Puška, která zkrátila Kalašnikova, ale nechala mu hlaveň

Vulcan není zbraň, která by vznikla na zelené louce. Její kořeny sahají do roku 2005, kdy hlavní konstruktér Serhij Luhovskyj začal pro potřeby ukrajinské bezpečnostní služby SBU přetvářet platformu Kalašnikova do uspořádání bullpup, tedy s pouzdrem závěru a zásobníkem posunutým za pistolovou rukojeť, až do oblasti ramene střelce. Výsledkem byl prototyp nazvaný Malyuk.

Po roce 2014 a začátku bojů na Donbase přišly nové požadavky od vojenské rozvědky. Luhovskyj v rozhovoru pro Army FM uvedl, že z původního Malyuku zůstalo v přepracované verzi asi dvacet procent prvků. Zbraň dostala šifru Vulcan a konstruktér dodnes trvá na tom, že označení „Vulcan-M“, které koluje internetem, není oficiální.

Co z Kalašnikova zůstalo? Princip plynového automatu, otočný závorník a kompatibilita se sovětskými zásobníky. Co se změnilo, je prakticky všechno ostatní:

• Celková délka: 712 mm při hlavni 415 mm, tedy plnohodnotná hlaveň v těle kratším než klasický AK-74
• Hmotnost: 3,8 kg
• Ráže: 5,45 × 39 mm, 7,62 × 39 mm i 5,56 × 45 mm NATO
• Kadence: 660 ran za minutu
• Účinný dostřel: 500 metrů
• Ergonomie: oboustranná obsluha, přestavitelná nabíjecí páka, dlouhá lišta Picatinny, úpravy proti úniku zplodin do obličeje střelce

Právě trojice dostupných ráží je z exportního hlediska klíčová. Vulcan není uzamčený v postsovětském muničním světě, varianta v ráži 5,56 × 45 mm ho otevírá i zákazníkům zvyklým na standard NATO.

Kopasgat: ne ledajaká jednotka

Indonéský sbor Kopasgat není běžná pěchotní brigáda. Podle oficiálního profilu jde o speciální pozemní bojovou sílu indonéského letectva se schopností působit ve vzduchu, na moři i na zemi. Jeho zvláštní rolí je obsazení, obrana a zprovoznění letišť a dalších objektů letecké infrastruktury. V rámci sboru navíc operuje elitní jednotka Satbravo 90, zaměřená na protiteroristické a vysoce rizikové operace.

Pro takový typ úkolů dává kompaktní bullpup s plnohodnotnou hlavní přímou taktickou logiku. Boj v zástavbě kolem letištních budov, v úzkých chodbách terminálů, při výsadcích z vrtulníků, všude tam rozhoduje každý centimetr celkové délky zbraně, ale zároveň nesmí klesnout přesnost a účinný dostřel. Vulcan se svými 712 milimetry nabízí přesně tento kompromis.

Kolik pušek Kopasgat obdržel, kdy k dodávce došlo a jaký je jejich aktuální status, veřejně známo není. Nejpravděpodobnější scénář je menší testovací nebo omezená dodávka, nikoli plošné přezbrojení celého sboru.

Proč zrovna Indonésie, a proč tiše

Vazba mezi Jakartou a Kyjevem v obranné oblasti není novinkou. Indonésie ratifikovala dohodu o obranné spolupráci s Ukrajinou zákonem č. 4/2020 a indonéské ministerstvo obrany tehdy výslovně zmínilo spolupráci v oblasti vojenské techniky, logistiky, vzdělávání i obranného průmyslu. Infrastruktura pro obchod tedy existovala dávno předtím, než se pušky Vulcan objevily na fotografiích.

Slovo „tiše“ v tomto kontextu neznamená tajně. Znamená bez velké mediální kampaně, bez tiskové konference s podpisy smluv před kamerami. Ukrajina od 1. července 2026 oficiálně spustila mechanismus kontrolovaného exportu domácích zbraní a technologií, krok, který kabinet oznámil veřejně. Pravidla jsou přísná: výrobce musí zároveň plnit domácí obranné zakázky, stát rozhoduje podle typu zboží i země příjemce. A dvacet procent výnosů z exportu hotových obranných výrobků putuje do zvláštního státního fondu pro rozvoj obranného průmyslu. U komponent je to dokonce třicet procent.

Případ Vulcanu do tohoto rámce zapadá jako první veřejně viditelná stopa. Ne jako velký kontrakt, ale jako signál, že mechanismus funguje.

Vulcan ve světě bullpupů

Jak si ukrajinská puška stojí vedle zavedených konkurentů? Srovnání s nejrozšířenějšími bullpupy ukazuje, že Vulcan hraje ve stejné váhové kategorii, ale s odlišnou filozofií.

Steyr AUG A3 i Tavor X95 jsou od základu navržené jako bullpupy, s desetiletími vývoje a nasazení v desítkách armád. Vulcan je proti nim konstrukčně jiný příběh, hluboká přestavba existující platformy, která ale přináší jednu výhodu, kterou západní konkurenti nenabízejí: kompatibilitu s ekosystémem AK včetně zásobníků a variantu v ráži 7,62 × 39 mm. Pro země, které provozují sovětskou a postsovětskou techniku a nechtějí přecházet na úplně novou logistiku, je to praktický argument.

Česká armáda mimochodem směřuje jinam. Standardem je klasicky koncipovaná útočná puška CZ BREN 2 a veřejně dohledatelný program nákupu bullpup pušek v otevřených zdrojích neexistuje.

Malá zakázka, velký signál

Podle údajů ukrajinského ministerstva obrany domácí obranný průmysl v současnosti pokrývá přes padesát procent potřeb ozbrojených sil a výrobní kapacita během plnohodnotné války vzrostla padesátinásobně. Ukrajina už není jen příjemcem zahraniční pomoci, je i výrobcem, který hledá odběratele.

Vulcan v rukou indonéského Kopasgatu není objemově velký exportní průlom. Ale je to první veřejně zdokumentovaný případ, kdy ukrajinská ruční zbraň pronikla do výzbroje zahraniční elitní jednotky. Pro zemi, která potřebuje každou korunu na obranu a zároveň buduje průmyslovou budoucnost, má taková reference hodnotu, kterou žádná reklamní kampaň nenahradí.

