Proč jsou současné útoky jiné

Dřívější vzorec ruských vzdušných kampaní měl jasný rytmus: masivní salvy raket a dronů přicházely převážně v noci, typicky v několikahodinových vlnách. Obyvatelé Kyjeva si zvykli na to, že ráno přinese klid. Teď ne.

Reuters popsal, jak Rusko od konce srpna nasazuje malé skupiny proudových bezpilotníků i během dne, cíleně, aby „paralyzovalo“ město a rozbilo jeho denní fungování. Jen za srpen 2026 odpálilo Rusko směrem na Ukrajinu přes 2 800 proudových dronů. Během čtyř dnů na přelomu srpna a září jich bylo téměř 1 500, z toho více než polovina s proudovým pohonem. Prezident Zelenskyj mluví o „konstantních“ poplaších a upozorňuje, že totéž se děje v Charkově, Záporoží, Sumách, Černihivu, Dnipru i Chersonu.

Klíčová změna spočívá v rychlosti. Starší drony typu Šáhid-136 (ruské označení Geraň-2) létaly rychlostí kolem 150–185 km/h. Nové proudové varianty podle studie nizozemského bezpečnostního think-tanku HCSS dosahují 300–600 km/h a ve střemhlavém letu i přes 700 km/h. Tradiční mobilní protiletadlová obrana (kanóny, kulomety, lehké systémy) proti nim ztrácí účinnost. A právě to je záměr: donutit Ukrajinu pálit drahé interceptory na levné cíle.

Kritický nedostatek střel do Patriotů

Systém Patriot amerického výrobce Raytheon (dnes RTX) je pro obranu Kyjeva nenahraditelný. Jako jeden z mála dokáže zachytit balistické střely, řízené střely s plochou dráhou letu i drony na vzdálenost desítek kilometrů. Jenže střely PAC-3, které Patriot používá, patří k nejdražším a nejžádanějším kusům munice v celém konfliktu.

Ukrajina v srpnu 2026 otevřeně přiznala, že dodávky interceptorů spadly na třetinu úrovně roku 2025. Zelenskyj to přičítá mimo jiné přesunu části západních zásob do oblasti Blízkého východu. Zásoby střel pro Patriot označil Kyjev za „kriticky nízké“. Praktický dopad je tvrdý:

• Obrana musí ostřeji prioritizovat, na co cenné střely vypálí.
• Některé balistické střely pravděpodobně pronikají obranou; ukrajinské letectvo od 11. srpna 2026 přestalo pravidelně zveřejňovat počty odpálených a sestřelených balistických raket.
• Proti proudovým dronům dosahuje obrana podle BBC Verify zhruba 60% úspěšnosti zásahů, což znamená, že čtyři z deseti proletí.

Kolem 95 % střel pro Patriot přichází na Ukrajinu přes evropský nákupní mechanismus PURL, do kterého přispívají desítky zemí. Británie v září 2026 oznámila nový balík za 100 milionů liber (zhruba 3 miliardy Kč) právě na střely Patriot a další prostředky protivzdušné obrany. Německo financuje další baterie Patriotů a chystá s Ukrajinou takzvaný „Drone Deal“. Norsko je jedním z vedoucích přispěvatelů do programu PURL a spolupracuje na protibalistickém projektu FREYJA.

Česká role míří jinam. Veřejně doložená je česká muniční iniciativa, dodávky protidronových a protiletadlových systémů Viktor a spolupráce v oblasti dronového boje, kterou české ministerstvo zahraničí označilo za bezpečnostní prioritu. Dodávky střel do Patriotů od Česka veřejně potvrzeny nejsou.

Co se z toho učí NATO

Západ nad Kyjevem nepřihlíží. Společná organizace NATO a Ukrajiny JATEC (Joint Analysis, Training and Education Centre) systematicky sbírá lekce z ukrajinského bojiště a převádí je do aliančních doktrín a cvičení. Projekt LCI-X testuje vrstvenou obranu proti dronům v realistických scénářích odvozených přímo z ukrajinské zkušenosti, tedy propojení senzorů, elektronického boje, velení a levnějších efektorů do jednoho celku.

Tři hlavní závěry, které z toho Západ vyvozuje:

• Bodová obrana nestačí. Jeden typ systému, byť tak výkonný jako Patriot, nemůže pokrýt celé spektrum hrozeb od pomalých dronů po balistické střely.
• Obrana musí být vrstvená a interoperabilní. Různé systémy od různých výrobců a zemí musí spolupracovat v reálném čase.
• Rozhoduje poměr cena/výkon. Střílet střelou za desítky milionů korun na dron za statisíce je ekonomicky neudržitelné. Proto se hledají levnější efektory: laserové systémy, elektronický boj, interceptorové drony.

Rychlost adaptace obou stran konfliktu překvapila i zkušené analytiky. Rusko mění trasy, výšky, rychlosti i načasování útoků. Ukrajina odpovídá novými prototypy vysokorychlostních interceptorů a úpravami varovného systému.

Město, které se odmítá zastavit

Kyjev od 6. září zavedl dvoustupňový systém varování: žlutá úroveň signalizuje dronové nebezpečí, červená znamená masivní dronovou, raketovou nebo kombinovanou hrozbu. Systém průběžně přepisuje typ aktuální hrozby bez mezilehlého odvolání, takže obyvatelé přesněji vidí, co právě letí. Při jakémkoli poplachu ale platí stejné pravidlo: přesunout se do nejbližšího krytu.

