Čtvrt miliardy eur za deset měsíců

Czechoslovak Group kontrakt oznámila prostřednictvím tiskové zprávy 23. dubna 2026. Hodnota: téměř 250 milionů eur, v přepočtu zhruba 6 miliard korun. Dodávky mají proběhnout do deseti měsíců. Odběratelem je blíže neurčený „evropský zákazník“, financování zajišťuje „země západní Evropy“ — CSG obě entity výslovně odděluje, což naznačuje donorový model, kdy jeden stát platí munici pro druhý. Ani počet dodaných kusů, ani přesný typ granátu firma nezveřejnila; odkazuje na „citlivou povahu projektu“.

Nejde přitom o osamocený výstřel. Pouhý týden předtím, 16. dubna, CSG oznámila jiný evropský kontrakt na velkorážovou munici za téměř 300 milionů eur. A v samotném oznámení z 23. dubna firma připomíná, že nová zakázka navazuje na „několik dalších velkých dohod od začátku roku“, včetně kontraktu dceřiné Excalibur International na desítky tisíc kusů dělostřelecké a minometné munice pro západoevropského člena NATO v hodnotě stovek milionů eur.

Proč „gigant“ není nadsázka

CSG za rok 2025 vykázala tržby 6,7 miliardy eur a zaměstnává přes 14 tisíc lidí. Její akcie se obchodují na Euronext Amsterdam, investor relations materiály firmu popisují jako druhého největšího evropského výrobce střední a velkorážové munice a největšího světového výrobce malorážové munice podle tržeb. To jsou tvrzení firmy samotné, ale čísla kontraktů je podpírají.

V evropské 155mm lize ovšem CSG není sama. Rheinmetall se označuje za největšího světového výrobce dělostřelecké munice a v nové německé továrně cílí na 100 tisíc projektilů ročně s výhledem na dvojnásobek. KNDS právě spustil další automatizovanou linku na 155mm granáty v Belgii. Nammo se odlišuje technologicky, ramjetovými řešeními s extrémním dostřelem. CSG je v první lize, ale hraje se o pozice.

Kde se munice skutečně vyrábí

Přestože CSG nese v názvu „Czechoslovak“ a top management sídlí v Praze, veřejně dohledatelné těžiště 155mm výroby leží jinde. Klíčovým uzlem je slovenská ZVS Holding, závody v Dubnici nad Váhom a ve Snině, kde v roce 2025 slavnostně otevřeli novou linku na těla dělostřelecké munice. Plán počítal s produkcí 360 tisíc kusů 155mm těl ročně do roku 2026. Španělská FM Granada v rámci MSM Group zase vyrábí modulární prachové náplně včetně typu M4A2 pro 155mm systémy.

Celá skupina přitom mluví o ambici překročit roční kapacitu jednoho milionu kusů velkorážové munice. To už není jen obchodní úspěch, to je budování evropské průmyslové základny v segmentu, který byl před rokem 2022 chronicky podinvestovaný. Evropská obranná agentura tehdy otevřeně přiznala schopnostní i výrobní mezery. Od té doby EU spustila program ASAP na rychlé navýšení produkce, EDA podepsala rámcové smlouvy na společné nákupy 155mm a NATO uzavřelo miliardové kontrakty na doplnění aliančních zásob.

Válka na Ukrajině jako akcelerátor, ne jediný motor

Poptávku po 155mm munici bezpochyby roztočil konflikt na Ukrajině. CSG ale ve výsledcích za rok 2025 přímo píše, že i případné příměří by vedlo spíš k přesunu objednávek, od Ukrajiny ke státům NATO doplňujícím vlastní zásoby, než k útlumu. Evropské armády roky čerpaly ze skladů a teď je potřebují naplnit znovu. Vertikální integrace CSG, od vstupních surovin přes nitrocelulózu a TNT až po hotovou munici testovanou v systémech Zuzana, Krab, M109 či Nora B-52, ji staví do pozice dodavatele, který umí škálovat.

Na burze se to ale zatím neprojevilo tak, jak by investoři z IPO čekali. K 28. dubnu 2026 se akcie CSG na pražské burze obchodovaly za 468,50 Kč, téměř 23 procent pod upisovací cenou 608 Kč. Série kontraktů posiluje příběh plného orderbooku, ale bez zveřejněných marží a detailního rozkladu backlogu trh zjevně čeká na víc než tiskové zprávy.

Dvě čtvrtmiliardové zakázky za jediný duben ukazují, že CSG se v evropské 155mm munici přepnula z regionálního dodavatele do systémového hráče. Otázka už nezní, jestli umí získat velké kontrakty. Zní, jestli je dokáže plnit v tempu, které evropské přezbrojování vyžaduje.

Článek Český zbrojní gigant CSG získal kontrakt za 6 miliard na munici, která mění pravidla dělostřelecké války se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Děla dnes nakupují téměř všichni

Po vypuknutí války na Ukrajině začali na dělostřelectvo mnozí vojenští odborníci měnit názor, a jsou tomu přizpůsobovány i plánované nákupy. ArmyRecognition uvádí, že naprostá většina západních armád přehodnotila své plány, což potvrzuje pro Armádní Zpravodaj i analytik Jiří Vojáček: „Pokud něco změnila válka na Ukrajině, tak je to přístup k dělostřelectvu. Na Západě vidíme, že státy NATO do něj opět začaly masivně investovat. Německo, Francie, Polsko, Spojené státy, všechny tyto země nakupují ve velkém novou techniku, nebo vyvíjí nové typy.”

