Tramadol: válečná droga s obrovskou marží

Tramadol je syntetický opioid, v Evropě běžně předepisovaný na bolest. V západní a střední Africe ale plní jinou funkci. Silně dávkované tablety (200 miligramů a více) potlačují strach, zvyšují agresi a prodlužují výdrž. Podle GI-TOC jde o „válečnou drogu par excellence“, kterou užívají bojovníci provládních milic, dělníci v nelegálních dolech i civilní obyvatelé bez přístupu k lékařské péči.

Ekonomika je přímočará. Investice v hodnotě zhruba 40 tisíc korun může vynést téměř dvojnásobek tržeb. Zásilka za přibližně 160 tisíc korun dokázala podle GI-TOC začátkem roku 2026 přinést až 480 tisíc korun při dalším prodeji v Kamerunu, a to po zaplacení úplatků na hranicích. Nízké vstupní náklady, rychlá obrátka a obrovská poptávka v konfliktních zónách dělají z tramadolu ideální provozní kapitál pro ozbrojenou síť, která potřebuje hotovost bez bankovních převodů.

Trasa z Indie přes Kongo do Bangui

Tablety se vyrábějí v Indii, odkud legálně putují do Demokratické republiky Kongo. Tam se silně dávkované formulace ztrácejí v toku legitimního farmaceutického dovozu. GI-TOC v dodavatelském řetězci jmenuje indickou Shalina Laboratories a konžskou Phatkin Laboratories, aniž by je automaticky označoval za vědomé pachatele; podstatné je, že v určitém bodě řetězce přebírají zásilky pašeráci.

Z Kinshasy míří tramadol do pohraničních měst Zongo a Gbadolite a odtud přes řeku Ubangi do Středoafrické republiky. Na středoafrickém břehu už čeká distribuční infrastruktura napojená na wagnerovské struktury a státní bezpečnostní aparát. Nejde o pár dealerů na rohu. Jde o systém s trasami, sklady, ozbrojenou ochranou a politickým krytím.

Proč Kreml ztratil kontrolu právě v SAR

Po Prigožinově smrti se Moskva pokusila převést africké operace pod Africa Corps. V srpnu 2025 podle Human Rights Watch Rusko formálně požadovalo, aby Wagner v SAR nahradil Africa Corps. Nestalo se tak. Wagnerovci tam po celý rok 2025 pokračovali v komerčních aktivitách i v účasti na demobilizačním procesu.

Důvod je strukturální. Wagner v SAR nebyl jen vojenský kontingent, byl to mocenský ekosystém. Ochrana prezidenta Touadéry, těžba zlata s odhadovaným ročním výnosem nejméně 4,3 miliardy korun, kontrola milic, přístup k pašeráckým trasám. Čím víc byl Wagner „domácí“, tím hůř šel administrativně převést zpět pod ruský stát. Podle nás je přesné říct, že v SAR už Wagner není ruský nástroj, ale místní mocenský podnik s ruským původem a vlastními zájmy.

Zlato jako páteř, tramadol jako hotovost

Hlavním finančním pilířem wagnerovské sítě v SAR zůstává zlato. Roční odhad GI-TOC činí nejméně 180 milionů dolarů. Americké ministerstvo financí už v květnu 2024 sankcionovalo firmy napojené na wagnerovskou těžbu a logistiku v SAR a popsalo „rozsáhlou bezpečnostní a byznysovou síť“.

Tramadol hraje jinou roli. Není to hlavní příjmová tepna; přesný roční obrat veřejně doložený není. Je to ale flexibilní hotovostní doplněk, který funguje tam, kde zlato ne: v terénu, na kontrolních stanovištích, mezi milicemi. A problém nekončí u tramadolu. GI-TOC upozorňuje, že v Bangui se šíří i tapentadol, opioid s dvou- až trojnásobně silnějším účinkem. Od roku 2022 mělo z Indie do regionu dorazit přes 2 300 zásilek této látky.

Co s tím může svět a co Česko

Nástroje existují. Rada bezpečnosti OSN drží pro SAR cílené sankce včetně zmrazení majetku a zákazu cestování. Evropská unie už v prosinci 2021 uvalila restriktivní opatření přímo na Wagnerovu skupinu. V Česku provádí finanční sankce Finanční analytický úřad a dovoz léčiv ze třetích zemí podléhá povolení SÚKL. Přímá česká stopa v tramadolové trase se veřejně nedoložila.

