Proč je Dněpr klíčem k celé frontě

Světová banka označuje ukrajinské mosty a železniční uzly za páteř, bez které se hroutí nejen vojenské zásobování, ale i humanitární pomoc a běžný civilní provoz. Z vojenského hlediska je logika jednoduchá: kdo ztratí velké říční přechody, ztratí tempo. Munice dodávaná ze Západu, včetně stovek tisíc granátů zajištěných českou muniční iniciativou, má bojový efekt jen tehdy, pokud se včas dostane východně od Dněpru.

Kdyby hlavní mosty vypadly, Ukrajina by se neocitla bez zásobování ze dne na den. Ale objížďky by byly delší, propustnost pro těžkou techniku dramaticky nižší, rotace pomalejší. Každý den zpoždění na frontě znamená ztrátu pozic. Podle údajů českého ministerstva obrany se díky západním dodávkám poměr dělostřelecké palby změnil z 10:1 ve prospěch Ruska na zhruba 2:1. Bez plynulého toku materiálu přes Dněpr by se tento poměr začal vracet zpět.

Most není měkký cíl

Zde začíná problém pro ruské plánovače. Most vypadá na mapě jako čára, ale ve skutečnosti jde o masivní železobetonovou a ocelovou konstrukci, kde rozhodují zásahy do pilířů, nosných uzlů a ložisek. Trefit mostovku neznamená zničit most. Prorazit vozovku znamená díru, kterou lze zaplátovat. Zlomit pilíř znamená kolaps, jenže pilíř je malý bodový cíl uprostřed široké řeky.

Historie to potvrzuje tvrdými čísly. Americká vládní zpráva GAO o operaci Pouštní bouře uvádí, že v analyzovaném vzorku bylo potřeba průměrně kolem jedenácti laserem naváděných bomb na úspěšné zničení jednoho mostního přechodu. Data z korejské války jsou ještě výmluvnější: v průměru 13,3 náletu na jeden zničený most. A to mluvíme o situacích, kdy útočník měl vzdušnou převahu.

Rusko vzdušnou převahu nad Dněprem nemá. Ukrajinská protivzdušná obrana oblast aktivně chrání. Prezident Zelenskyj v dubnu 2025 uvedl, že samotná Dněpropetrovská oblast čelila od začátku roku přes 2 100 vzdušným útokům, a popsal posilování obrany o mobilní palebné skupiny, protiletadlové dělostřelectvo, interceptorové drony a prostředky elektronického boje.

Orešnik: hrozivý, ale ne chirurgický

Ruský systém Orešnik, balistická střela středního doletu s technologií MIRV, tedy s více hlavicemi na jednom nosiči, vyvolal po prvním bojovém použití vlnu znepokojení. Podle CSIS má dolet odhadovaný na 3 500 až 5 470 kilometrů a schopnost nést několik návratových těles současně. Psychologický efekt je nesporný. Strategický tlak rovněž.

Jenže pro úkol „znič most“ má Orešnik zásadní slabinu. Více hlavic rozptýlených na ploše neřeší potřebu přesně zasáhnout jeden konkrétní konstrukční bod, pilíř, nosný uzel, klíčové ložisko. MIRV je navržen pro saturaci obrany a pokrytí větší oblasti, ne pro chirurgický zásah na cíl o šířce několika metrů. Orešnik je podle nás hrozivější jako nástroj zastrašení a přetížení protivzdušné obrany než jako prostředek pro cílené ničení mostní infrastruktury.

Podobný limit platí i pro běžněji používaný Iskander-M. Britský institut RUSI upozorňuje, že i omezená protivzdušná obrana dokáže Rusku odepřít jistotu účinku proti klíčovým chráněným cílům. Silnější raketa neznamená automaticky garantované zničení.

Opravit rychleji, než zničit znovu

I kdyby se Rusku podařilo vážně poškodit některý z velkých přechodů, čeká ho další problém: Ukrajina umí improvizovat. UNOPS potvrdil, že Ukrajina převzala 18 sad přemístitelných modulárních mostů financovaných Světovou bankou. Jde o dočasné konstrukce, které lze nasadit v řádu dnů a podle potřeby přesouvat, dokud neproběhnou trvalé opravy.

RUSI ve své analýze taktického vývoje třetího roku války popisuje přemosťování jako trvalý a ztrátový, ale funkční úkol: mosty se rutinně napadají, ale stejně rutinně vznikají trajekty, pontony a kratší provizorní přechody. Aby Rusko dosáhlo skutečného zničení mostu, muselo by nejen zasáhnout most, ale současně:

• potlačit protivzdušnou obranu v celé oblasti,
• provést opakované vlny úderů na tentýž cíl,
• průběžně ničit náhradní přemostění a opravy.

To je koordinační a materiálový nárok, který dosud nikde na ukrajinském bojišti nepředvedlo.

Co to znamená pro Česko

Bezpečnostní strategie ČR z roku 2023 označuje východní Evropu za klíčový prostor strategické pozornosti a výslovně připouští možnost vysokointenzivního konfliktu s technologicky vyspělým protivníkem. Průchodnost ukrajinských zásobovacích tras není jen ukrajinský problém, je to podmínka, aby západní vojenská pomoc měla reálný efekt na bojišti.

