Pákistán a Indie

Nejžhavější oblastí, kde hrozila vypuknout válka mezi mocnostmi s nukleárními zbraněmi, byl indický subkontinent. Prvním, kdo dosáhl statutu nukleární mocnosti, byla roku 1974 Indie, a to během poeticky nazvaného testu „Smějící se Buddha“. Roku 1998 pak následoval test vodíkové bomby. Podle odhadů má Indie ve svém arzenálu asi 160 nukleárních zbraní.

Pákistánu trvalo 25 let, než svého rivala dohnal. O to více však šokoval svět. Nukleární test „Chagai-II“ se Islámábádu totiž podařilo dokonale utajit. Pákistánský nukleární arzenál roste a dnes se odhaduje na 165 nukleárních hlavic. Na rozdíl od Dillí nedisponuje Pákistán kompletní jadernou triádou, ve které mu stále chybí námořní nosiče atomových zbraní. Případná válka mezi oběma zeměmi by mohla zahubit až 2 miliardy lidí.

iZdroj fotografie: Ministry of Defence of India / Creative Commons / GODL-India

Nejblíže k použití nukleárních zbraní byly obě asijské supervelmoci v roce 1999, kdy probíhal velmi intenzivní pohraniční konflikt a obě strany strašily i bombou. Od té doby se stalo vyhrožování atomem jistým folklórem mezi politiky obou států. Větší obavy však vzbuzuje Pákistán. Země je politicky a ekonomicky velmi nestabilní a existují obavy, že by nejničivější zbraně mohly skončit ve špatných rukou.

Izrael a Írán

Programy obou zemí obestírají tajemství. Izrael oficiálně popírá, že by vlastnil nukleární arzenál. Podle odborníků však země vlastní mezi 80 až 400 atomovými hlavicemi. Není jasné, zda Izrael svoje zbraně otestoval. Spojuje se však se záhadným incidentem Vela v roce 1979 v Indickém oceánu. Celý program byl odhalen až v roce 1985.

Ještě složitější vývoj má za sebou Írán. Civilní nukleární program zahájil Teherán s pomocí USA již v roce 1957. Po pádu Šáhova režimu roku 1979 bylo v programu rozhodnuto pokračovat. Podle hlášení tajných služeb z roku 1984 měli mít ajatoláhové atomovou zbraň do půl roku. Po 38 letech Írán i přes intenzivní snahu (a neustálou sabotáž ze strany Izraele i Západu) bombu stále nemá.  

iZdroj fotografie: Avichai Socher / IDF Spokesperson’s Unit / CC BY-SA 3.0

Co by tedy po zisku nukleárních zbraní Teheránem následovalo? Jeden z nejděsivějších scénářů předpokládá preventivní úder Izraele na íránská nukleární zařízení. Pokud by byla bomba již hotova a použitelná, zřejmě by pak byla proti Tel Avivu použita. To by ovšem vedlo k izraelskému úderu s nedozírnými následky. Nejpravděpodobnější je ovšem prohloubení studené války mezi oběma zeměmi a boj na zástupných frontách.

KLDR proti všem

Dne 3. září 2017 zůstal svět v šoku. Severní Korea provedla svůj první nukleární test. Nebylo to věru ze dne na den. Historie severokorejské atomové bomby začala již v roce 1952 založením Severokorejského fyzikálního institutu. Vývoj si na chabé ekonomice vyžádal velké oběti a vládci KLDR uměli s programem hrát různé zahraničně politické hry.

KLDR vlastní celou triádu nukleárních nosičů. Nejmodernější mezikontinentální raketa Hwasong-15 má dolet 13 000 kilometrů a zasáhne i území USA. Zbraněmi středního a krátkého doletu jsou poté schopny ohrozit bezprostřední sousedy země tedy Japonsko, a Korejskou republiku. Podle odhadů by měla mít KLDR kolem 50–70 nukleárních hlavic.

iZdroj fotografie: Dmitry Ivanov / Creative Commons / CC BY

Pchjongjang patří k nejméně vypočitatelným režimům na světě. Eskalace by však nějaký čas trvala. Japonsko a Soul jsou připraveny čelit raketám sofistikovanými systémy protiletadlové obrany. Je však veřejným tajemstvím, že by obě země zvládly stavbu vlastní bomby během tří měsíců. Nasazení nukleárních zbraní se bojí i Peking. Při hranicích s KLDR je totiž jádro čínského průmyslu, který by byl konfliktem mimořádně poškozen.