Pozemní MHD při poplachu zastavuje, cestující musí vystoupit a hledat úkryt. Metro slouží dvojí roli: dopravní tepny i protiletadlového krytu. Přesto město funguje. Ještě v týdnu s 68 poplachy chodilo přes 45 % žáků prezenčně do škol vybavených kryty, zbytek se učil hybridně. Obchody otevírají mezi vlnami. Pošta doručuje.

Válka, která trvá už více než čtyři roky, proměnila Kyjev z města v šoku v město v režimu dlouhodobé adaptace. Jenže adaptace má své limity, a ty určuje počet střel ve skladech protivzdušné obrany.

Článek Kyjev zažívá nejhorší dny od začátku války, Západ studoval nové taktiky ruských útoků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Čtyři závody, jeden cíl

Chronologie úderů mluví jasně. Záporožstal byl zasažen dvakrát v srpnu: po prvním útoku z 11. srpna zahynulo osm zaměstnanců a 26 jich bylo zraněno. Po druhém úderu z konce srpna výroba stála a v areálu zůstal jen jádrový tým. Společnost Metinvest, která závod vlastní, uvedla, že termíny obnovy „existují jen teoreticky“.

Dne 17. srpna zasáhla střela areál ArcelorMittal Kryvyj Rih, největšího integrovaného producenta dlouhých ocelových výrobků na Ukrajině s roční produkcí kolem 1,7 milionu tun. Poškozeny byly energetické uzly i vysoké pece, dva lidé zemřeli, třináct bylo zraněno. Výroba se částečně omezila.

A pak přišla noc na 5. září. Kromě KAMET-STAL, jehož nominální kapacita činí 3,2 milionu tun surové oceli ročně, hlásil škody na průmyslových a administrativních objektech i Dněprovský metalurgický závod. Metinvest popsal taktiku minimálního času mezi poplachem a dopadem, zaměstnanci nestihli doběhnout do krytů.

Podle oborové analýzy GMK Center zasažené závody dohromady představují dominantní část ukrajinské ocelářské výroby, až kolem 72 procent celkové kapacity. Záporožstal je přitom jediným domácím výrobcem ploché oceli. Pokud stojí, Ukrajina tento typ produkce prostě nemá odkud brát.

Nejde jen o továrny, jde o ekonomiku celého státu

Slovo „deindustrializace“ zní abstraktně. V praxi znamená tohle: fyzické zničení výrobních uzlů, nucené odstávky, ztrátu exportních kanálů a logistické škrcení zbylé produkce. Hutní sektor se započtením dodavatelských řetězců tvoří přibližně 5,5 procenta ukrajinského HDP a asi 15 procent exportních příjmů; v roce 2025 to bylo přes 150 miliard korun.

Jenže i to, co se ještě vyrábí, se těžko dostane k zákazníkům. Prezident svazu Ukrmetallurgprom Oleksandr Kalenkov na tiskové konferenci začátkem září vysvětlil, proč je ztráta černomořských přístavů tak devastující: ukrajinská metalurgie tradičně vyváží kolem 80 procent produkce a bez moře lze přesměrovat jen asi 25 až 30 procent objemů. Alternativní železniční trasy navíc od 1. srpna zdražily o 30 procent a každá tuna zboží se prodraží o 60 až 100 dolarů podle druhu.

Monitorovací mise OSN pro lidská práva na Ukrajině přitom dokumentuje, že Rusko systematicky a opakovaně útočí na energetickou infrastrukturu. Samostatný přehled OSN za červenec 2026 zaznamenal zesílené útoky na přístavy a plavidla v Oděské a Mykolajivské oblasti. Rusko zkrátka dlouhodobě míří na civilní cíle, od elektráren přes přístavy až po hutě. Nové je soustředění přímo na průmyslové jádro: vysoké pece, energetické rozvodny a dopravní infrastrukturu uvnitř samotných závodů.

Co znamená „ještě jsme ani nezačali“

Kremelská rétorika má svou historii. V červenci 2022 Putin podle agentury TASS prohlásil, že Rusko na Ukrajině „ještě nezačalo nic vážně“. Mluvčí Peskov to tehdy vyložil jako tvrzení o výrazně větších ruských možnostech. Šlo o propagandistický rámec, ne o ověřený operační plán, ale po více než čtyřech a půl letech války nabývá tato hrozba konkrétnějších obrysů.

Každý další zásah velkého průmyslového uzlu má dnes vyšší váhu než na začátku invaze, protože funkčních závodů zbývá méně. Pokud se údery na hutě spojí s faktickou blokádou mořského exportu a zdražením vnitrozemské logistiky, výsledkem není jen materiální škoda. Je to tlak na schopnost Ukrajiny sama financovat válku, platit zaměstnance, udržovat městské rozpočty a jednou obnovit zničenou zemi.

Hutě přitom nezásobují armádu jen hotovými vojenskými produkty; primární zdroje potvrzují hlavně civilní výrobu: ocel pro trubky, konstrukce, automobilový průmysl, domácí spotřebiče. Zásobují obranu nepřímo: ocelí, polotovary, daňovými příjmy, zaměstnaností a logistickým zázemím státu. Každá odstávka řeže do tohoto podloží.

Co to znamená pro Česko

Česká republika je silně dovozní trh s ocelí. Podle Ocelářské unie dovezla v roce 2025 celkem 7,5 milionu tun ocelových výrobků v hodnotě 172 miliard korun. Plošná závislost českých firem na ukrajinské oceli z veřejných dat potvrzena není, ale regionální napětí na trhu je reálné. Pokud vypadne ukrajinská kapacita ploché oceli a zároveň se prodraží alternativní logistika, vybraní odběratelé v Česku pocítí vyšší náklady na náhradu, zejména v segmentech, kde Záporožstal dodával jako jediný domácí producent na Ukrajině.