Slabina je ale zjevná: sankce míří na lidi, firmy a bankovní účty. Nemíří na každou tabletu v terénu, na každý pytel přepravený přes řeku Ubangi, na každého ozbrojeného muže, který za ni dostane hotovost. Zasáhnout lze finance a logistiku. Výrazně hůř maloobchodní terénní síť s politickým krytím v zemi, kde se bezpečnostní aparát a kriminální ekonomika místy prolínají.

Pavel Prigožin zdědil po otci víc než jméno. Zdědil síť, která se naučila žít bez Moskvy a která má vlastní důvod existovat.

Článek Prigožinův syn vybudoval v Africe drogové impérium. „Kokain chudých“ financuje Wagnerovce, Kreml nad nimi ztratil kontrolu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trump se zaměřil na Madura a jeho okolí

Vztahy USA a Venezuely jsou dlouhodobě napjaté, ale vyhrotily se až v posledních měsících, ačkoliv již v roce 2024 Američané poslali do oblasti letouny Boeing F/A-18F Super Hornet, protože Venezuela ohrožovala sousední Guyanu. S nástupem Trumpa pak došlo ke zhoršení, neboť si dal za cíl boj s drogovými kartely, kdy se zaměřil právě na Madura, jehož evidentně nemá rád. Američané v Karibiku potápí lodě, ale dokonce i ponorku s údajným nákladem drog.

Polákům došla trpělivost a obchází EU. Postaví proti ruským letounům vlastní zeď, která je nepropustí

Americké síly v oblasti jsou veliké – z těch hlavních letouny 5. generace F-35 Lightning II nebo největší letadlová loď světa Gerarld R. Ford. V podstatě chybí málo, aby Američané do Venezuely vtrhli a provedli převrat. Armádní Zpravodaj ale upozorňuje, že jejich plány známy nejsou, a může se stát cokoliv. Například jenom letecké útoky nebo operace speciálních jednotek, a to nejenom proti drogovým kartelům, cílem může být i Maduro.

iZdroj fotografie: Námořnictvo Spojených států amerických

Není proto divu, že se Maduro obrací k Rusku, Číně a Íránu. Aa uvádí, že žádá o pomoc s radarovými systémy, opravami letadel a dodávkou raket, a je otázkou, co může dostat, protože Írán si líže rány po válce s Izraelem a americkém náletu na jeho jaderné zařízení, a Rusko je již téměř čtyři roky po uši ve válce s Ukrajinou, kterou není schopné vyhrát. Čína pak zdroje má, ale ta bude chtít zaplatit, a navíc není jisté, zda by byla ochotna vyspělé zbraně prodat.

Venezuela má S-300 a Suchoje Su-30MK2

Určitou pomoc Venezuela samozřejmě dostat může, i když dle Armádního Zpravodaje třeba systémy PVO z Ruska ve velkém určitě nepřijdou, neboť je potřebuje proti Ukrajině. Twz uvádí, že má dnes ruský systém protivzdušné obrany S-300VM, ale je otázkou, v jakém počtu a stavu a s kolika střelami. Ovšem ani přes své kvality by na situaci asi nic nezměnil. Írán ho měl také, a proti Izraeli s F-35 nic nezmohl. A Američané mají schopnosti podobné, ne-li lepší.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

S čím asi Rusko pomoci může, jsou náhradní díly a výzbroj pro Suchoje Su-30MK2 Flanker-G. Wikipedia uvádí, že jich má venezuelské letectvo 21, a jde o nadzvukové letouny se schopností vést i vzdušné souboje, např. za pomoci střel R-77. Ale vzhledem k tomu, že disponují horším radarem než moderní vyspělé americké protějšky, a venezuelští piloti nebudou mít nalétáno příliš operačních hodin, nejspíše by pro Američany nepředstavovaly velikou hrozbu.

Orešnik je spíše jenom bublina

I přes zmíněné zaznívají z Ruska informace o možném dodání balistických raket Orešnik, které mají dosah až 5 500 km. Ta by samozřejmě pro Ameriku hrozbu představovala, ale podle Armádního Zpravodaje jenom v případě, že by měla jaderné hlavice. Jenomže Rusko jich určitě nemá hodně, spíše jednotky kusů. Lze si navíc velice obtížně představit, že by je do Venezuely poslalo i s jadernými hlavicemi, a vyrobilo tak vlastně novou jadernou velmoc.

