Od „operace“ k „válce“: co se změnilo v kremelském slovníku

V únoru 2022 ruský mediální regulátor Roskomnadzor nařídil všem médiím, aby používala výhradně označení „speciální vojenská operace“. Kdo napsal „válka“, riskoval pokutu i zavření redakce. Čtyři roky poté tentýž režim slovo „válka“ nejen toleruje, ale aktivně ho nasazuje.

Načasování není náhodné. 3. července Putin nařídil svým úředníkům analyzovat míru zapojení jednotlivých spojenců Kyjeva do bojů, aby mohl činit „odpovědná rozhodnutí“. O den později summit NATO v Ankaře potvrdil dalších 70 miliard eur podpory Ukrajině a nové zbrojní zakázky za více než 50 miliard dolarů. Moskva dostala argumentační munici, kterou potřebovala: Západ prý není jen sponzor, ale spolubojovník.

„Brzy přijdou činy“: co se za tím skrývá

Titulkové „činy“ nemají v otevřených zdrojích podobu jednoho kremelského dekretu. Skládají se ze tří vrstev, které se navzájem posilují:

• Pokračování masivních úderů na Ukrajinu, na vojenskou i průmyslovou infrastrukturu, což Peskov v rozhovoru explicitně potvrdil.
• Rozšiřování „nárazníkové zóny“ u ruských hranic, které Putin označuje za nezbytnou reakci na ukrajinské dálkové útoky.
• Propagandistické přípravy na označení evropských cílů, a tady vstupuje na scénu Alexej Leonkov.

Leonkov, vojenský komentátor časopisu Naša oborona, v rozhovoru pro server Ukraina.ru a pro Gazeta.ru rozvedl, co by podle něj mělo následovat. Evropské dronové továrny, které zásobují Ukrajinu, by podle jeho slov měly dostat varovnou lhůtu 48 až 96 hodin, a poté by se staly „zákonnými cíli“. Nejde o oficiální státní politiku. Leonkov nemá rozhodovací pravomoc. Ale jeho slova přesně zapadají do rámce, který Kreml buduje: nejdřív jazyk, pak legitimizace, pak případně akce.

Ideologický filozof Alexandr Dugin přilil olej do ohně textem z 6. července, kde píše, že „speciální operace se proměnila v plnohodnotnou válku“ a Rusko potřebuje hlubokou vnitřní proměnu. Ani Dugin nerozhoduje o vojenských operacích. Ale společně s Leonkovem tvoří propagandistickou ozvěnovou komoru, která kremelské signály zesiluje a posouvá dál, než kam se oficiální představitelé zatím odvážili.

Česko na seznamu: pražské firmy jako ruský terč

Rétorika nezůstala abstraktní. Už v dubnu 2026 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany seznam evropských podniků, které podle Moskvy vyrábějí drony používané k útokům na ruské území. Mezi adresami figurovala i Praha a firma PBS. Sekundárně to potvrdila Rossijskaja gazeta.

Reakce Prahy byla okamžitá. Ministr zahraničí Macinka si předvolal ruského velvyslance a české ministerstvo zahraničí označilo ruské výhrůžky za nepřijatelné. Český obranný průmysl přitom není marginální hráč; ministerstvo obrany v březnu 2026 představilo kolínskou firmu U&C jako jednoho z největších evropských producentů bezpilotních prostředků s kontrakty pro země NATO i EU.

Pro český kontext je podstatné, že hrozba není jen teoretická ani čistě vojenská. NÚKIB ve svých zprávách za rok 2024 i za čtvrté čtvrtletí 2025 opakovaně popisuje útoky ruských a proruských hackerských skupin proti české kritické infrastruktuře. Skupina APT28 cílila přímo na české instituce. První „činy“ vůči Evropě tak dávno probíhají, v kyberprostoru.

Válka slov, nebo příprava na eskalaci?

Klíčová otázka zní: staví si Moskva jen argumentační rámec, nebo skutečně připravuje vojenskou eskalaci směrem k NATO? Podle nás jde zatím primárně o první variantu, ale s nebezpečně konkrétními obrysy.

V otevřených zdrojích neexistuje veřejný příkaz ani časový plán útoku na území Aliance. Ankarská deklarace NATO z 8. července znovu potvrdila, že útok na jednoho člena je útokem na všechny. Přímý konvenční úder na členský stát by pro Rusko znamenal střet s celou Aliancí, scénář, který si Kreml nemůže dovolit.