Škody opravitelné, důsledky možná ne

GMK Center varuje, že bez rychlých rozhodnutí vlády a partnerů může mít současná krize závažnější a možná nevratné důsledky než šok z prvního roku války. Technicky lze vysokou pec opravit. Ale vrátit kvalifikované zaměstnance, obnovit exportní vztahy a znovu vybudovat logistické řetězce, to je jiná kategorie problému. Rusko neničí jen ocel. Ničí schopnost Ukrajiny být po válce soběstačným státem.

Článek Deindustrializace Ukrajiny: Rusko cíleně likviduje hutě, které zásobují armádu. A to ještě ani nezačalo, slibuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Rusko oznámilo, a kdo to rozvedl

Dne 31. srpna 2026 agentura Interfax citovala ruské ministerstvo obrany se stručným sdělením: armáda „zahájila přípravu“ masivních úderů na energetické objekty Ukrajiny. Žádný detailní seznam cílů, žádná mapa. Holá věta, která ale v kontextu více než čtyřletého konfliktu funguje jako jasný signál.

Konkrétní obrysy plánu se objevily až v prokremelských médiích, a tady je zásadní rozlišovat. Generálmajor v záloze Sergej Lipovoj, předseda organizace Důstojníci Ruska a Hrdina Ruska, v rozhovoru pro server AIF popsal cíle kampaně: velké rozvodny o napětí 330 a 750 kilovoltů, energetika napájející přístavy a železnici, a především opětovné zasažení kapacit, které Ukrajina mezitím opravila. Další komentátor, generálmajor letectva v záloze Vladimir Popov, už v lednu 2026 pro deník MK mluvil o zásazích do „transformátorových center“ a přenosových tras jako nástroji dezorganizace celé sítě.

Důležitá poznámka: oba pánové vystupují jako mediální komentátoři v prokremelských médiích, nikoli jako představitelé generálního štábu zveřejňující operační plán. Jejich výroky je třeba číst jako propagandisticky zabarvené domýšlení oficiálního oznámení, ne jako nezávisle ověřený dokument. Popov ostatně už na podzim 2025 označil tehdejší údery za pouhé „zkoušení pera“ a tvrdil, že Rusko dříve vedlo válku s „humanitárním sklonem“. To je klasický příklad ruského sebeospravedlňujícího rámování, které má připravit domácí publikum na eskalaci.

Skutečný terč: ne elektrárny, ale vazby mezi nimi

Proč tolik důrazu na rozvodny a přenosové trasy místo samotných elektráren? Odpověď je prostá. Ukrajinský Energoatom plánuje provoz všech devíti dostupných jaderných bloků během topné sezony. Jaderné elektrárny jsou masivní, dobře chráněné a politicky extrémně citlivé cíle; útok na ně by překročil i ruské vlastní červené linie. Jenže i sebelepší jaderný blok je k ničemu, pokud nemá kudy dostat elektřinu ke spotřebiteli.

Právě proto ruský plán, alespoň v podobě, jakou prezentují Lipovoj a Popov, cílí na přenosovou soustavu. Zasáhněte rozvodnu 750 kV a odříznete celý region od výkonu vzdálené elektrárny. Zničte transformátor a oprava trvá týdny, protože náhradní kusy se nevyrábějí přes noc. Opakujte útok na právě opravenou stanici a zlikvidujete nejen hardware, ale i morálku opravářských čet.

Výsledkem má být dominový efekt: bez přenosu nefunguje centrální vytápění, bez vytápění kolabuje zásobování vodou, bez vody a tepla se zastavuje průmysl, železnice ztrácí trakční napájení a přístavy přestávají fungovat. Cílem tedy není jen tma v bytech, je to pokus paralyzovat stát jako celek.

Válečný zločin, nebo legitimní vojenský cíl?

Mezinárodní humanitární právo tuto otázku neřeší černobíle, ale odpověď se přiklání jednoznačným směrem. Mezinárodní výbor Červeného kříže (ICRC) výslovně uvádí, že útoky na energetickou infrastrukturu jsou zakázané, pokud je jejich hlavním účelem poškodit ekonomiku, zlomit vůli obyvatelstva nebo zastrašit politické vedení. Platí rovněž zákaz neproporcionálních útoků, tedy takových, kde civilní škody zjevně převyšují očekávaný vojenský přínos.

A právě tady se ruská kampaň dostává na velmi tenký led. Když prokremelští komentátoři otevřeně mluví o „zlomení“ Ukrajiny přes zimu, o zasažení civilního vytápění a vodárenství, popisují de facto strategii, jejímž primárním terčem je civilní obyvatelstvo.

Mezinárodní trestní soud už jednal. Dne 5. března 2024 vydal ICC zatykače na generálporučíka Sergeje Kobylaše a admirála Viktora Sokolova právě kvůli dřívějším útokům na ukrajinskou elektrickou infrastrukturu. Právní kvalifikace zahrnovala útoky na civilní objekty a způsobení nepřiměřených vedlejších škod. Nová kampaň, pokud proběhne v avizovaném rozsahu, by tento právní rámec jen posílila.

Zpráva OSN z června 2026 potvrdila, že systematické útoky na energetiku v zimě 2025–2026 způsobily rozsáhlé narušení základních služeb a zhoršily dopady války na civilisty. České ministerstvo zahraničí v únoru 2026 popsalo situaci, kdy zhruba 1,7 milionu lidí zůstalo bez tepla a 1,4 milionu bez elektřiny.