Článek Ukrajinské útočné pušky Vulcan se objevily u indonéských speciálních sil. Kyjev si tiše buduje nový exportní trh se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kontrakt za miliardy, dodávka za nula

Samotná část kontraktu na 21 kusů BT-3F měla hodnotu 67,2 milionu dolarů, tedy zhruba 1,6 miliardy korun. Šlo o první exportní zakázku pro tento pásový obojživelný transportér, odvozený od platformy BMP-3F. Podle ruských zdrojů nese BT-3F dálkově ovládaný bojový modul s kulometem ráže 12,7 mm a pojme dvanáct výsadkářů plus dvoučlennou osádku. Kompletní veřejně ověřené parametry rychlosti či úrovně pancéřování ale Rusko nikdy nezveřejnilo.

A právě tady začíná problém. Ve veřejně dostupných zdrojích se nepodařilo dohledat jediné potvrzení, že by Indonésie převzala byť jeden kus BT-3F. Ruský státní koncern Rostec ještě v květnu 2025, tedy šest let po podpisu kontraktu, teprve oznamoval zahájení státních zkoušek tohoto vozidla. Předběžné zkoušky přitom údajně skončily už v roce 2022. Program určený na export tak předběhl vlastní domácí validační cyklus, což je pro potenciální zákazníky varovný signál.

Proč Rusko nedodalo ani jedno vozidlo

Příčiny jsou podle všeho dvojí. Na technické rovině je situace jasná: vozidlo, které v roce 2025 teprve vstupuje do státních zkoušek, prostě nemohlo být v předchozích letech sériově vyráběno a expedováno do zahraničí. Exportní smlouva předběhla realitu výrobní linky.

K tomu se přidala geopolitická rovina. Rusko-indonéské zbrojní obchody po roce 2022 narazily na sankční a platební komplikace. Indonéský velvyslanec v Moskvě José Tavares v roce 2024 podle agentury TASS prohlásil, že kontrakt na stíhačky Su-35 nebyl zrušen, jen pozastaven do „vstřícnější“ situace. Podobný osud zjevně potkal i transportéry BT-3F. Americká analytická zpráva z roku 2025 hodnotí ruský vojenský vliv v Indonésii jako nízký a připomíná, že deklarovaná „strategická partnerství“ mezi oběma zeměmi nebyla nikdy formalizována samostatným dokumentem.

Američané přišli s okamžitým řešením

Zatímco Rusko řešilo státní zkoušky, Indonésie se rozhlédla jinam. Dne 28. září 2026 indonéské ministerstvo obrany oficiálně předalo námořní pěchotě prvních 12 kusů AAV M-35. Pod indonéským označením se skrývá americký AAV-7A1 RAM/RS, mohutný pásový obojživelný transportér vyráběný firmou BAE Systems. Písmeno „M“ v označení znamená Marinir, trojka odkazuje na tříčlennou osádku a pětka na schopnost operovat až do stavu moře Sea State 5.

Technické parametry AAV-7A1 RAM/RS mluví jasně:

• Kapacita: 21 vojáků + 3 členové osádky
• Výzbroj: těžký kulomet M2HB ráže 12,7 mm a 40mm granatomet Mk 19
• Rychlost na souši: až 72 km/h
• Rychlost na vodě: přibližně 13 km/h

Podle náčelníka indonéského námořnictva má první americká vlna zahrnovat 35 kusů, z nichž dvanáct už dorazilo. Celkový výhled počítá se 105 vozidly ve třech vlnách do let 2026–2028. Americké řešení tak není jen jednorázová záplata, může se stát páteří obojživelných operací indonéského námořního sboru.

Tři stroje, tři filozofie

Srovnání tří platforem, které se v indonéském příběhu potkaly, odhaluje zásadní rozdíly v přístupu:

Ukrajinský BTR-4 nabízí zdaleka nejsilnější palebnou sílu z celé trojice; 30mm kanon je v jiné lize než kulomety konkurentů. Americký AAV zase unese téměř trojnásobek vojáků oproti BTR-4. Ruský BT-3F? Ten zatím existuje hlavně na papíře a v oznámeních Rostecu.

Reputační zátěž a budoucnost

Férové je dodat, že ani americký AAV-7A1 není bezproblémová platforma. Dne 30. července 2020 se u pobřeží Kalifornie potopil AAV americké námořní pěchoty. Zahynulo osm mariňáků a jeden námořní zdravotník. Vyšetřování odhalilo sedmiměsíční „řetězec selhání“ v údržbě, výcviku i záchranném zabezpečení, jak informoval USNI News. To ale automaticky nevypovídá o stavu každého vyrobeného kusu; Indonésie přebírá platformu s historicky problematickou reputací, nikoli nutně nepojízdný šrot.

Do budoucna se navíc rýsuje jihokorejská alternativa. Společnost Hanwha vyvíjí KAAV-II, který má výrazně překonat současnou generaci v mobilitě, ochraně i palebné síle. Prototyp byl podle Janes představen v roce 2026, systémový vývoj ale míří až do třicátých let. Americké AAV tak řeší bezprostřední mezeru, korejský stroj je kandidátem na generační obměnu.

Zajímavé je, že na indonéském zbrojním trhu má své místo i český průmysl. Excalibur Army uzavřela smlouvu na společnou výrobu raketometů RM-70 Vampire na podvozcích Tatra přímo v Indonésii a české firmy tam podle ambasády v Jakartě dodaly i 23 obrněných transportérů Pandur II 8×8. Jakarta zkrátka diverzifikuje, a Rusko z tohoto koláče postupně vypadává.

Indonéský případ je učebnicovou ukázkou toho, že vyhrát tendr nestačí. Podpis smlouvy bez schopnosti dodat je ve zbrojním průmyslu horší než prohra, je to pozvánka pro konkurenci, aby přišla s čímkoli, co jezdí.

Článek Ruské BT-3F porazily ukrajinské BTR-4 v miliardovém tendru. A stejně nic neprodají, zakázku jim vyfoukli Američané se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně znamenají „nejnovější technologie“

Označení Mi-35M může na první pohled vypadat jako pouhý facelift sovětského Mi-24, který poprvé vzlétl v sedmdesátých letech. Rozdíly proti staršímu Mi-35P, který Indonésie dosud provozovala, jsou ale podstatné.