Jenže to neznamená, že rétorika je neškodná. Moskva si systematicky buduje slovník a „legitimizační“ argumenty pro případ, že bude chtít evropskou podporu Ukrajině vykreslit jako přímé bojiště. Putinův pokyn analyzovat zapojení jednotlivých zemí, Leonkovovy návrhy na ultimáta evropským továrnám, Duginovy výzvy k hlubší mobilizaci; to vše dohromady tvoří eskalační žebřík, na kterém se Kreml posouvá o příčku výš.

Rozdíl oproti dřívějším hrozbám je v míře konkrétnosti. Nejde už jen o obecné „NATO je náš nepřítel“. Jde o seznam firem s adresami, o instrukci prezidenta a o komentátory, kteří nahlas říkají, co by mělo následovat.

Moskva si staví slovník pro budoucí kroky, a Evropa, včetně Česka, v něm už má svou kapitolu.

Článek „Je to válka. Brzy přijdou činy,“ vykřikují Rusové. Peskov varuje, že je další na řadě Evropa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Dvě linie jednoho Kremlu

Nejde o klasický mocenský rozkol, kdy se dvě frakce perou o vliv. Jde o něco sofistikovanějšího, a cyničtějšího. Kreml paralelně testuje dvě cesty, jak z Ukrajiny a Západu vytlačit maximální ústupky. Jedna vede přes telefonní linku do Washingtonu, druhá přes dělostřelecké hlavně v Sumské oblasti.

Peskov drží diplomatický kanál. Už 9. června říkal, že telefonát Putin–Trump sice není v plánu, ale kontakty přes americké vyjednavače Witkoffa a Kushnera pokračují. O měsíc později otočil tón a Putinovu ochotu k hovoru zdůraznil. Lavrov mezitím hraje podmíněnou hru: Rusko je prý oddané Trumpovým návrhům, ale chce slyšet, jak se budou realizovat, a odmítá „evropská ultimáta“. Oba mluví o míru. Ani jeden nepopisuje totéž.

Na druhé straně stojí zákulisní realita popsaná agenturou Reuters. Putin podle anonymních zdrojů odmítl kompromis na současné linii fronty. Místo toho chce vojensky získat víc, a teprve pak jednat z pozice síly. Peskov to nerozporuje, protože nemůže. Jeho role není strategii tvořit, ale prodávat ji. A když strategie říká „obojí najednou“, prodává obojí.

Tři oblasti, které Moskva chce

Součástí eskalační linie je rozšiřování takzvané nárazníkové zóny. Veřejně doložené červencové zdroje ukazují na dvě oblasti jasně: Sumskou a Charkovskou. Dmitrij Medveděv k nim 4. července přidal Dněpropetrovskou, když mluvil o bezpečnostním pásmu táhnoucím se přes všechny tři regiony. Analytici z ISW a Critical Threats tuto rétoriku zaznamenali a zasadili do kontextu starších ruských plánů, které počítaly i s Černihivskou oblastí jako součástí severní nárazníkové zóny, byť u ní je třeba dodat, že v aktuálních červencových zdrojích figuruje méně výrazně.

Co to znamená prakticky? Sumská oblast to už ví. Od začátku roku 2026 tam Rusko provedlo přes 12 000 úderů. Více než 2 600 budov je poškozených nebo zničených, 122 civilistů mrtvých, přes 1 200 zraněných. Reuters popisuje cílené útoky na rozvodny pomocí optických FPV dronů, které nelze rušit elektronickým bojem. Cíl je zřejmý: odpojit region od energetické sítě, vylidnit pohraničí, vytvořit šedou zónu, kterou pak stačí obsadit.

Rychlé ovládnutí celých tří oblastí je ale jiná věc. ISW upozorňuje na ruské personální limity: Moskva potřebuje desítky tisíc nových vojáků měsíčně, a ani to nestačí na plnění širších cílů najednou. Hlavní prioritou zůstává Donbas. Tlak na severu je reálný, průlom nikoli.

Trump: eskalace i záchranné lano

Kreml si z Washingtonu bere přesně to, co se mu hodí. Putin 4. června prohlásil, že Trumpovy návrhy mohou být základem míru a že Rusko souhlasilo s některými kompromisy z jednání v Anchorage. Jenže k 9. červenci neexistuje žádná písemná dohoda. Americký plán se v čase upravoval, od původního 28bodového dokumentu přes ženevské úpravy až po poslední balík předaný přes velvyslanectví, a jeho přesný obsah není veřejný.