Ukrajina se připravuje, ale mezery zůstávají

Kyjev rozhodně nesedí se založenýma rukama. Ke konci srpna 2026 ukrajinská vláda oznámila, že v podzemních zásobnících je 14,6 miliardy metrů krychlových plynu, zimní cíl splněný s předstihem. Ministerstvo infrastruktury hlásilo pokrytí 75,6 procenta potřeb záložního napájení pro teplo a vodu. Rada národní bezpečnosti a obrany zpřísnila zimní přípravy a nařídila navýšení rezervního napájení o dvacet procent a minimálně dvoutýdenní rezervu paliva pro kritickou infrastrukturu.

Ze zahraničí proudí pomoc v několika vrstvách:

• Evropská komise vyčlenila zimní balík 920 milionů eur pro sezonu 2026–2027.
• Společná výzva Bruselu, Kyjeva a Energetického společenství z června 2026 žádá dárce o dalších 650 milionů eur do fondu Ukraine Energy Support Fund.
• Formát „Energy Ramstein“ koordinuje dodávky transformátorů, generátorů a náhradních dílů.
• Česko už v únoru 2026 odeslalo 55 dieselových generátorů a v Bruselu tlačí na další sankční kroky.
• Synchronizace ukrajinské sítě s kontinentální evropskou soustavou od března 2022 umožňuje při špičkách dovážet elektřinu ze sousedních zemí.

Přesto zůstávají slabá místa. Stovky milionů eur v zahraničním financování stále chybí. Záložní napájení pokrývá tři čtvrtiny potřeb, ne všechny. A hlavně: žádný generátor nenahradí zničenou rozvodnu 750 kV.

Vzdušná kampaň válku nevyhraje, a Ukrajina útoky oplácí

Historie válek nabízí jednu opakující se lekci: samotné bombardování ze vzduchu nikdy nezlomilo odhodlaný stát. Spojenecké strategické bombardování Německa za druhé světové války, americké kobercové nálety na Vietnam, ruské útoky na afghánská města, vždy bylo zapotřebí pozemních operací k dosažení rozhodnutí. Více než čtyři roky ruských raketových a dronových úderů na Ukrajinu tuto poučku potvrzují. Vzdušná kampaň může zimu extrémně zhoršit, způsobit obrovské utrpení civilistů a komplikovat logistiku. Sama o sobě ale velkou válku automaticky nevyhrává.

Navíc infrastrukturní válka není jednostranná. Podle ukrajinského ministerstva obrany dosáhly srpnové útoky hluboko do ruského vnitrozemí, až 1 900 kilometrů od frontové linie. Zasaženo bylo dvanáct velkých rafinerií o souhrnné kapacitě kolem 100 milionů tun ropných produktů ročně, dvě plynárensko-petrochemická zařízení, tři velké terminály a dva podniky vojensko-průmyslového komplexu. Ruská energetická infrastruktura tedy rozhodně není nedotknutelná a Moskva sama zažívá, jaké to je přicházet o strategické kapacity.

Nadcházející zima bude pro Ukrajinu bezpochyby brutální, ale ne beznadějná. Mezi ruským propagandistickým slibem „zcela zlomit“ zemi a realitou stojí ukrajinská odolnost, západní pomoc a prostý fakt, že války se nevyhrávají jen ze vzduchu.

Článek Ukrajina ví, že pro ni bude nadcházející zima extrémní. Ruští generálové prozradili plán, který ji má zcela zlomit se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rekordní tempo, které není náhoda

Červencové číslo nevzniklo z ničeho. Časová řada z dat ukrajinského ministerstva obrany ukazuje strmý růst:

• Leden 2026: přes 5 700 řízených bomb
• Květen 2026: 7 500
• Červen 2026: 8 266
• Červenec 2026: přes 8 300

Každý měsíc nový rekord. Průmyslová logika za tím je prostá: Rusko přestavuje obrovské zásoby starších sovětských bomb FAB-500, FAB-1500 i FAB-3000 pomocí modulů UMPK, sady křídel a navigačního systému, která z hloupé pumy udělá klouzavou řízenou zbraň. Výroba je levná, bombových těl jsou tisíce a nosič je nemusí shazovat přímo nad cílem. Stačí přiletět k linii odpalu desítky kilometrů od fronty a bombu vypustit. Ničivá síla přitom zůstává brutální: u FAB-1500 ukrajinské ministerstvo obrany uvádí kráter hluboký až šest metrů, široký dvacet až dvacet pět metrů a zónu kontuzního účinku kolem 300–350 metrů. I při kruhové odchylce 10–15 metrů taková bomba spolehlivě ničí opevnění i zástavbu.

Navádění, které rušičky nevidí

Současné moduly UMPK se orientují primárně pomocí satelitní navigace GLONASS, případně v kombinaci s inerciálním systémem. Proti tomu umí ukrajinský elektronický boj leccos, rušení signálu GPS/GLONASS dokáže bombu v závěrečné fázi letu odchýlit od cíle. Jenže právě tady se rýsuje posun, na který dosavadní obrana nestačí.

Technologický směr, který Rusko sleduje, spočívá v takzvaném obrazovém terminálním navedení. Princip funguje takto: senzor na bombě snímá terén pod sebou, software porovnává obraz s uloženou referencí nebo naučeným modelem a v posledních sekundách letu koriguje trajektorii k rozpoznanému cíli. Takový systém nepotřebuje žádný satelitní signál, pracuje čistě s tím, co „vidí“. Běžný GPS jammer proti němu nezmůže nic, protože tu není co rušit.