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ukrajiny / Creative Commons / CC BY

K nejžádanějším zbraním současnosti patří samohybné houfnice jako CAESAR, K9 Thunder, Archer (FH77BW L52) , PzH 2000 nebo ATMOS 2000. A posilování dělostřelectva označeného za „boha války“ platí i pro českou armádu. Ministerstvo obrany uvádí, že bude disponovat 62 kusy samohybných houfnic CAESAR ráže 155 milimetrů, a všechny by měla mít do konce roku 2027. Na druhou stranu Armádní Zpravodaj připomíná, že musí také drony, protože ty se i přes renesanci dělostřelectva na současném bojišti ukazují jako klíčové.

Důležité jsou pro armády i raketomety

Jiří Vojáček upozorňuje, že se také vrací specifické dělostřelecké systémy, jako jsou dělostřelecké raketomety, a dokonce i dělostřelecké balistické rakety, které se ještě nedávno zdály být reliktem minulosti. V této oblasti vyniká především americký M142 HIMARS, který používá balistické rakety MGM-140 ATACMS a nové Precision Strike Missile. Wikipedia uvádí, že mají dolet přes 500 kilometrů. Raketové dělostřelectvo je zbraní, jakou česká armáda dnes nemá, a redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že ji nejspíše bude muset brzy doplnit.

Video: 70 vteřin pekla prožil ukrajinský pilot, když v MiG-29 při G pár metrů nad zemí unikal ruské střele. Prokázal železné nervy

„Obecně evropský návrat k velkým těžkým vševojskovým armádám rozvoji dělostřelectva svědčí a bude svědčit ještě více,“ doplňuje problematiku Vojáček. Euro-Sd se pak s redakcí Armádního Zpravodaje shoduje, že ne všechny poznatky o dělostřelectvu z Ukrajiny budou platit univerzálně. Mnohé ano, vypíchnout lze třeba jeho spolupráci s drony, nutnost rychlé reakce na získaná data a naopak obrany proti této spolupráci, ale současně nelze pominout, že ani jedna strana války nemá leteckou převahu, která by v jiném konfliktu hrála jednu ze zásadních rolí.

Článek Bůh války, který odmítá odejít. Dělostřelectvo bude hrát klíčovou roli, míní analytik. Ukrajinci a Rusové to potvrzují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko je ve velkém závislé na Severní Koreje

Od počátku války se ukazovalo, jak moc dělá kvantitativní převaha – zatímco ruská armáda mohla pálit v nejsilnější dny asi 60 tisíc dělostřeleckých granátů denně, ta ukrajinská sotva šestinu. Tento poměr však postupně klesal, jak možnosti agresora, včetně výroby, klesaly, zatímco obránci dostávali podporu ze Západu, a to hlavně v rámci české muniční iniciativy.

Video: Když taktika zvítězí, Pokrovsk může být pro Rusy pastí. Ukrajinští vojáci vytvořili blokády, aby je obklíčili

V roce 2025 má být jenom přes ni dodáno dokonce 1,8 milionu kusů munice, z toho 800 tisíc západní ráže 155 mm. Již v dubnu 2025 přitom oznámil ministr zahraničí, Jan Lipavský, že klesla účinnost ruského dělostřelectva o 50 % na poměr 1:2 oproti původnímu 1:10. Zdá se ovšem, že se karta obrátila, jelikož západní země mohutně investovaly do rozvoje.

Armádní Zpravodaj to i tak považuje za překvapivé, jelikož ještě koncem července 2025 se nechal právě Mark Rutte slyšet, že Rusko vyrobí 4krát více dělostřelecké munice než NATO. A po ani ne čtyřech měsících je tomu údajně naopak: „Už teď obracíme příliv munice. Až donedávna Rusko vyrábělo více munice než všichni spojenci NATO dohromady. Ale už ne,“ zdůraznil v projevu k zástupcům obranného průmyslu během konference v Bukurešti.

EU má plán pro Ukrajinu, aby nemusela platit za Gripeny E. Zakázku za více než 1/4 bilionu korun chce zaplatit

Kapacity navýšila například Amerika, která jen v novém závodu vyrobí 100 tisíc granátů pro dělostřelectvo ročně, zatímco Velká Británie měla jejich produkci zněkolikanásobit. Jisté kroky pak provedla také Francie, která se snaží být při jejich výrobě zcela soběstačná, a svou troškou přispěje také třeba česká STV Group, z jejíchž linek sjíždí pouzdra granátů.

A teď konkrétní čísla – z velké části jsou pochopitelně klasifikovaná a jde pouze o odhady, ale v roce 2024 mělo být Rusko schopno vyprodukovat asi 3 miliony dělostřeleckých granátů ročně, uvádí CNN, a výrobu jistě rozšířilo, ačkoliv jiné zdroje uvádí o 50 % vyšší číslo. Lze tak odhadovat, že by mohlo NATO v továrnách vyprodukovat až k 5 milionům kusů granátů ročně.

Video: Ukrajinští speciálové překvapili ruskou skupinu u Charkova a pokropili ji lehkým kulometem. Ani nestihla klást odpor

Na druhou stranu to nejsou jediná vypovídající čísla. Armádní Zpravodaj připomíná, že je ruská armáda ve velké míře závislá na severokorejských dodávkách – v červenci 2025 se ukázalo, že obdrželo možná až 12 milionů dělostřeleckých granátů za cca 1,5 roku. Ve srovnání sil NATO vs. Rusko by však měly mít západní země navrch i v opotřebovávací válce.

Článek NATO se po desetiletích konečně vzchopilo a vyrábí více munice než Rusko. Opotřebovávací válku by nevyhrálo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.