Známé parametry zahrnují de facto uznání ruských územních zisků, ztrátu zbytku Doněcké oblasti pro Ukrajinu, limity pro ukrajinskou armádu, bezpečnostní záruky a řešení Záporožské jaderné elektrárny. Trump na summitu NATO v Ankaře zároveň označil hluboké ukrajinské údery do Ruska za „eskalaci, která ale může vést ke konci války“. Peskov to okomentoval jako „mylnou představu“. A přesto dál drží trumpovský kanál otevřený. Proč? Protože Moskva nemá jiného západního partnera, který by mohl doručit politický tlak na Kyjev.

Co to znamená pro Evropu a Česko

Summit NATO v Ankaře přinesl deklaraci označující Rusko za dlouhodobou hrozbu a příslib 70 miliard eur pro Ukrajinu v roce 2026. Česká republika do tohoto balíku přímo nepřispěje, premiér to po summitu řekl výslovně. Český příspěvek běží hlavně přes muniční iniciativu, kde Praha funguje jako koordinátor a logistický uzel pro dodávky financované partnerskými státy.

Pro střední Evropu je kremelská dvojkolejnost dalším potvrzením, že válka nekončí a ruské územní ambice se rozšiřují, ne zmenšují. Nárazníková zóna v Sumské a Charkovské oblasti není jen frontový pojem, je to strategie postupného vylidňování a ničení, která posouvá nestabilitu blíž k hranicím NATO.

Peskovův paradox

Mluvčí Kremlu není slabý hráč, který neví, kam se obrátit. Je přesně tam, kam ho systém postavil: na křižovatce dvou záměrně protichůdných signálů. Diplomacie i eskalace běží současně, protože Moskva čeká, která z nich vynese víc. Peskov mezitím musí ráno chválit dialog s Trumpem a odpoledne obhajovat rozšiřování nárazníkové zóny. Není to rozkol. Je to metoda.

Otázka není, jestli se Kreml „dohodne sám se sebou“. Otázka je, kolik ukrajinských měst mezitím přestane existovat.

Článek Kreml se hádá sám se sebou: Jedni chtějí volat Trumpovi, druzí zabrat tři ukrajinské oblasti. Peskov neví, co dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co Kreml pod „nezvratností“ skutečně myslí

Peskovova slova nejsou právní termín ani operační rozkaz. Jsou politickým rámcem. Kreml jimi říká: trend je nastaven, Kyjev bude ztrácet pozice i vyjednávací prostor, a čím déle bude válka pokračovat, tím hůř pro Ukrajinu. Formulace „nezvratné důsledky“ slouží zároveň jako zdůvodnění, proč Moskva odmítá příměří za současných podmínek, proč by se vzdávala výhody, když prý vyhrává? Adresátem přitom není jen Kyjev. Výrok míří i na Washington a evropské spojence, kteří rozhodují o dalších dodávkách zbraní. Peskov jim vzkazuje: vaše podpora nic nezmění, výsledek je daný.

Co říkají nezávislé mapy

Realita na frontě je podstatně méně jednoznačná, než jak ji Kreml líčí. Analytický tým Critical Threats / ISW v denních přehledech z 24. až 28. června opakovaně uvádí dlouhé seznamy směrů, kde ruský postup nebyl potvrzen:

• Bez potvrzeného ruského postupu: severní Sumy, severní Charkovská oblast, Veliký Burluk, části kupjanského a borovského směru, Pokrovsk, Dobropillja, Huljajpole, západní Záporoží.
• Potvrzené ruské dílčí posuny: směr na Slovjansk (26. června), směr na Kupjansk (28. června), okolí Rodynského, Kostiantynivky, Illinivky, Zakitného a dalších lokalit v předchozím týdnu.
• Potvrzené ukrajinské dílčí zisky: západní Záporoží (26. června), směr na Borovou a východně od Kupjansku (27. června).

Nejpřesvědčivější číslo nabízí týdenní srovnání portálu Russia Matters za období 16.–23. června. Ukrajinská mapa DeepState zaznamenala ruský čistý zisk asi 26 čtverečních kilometrů. ISW za totéž období spočítal čistou ruskou ztrátu necelé tři čtvereční kilometry. Obě čísla jsou daleko od obrazu armády, která „postupuje po celé linii“. Lokální zisky existují, to je fakt. Souvislý průlom nikoli.