Video: Rusové poslali speciální jednotky na zvládnutí situace ve Shnilém moři. Ukrajinci jim ukázali, že neuhlídají ani samy sebe

Nejpravděpodobnější je možná pomoc z Číny, pokud na ni Venezuela bude mít peníze. Může jít například o dodávku systémů protivzdušné obrany dlouhého dosahu HQ-9, což jsou jakési deriváty ruských S-300, uvádí Wikipedia. Vzhledem k tomu, že venezuelská armáda s tímto systémem nemá zkušenosti a potřebovala by na něj vyškolit, jeho dodání a uvedení do provozu by nejspíše trvalo měsíce, ne-li déle, což aktuální situaci neřeší.

Všechny tři země, které Venezuela žádá o pomoc, s ní přitom spojuje i samotný režim – v jejich čele totiž stojí diktátoři. V případě Venezuely a Íránu je to neskrývané, zatímco v Číně a Rusku vládne tzv. diktátorský komunismus, kdy sice zemi oficiálně řídí vláda, ale ta plně podléhá jednomu člověku – v obou zemích prezidentům, které lze fakticky označit za diktátory.

Článek Venezuela zbrojí a žádá o pomoc proti Americe (bez)mocné diktátory. Vyhlídky na úspěch jsou ale mizivé se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Američané bojují proti drogám dlouhodobě

Zaplavování ulic drogami trápí Ameriku již dlouhá desetiletí. Asi nejznámějším případem, resp. pašerákem všech dob, je Pablo Escobar, svého času kolumbijský narkobaron, který dokonce patřil mezi nejbohatší lidi světa. Jeho sílící vliv i stále větší množství omamných látek se Američanům pochopitelně nelíbilo, a zahájili proti němu ve spolupráci s Kolumbií tažení.

Rusové překvapili. Vzali 65letou zbraň a „vytunili“ ji proti dronům. Sestřeluje je automaticky, levně, i v baterii

Trvalo dlouhé roky a vyžádalo si tisíce obětí. Britannica jich uvádí kolem 4 000, ElPais o tisíc více, a jiné zdroje jsou ještě dramatičtější. Mnohé z nich měli být policisté, údajně kolem 500, doplňuje Wikipedia, a vojáci, zbytek pak převážně příslušníci jiných kartelů. To byl nicméně problém jeho země, Kolumbie, zatímco Američané chtěli zastavit Escobara samotného.

Jejich tažení nicméně pokračovali i po jeho smrti, protože chtěli rozbít další velké drogové kartely a zastavit tak dovoz drog do Spojených států. Obdobnou situaci řeší teď znovu, tentokrát ovšem s Venezuelou, jejíhož prezidenta označili za „patrona“ drogových kartelů, jelikož má napomáhat a krýt výrobu i vývoz. Armádní Zpravodaj už začátkem září 2025 upozorňoval, že kvůli tomu hrozí vojenská eskalace, a na hlavu prezidenta byla dokonce vypsána odměna.

Sestřelit, aby Rusko dostalo lekci. Jakmile naruší vzdušný prostor NATO, je třeba jednat, aby to Putin pochopil. Turecko je inspirací

Zatím se ale americké ozbrojené síly snaží působit výhradně v mezinárodních vodách, kde jdou po plavidlech hladinových i ponorných. Jedním ze zničených měla být i neznámá ponorka, na níž zaútočili již dříve, ale video zveřejnil americký prezident Donald Trump až 18. října 2025. Je na něm vidět ponorka sledovaná dronem, a následná exploze a černý kouř.

Ponorka musela být relativně malá, protože stačila k její obsluze 4členná posádka, z níž dva zemřeli, zatímco zbylé dva se podařilo zachránit, načež byli deportováni do zemí svého původu, a sice do Kolumbie a Ekvádoru. Určit pak nelze ani zbraň použit k útoku, ale Armádní Zpravodaj soudí, že se mohlo jednat o Hellfire nebo laserem naváděnou bombu.