Česká republika se v pomoci Ukrajině zaměřuje primárně na dodávky velkorážové munice, techniky a výcvik, zatímco protivzdušnou obranu zajišťují hlavně jiní spojenci, především Německo. Nepřímo ale česká munice pomáhá udržet frontu a snižovat ruskou palebnou převahu, a tím chrání i prostor, ve kterém mosty přes Dněpr stále fungují.

Skutečný limit Ruska neleží v síle jednotlivé rakety. Leží v neschopnosti vyrobit nad Dněprem dlouhodobou jistotu účinku proti malým, tvrdým a průběžně opravovatelným bodům infrastruktury. Dokud tato rovnice platí, mosty stojí, a s nimi i ukrajinská schopnost válčit.

Článek Zničení mostů přes Dněpr by změnilo celou válku. Rusko to ale nezvládne ani nejsilnějšími zbraněmi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ch-22 sestřelit lze, ale jenom obtížně

Zničený sklad střel Ch-22 a zařízení na jejich obsluhu, konkrétně stanice na plnění kapalného paliva, je vždy cennou kořistí – v případě videa ho mají na svědomí ukrajinské drony. Střela je primárně protilodní; Wikipedia uvádí, že byla určena k útokům na letadlové lodě, a proto je i veliká, ale lze ji použít též k zásahu pozemních cílů, i když s omezenou přesností. Jelikož dosahuje rychlosti až Mach 4,6 při doletu 600 km, není jednoduché ji sestřelit. Její 1tunová hlavice je ničivá, Armádní Zpravodaj upozorňuje, že zničí i velký panelový dům.

Jako střela pocházející z 60. let 20. století vyžaduje relativně náročné tankování paliva, a proto je i zničení této možnosti žádoucí. V ruském letectvu nosí tyto střely nadzvukový strategický bombardér Tupolev Tu-22M3 Backfire, který zvládne najednou tři, uvádí Military-History, což bude dáno hlavně jejich délkou přes 11 metrů. Díky relativně dalekému dosahu Ch-22 se však letoun může držet z dosahu protivzdušné obrany, a navíc se zvládne z ohrožené oblasti i rychle vzdálit, jelikož dosahuje totiž maximální rychlosti Mach 1,88.

Článek Satelitní snímky: pokud udeří na sklad ruských střel Ch-22 drony, může exploze připravit letectvo o mohutnou sílu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ruská střela Ch-22 má obrovskou sílu

Ch-22 jsou velmi velké, jejich hmotnost dosahuje 5 820 kilogramů a samotná konvenční hlavice má hmotnost plných 1 000 kilogramů. Může na nich být umístěna i jaderná hlavice, ale ty Rusko proti Ukrajině nepoužívá. Už sovětské testy v 60. letech, tedy kdy střela vznikala, odhalily, že speciálně tvarovaná hlavice vyhloubí otvor o průměru 5 a hloubce 12 metrů. Jen pro představu, americké střely ATACMS požadované Ukrajinou do raketometů HIMARS, mají hlavice o hmotnosti „jen“ 230 kilogramů.

Nelze se proto divit, že když 14. ledna 2023 raketa zasáhla velký panelová dům v Dnipru, napáchala obrovské škody. O život připravila 44 lidí, dalších 79 zranila, a zničila možná i desítky bytů. Ale není to jediný případ, kdy tento typ střely zasáhl civilní budovu. V červnu jedna taková střela poničila obchodní centrum v Kremečuku a zabila 21 lidí. Na přelomu června a července 2022 pak trojice raket zasáhla bytový dům a rekreační středisko v Serhiivce.

Otázkou je, zda Rusko (ne)míří na obytné budovy záměrně; federace to pochopitelně odmítá a je možné, že jde o nešťastné omyly. Střely Ch-22 mají inerciální a radarové zaměřování a v podstatě se dá říci, že inerciální navádění střele řekne, že se blíží ke zvolenému cíli. V tu chvíli se zapne radarové navádění, jehož technologie je již desetiletí stará. Navržena byla na vyhledávání velkých lodí, ale samozřejmě je možné s ní zaměřit i velkou budovu. Pokud je ale budov v oblasti více, může se střela snadno splést. Navíc její přesnost je udávána mezi 100 až 300 metry.

Rusko na možný omyl patrně nehledí

Ruské velení i piloti si musí být takových výsledků dobře vědomi. Mohou samozřejmě mířit na nějaký cíl, jakým je například elektrárna, i když ničení infrastruktury potřebné k životu civilistů je podle Ženevských úmluv válečný zločin. Pokud se ale v jejím okolí nachází jiné velké stavby, přičemž panelový dům se železobetonovou konstrukcí musí na zaměřovacím radaru doslova zářit, tak si střelci zkrátka nemohou být jistí, co nakonec trefí.

Ačkoli je střela dlouhá 11,65 metru, což je mimochodem délka menšího letadla, nemá Ukrajina jak Ch-22 sestřelit. Létají přitom do vzdálenosti 600 kilometrů vysokou rychlosti až Mach 4,6, na níž současná ukrajinská protivzdušná obrana nestačí. Je proto zcela nesmyslné ruské tvrzení, že střelu sestřelila ukrajinská obrana, jelikož nemá čím. Situaci by měly v budoucnu změnit slíbené systémy MIM-104 Patriot a SAMP/T, ale v současnosti na Ukrajině ještě rozmístěné nejsou.

Článek Video: ruská protilodní raketa Ch-22 „omylem“ zničila velký panelový dům, její hlavice váží celou tunu. Ale prý za to může sama Ukrajina se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.