Veřejně ověřitelné důkazy o masovém bojovém nasazení této technologie přímo na celé rodině FAB/UMPK se zatím nepodařilo dohledat. Rusko nicméně disponuje starší řízenou pumou UPAB-1500B-E s televizním navedením a doletem do 50 km a směr vývoje k autonomnějšímu navedení je u řízených střel typu Ch-101 hlášen opakovaně. Podle nás se blíží první širší nasazení spíš v omezených sériích a postupném zavádění než jako náhlý zlom, ale i postupné rozšíření změní pravidla hry.

Pro srovnání: americký JDAM-ER, který Ukrajina rovněž používá, stojí na kombinaci GPS a inerciální navigace s klouzavým dosahem přes 72 km. Plnohodnotné obrazové terminální navedení u něj ale veřejně potvrzeno není. V odolnosti proti rušení tak Rusko paradoxně směřuje dál než standardní západní řešení, alespoň v této konkrétní kategorii.

Obrana nekončí, přesouvá se

Formulace „nelze zarušit ničím, co existuje“ platí úzce: proti obrazovému navedení v terminální fázi skutečně selhává klasické rádiové rušení satelitní navigace. Ale obrana proti klouzavé bombě má víc vrstev než jen jednu.

Účinná odpověď začíná daleko od místa dopadu. Ukrajina v červenci 2026 vedla systematickou kampaň proti ruskému týlu: zasáhla nejméně 14 mostů a přejezdů, nejméně 9 pozic protivzdušné obrany a radarů a řadu logistických uzlů. Každý zničený radar znamená, že ruský pilot hůř ví, kam letět. Každý poškozený most zpomaluje přísun bomb na letiště.

Další vrstva je tlak na nosiče samotné. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 oznámilo, že stíhačky Gripen vyzbrojené raketami Meteor vzduch-vzduch s dosahem přes 100 km by měly dorazit v horizontu deseti měsíců. Jejich úkolem bude vytlačit ruské bombardéry ještě dál od fronty, a tím zkrátit dosah, v němž mohou bomby klouzat k cíli.

Na taktické úrovni pak zbývá maskování, rozptyl jednotek, falešné cíle, hlubší kryty a mobilita. Proti obrazovému navedení jsou zranitelnosti jiné než proti GPS: počasí, kouř, kamuflážní sítě, přemístění techniky. Projekt JATEC, společná iniciativa NATO a Ukrajiny zaměřená přímo na obranu proti řízeným leteckým bombám, se od března 2025 dostal do fáze prototypů.

Ukrajinská odpověď: drony místo bomb

Přímé srovnání „bomba proti bombě“ Ukrajina prohrává, veřejný údaj o měsíčním počtu ukrajinských shazovaných řízených bomb neexistuje a objem je nesrovnatelný s ruskými tisíci. Asymetrická protiváha ale existuje a je masivní.

Drony tvoří podle ukrajinského ministerstva obrany více než 90 % všech zasažených nepřátelských cílů. Systém DELTA eviduje přes 6 600 zásahů denně. Ukrajina navíc vyvíjí vlastní prostředky odolné vůči elektronickému boji: munice Firefly si drží přesnost i pod nepřátelským rušením, interceptor LITAVR disponuje automatickým terminálním navedením a platforma Avengers Labs trénuje modely umělé inteligence, které umožní dronu v závěru letu autonomně najít a zasáhnout cíl bez vnějšího signálu. Právě tento princip, strojové vidění v terminální fázi, je totéž, co Rusko zavádí u bomb. Obě strany tak míří stejným technologickým směrem, jen v jiných kategoriích zbraní.

Česká republika přispívá vrstvou pozemní obrany: veřejně potvrzené jsou dodávky lehkého protiletadlového systému MR-2 Viktor od Excalibur Army, přes tisíc kusů pozemní techniky a více než dva miliony velkorážových střel. Specializovaný systém přímo na rušení obrazového navedení klouzavých bomb ale v českých dodávkách veřejně potvrzen není.

Závod, který se nedá vyhrát jednou zbraní

Rozhodující bitva se neodehrává v okamžiku, kdy bomba padá. Odehrává se v celém řetězci, od letiště přes radar a nosič až po poslední sekundy letu. Rusko dnes vede v masovosti a blíží se k navedení, které rušičky neoslepí. Ukrajina odpovídá tím, že ten řetězec systematicky rozbíjí z druhého konce: mosty, radary, logistiku a tisíce dronů denně, které samy směřují ke stejné technologické autonomii.

Článek Rusko bombarduje Ukrajinu každých 5 minut. Chystá navádění, které nelze zarušit ničím, co existuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kdo je Barančik a co přesně řekl

Jurij Barančik není opoziční disident. Nepíše z exilu, nevolá po míru ani nekritizuje samotný cíl invaze. Provozuje telegramový kanál, kde dlouhodobě komentuje průběh války z pozice člověka, který chce, aby Rusko vyhrálo. Právě proto je jeho kritika tak výmluvná.

Barančik v srpnu 2026 popsal situaci takto: Rusko zasazuje Ukrajině těžší rány než Kyjev Rusku. Zasahuje sklady řetězců Epicentr, Rozetka i třídicí terminály Nova Pošta. Balistické střely podle něj „už dva až tři týdny“ nikdo nezachycuje. Přesto to nefunguje. Proč? Protože Moskva každý úder komunikuje jako „odplatu“, jako trest za něco, co už se stalo. Chybí příčinně-následná logika. Ukrajinský občan z toho nedostane žádný návod, co se má změnit, aby bombardování přestalo.

