.

Formulace „bez jediného výstřelu“ se vztahuje právě k Tessalitu: povstalci vstoupili do vyklizeného tábora. Celá ofenziva ale krvavá byla, stačí připomenout smrt Camary a boje o Kidal.

Kdo jsou ti „oligarchové“

Titulek zní dramaticky, ale za ruskou přítomností v Mali nestojí jeden magnát s jachtou. Jde o kremelskou bezpečnostně-byznysovou síť, která prošla několika mutacemi. Původně ji budoval Jevgenij Prigožin přes Wagner Group. Po jeho smrti v srpnu 2023 převzalo operace ruské ministerstvo obrany pod hlavičkou Africa Corps. Klíčovou postavou v Mali byl Ivan Maslov, americký OFAC ho v lednu 2023 sankcionoval jako šéfa Wagneru v zemi, britské úřady přidaly sankce na navázané frontové firmy.

Nejde jen o vojáky. Reuters v analýze z 29. dubna popisuje konkrétní ruské projekty ohrožené malijskou krizí: jednání o jaderné elektrárně, solární projekt, lithiové koncese, ruskem podporovaná rafinerie zlata. Právě Camara, sám sankcionovaný Washingtonem za zajištění vstupu Wagneru, byl pojítkem mezi juntou a touto sítí. Jeho smrt není jen vojenská ztráta. Je to přetržený drát.

Proč Rusové nebojovali

Otázka zní logicky: proč síla, která se v Sahelu prodávala jako neporazitelný garant bezpečnosti, opustila dvě strategické základny během týdne? Odpověď není panika, ale kalkulace. Tessalit leží u alžírské hranice, stovky kilometrů od nejbližší spolehlivé zásobovací trasy. JNIM současně blokovala silnice do Bamaka, FLA držela okolní terén. Bránit izolovaný post za cenu obklíčení nedávalo vojenský smysl.

Africa Corps to rámoval jako „koordinované rozhodnutí“ s malijskou vládou. Kreml 30. dubna ústy Peskova ujistil, že Rusko v Mali zůstane. Jenže rétorika naráží na realitu: poprvé Moskva v Sahelu neprodává expanzi, ale obhajuje ústup. A její afričtí partneři, Burkina Faso, Niger, Středoafrická republika, se dívají.

Co to znamená pro Sahel a Evropu

Mali se nerozpadá ze dne na den. Šéf junty Assimi Goïta se 28. dubna ukázal po boku ruského velvyslance, 4. května převzal i resort obrany. Centralizuje moc, nekapituluje. Ale analytici citovaní Reuters poprvé otevřeně mluví o tom, že budoucnost režimu je vážně ohrožena.

Pro Evropu je relevantní zejména humanitární rozměr. Podle ACAPS bylo v Mali ještě před dubnovou ofenzivou přes 414 tisíc vnitřně vysídlených. Frontex dlouhodobě řadí Maliány mezi hlavní národnosti na západoafrické migrační trase. Současně ale EU v roce 2025 zaznamenala 27% pokles prvních žádostí o azyl, automatická rovnice „eskalace v Sahelu = migrační vlna“ neplatí. Pro Česko by se případný dopad propsal nepřímo, přes unijní mechanismy, ne jako přímý proud na hranice.

Spolupráce nepřátel

Nejpozoruhodnější aspekt ofenzivy je koordinace mezi FLA a JNIM, tuarežskými separatisty a džihádisty napojenými na al-Káidu. Ideologicky jsou protichůdní: FLA chce autonomní Azawad, JNIM usiluje o islamistické vládnutí. Spojuje je společný nepřítel v Bamaku a roky kontaktů po rozpadu alžírské mírové dohody z roku 2015. Krátkodobě fungují jako kleště, FLA svírá sever, JNIM škrtí zásobovací tepny k hlavnímu městu.

Právě tahle souhra je pro juntu nebezpečnější než kterýkoli jednotlivý útok. A pro Moskvu představuje dilema: její bezpečnostní produkt měl být pojistkou proti oběma skupinám najednou. Místo toho je obě skupiny vytlačily ze severu během jediného týdne.

Tessalit není konec ruské přítomnosti v Africe. Je to ale první místo, kde se ukázalo, že kremelská bezpečnostní značka funguje líp v telegramových kanálech než v poušti u alžírské hranice.