Proč Kreml mluví o vítězství právě teď

Načasování Peskovových výroků není náhodné. V noci z 23. na 24. června Ukrajina podnikla jeden z nejmasivnějších dronových útoků od začátku války. Ruské ministerstvo obrany samo přiznalo 323 sestřelených ukrajinských dronů. V Sevastopolu vypadl proud, v Nižním Novgorodu byl poškozen průmyslový objekt. Ukrajinský generální štáb oznámil zásahy plynového závodu v Orenburgu a dvou satelitních komunikačních center; Reuters část těchto informací nemohl nezávisle ověřit, ale samotný rozsah ruské protivzdušné aktivity naznačuje, že úder byl mimořádný.

Kreml v takové chvíli potřebuje přebít obraz zranitelného týlu. Obraz domácích výpadků proudu a palivových potíží, které ruští zákonodárci ve stejných dnech řešili, se špatně snáší s narativem o neporazitelné velmoci. Peskovova rétorika o „nezvratnosti“ tak funguje jako informační protiváha: pozornost se přesouvá od hořících rafinerií k mapě fronty, kde aspoň někde šipky ukazují správným směrem.

Co to znamená pro Česko a NATO

Přímou reakci české vlády ani NATO na tento konkrétní Peskovův výrok se nám nepodařilo dohledat. Oficiální linie se ale nemění. NATO 26. června znovu potvrdilo „neochvějný závazek“ vůči Ukrajině a uvedlo, že spojenci dnes poskytují 99 procent veškeré vojenské pomoci Kyjevu. 18. června po zasedání kontaktní skupiny pro obranu Ukrajiny zaznělo, že další podpora má zvýšit tlak na Rusko a přivést ho ke smysluplným jednáním, tedy přesný opak toho, co Peskov tvrdí.

Česká Bezpečnostní rada státu už v lednu 2026 řešila pokračování muniční iniciativy i obranu kritické infrastruktury proti dronovým útokům. Pro Prahu i ostatní středoevropské spojence platí, že Peskovova rétorika o „nezvratnosti“ je především signálem: Moskva neplánuje ustoupit a válka bude pokračovat. A s ní i potřeba dodávek, protivzdušné obrany a strategické trpělivosti.

Rétorika versus realita

Kreml stupňuje slovník systematicky. Od „katastrofy“ přes „strategickou výhodu“ až k „nezvratnosti“, během pěti dnů. Každý další výrok posouvá laťku blíž k obrazu nevyhnutelného ruského vítězství. Jenže nevyhnutelnost se těžko dokazuje na frontě, kde za celý týden jedna nezávislá mapa ukáže zisk 26 čtverečních kilometrů a druhá ztrátu tří. Kde Ukrajina ve stejných hodinách zasahuje ruský energetický a komunikační systém stovkami dronů. A kde řada úseků prostě stojí.

Peskovova „nezvratnost“ není popis frontové reality. Je to politický rámec, který má Kyjev i jeho spojence přesvědčit, že odpor nemá smysl. Frontová data z posledního červnového týdne říkají něco jiného: válka pokračuje, je krvavá, pomalá a bez jednoznačného vítěze. A právě proto Kreml tak hlasitě tvrdí opak.

Článek Kreml varuje Kyjev: „Situace na frontě se brzy stane nezvratnou. Ruské jednotky postupují po celé linii“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Drony nad Moskvou jako kulisa pro diplomacii

Útok ze 17. května patřil podle agentury Reuters k největším ukrajinským úderům na ruskou metropoli za více než rok. Osmdesát jedna dronů mířilo přímo na Moskvu a její okolí. Volodymyr Zelenskyj ho označil za „zcela oprávněný“ a dodal, že Ukrajina dokáže překonávat soustředěnou protivzdušnou obranu kolem hlavního města.

Pro Kreml je tohle jiný druh problému než frontové ztráty na Donbase. Válka, která se vrací k Moskvě, narušuje obraz nedotknutelného zázemí – ten samý obraz, na kterém Putin staví domácí legitimitu. AP to popsala přesně: právě takové zásahy přinášejí Kremlu „nejvíce nevítaný“ tlak, protože ho přenášejí domů, mezi obyčejné Rusy.

A právě v tomto kontextu Peskov začal mluvit o jednání. Ne z pozice síly, ale z pozice, kterou potřeboval rychle přerámovat.

Filtr na vyjednavače: kdo smí a kdo ne

Peskovův výrok nebyl osamocený. Už 11. května, po oslavách Dne vítězství, otevřel Vladimir Putin téma evropského vyjednavače. Padlo jméno Gerharda Schrödera – bývalého německého kancléře, dlouholetého lobbistu ruských státních firem. Kallasová to přeložila bez diplomatických kudrlinek: Putin chce Schrödera proto, že by „seděl na obou stranách stolu“.