Tím Barančik fakticky říká: Kreml neumí vysvětlit vlastní válku. A to ani lidem, které chce zlomit.

Bomby padají, fronta stojí

Intenzita ruských vzdušných útoků skutečně roste. Ukrajinské ministerstvo obrany v květnu 2026 zaznamenalo 8 351 ruských prostředků vzdušného napadení, rekordní číslo. Ukrajinská protivzdušná obrana přitom zachytila téměř 92 % dronů, ale u balistických střel je situace jiná. Systém MIM-104 Patriot se střelami PAC-3, s dostřelem kolem 70 kilometrů a schopností ničit cíle letící rychlostí přes Mach 5 (přibližně 6 125 km/h), zůstává jediným účinným prostředkem proti hypersonickým hrozbám typu Ch-47M2 Kinžal nebo 3M22 Cirkon. Jenže těchto střel je zoufale málo.

Rusko tuto mezeru využívá. Ale co z toho má na frontě? Data Institutu pro studium války (ISW) ukazují propastný rozdíl: mezi prosincem 2025 a květnem 2026 Rusko získalo nebo infiltrovalo pouhých 40,64 km². Ve stejném období o rok dříve to bylo 515,84 km². Více než dvanáctinásobný pokles. Silnější bombardování se jednoduše nepřevedlo do územních zisků. Armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, zpomalila proti výrazně menší ukrajinské na tempo, které se blíží stagnaci.

Logistická válka uvnitř Ukrajiny

Barančik má pravdu v jednom: ruské údery na logistickou infrastrukturu jsou reálné a bolestivé. Logistické centrum řetězce Epicentr v Kalynivce (140 000 metrů čtverečních včetně celního terminálu, uzel zajišťující podle firemních údajů tři čtvrtiny dodávek do celé obchodní sítě) představuje systémový zásah, ne symbolický. Největší distribuční centrum e-shopu Rozetka v Brovarech u Kyjeva, které denně odbavovalo přes 100 000 objednávek, zasáhly tři balistické střely. Podle ukrajinského Forbes firma předběžně vyčíslila škody na zhruba 1,7 miliardy korun a začala měnit obchodní model. Nova Pošta po zničení třídicího terminálu nasadila záložní trasy.

Celkově ukrajinský skladový trh přišel do konce června 2026 přibližně o milion metrů čtverečních ploch. To není číslo, které lze ignorovat. Zasažená „poslední míle“ distribuce zdražuje a zpomaluje vše, od potravin přes léky až po humanitární pomoc, včetně té české. Ministerstvo zahraničních věcí ČR přitom v roce 2026 schválilo program humanitární, stabilizační a rekonstrukční pomoci Ukrajině na období 2026–2030. Podpora pokračuje systémově, ale po překročení hranice naráží na stále složitější logistiku uvnitř země.

Proč Kreml tuhle kritiku nechce slyšet

Barančikova výtka míří hlouběji, než se na první pohled zdá. Nejde jen o PR. Jde o samotnou teorii vítězství.

Analytická instituce RAND ve svých studiích o donucování a odstrašování opakovaně upozorňuje, že samotný trest, tedy ničení bez srozumitelného politického sdělení, bývá nejméně spolehlivou cestou, jak změnit chování protivníka. Účinné donucení stojí na jasné kauzalitě: „Dokud budete dělat A, bude pokračovat B.“ Barančik vlastně říká totéž, jen v ruském válečném kontextu. Kreml bombarduje, ale nevysvětluje proč, a tím nechává Kyjevu volný prostor pro vlastní výklad. Ukrajinská strana každý ruský úder snadno převede do rámce „Rusko nás bude bombardovat tak jako tak, odpor je jediná možnost.“ A má pravdu, protože Moskva jí nedává důvod myslet si něco jiného.

Přiznat tento argument by ale pro Kreml znamenalo dvě nepříjemné věci najednou. Za prvé, otevřeně říct, že cílem úderů je tlak na civilní obyvatelstvo, což jde proti oficiální tezi, že nepřítelem je ukrajinské vedení, nikoli Ukrajinci. Za druhé, přiznat, že více než čtyři roky bombardování energetiky a infrastruktury nezměnily chování Kyjeva. To už není kosmetická připomínka. To je výtka k samotné strategii.

Co to znamená pro válku i pro Česko

Barančik nevolá po míru. Volá po chytřejší propagandě, po sofistikovanějším informačním doprovodu úderů, který by ukrajinské společnosti sděloval, že nepřítelem je její vlastní vedení, ne Moskva. Jinými slovy: nechce méně války, chce účinnější válku. Právě proto je jeho kritika tak cenná jako diagnostický nástroj: ukazuje trhlinu uvnitř ruského systému, kterou sám její autor chce zalátat, ne rozšířit.

Pro českou veřejnost platí, že základní solidarita s Ukrajinou zatím drží. Podle dat STEM z počátku roku 2026 zůstává humanitární pomoc stabilně podporována, Ukrajinci jsou Čechům přijatelnějšími sousedy než Rusové. Polarizace se projevuje u vojenské a finanční podpory, ale ruské narativy zatím nerozbily jádro solidarity. Ruská informační strategie, nebo spíše její absence, jak ji popisuje Barančik, v Česku pracuje spíše s únavou než s přesvědčováním.

Více než čtyři roky po začátku plnohodnotné invaze stojí Rusko před paradoxem, který pojmenoval jeho vlastní člověk: čím víc ničí, tím méně vysvětluje proč. A válku nevyhrává ten, kdo má víc bomb. Vyhrává ten, kdo ví, co jimi chce říct.