Nejsilnější nejaderná raketa na světě s 9tunovou hlavicí napáchá škody jako atomovky. Do výzbroje vstoupí do konce roku 2025

Zařazena byla v roce 1984, tehdy proti pancéřovaným cílům, a později se dočkala úpravy pro bezpilotní letouny, které ji využívají proti cílům s vysokou hodnotnou, za což lze ponorku plnou drog považovat. Wikipedia uvádí, že váží 45 až 49 kg, a ačkoliv ponorku zjevně nepotopila, poškodila ji natolik, že musela přerušit plavbu a vydat se do rukou Američanů.

It was my great honor to destroy a very large DRUG-CARRYING SUBMARINE that was navigating towards the United States on a well known narcotrafficking transit route. U.S. Intelligence confirmed this vessel was loaded up with mostly Fentanyl, and other illegal narcotics. There were… pic.twitter.com/Do3yoqbYdr

— Trump Truth Social Posts On X (@TrumpTruthOnX) October 18, 2025

Útok amerického dronu na ponorku, která měla převážet drogy v množství pro až 25 000 lidí (zveřejněno 18. října 2025)

Článek Video: Američané neměli slitování. Zaútočili na ponorku s drogami, jakmile vyplula na hladinu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Německá armáda „ujížděla na perníku“

Účinky pervitinu byly v Německu dobře známy už před druhou světovou válkou; třeba v Berlíně byl v roce 1939 dokonce nejoblíbenější drogou. A velitelé armády Třetí říše si velice rychle uvědomili její výhody pro bojové použití. Těsně před začátkem války si tak Wehrmacht objednal 35 milionů pervitinových tablet, ale nikdo tehdy pořádně netušil, jak silně návykový a nebezpečný pervitin je. To byl ostatně i případ i věčně „sjetého“ Hitlera.

Prvního bojového nasazení se pervitin dočkal již při invazi do Sudet, stejně jako během tažení do Polska a Francie. První větší množství drogy pak bylo spotřebováno německými piloty během bitvy o Británii. Konzumace pervitinu měla pro vojáka značné výhody: odpadla únava, stres a strach, zlepšilo se soustředění i bojové nadšení. A ačkoliv došlo v roce 1941 k zákazu pervitinu, zůstaly tablety i nadále tajně zasílány armádním skupinám; bojové výhody zkrátka nebylo možné nahradit.

Největšímu nasazení se ale pervitinu dostalo na východní frontě. Zcela vyčerpaní piloti absolvovali i několik bojových letů denně, zatímco jejich schvácení kolegové na zemi bojovali s nekončícími přívaly sovětských vojáků. Unavené jednotky tak konzumovaly i několik pervitinových tablet za den, jen aby se vyrovnaly s nemilosrdným tempem války. Mnozí přeživší se už své závislosti nikdy nezbavili.

Britští vojáci naučili Američany užívat amfetaminy

Ani spojeneckým armádám se drogy nevyhnuly. Chvíli poté, co britští agenti odhalili nasazení pervitinu u Němců, bylo rozhodnuto o použití podobné látky pro potřeby vlastních jednotek. Na scénu se tak dostal v roce 1941 amfetamin benzedrin, který byl následně se vší diskrétností podáván pilotům RAF. Ti se následně o svůj „Speed“ podělili se svými americkými přáteli a celá věc se dostala až k nejvyššímu veliteli spojeneckých vojsk, generálu Eisenhowerovi.

Ten proti benzedrinu námitek neměl, jelikož v roce 1942 rozkázal jeho distribuci mezi americké vojáky, které čekalo vylodění v Africe. Oni i Britové si drogy považovali nejvíce pro její uklidňující účinky, neboť zvyšovala morálku a odbourávala strach, ale zároveň byla slabší než pervitin a nevyvolávala proto tak silnou bojovou agresi. Postupně byl benzedrin dodán téměř ke všem spojeneckým jednotkám po celém světě.

Ke konci války se však začaly projevovat následky dlouhodobé konzumace naplno. Vše bylo ale nakonec přičteno prožitým hrůzám války a závislým vojákům se proto dostalo pouze minimální poválečné pomoci. Ti pak doma umírali na abstinenční příznaky a podlomené zdraví. Přes to všechno zůstává fenomén drog na bojištích dále a zdrogovaní vojáci se navzájem vraždí dodnes.

Článek Věčně „sjetí“ vojáci Třetí říše i Spojenců: drogy povinně konzumovali ve velkém, aby získali výhody nad nepřítelem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.