Moskva tak nenavrhuje dialog. Navrhuje casting. Pravidla jsou jednoduchá:

• Partner nesmí být vůči Rusku veřejně kritický.
• Debata se nemá týkat jen Ukrajiny, ale širší „evropské bezpečnostní architektury“ – tedy tématu, kde má Kreml větší manévrovací prostor.
• Vyjednávání nesmí Moskvu předem politicky izolovat.

Italský ministr zahraničí Antonio Tajani reagoval jasně: evropského vyjednavače si vybere Evropa, ne Rusko. Nejdřív je ale třeba vidět, zda Moskva skutečně chce mír. Kallasová šla dál – v oficiálním vyjádření po Radě pro zahraniční věci řekla, že Rusko stále drží maximalistické požadavky a nejedná v dobré víře. Evropa se nemá „ponižovat prosbami o dialog“.

Evropa není jednotná – a Kreml to ví

Tvrdá linie Kallasové a Tajaniho ale není celý příběh. V Evropě existuje měkčí křídlo, a právě na něj Moskva sází.

Belgický premiér Bart De Wever v březnu 2026 otevřeně mluvil o normalizaci vztahů s Moskvou po uzavření dohody a návratu k levné ruské energii. Slovenský premiér Robert Fico odmítá logiku, že další finanční podpora Ukrajiny automaticky oslabí Rusko, a připouští slovenskou roli při monitorování příměří – byť sám sebe vidí spíš jako souseda u stolu, ne jako hlavního prostředníka. Na březnovém summitu EU Fico nepodpořil závěry k Ukrajině kvůli sporu o ropovod Družba.

Kreml nemusí přesvědčit celou Evropu. Stačí, když prohloubí trhliny mezi tvrdým a měkčím táborem natolik, aby si vyjednal partnera podle vlastního filtru. Čím víc evropských hlasů volá po rychlé normalizaci nebo energetickém resetu, tím větší prostor Moskva získává pro dohodu, která konflikt spíš zmrazí, než vyřeší.

Česko drží linii, ale sleduje terén

Český postoj formuluje ministr zahraničí Petr Macinka, ve funkci od prosince 2025. Už v lednu 2026 při návštěvě Kyjeva řekl, že Ukrajina učinila významné ústupky a nyní je řada na Rusku. Na svém prvním zasedání Rady pro zahraniční věci v Bruselu dodal, že dokud ruská agrese pokračuje, má pokračovat sankční tlak. V březnu pak Česko nabídlo praktické řešení sporu o Družbu formou nezávislé energetické mise na Ukrajinu.

Praha tedy kombinuje technickou operativu s pokračujícím tlakem – žádný reset, žádný návrat k běžnému byznysu. Pokud by se Fico nebo jiný středoevropský politik pokoušel vystupovat jako prostředník, pro českou diplomacii by to znamenalo nutnost ještě hlasitěji zdůrazňovat rozdíl mezi svou linií a měkčím přístupem Bratislavy.

Taktika, ne kapitulace

Bylo by naivní číst Peskovův signál jako kapitulaci. Kreml neskládá zbraně – zkouší přesunout hřiště. Vojenský tlak, který ukrajinské drony přenášejí až k moskevským předměstím, je reálný a Kallasová sama mluví o slabší Putinově pozici, ztrátách a nespokojenosti v ruské společnosti. Jenže právě proto Moskva potřebuje diplomacii: ne jako cestu k míru, ale jako nástroj, kterým převede nevýhodný vojenský moment do vyjednávání na vlastních pravidlech.

Unijní debata o seznamu požadavků vůči Rusku přitom běží nejméně od konce dubna 2026, kdy ji Kallasová avizovala po jednání severských a baltských ministrů v estonském Kuressaare. Peskov tedy nereaguje jen na drony. Reaguje na to, že Evropa začíná formulovat vlastní pozici – a snaží se do ní vstoupit dřív, než se zpevní.

Osmdesát jedna dronů nad Moskvou nezměnilo válku. Ale změnilo tón, kterým o ní Kreml mluví. A právě ten tón – nikoliv jeho obsah – je to, co by Evropa měla číst nejpozorněji.