Nejviditelnější změna se týká hlavní zbraně. Starší Mi-35P nese pevně montovaný boční dvouhlavňový kanon GŠ-30K ráže 30 mm, k míření musí pilot natáčet celý vrtulník. Verze M má pod přídí pohyblivou věž s dvouhlavňovým kanonem GŠ-23L ráže 23 mm, která pokrývá široký sektor palby nezávisle na směru letu. Menší ráže znamená nižší ničivost na jeden zásah, ale výrazně vyšší flexibilitu v boji.

Další změny jsou méně viditelné, o to důležitější:

• Noční boj: kabina kompatibilní s brýlemi pro noční vidění (NVG), termovizní a televizní senzory, optoelektronický zaměřovací systém. Starší Mi-35P byl podle analýzy RAND prakticky strojem pro denní použití.
• Digitální kokpit: přechod z analogových přístrojů na digitální displeje a modernizovaný navigační celek.
• Rotorový systém: listy z kompozitních materiálů a sklolaminátové prvky převzaté z novějšího Mi-28, které zlepšují ovladatelnost v malé výšce.
• Podvozek: pevný místo zatahovacího, což zjednodušuje údržbu a snižuje hmotnost.

Právě syrská zkušenost z let 2015–2018 vedla Rusko k tomu, aby Mi-35M nasadilo jako denně i nočně použitelnou náhradu za starší Mi-24P. Nejde tedy o kosmetickou úpravu, ale o generační posun v použitelnosti.

Bitevní vrtulník, který umí i přepravovat

Tady leží klíč k pochopení, proč má Mi-35M i v roce 2026 smysl. Většina moderních bitevních vrtulníků, ať už americký AH-64E Apache, ruský Ka-52 Aligátor, nebo Mi-28 Noční lovec, jsou čisté útočné stroje. Dvoučlenná posádka, žádný přepravní prostor, jediný účel: ničit cíle na zemi.

Mi-35M je jiná kategorie. Podle údajů srbského ministerstva obrany, které typ rovněž provozuje, pojme až osm plně vyzbrojených vojáků v pancéřované kabině za piloty. Umí tedy současně poskytovat palebnou podporu, eskortovat konvoje a vysadit malý výsadek nebo evakuovat raněné. Žádný západní bitevní vrtulník tohle v jednom trupu nenabízí.

Standardní výzbroj Mi-35M zahrnuje až osm řízených protitankových střel (typicky Ataka s dosahem kolem 6 km), až 80 neřízených raket S-8 ráže 80 mm a zmíněný 23mm kanon. Maximální rychlost dosahuje přibližně 305 km/h, praktický dostup kolem 5 400 metrů.

Jak si stojí proti Apachi a ruským novějším typům

Srovnání s AH-64E Apache ukazuje dvě zcela odlišné filozofie. Apache je čistý lovec: maximální operační hmotnost 10 433 kg, rychlost přes 279 km/h, dostup 6 096 metrů, výzbroj až 16 řízených střel Hellfire, 76 neřízených raket a 1 200 nábojů do 30mm řetězového kanonu M230. K tomu datový spoj Link 16 a plná integrace do síťově vedeného boje NATO. V tomto ohledu je Apache bezpochyby sofistikovanější stroj.

Jenže Apache neumí vzít na palubu ani jednoho vojáka. Pro armádu, která operuje v rozlehlém ostrovním terénu, a přesně to je případ Indonésie s jejími více než 17 tisíci ostrovy, má kombinace palebné podpory a omezeného transportu v jednom stroji praktickou hodnotu, kterou čistý útočný vrtulník nenahradí.

Proti ruským novějším typům Mi-28N a Ka-52 je Mi-35M starší, ale praktičtější víceúčelová platforma. Oba novější stroje jsou specializovanější pro čistě útočnou práci; Ka-52 byl na Ukrajině podle analýzy RUSI nasazován velmi intenzivně, zejména v noci. Žádný z nich ale nenabízí přepravní kabinu.

Lekce z Ukrajiny a politické riziko nákupu

Válka na Ukrajině, která trvá už více než čtyři roky, přinesla pro bitevní vrtulníky tvrdou realitu. Ruské stroje, včetně Mi-35M, utrpěly značné ztráty od přenosných protiletadlových systémů typu MANPADS a další protivzdušné obrany. Reakcí byl přechod na opatrnější taktiku: takzvané „lofted“ raketové útoky ze vzdálenosti osmi až deseti kilometrů od cíle, kdy vrtulník vystřelí salvu neřízených raket S-8 nebo řízených Atak a okamžitě se stáhne. Obraz neporazitelného létajícího tanku, který agresivně loví nad bojištěm, vzal za své.

Pro Indonésii to ale neznamená, že stroj postrádá smysl. Jakarta nepočítá s frontovým bojem proti moderní protivzdušné obraně. Její scénáře zahrnují protiteroristické operace, palebnou podporu pozemních sil v džungli a ostrovním terénu a rychlé výsadky, přesně to, v čem Mi-35M vyniká.

Politicky je nákup ruské techniky komplikovanější. Americký sankční režim CAATSA zůstává aktivní a Indonésie už jednou podle analytické služby Janes ustoupila od kontraktu na stíhačky Su-35 právě kvůli obavám ze sankcí. Zároveň ale Jakarta drží západní kanály široce otevřené: provozuje osm AH-64E Apache, v srpnu 2026 probíhala jejich certifikace, a s Francií podepsala kontrakt na 42 stíhaček Rafale. Nejde tedy o geopolitický příklon k Rusku, ale o pragmatickou diverzifikaci dodavatelů, strategii, kterou Indonésie uplatňuje desítky let.

Český kontext: opačná cesta

Česká republika šla s bitevními vrtulníky sovětské provenience přesně opačným směrem. Své Mi-35 a Mi-24V postupně vyřazovala, přičemž podle výroční zprávy Armády ČR měl proces skončit do konce roku 2023 s nástupem amerických strojů H-1. Praha oddělila útočnou a transportní roli na západní platformy. Indonésie naopak vsadila na to, že obě role v jednom trupu stále dávají smysl, a Mi-35M je právě ten stroj, který to umožňuje.

Zajímavé je, že sovětské bitevní vrtulníky z NATO úplně nezmizely. Bulharské letectvo stále uvádí mezi prioritami obnovu a modernizaci svých Mi-24. Koncept obrněného vrtulníku schopného palebné podpory i přepravy zkrátka přežívá tam, kde rozpočet nebo operační potřeby nedovolují provozovat dva oddělené typy.

