„Je to válka. Brzy přijdou činy,“ vykřikují Rusové. Peskov varuje, že je další na řadě Evropa

Dne 7. července 2026 vyšel ve švýcarském listu Die Weltwoche rozhovor, ve kterém Peskov řekl něco, co by ještě před čtyřmi lety stálo ruského novináře kariéru. Slovo „válka“. Tentýž Peskov, který v září 2022 po vyhlášení částečné mobilizace trval na tom, že jde stále o „speciální vojenskou operaci“, nyní tvrdí, že přímé zapojení západních zemí z operace udělalo plnohodnotný válečný konflikt. A ruští loajální komentátoři z toho okamžitě začali vyvozovat, co by mělo přijít dál. Terčem jejich úvah se stala Evropa, včetně českých firem.

Od „operace“ k „válce“: co se změnilo v kremelském slovníku

V únoru 2022 ruský mediální regulátor Roskomnadzor nařídil všem médiím, aby používala výhradně označení „speciální vojenská operace“. Kdo napsal „válka“, riskoval pokutu i zavření redakce. Čtyři roky poté tentýž režim slovo „válka“ nejen toleruje, ale aktivně ho nasazuje.

Načasování není náhodné. 3. července Putin nařídil svým úředníkům analyzovat míru zapojení jednotlivých spojenců Kyjeva do bojů, aby mohl činit „odpovědná rozhodnutí“. O den později summit NATO v Ankaře potvrdil dalších 70 miliard eur podpory Ukrajině a nové zbrojní zakázky za více než 50 miliard dolarů. Moskva dostala argumentační munici, kterou potřebovala: Západ prý není jen sponzor, ale spolubojovník.

„Brzy přijdou činy“: co se za tím skrývá

Titulkové „činy“ nemají v otevřených zdrojích podobu jednoho kremelského dekretu. Skládají se ze tří vrstev, které se navzájem posilují:

• Pokračování masivních úderů na Ukrajinu, na vojenskou i průmyslovou infrastrukturu, což Peskov v rozhovoru explicitně potvrdil.
• Rozšiřování „nárazníkové zóny“ u ruských hranic, které Putin označuje za nezbytnou reakci na ukrajinské dálkové útoky.
• Propagandistické přípravy na označení evropských cílů, a tady vstupuje na scénu Alexej Leonkov.

Leonkov, vojenský komentátor časopisu Naša oborona, v rozhovoru pro server Ukraina.ru a pro Gazeta.ru rozvedl, co by podle něj mělo následovat. Evropské dronové továrny, které zásobují Ukrajinu, by podle jeho slov měly dostat varovnou lhůtu 48 až 96 hodin, a poté by se staly „zákonnými cíli“. Nejde o oficiální státní politiku. Leonkov nemá rozhodovací pravomoc. Ale jeho slova přesně zapadají do rámce, který Kreml buduje: nejdřív jazyk, pak legitimizace, pak případně akce.

Ideologický filozof Alexandr Dugin přilil olej do ohně textem z 6. července, kde píše, že „speciální operace se proměnila v plnohodnotnou válku“ a Rusko potřebuje hlubokou vnitřní proměnu. Ani Dugin nerozhoduje o vojenských operacích. Ale společně s Leonkovem tvoří propagandistickou ozvěnovou komoru, která kremelské signály zesiluje a posouvá dál, než kam se oficiální představitelé zatím odvážili.

Česko na seznamu: pražské firmy jako ruský terč

Rétorika nezůstala abstraktní. Už v dubnu 2026 zveřejnilo ruské ministerstvo obrany seznam evropských podniků, které podle Moskvy vyrábějí drony používané k útokům na ruské území. Mezi adresami figurovala i Praha a firma PBS. Sekundárně to potvrdila Rossijskaja gazeta.

Reakce Prahy byla okamžitá. Ministr zahraničí Macinka si předvolal ruského velvyslance a české ministerstvo zahraničí označilo ruské výhrůžky za nepřijatelné. Český obranný průmysl přitom není marginální hráč; ministerstvo obrany v březnu 2026 představilo kolínskou firmu U&C jako jednoho z největších evropských producentů bezpilotních prostředků s kontrakty pro země NATO i EU.

Pro český kontext je podstatné, že hrozba není jen teoretická ani čistě vojenská. NÚKIB ve svých zprávách za rok 2024 i za čtvrté čtvrtletí 2025 opakovaně popisuje útoky ruských a proruských hackerských skupin proti české kritické infrastruktuře. Skupina APT28 cílila přímo na české instituce. První „činy“ vůči Evropě tak dávno probíhají, v kyberprostoru.

Válka slov, nebo příprava na eskalaci?

Klíčová otázka zní: staví si Moskva jen argumentační rámec, nebo skutečně připravuje vojenskou eskalaci směrem k NATO? Podle nás jde zatím primárně o první variantu, ale s nebezpečně konkrétními obrysy.

V otevřených zdrojích neexistuje veřejný příkaz ani časový plán útoku na území Aliance. Ankarská deklarace NATO z 8. července znovu potvrdila, že útok na jednoho člena je útokem na všechny. Přímý konvenční úder na členský stát by pro Rusko znamenal střet s celou Aliancí, scénář, který si Kreml nemůže dovolit.

Jenže to neznamená, že rétorika je neškodná. Moskva si systematicky buduje slovník a „legitimizační“ argumenty pro případ, že bude chtít evropskou podporu Ukrajině vykreslit jako přímé bojiště. Putinův pokyn analyzovat zapojení jednotlivých zemí, Leonkovovy návrhy na ultimáta evropským továrnám, Duginovy výzvy k hlubší mobilizaci; to vše dohromady tvoří eskalační žebřík, na kterém se Kreml posouvá o příčku výš.

Rozdíl oproti dřívějším hrozbám je v míře konkrétnosti. Nejde už jen o obecné „NATO je náš nepřítel“. Jde o seznam firem s adresami, o instrukci prezidenta a o komentátory, kteří nahlas říkají, co by mělo následovat.

Moskva si staví slovník pro budoucí kroky, a Evropa, včetně Česka, v něm už má svou kapitolu.