Článek Kreml se bojí, Zelenský ho sráží na kolena. Chtěl by jednat s Evropou, ale diktuje si podmínky, koho odmítá se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obsah dohody je zatím neznámý

Mluvčí ruského prezidenta Vladimira Putina měl prohlásit, že v případě potřeby může Rusko poskytnout Severní Koreji vojenskou pomoc. Má to vyplývat z dohody mezi Pchjongjangem a Moskvou, ale co přesně obsahuje, nijak nespecifikoval. Redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že tato dohoda vytváří novou jasnou „osu zla“ a může se týkat dodávek zbraní, včetně těch nejvyspělejších, ale také přímého nasazení vojenské síly.

Rusko se chystá na Moldavsko a uchýlilo se k naprosté ubohosti. Už zahájilo první fázi – chce vzít prezidentce moc

V opačném směru, tedy v dodávkách vojenského materiálu a nasazení severokorejských vojáků, už tato pomoc probíhá. CNN uvádí, že i ruský prezident V. Putin oficiálně přiznal nasazení severokorejských jednotek v boji s Ukrajinou, o nichž se ví již několik měsíců, ale ruská hlava státu o nich dosud nemluvila. Za jejich nasazení jim poděkoval.

Obě země propojí budovaný most

Nasazení ruských vojáků v Severní Koreji by mohl usnadnit i nový chystaný silniční most přes řeku Tumen na hranici obou zemí. BBC uvádí, že mezi Ruskem a Severní Koreou existuje jenom jediné pozemní spojení, a to je železniční most ze sovětské éry. Silnice by však kapacitu spojení mezi oběma státy nejen navýšilo, ale i urychlilo, protože by to umožnilo přepravu jednotek, zásob i techniky po silnici bez nutnosti železniční nakládky a vykládky.

Ruská výroba zdaleka nestíhá. Analytici zhodnotili data za 20 měsíců, kolik dělostřeleckých granátů dodala KLDR

V současnosti Severní Korea poskytuje Rusku kromě vojáků i zbraně a munici. Svědčí o tom třeba zničení 3 houfnic M1989 Koksan ukrajinskou armádou. Armádní Zpravodaj připomíná, že nejen Rusko, ale i Severní Korea jsou vlastníky jaderných hlavic a jejich nosičů. Vzájemná podpora podpořená jaderným arzenálem jim tak může dát pocit, že mohou na sousedech a mezinárodním společenství požadovat některé dříve nemyslitelné věci či ústupky.

North Korea learnt a lot in Russia.

They easily killed Ukrainians after training.

Kim will be proud. He can tell Trump when they meet next.

pic.twitter.com/twJKYFmTrI

— Alternative News (@AlternatNews) April 28, 2025

Severokorejští vojáci v Rusku

Článek Nová osa zla: Rusko podpoří Severní Koreu ve válce. Na pomoc jí rovnou vyšle vojáky, klidně i proti Americe se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jednalo by se o třetí mobilizaci v historii

Ačkoliv ruský režim nařídil v posledních letech již několikrát povinné odvody do armády, přičemž ten poslední, vyhlášený v březnu 2025, byl největší za poslední více než dekádu, jak Armádní Zpravodaj upozornil, na mobilizaci zatím nedošlo – tedy v roce 2022 částečně ano, což potvrzuje Wikipedia, ale velmi rychle byla zase ukončena, jelikož vyvolala značný odpor.

Analýza prozrazuje, kolik platí za válku Rusko, a kolik Ukrajina, která má zdaleka největší vojenské zatížení na světě

Vedle toho se konala mobilizace ještě v carském Rusku v roce 1914, připomíná VHÚ, a později až Sovětském svazu roku 1941, když země čelila invazi nacistů za druhé světové války, uvádí Wikipedia. Od té doby však k žádné plnohodnotné nedošlo – ačkoliv pokud by to bylo třeba, je toho prý Rusko schopné. Aktuálně má přitom přes 140 milionů obyvatel, takže má rozhodně z čeho čerpat. Navíc také uzavřelo vojenskou dohodu se Severní Koreou.

Krym nemůže Rusku zůstat; Trump nabízí Ukrajině kapitulaci, a ne fér dohodu. Německo je připraveno podpořit Ukrajinu namísto Ameriky

„Pokud se obrovská země musí postavit nepříteli, udělá to kdykoliv. O tom nemůže mít nikdo žádné pochybnosti,“ sdělil Dmitrij Peskov během přednášky. Pokud by ale k takovému kroku skutečně došlo, shoduje se redakce Armádního Zpravodaje, že by to znamenalo nejenom totální selhání ruského vedení války, ale také zoufalost, že druhá nejsilnější armáda světa nedokáže porazit ani tu ukrajinskou – natož, aby si myslela na konfrontaci s NATO.

Článek NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.