Mi-35M není technologická špička moderního vrtulnictva. Je to ale robustní, prověřený a v nové verzi výrazně schopnější stroj, který umí něco, co žádný západní bitevní vrtulník neumí: přivézt do boje osm vojáků a zároveň jim poskytnout palebnou podporu kanonem, raketami i řízenými střelami. Pro Indonésii s jejím ostrovním terénem a pestrou paletou bezpečnostních hrozeb je to argument, který váží víc než srovnávací tabulky s Apachem.

Článek Indonésie si přebrala ruské bitevní vrtulníky Mi-35M s nejnovějšími technologiemi. Jasně dokazují, že mají i dnes smysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Indonésie staví

Scorpène Evolved je nejnovější varianta francouzské konvenční útočné ponorky, kterou vyrábí Naval Group. Starší verze slouží v námořnictvech Chile, Malajsie, Brazílie a Indie. Indonéská konfigurace ale představuje evoluční skok. Trup měří 72 metrů, výtlak se pohybuje mezi 1 600 a 2 000 tunami a pod hladinou dosahuje rychlosti přes 20 uzlů, tedy zhruba 37 km/h. Maximální hloubka ponoru přesahuje 300 metrů. Výzbroj tvoří šest torpédometů ráže 533 mm s kapacitou 18 zbraní, torpéd nebo protilodních střel. Srdcem elektroniky je bojový systém SUBTICS.

Klíčová odlišnost od starších Scorpène spočívá v pohonu. Indonéská verze nese plnou lithium-iontovou bateriovou konfiguraci, která zkracuje dobu dobíjení, zlepšuje taktické manévrování a snižuje takzvaný poměr indiskrece, tedy čas, po který musí ponorka vystavit šnorchl nad hladinu a stát se zranitelnou. Lithium-iontové baterie na ponorkách nejsou naprostou novinkou (Japonsko dodalo v březnu 2025 ponorku Raigei s obdobnou technologií), ale v kombinaci s transferem know-how a lokální stavbou jde o unikátní program.

Od podpisu k prvnímu řezu oceli

Časová osa programu vyžaduje přesné rozlišení několika milníků. Kontrakt mezi Naval Group, PT PAL a indonéským ministerstvem obrany nabyl účinnosti 23. července 2025. Loděnice PT PAL o osm dní později oznámila spuštění produkčního procesu. Kvalifikační výrobní sekce, tedy zkušební svařování a ověřování schopností indonéských pracovníků, byla oficiálně zahájena 12. prosince 2025. Podle zpravodajského servisu Janes byl první řez oceli vedoucího člunu posunut na červenec 2026. Ještě v květnu 2026 agentura ANTARA popisovala program jako ve fázi předvýroby.

Pevný termín zařazení do služby zatím nebyl oficiálně potvrzen. Starší výrok šéfa PT PAL z října 2024 mluvil o cíli dokončení v roce 2028, ale reálný průběh kvalifikační výroby naznačuje, že první ponorka by mohla být hotová spíše v první polovině třicátých let.

Co znamená „kompletní technologie“

Předání kompletní technologie není nadsázka, ale vyžaduje vysvětlení. Nejde jen o dodání výkresů a ocelových plechů. Naval Group popisuje program jako celostní transfer průmyslových schopností. Konkrétně to zahrnuje:

• Výcvik indonéských svářečů přímo ve Francii
• Vyslání přibližně 50 francouzských expertů do loděnice v Surabayi
• Vyškolení více než 400 indonéských inženýrů
• Dodání simulátoru a výcvik posádek, instruktorů i operátorů simulátoru
• Integrovanou logistickou podporu včetně materiálu na tři mise nebo zhruba rok provozu
• Řízení, provoz a údržbu, které mají probíhat v Indonésii

Naval Group si navíc k 1. červenci 2025 založila v Indonésii dceřinou společnost PT Naval Group Nusantara a podepsala memoranda o porozumění s indonéskými obrannými firmami i s výzkumnou agenturou BRIN. Francouzská firma svůj exportní model dlouhodobě staví na kontrolovaném přenosu znalostí, stejný princip uplatnila v Indii při stavbě ponorek třídy Kalvari a v Brazílii u programu Riachuelo. Indonésie tedy není výjimkou, ale zatím nejambicióznějším případem, protože PT PAL má využít sto procent svých výrobních kapacit.

Pro Indonésii je podstatné, že nejde o první ponorkovou zkušenost. Loděnice PT PAL už dříve dokončila třetí člun třídy Nagapasa (jihokorejský design Chang Bogo), takže základ průmyslové kompetence existuje. Scorpène Evolved na něj navazuje a posouvá ho výš.

Dvě ponorky proti čínské flotile

Realisticky: dvě ponorky regionální rovnováhu nepřepíší. Podle výroční zprávy amerického Pentagonu z prosince 2024 provozuje čínské námořnictvo PLAN šest balistických raketových ponorek třídy SSBN, šest jaderných útočných ponorek SSN a 48 konvenčních útočných ponorek s AIP pohonem, z toho nejméně 21 tvoří moderní třída Jüan. Indonésie má v aktivní službě čtyři ponorky starších tříd Cakra a Nagapasa.

V regionu jihovýchodní Asie přitom Indonésie není sama. Vietnam vybudoval flotilu šesti ruských ponorek třídy Kilo. Malajsie provozuje dvě starší Scorpène. Singapur disponuje třídou Invincible, plavidly o délce 70 metrů a výtlaku kolem 2 200 tun s posádkou 28 osob, a staršími čluny třídy Archer.

Podle nás ale číselné srovnání míjí podstatu. Scorpène Evolved není nástroj pro zrcadlení čínského objemu. Je to nástroj pro odepření moře, tedy pro komplikování přístupu protivníka do konkrétního prostoru. Stealth ponorka s 18 zbraněmi a lithium-iontovým pohonem operující v mělkých vodách kolem Natunských ostrovů a na průchodech mezi Jihočínským mořem a Indickým oceánem (Karimataským průlivem, Sundským průlivem) dokáže výrazně zvýšit nejistotu a náklady jakékoli nátlakové operace. Nemusí vyhrát námořní bitvu. Stačí, když protivník nebude vědět, kde je.