Článek Rusko bombarduje Ukrajinu silněji než dříve, ale stejně válku prohrává. Vlastní analytik řekl proč, Kreml to slyšet nechce se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jeden z nejschopnějších letounů ukrajinského letectva

Ukrajinské letectvo zařadilo francouzské Mirage 2000-5 jako specializované letouny pro přesné údery na ruské pozemní cíle a ochranu vzdušného prostoru hlavně před střelami s plochou dráhou letu a velkými drony. Přináší digitální rozhraní umožňující integraci západní výzbroje, dík čemuž Mirage 2000-5 doplňují flotilu F-16 a starších Suchojů nebo MiGů.

Video: největší zbraň Íránu zničil Izrael dříve, než stihla zaútočit. Úplně tím změnil pravidla hry

Klíčovou výhodou je schopnost odpalovat vysoce přesné naváděné pumy AASM Hammer s raketovým pohonem, potvrzuje Safran. Nejsou klouzavé jako americké GBU, jejichž dolet je přímo úměrný výšce, v jaké jsou odhozeny. AASM Hammer může pilot poslat na ruské pozice i tehdy, kdy letí těsně nad zemí, což mu umožňuje držet se mimo ruské radary.

To umožňuje zasahovat sklady, velitelská stanoviště, mosty, základny pěchoty nebo techniky a jiné cíle z bezpečné vzdálenosti přesahující 70 km. Přesnost těchto rovněž francouzských pum je navíc mimořádná, jelikož je menší než 1 metr. Mirage 2000-5 ukrajinského letectva používá nejčastěji 125kg a 250kg verzi, ale unese i 500kg, potvrzuje Wikipedia.

Československé MiG-29 způsobují zkázu na bojové linii. Rusové nevědí, co proti nim dělat

Pro ruskou armádu představují Mirage 2000 velmi nepříjemný problém, protože mají její radary potíže s jejich včasnou detekcí. Ty navíc umí mást, protože jsou vybaveny pokročilými systémy radioelektronického boje. To umožňuje ukrajinskému letectvu nečekaně udeřit v silně chráněných oblastech. Je to sice extrémně nebezpečné, ale může to rozhodnout výsledek boje.

Článek Mirage 2000 v plném bojovém nasazení. Záběry těsně nad zemí ukazují, jak Ukrajinci bombardují Rusy s chirurgickou přesností se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Smrtící poloměr 20 metrů, přesnost až 1 metr

AASM Hammer je rodina řízených leteckých pum vznikajících přeměnou klasických gravitačních pum z rodiny Mark 80 amerického původu, uvádí Wikipedia. Existuje v několika velikostech, tou nejmenší je 125kg, největší pak 1tunová, ale ukrajinské letectvo užívá nejčastěji 250kg, která má dostatečnou sílu i pro zničení betonových mostů nebo větších budov.

Perfektní načasování, Ukrajina si oddychla. Jenom den před masivním ruským útokem dostala zbraně, díky nimž ho ustála

Redakce ArmádníZpravodaj.cz připomíná, že je ukrajinské letectvo nejčastěji využívá na MiG-29, které si k tomu speciálně upravila, ale stejně tak je zvládají francouzské Mirage 2000-5, jichž má nicméně mnohem méně a využívá je hlavně v roli protivzdušné obrany, kdy mají úspěšnost opravdu krásných 98 %. Stejně tak si k nim ale Ukrajina upravila další sovětské letouny, jelikož jich evidentně neměla dostatek – jedná se o Suchoj Su-25 a Suchoj Su-27.

Letecká puma je velmi ničivá, v případě 250kg jde o Mark 82, jejíž hlavice je těžká 89 kg, uvádí Wikipedia. V rámci AASM Hammer je na ní instalována konverzní sada, která prodlužuje její dolet až na 72 km, přičemž využívá pomocný raketový pohon. Pilot ji tedy můžete odhodit i v relativně nízké výšce, a přesto bez problémů doletí až do svého maxima.

Rusko mělo přebytek střel pro systémy S-300 a S-400, tak je přestavělo a historicky poprvé jimi zasypalo Ukrajinu. Nesou až 180kg hlavice

Je to velký rozdíl oproti tzv. klouzavé pumě, jakou je třeba americká GBU-62, protože u té naopak záleží, v jaké výšce je odhozena – čím výše, tím dále doletí, potvrzuje Wikipedia. Tím ale pilot riskuje, jelikož se musí odlepit od země a vystavit se tak zaměření nepřátelskými radary, což u AASM Hammer prakticky nehrozí, a jsou tedy do bojové oblasti lepší.

AASM Hammer o hmotnosti 250 kg má přitom ničivý poloměr, v němž dochází k totální destrukci nebo smrtelným zraněním živé síly. Její přesnost má přitom odchylku od 1 metru (u laserem nebo infračerveně naváděných verzí) po 10 metrů (u verze GPS/INS). Zdi pochopitelně poloměr snižují, ale exploze je pro ně destruktivní, jak natočil ruský voják.

Článek Video: ruský voják natočil, jak vypadá zásah řízenou pumou z pár metrů. Zkáza, smrtící poloměr obrovský se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Budova nápor dvou leteckých pum neustála

MiG-29 byl zařazen do služby již v roce 1983, a to jako víceúčelový stíhací letoun, uvádí Wikipedia, a byl primárně určen k vybojování vzdušné nadvlády v prostoru fronty, ale dnes už se k této činnosti na moderním bojišti nehodí. Ukrajina k tomu má navíc mnohem lepší F-16, obvykle verze MLU, a tak slouží MiG-29 jako frontový bombardér.