Proč to zajímá i Evropu

Jihočínské moře je světový obchodní uzel, kudy proudí zboží za biliony dolarů ročně. Česká strategie pro Indo-Pacifik z roku 2022 výslovně označuje rostoucí čínský vliv a napětí v tomto regionu za téma s přímými dopady na Evropu. Evropská unie prostřednictvím nástroje koordinované námořní přítomnosti koordinuje námořní a vzdušná aktiva členských států na podporu svobody plavby. Během českého předsednictví v Radě EU v roce 2022 Praha hostila Pražský dialog o Indo-Pacifiku, kde se řešily vztahy EU-ASEAN včetně bezpečnostní dimenze.

Přímá česká průmyslová stopa v indonéském ponorkovém programu veřejně doložena není. Vazba je strategická a diplomatická: Česko jako součást EU a NATO má zájem na tom, aby klíčové námořní trasy zůstaly otevřené a aby pravidla na moři určovalo mezinárodní právo, nikoli jednostranné nároky.

Indonésie si nekupuje jen dvě ponorky. Kupuje si právo být příště méně závislá na cizím dodavateli, a schopnost říct Pekingu, že průjezd kolem Natun už nebude zadarmo.

Článek Indonésie zbrojí proti Číně, začala stavět první ponorku třídy Scorpène. Francie jí předala kompletní technologii se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie vsadila na jedny z nejlepších letounů

Rafale patří mezi nejlepší letouny 4., a v poslední modernizaci F.4 také 4,5. generace, které na světě existují. Protiváhou mu je americká F-16, která je nejspíše v některých směrech nepatrně lepší, a čínská J-10C. Kdo by chtěl namítat, že si ve výzbroji Pákistánu s francouzským letounem poradila, musí Armádní Zpravodaj namítat, že nejsou známy okolnosti.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Doteď totiž nikdo neví, jak přesně k sestřelení došlo – známo je pouze to, že to nebyla práce pouze samotné J-10C, ale také pozemních systémů, z nichž měla o blížícím se Rafale informace, díky čemuž dokázala správně zaměřit a odpálit střelu PL-15. Navíc je nutné vnímat, že až do té doby nejspíše nikdo nevěděl, že má pákistánské letectvo k dispozici neexportní verzi E, jejíž dosah je jinak omezen na 145 km, potvrzuje Wikipedia.

Jenomže Rafale šel k zemi na 182 km, takže je zřejmé, že se jednalo o základní PL-15 určenou výhradně pro čínské letectvo. Redakce Armádního Zpravodaje je nicméně názoru, že ji Čína mohla chtít tímto způsobem otestovat v ostrém boji. Je pravděpodobné, že pokud by Indie věděla, že má Pákistán k dispozici tuto lepší verzi, byla by v boji opatrnější. Též lze pochybovat o výcviku pilota, zkušený by mohl situaci zvládnout, ale to už se nedozvíme.

Rafale je klasifikován jako víceúčelový stíhací letoun, který má být hlavním prostředkem francouzského letectva nejméně do roku 2040, potvrzuje Wikipedia. Existuje přitom ve vícero verzích, přičemž Indonésie objednala 12krát B, což je dvoumístná verze, a 12krát C, která má shodné vlastnosti jako „béčko“, akorát je jednomístná. Jedná se o velmi rozšířený letoun, který využívá také Chorvatsko, Egypt, Řecko, Indie nebo Katar, a chtějí ho další.

Obří ostuda SPECNAZ hned 2. den války, za níž mohou velitelé: ani 900 elitních vojáků nedokázalo dobýt ukrajinské letiště Hostomel

Dodávka prvních letounů indonéskému letectvu má začít v prvních měsících roku 2026 a pokračovat do roku 2035. Dříve byly přitom ve hře ruské Suchoje Su-35S, ale v prosinci roku 2021 je země oficiálně odmítla ve prospěch francouzských Dassault Rafale a amerických F-15EX Eagle II, uvádí DefenseNews. To znamenalo ránu pro ruský zbrojní průmysl, kterou poté prohloubila také Indie, když dala přednost Rafale M před MiG-29K.

Článek První Rafale B pro Indonésii je hotový. Francie tím získává větší vliv a Čína soupeře pro svou J-10C, která už ho pokořila se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém PVO může mít dosah až 470 km

O projektu informovala CSG již v prosinci 2022, když získala celkem dvě zakázky pro indonéské ministerstvo obrany, z nichž jedna představuje systémy protivzdušné obrany středního dosahu. Jedná se o spojení několika produktů, a sice tatrováckých podvozků typové řady Force, jichž bude od roku 2023 během několika let dodáno několik desítek.

Ukrajinci ochromili ruské letiště plné Su-30SM. Rázem nemohly útočit

Na ty budou umisťovány jak různé typy českých radarů od společnosti Eldis, jejichž integraci zajistí rovněž česká společnost, Retia. Starat se budou o detekci cílů na střední a dlouhou vzdálenost, a kromě sledování cílů na ně také společně navádět rakety. Ty i jejich odpalovače zase dodá turecká společnost Roketsan, která je v této oblasti leaderem.

Systém MRAD (Medium Range Air Defence) od Czechoslovak Group je systém protivzdušné obrany je určen k eliminaci vzdušných cílů na střední vzdálenost a skládá se z vícero součástí: odpalovacích zařízení, radarů a velitelských a řídících systémů, takže bude fungovat jako baterie vzájemně propojených vozidel, což je u takových systémů běžné.

Rusové už jsou zoufalí, ale Putin to zřejmě neví. Ukrajinci potvrzují, že opět nasazují zakázané chemické zbraně, které je rychle zabíjí

„Na světovém trhu systémů protivzdušné obrany se v současné době jedná o unikátní řešení, které zajišťuje vysokou redundanci,“ řekl Miloš Šivara, CEO obchodní agentury Excalibur International (CSGEXINT), ve vyjádření pro Czechoslovak Group.

Armádní Zpravodaj připomíná, že Indonésie v poslední době silně zbrojí, jelikož má v oblasti, jako řada dalších zemí, silného agresora, a sice Čínu. Proti té potřebuje schopné zbraňové systémy, což dokazuje nejenom koupě systému PVO, ale také francouzských letounů Rafale, které už koupila dříve, ale nedávno se jich rozhodla skoro dvacet přikoupit.

„Díky strategické spolupráci s českým a tureckým obranným průmyslem a dlouhodobému působení EXINTu na indonéském trhu se nám podařilo splnit indonéské požadavky, včetně použití podvozku Tatra, který je tradičně ve výzbroji indonéské armády,“ dodal Miloš Šivara.

Dělníci v Rusku zapálili jednu z největších továren, na níž závisí výroba dělostřelecké munice. Armáda si to nemůže dovolit

Czechoslovak Group mimochodem spolupracuje se svým indonéským protějškem Republikorp Indonesia, který oznámil společný vývoj raketového kompletu ADS-400. Armádní Zpravodaj se domnívá, že půjde právě o výše zmiňovaný, ačkoliv ho ani oficiální zdroje původně nijak nepojmenovaly. Jeho detekční dosah má být přitom až 470 km, a rakety budou zasahovat cíle v dálce až 100 km. Na výsledný produkt si ale ještě musíme počkat.

Článek Obří zakázka pro český vojenský průmysl: česká zbrojovka dodá systém PVO s dosahem až 470 km do Indonésie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie si pořídila Marder s Leopardem 2

Vozidlo Marder 1 je produktem studené války; do výzbroje Bundeswehru bylo zařazeno již v roce 1971, ale Indonésie se pro něj rozhodla mnohem později. Wikipedia uvádí, že si ho v Německu poprvé objednala v roce 2012, a to nejdříve několik kusů ve verzi 1A2. V roce 2015 jí pak začala přicházet mnohem lepší verze Marder 1A3. Nebyla to náhoda, dodávky byly spojeny i s německým hlavním bitevním tankem Leopard 2 ve verzích A4 a A6.

iZdroj fotografie: Uživatel Boevaya mashina / Creative Commons / CC BY-SA

Mardery, provozované Indonésií, odráží zavádění vozidel s kanonem ráže 30 mm a protitankových zbraní s tandemovou kumulativní hlavicí, uvádí ArmyRecognition – proto mají oproti předchozím typům výrazně zesílené pancéřování (třeba přišroubovanými ocelovými pláty). Zepředu by měly odolat munici ráže 30 mm a na základě zkušeností z různých bojišť byla také výrazně zesílena protiminová ochrana a ochrana proti nástražným náložím.

Výzbroj tvoří kanon i střela Milan

Hmotnost Marderu 1A3 činí 33,5 tun, což svědčí o jeho silné ochraně. WeaponSystems uvádí, že je vyzbrojen kanonem ráže 20 mm se zásobou munice na 1 250 ran a 2 kulomety ráže 7,62 mk, z nichž je jeden koaxiální. Kromě toho je schopen odpalovat protitankovou řízenou střelu Milan. Ta je naváděna po drátě a její dosah činí 2 km. Pokud se jedná o střelu s prodlouženým dosahem, tak 3 km. Překoná přitom pancíř o síle až 800 mm RHAe.

100% úspěšný německý protivzdušný systém IRIS-T SLM si udělal slušnou „reklamu“: na Ukrajině zatím ničí jeden cíl za druhým

Uvnitř Marderu je osádka tří vojáků a místo pro sedmičlenný výsadek. I přes relativně vysokou hmotnost je navíc velice pohyblivé a dosahuje rychlosti až 65 km/h, zatímco dojezdu až 500 kilometrů. Zkušenosti ukazují, že si vozidlo dokáže dobře poradit s indonéským terénem, který bývá bažinatý nebo hornatý. A ačkoliv je už považované pomalu za zastaralé, lze předpokládat, že si ho Indonésie ve výzbroji udrží ještě nějakou dobu, možná i přes 10 let.

Článek Marder 1A3 není ze hry: německé BVP zůstává jádrem mechanizovaných sil indonéské armády a má budoucnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konkurence, jakou F-35 ve světě nechce

TAI TF Kaan se Turecko rozhodlo vyvinout poté, co bylo vyřazeno z programu F-35, jelikož má ve výzbroji i ruský systém S-400, a Američané měli obavy, že by mohl sbírat údaje o výkonech letounu. Armádní Zpravodaj to pokládá za pochopitelné, ale zároveň tím přišli o zákazníka, který jim zároveň vytvořil značnou konkurenci, jíž mohou mnozí dávat přednost.

Američané se oficiálně připravují k víkendovému útoku na Írán, Trump ho údajně schválil. Míří k němu F-35, F-16, F-15, a dokonce i F-22

Kdo totiž nemůže koupit F-35, případně z nějakého důvodu nechce – neb se mu nelíbí podmínky běžně diktované americkou vládou – má aktuálně možnost obrátit se na Rusko a poptat Suchoj Su-57, ale ten je v několika směrech problémový a spíše méně schopný než schopný, případně na Čínu, která má hned dva letouny páté generace – Shenyang J-31 a Chengdu J-20.

Ani ty ale nemusí být řešením, jako třeba pro Indonésii, která nemá se zemí draka dobré vztahy, a tak by nedávalo smysl, aby vůbec projevovala o její zbraně zájem. Jenomže ideální vztahy nemá ani se Spojenými státy americkými, přestože mají v oblasti stejného rivala – Čínu. A tak se nakonec Indonésie rozhodla pro nákup tureckých TAI TF Kaan, na něž si ovšem počká.

„Írán se nemůže s Izraelem rovnat,“ zhodnotil vysloužilý americký generál, a jmenoval jedinou hrozbu ze strany Íránu

„Jeden z největších obchodů v historii Turecka je jen pár hodin daleko. Indonésie zakoupí 48 raket KAAN. Desetiletý projekt má hodnotu přes 10 miliard dolarů. Prezident SSB, prof. Dr. Haluk Görgün, významně přispěl k realizaci tohoto projektu,“ informoval Hakan Çelik.

Hodnotit turecký letoun 5. generace zatím pochopitelně není příliš možné, jelikož existuje pouze v jednom prototypu, u něhož stále probíhají úpravy. Měl by však mít rychlost Mach 1,8 a stoupat do výšky až 17 km, zatímco jeho bojový dosah by měl být 1 100 km. Na délku má kolem 21 m a rozpětí křídel vychází na 14 m. Existovat by měl navíc v jedno i dvoumístné variantě.

Slovensko trestá vojenskou pomoc Ukrajině. Za nelegální převod S-300, MiG-29 a dalšího vybavení chce zatknout bývalého ministra obrany

Armádní Zpravodaj připomíná, že by měl jakožto letoun 5. generace disponovat slušným stealth, aby byl hůře zaměřitelný radary, a jak naše redakce hodnotila v květnu 2023, tak i spolupracovat s drony, na což začal být kladen důraz v posledních letech. Třeba dosah radaru ale není znám, ačkoliv je zřejmé, že bude typu AESA, a pakliže má ten na F-35 dosah až 200 km, bude se Turecko minimálně snažit této hodnotě přiblížit, ale nejlépe ji překonat.