Video: HIMARS rozstřílel 10členný ruský konvoj v pohybu. Kdo se mu vyhnul, toho vymazali vojáci ze vzduchu

Ukrajinské letectvo s ním má dlouhé zkušenosti, a tedy i schopné piloty, a navíc ho upravilo k nošení některých západních zbraní, zejména pak řízených pum. V tomto případě odhazoval dvě francouzské AASM Hammer v hmotnosti 250 kg (každá), která dle Wikipedie sestává z klasické gravitační pumy Mark 82 amerického původu, a konverzní sady.

Ta prodlužuje její dolet až na 70 km, ale závisí na výšce odhození – čím výše, tím dále doletí, ale v tomto případě nejspíše MiG-29 útočil na kratší vzdálenost, jelikož je vidět, že letěl těsně nad zemí, a až v poslední chvílí vystoupal nejspíše nižší stovky metrů vysoko, kde udělal otočku a jednu po druhé pumy odhodil. Následně se zase urychleně vrátil k zemi.

Levná, a přesto účinná PVO: 49 dronů najednou zničila vmžiku nová americká mikrovlnná zbraň

Je to běžná taktika kopírování terénu, která umožňuje unikat nepřátelským radarům, a tedy i zaměření PVO. Jak vidno, úder byl naprosto přesný, jelikož pumy dopadly s odstupem vteřiny na budovu, kterou srovnaly se zemí. Armádní Zpravodaj odhaduje, že v ní bylo buď velitelské centrum, případně místo rotování vojáků. Letecké pumy mají sílu vyřadit jich v takovém útoku i několik desítek najednou, ačkoliv není jasné, co přesně se v budově nacházelo.

Článek Video: Ukrajinský MiG-29 se odlepil od země a udělal otočku, aby rozmetal ruské pozice pomocí dvou leteckých pum se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

I nepřesné bombardování páchá obří škody

Rusko má obrovský zbrojní průmysl ještě z dob Sovětského svazu, po němž mu také zůstaly značné počty klasických gravitačních pum, ačkoliv vyrábí i nové. Jejich nevýhodou je ovšem nutnost odhazovat je až nad cílem, což je v době silné protivzdušné obrany de facto nemožné a piloti by tím hodně riskovali, takže je využívají pouze tam, kde to je bezpečné.

Ukrajinská taktika, jak ničit nejlepší ruský tank T-90M: Slabiny si nese z dob SSSR, zrazuje ho karuselové nabíjení

Takových míst ovšem v rusko-ukrajinském konfliktu moc není, jelikož území na obou stranách hlídá značné množství systémů PVO. Ruští konstruktéři nicméně později přišli s řešením, stejně jako ho mají západní země (ve Francii to je AASM Hammer, v Americe zase GBU), a sice s konverzní sadou UMPK instalovanou na gravitační pumy od roku 2023, uvádí Wikipedia.

Ta ji přeměňuje na tzv. klouzavou, díky němuž se může po vzduchu doklouzat až 60 km daleko, a díky navádění jí to zároveň umožňuje zasáhnout cíl s vysokou přesností. Od roku 2023 mimochodem existuje i výkonnější konverzní sada UMPB, u níž je dosah o 20 až 30 km delší. Stále přitom platí, že kvantita hraje značnou roli, takže v momentě, kdy ruské letectvo zasype ukrajinské pozice vysokým počtem pum, v podstatě proti nim není obrany.

Německo našlo odpověď na drony, kterou může koupit i ČR. Říká „ne“ drahým zbraním, pořídí 600 systémů Skyranger 30

Redakce Armádního Zpravodaje nicméně upozorňuje, že lze působení takto naváděných pum omezit pomocí různých rušiček. To potvrdil v únoru 2025 i David Axe, analytik Forbesu, podle něhož se ukrajinské armádě takto daří kazit Rusům přesné bombardování jejích pozic. To znamená, že musí shazovat mnohem větší množství pum, ale ani to jí úspěch nezaručí.

Letecké pumy s UMPK jsou naváděny pomocí GLONASS, a právě tento signál se daří vojákům na frontě rušit. „Bez stálého spojení pro korekci kurzu mají klouzavé bomby tendenci zabloudit a neškodně explodovat někde na poli,“ upřesnil David Axe. Ruské letectvo tak musí použít nejméně 8krát, ale někdy až 16krát více pum k zasažení jediného cíle.

Rusko stanovilo stěžejní podmínku, za jaké zastaví válku proti Ukrajině. Je na kolenou, ekonomicky vyčerpané

UMPK mimochodem přeměňuje pumy FAB, které existují v několika velikostech, potvrzuje Wikipedia. Jednat se může o FAB-250, FAB-500, ale i FAB-1500, přičemž číslo označuje jejich hmotnost. Jejich rušení má ještě přitom druhořadý, ale rovněž velmi důležitý efekt – ruské letectvo musí kvůli tomu nasazovat na zničení jednoho cíle i čtyři letouny namísto jednoho, což ale představuje značné nebezpečí ze strany protivzdušných systémů.

Navíc je nákladnější vysílat vícero letadel, takže to značně vyčerpává kapacity ruského letectva a nemůže působit na více místech v takové intenzitě. Musí tak hledat i alternativní možnosti, jak útočit, například používat drony s optickým vláknem, ale s těmi zase musí být vojáci blíže bojové linie, což je činí zranitelnými sebevražednými i bombardovacími drony.

Článek Rusko musí kvůli ukrajinské taktice spotřebovat až 16krát více bomb FAB. Vzala mu jednu z jeho největších výhod se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.