V tuto chvíli je to ale nemožné posoudit, ačkoliv případní zájemci mají nejspíše lepší informace. Veřejně však nebylo zatím uvedeno ani to, jakou dostane výzbroj, i když je nepochybné, že bude zahrnovat jak střely vzduch-vzduch krátkého i dlouhého doletu, tak střely proti pozemním cílům, přesně naváděné pumy, protilodní nebo protiradarové rakety, i mnoho dalších.

Izrael žádá 10tunovou „Matku všech bomb“, aby mohl zasadit Íránu rozhodující úder, kterým všechno skončí

Redakce Armádního Zpravodaje v květnu 2025 upozornila, že dostal KAI TF Kaan nový design a vstoupil do testovací fáze, přičemž vyhlídky počítají s jeho dokončením v roce 2028, ale není jisté, zda už bude moci vstoupit do sériové výroby – uvedení je totiž plánováno na rok 2030, uvádí Wikipedia, ale u takto složitých systémů je zpoždění běžné. Jak vysoká bude následně produkce, není jasné; Armádní Zpravodaj soudí, že bude však probíhat jenom v Turecku.

Indonésie každopádně není jediným zájemcem. Již dříve projevila o KAI TF Kaan zájem Saúdská Arábie, a to hned o 100 kusů. K dalším pak patří Ázerbájdžán, Egypt, Ukrajina, Malajsie nebo Pákistán. Je však pravděpodobné, že budou postupně přibývat.

Článek F-35 přišla o obrovskou zakázku na desítky letounů. Vyšachoval ji stále neexistující turecký TAI TF Kaan v novém designu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

P8 je obojživelný a působí jako BVP

Již první pohled na lehký tank P8 nasvědčuje tomu, že půjde o speciální vozidlo. Docela futuristické tvary má totiž hlavně z důvodu, že je obojživelný, což je potřeba vyvolaný vysokým počtem řek nebo bažin na indonéských ostrovech. Tank má hybridní pohon a také velký poměr výkonu ku hmotnosti, uvádí ArmyRecognition. To by mu mělo pomoci vyrovnat se s náročnými podmínkami tropického prostředí, v němž jiná technika neobstojí.

Indonesian PT Surya Sentra Ekajaya SSE P8 light tank with an anti-drone system at Indo Defence 2025.
Source;https://t.co/CZFtcd3A6Y pic.twitter.com/3PqcPba1Qy

— Junsupreme (@RyszardJonski) June 11, 2025

Výzbroj se podobá spíše zbraním, které lze najít na bojovém vozidle pěchoty. Je vybavený dálkově ovládanou věží, na níž je kanon ráže 30 mm, a také disponuje 2 protitankovými řízenými střelami nespecifikovaného typu, ale lze využít. I proto se Armádní Zpravodaj domnívá, že označení lehký tank nemusí být přesné, když zde není těžší kanon. Přesnější by mohlo být označení průzkumné pásové obrněné vozidlo nebo jemu podobné.

P8 je lehký a ne příliš pancéřovaný

Ani ochrana lehkého tanku P8 není vysoká – dosahovat má úrovně STANAG 4569 2 až 4, což znamená, že odolá střelám max. do ráže 30 mm, a to pravděpodobně jenom zepředu. Naznačuje to i jeho nízká hmotnost 12 tun. K obsluze vozidla je pak zapotřebí osádka 3 vojáků. Údaj o rychlosti a dojezdu zatím není k dispozici, ale pravděpodobně bude vyšší než 60 km/h.

Ani Slovensko už Leopardy 2A8 nechce. Zvažuje místo nich lehké tanky na základě BVP CV90, které kupuje také AČR

Armádní Zpravodaj soudí, že P8 nemůže být srovnáván s jinými existujícími lehkými tanky světa. V oblasti Asie totiž produkuje třeba Čína lehký tank Type 15. Wikipedia uvádí, že má hmotnost 33 tun, a s přídavným pancéřováním ještě více, a vyzbrojen je kanonem ráže 105 milimetrů. Silou by šel P8 přirovnat třeba k britskému průzkumnému vozidlu FV107 Scimitar. To ale britská armáda vyřadila, ač stále slouží například na Ukrajině či v Lotyšsku.

Článek Indonésie vyvinula hodně lehký tank P8: chybí mu těžký kanon a má futuristické tvary, ale vlastně připomíná spíše BVP se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Indonésie si zvolila skvělý letoun se zkušenostmi

Dassault Rafale je víceúčelový stíhací letoun 4.5. generace. A byť začal dle Wikipedie sjíždět z výrobních linek už v roce 2001, docházelo k jeho vylepšování, což mu zajistilo místo mezi světovými špičkami. Vznikl ve více než 300 kusech, a kromě francouzského letectva ho využívá i řada zahraničních partnerů – Indie, Indonésie, Chorvatsko, Egypt a mnoho dalších.

Velký dronový útok vyšel, přiznali Rusové a ukázali záběry: Ukrajinci u Moskvy zasáhli ruské „Silicon Valley“

Detekční dosah jeho radaru RBE2 AA s aktivním elektronicky skenovaným polem (AESA) je kolem 200 km, uvádí Wikipedia s tím, že je montován až od roku 2012. Jenom pro srovnání, F-35 má rovněž radar AESA, a sice AN / APG-81, ale s dosahem pouze 160 km, potvrzuje Wikipedia. Rafale je potom dostupný ve variantách C (jednomístná verze), B (dvoumístná verze vhodná na průzkumné a bombardovací mise), a M (jednomístná verze pro letadlové lodě).

Využívat navíc může řadu pokročilých zbraní, jich unese až na 14 závěsnících do 9 500 kg. Kromě kanónu ráže 30 mm se jedná proti pozemním cílům o pumy AASM Hammer a Paveway, MBDA Apache a střely s plochou dráhou letu SCALP-EG, proti vzdušným cílům pak o MBDA MICA IR, ale nejlepší je MBDA Meteor s dosahem až 200 km a největší zónou úniku.

Ukrajina pořádně přitopí Rusku pod kotlem: vyvine střely s plochou dráhou letu, na něž nebude mít obranu. Doletí 2 500 km

Z těchto i dalších důvodů tak dává smysl, že Indonésie vsází právě na Rafale. Armádní Zpravodaj připomíná, že informace o nákupu dalších 18 letounů vychází z konference konané v Jakartě za účasti indonéského prezidenta Prabowa Subianta a francouzského prezidenta Emmanuela Macrona. „Oznámené rozhodnutí pokračovat v nákupu těchto stíhaček je důkazem důvěry Jakarty v bojové schopnosti těchto letadel,“ zaznělo na tiskové konferenci.

Článek Velký úspěch pro Rafale: asijská země objednává dalších 18 letadel a posiluje tak na plnou šedesátku se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rafala dává Indonésii mnohem větší smysl

Zatímco někdo vnímá Rafale jako nejlepší letoun ve své třídě, jiní tvrdí, že jsou na světě mnohem lepší, a že to indicko-pákistánský konflikt jenom dokazuje. Armádní Zpravodaj je ale názoru, že to nelze hodnotit na základě nedoložených okolností – nikdo z veřejnosti stále neví, co přesně se stalo, za jakých podmínek k sestřelení Rafale došlo, a zda nešlo o chybu pilota.

Rusko stále dodává vojenskou techniku do zahraničí. Běloruské letectvo dostalo modernizované stíhačky Suchoj Su-30M2, i když jenom pár

Redakce Armádního Zpravodaje dříve hodnotila, že mohlo jít o pouhé překvapení, kdy indická strana nevěděla, že má pákistánské letectvo ve výzbroji i neexportní verze čínských střel PL-15 typu vzduch-vzduch. Právě ty totiž za sestřelení francouzských letounů stojí, ale jak uvádí Wikipedia, zahraniční uživatelé by je měly mít v omezení na 145 km. Jenomže sestřel proběhl nejméně v jednom případě na 182 km, což je mimochodem světový rekord.

Oproti tomu čínské letectvo má tyto střely s dosahem až 300 km, takže je možné, že je Pákistánu tajně dodalo. Nejenom to údajně vedlo k Indonésii k vyvolání obav a žádostem o přezkoumání nákupu Rafale. Těch si v roce 2022 objednala 42 za 8,1 miliard dolarů (asi 178 miliard korun), jak tehdy upřesnil francouzský prezident Emmanuel Macron. Kdyby tedy Indonésie od nákupu odstoupila, znamenalo by to obrovskou ránu pro výrobce i evropský průmysl.

Ukrajina pořádně přitopí Rusku pod kotlem: vyvine střely s plochou dráhou letu, na něž nebude mít obranu. Doletí 2 500 km

Na druhou stranu se Armádnímu Zpravodaji nepodařilo dohledat oficiální informace, že by Indonésie skutečně zvažovala zrušení nákupu. Naopak se objevují zprávy, že 28. května 2025 podepsala smlouvu na nákup dalších 18 ks, uvádí Reuters. Zprávy o zrušení nebo přehodnocení tak nejspíše vychází jenom od čínských médií odkazujících se na vysoké představitele.

Teoreticky by to nemuselo být neuvěřitelné, jelikož Kolumbie přezkoumává nákup švédských Gripenů, které by mohla nahradit čínskými J-10C. Jenže Indonésie nemá s Čínou nejlepší vztahy, potvrzuje Wikipedia, jelikož jí uzurpuje určitá území. Dává proto smysl, že nakupuje vojenskou techniku ze Západu, a nikoliv z Číny, proti níž by ji ani nemohla použít.

Článek Indonésie přehodnocuje nákup francouzských Rafale. Vyděsila ji drtivá prohra s čínskými J-10C se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zásadní vylepšení letadel F-15 Eagle

Historie F-15EX začíná již v v 70. letech 20. století u letounu McDonnell Douglas F-15 Eagle, z něhož v 80. letech 20. století právě F-15E Strike Eagle vznikl. Ve své době se jednalo o jeden z nejlepších víceúčelových letounů světa s vysokou rychlostí a opravdu silnou výzbrojí. Postupem doby však přirozeně zastarával, a když americké letectvo hledalo moderní silný dvoumotorový letoun, který by ale nemusel být tak schopný a drahý jako Lockheed Martin F-22 Raptor, přišel Boeing se zásadním vylepšením F-15EX.

iZdroj fotografie: Boeing

Konstrukce draku letadla zůstala stejná, ale změnil se motor, elektronika a vnitřní vybavení, což udělalo z F-15EX jeden z nejsilnějších a nejrychlejších bojových letounů světa. Podle papírových předpokladů měl být vyrovnaným nebo lepším soupeřem pro všechny stoje 4,5. generace, například čínskému Shenyang J-16, ale dostal i vybavení, jež by mělo zvyšovat šance na střet s letouny 5. generace. Indonésie tak bude mít jedno z nejsilnějších letectev v jihovýchodní Asii, protože F-15EX doplní ještě moderní francouzské Dassault Rafale.

F-15EX léta dvaapůlkrát rychleji než zvuk

Letoun Boeing F-15EX je dlouhý 19,45 metrů a rozpětí jeho křídel činí 13,05 metrů; většinou je dvoumístný, ale může mít i jednočlennou osádku. Vybaven je dvojicí nových motorů General Electric F110-GE-129 dodávajících mu rychlost až Mach 2,5. Zvládá operovat ve výšce až 18 kilometrů a jeho bojový dosah vychází na 1 272 kilometrů. Má pokročilou avioniku a řadu vybavení srovnatelnou se stroji 5. generace, i když nemá schopnost stealth.

Americký orel: Legendární stíhací letoun F-15 zdobí nebe již půl století. V posledním vzdušném souboji se utkal se sovětskými MiG-25

Mezi jeho další výhody patří velmi výkonný radar typu AESA AN/APG-82(V)1 nebo systém IRST detekující teplo letounů a střel, což má pomoci v boji právě se stealth stroji páté generace. Letoun dokáže nést až 22 střel vzduch-vzduch a je připraven na integraci nyní vyvíjené radarem naváděné střely AIM-260 JATM s dosahem přes 200 kilometrů. Kromě toho může nést i pumy a různé rakety o celkové hmotnosti až 13,4 tun.

Článek Boeing F-15EX Eagle II může Indonésie s klidem poměřit s čínskými letouny, má i schopnosti 5. generace a patří mezi nejlepší na světě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.