Článek Kde hrozí atomové peklo? Ukrajina není jediná, kde hrozí konflikt s nejničivějšími zbraněmi se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejské speciální síly jsou největší na světě

Status speciálních sil má v Severní Koreji celkem 30 brigád speciálního určení a pět praporů určených pro výsadkové operace. Jde celkem o 200 000 mužů a žen, což z této části ozbrojených sil KLDR činí největší skupinu speciálních sil na světě. Velitelství, pod které speciální síly spadají potom nese název The Light Infantry Training Guidance Bureau.

iZdroj fotografie: Pixabay

Jejich výcvik je zaměřen na akce v prostředí Korejského poloostrova a jeho hornaté krajině. Severokorejské ozbrojené síly na tyto speciální jednotky hodně sázejí. Není to proto, že by snad chtěly získat titul „nejrozsáhlejších speciálních sil“, ale proto, že jim je určena výjimečná a zásadně důležitá role při případném ozbrojeném konfliktu.

Plány nasazení speciálních sil Severní Koreje

Technika, kterou má Severní Korea ve výzbroji, je v naprosté většině případů hodně letitá. Její tankové síly jsou založeny především na derivátech tanků T-62 z šedesátých let, které doplňuje jen hrstka tanků T-72. Letectvo stále spoléhá na obstarožní stroje MIG-21 či MIG-23 a opět provozuje jen několik málo relativně moderních stíhaček MIG-29.

iZdroj fotografie: Mark Fahey / Creative Commons / CC BY

Právě speciální síly by proto hrály v případném konfliktu s Jižní Koreou a Spojenými státy významnou úlohu. Jsou cvičeny k akcím v týlu nepřítele, sabotážím či obsazování opěrných bodů po výsadku za frontovou linií. I proto Severní Korea zbudovala síť tunelů pod demilitarizovanou zónou, skrze které by mohly právě speciální jednotky proniknout do Jižní Koreje.

Zdroj: NationalInterest

Článek Severokorejské speciální jednotky mají přes 200 tisíc příslušníků. Šílené, ale skutečné číslo děsí armády z celého světa se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

1. KM131

Malý džíp s hmotností 1,5 tuny se dostal do výzbroje jihokorejské armády roku 1997. Je to vojenská verze vozidla KIA Retona, která se vyráběla v letech 1998 až 2003. Vojenská verze ve výrobě zůstala a již se dokončuje jejich 42. série. KM131 uveze až šest vojáků a je nejčastěji nasazen v členitém terénu kolem demilitarizované zóny.

iZdroj fotografie: Shadman al Samee / Creative Commons / CC BY

KM131 má na délku 4000 milimetrů, na šířku má 1740 milimetrů a váží 1580 kilogramů. Motor 2.0L Mazda FE-DOHC I4 dokáže vozidlo hnát rychlostí 101 kilometrů v hodině. Korejský Jeep je nenáročné vozidlo vynikající do těžkého terénu. Není divu, že si jej do své výzbroje pořídily i armády jiných států například Peru, Kambodža nebo Indonésie.

2. KM450

Lehký nákladní terénní vůz s nosnosti 1,5 tuny má zajímavou historii. Jednalo se původně o vozidlo pro americkou armádu Kaiser Jeep M715. To byla vojenská úprava Jeepu Gladiator. Je zajímavé, že toto vozidlo bylo ve výzbroji armády USA poměrně krátkou dobu v 70. letech 20. století. Korejci si jej však tak oblíbili, že po rozsáhlé renovaci, které zahrnují novou pohonnou jednotku D4DA 3,9l a nový ergonomický design, stroj roku 1998 znovu začala vyrábět firma Kia.

iZdroj fotografie: Flickr

KM450 má hmotnost 2,5 tuny. Na délku má 5460 milimetrů a šířka činí 2180 milimetrů. Nosnost je 1,5 tuny a vůz uveze až 12 vojáků rychlostí 104 kilometrů v hodině. Pro armádu se vyrábí mnoho modifikací zahrnující vojenskou sanitku, dodávku, lehký průzkumný vůz nebo požární vozidlo. Vedle korejské armády do výzbroje KM450 zařadilo Thajsko, Brunej nebo Chile.

3. K808/806 Scorpion

Kolový obrněný obojživelný transportér K808/806 je vyráběn v konfiguraci 6×6 a 8×8. Vyvíjela jej společnost Hyundai Rotem od roku 2012, kdy korejská armáda vyhlásila plán na pořízení 600 kolových obrněných transportérů, které se měly stát základem sil rychlé reakce. Při vývoji vozidla Korejci využili nejnovějších poznatků z moderních válečných konfliktů.

iZdroj fotografie: Flickr

Srdcem transportéru je dieselový motor o výkonu 420 koní, který je umístěn v přídi stroje vedle řidiče. Hmotnost verze 8×8 je 20 tun a 6×6 váží 16 tun. Délka transportéru je 6,6 metru a šířka 2,2 metru. Maximální rychlost obrněnce je 100 kilometrů v hodině a na vodě pak 10 kilometrů v hodině. Stroj uveze vedle dvojčlenné posádky až 10 mužů. Existuje velké množství verzí Scorpionu. Stroj může nést 40 mm minomet, dělo ráže 100 milimetrů nebo protiletadlový systém. Existuje i velitelská verze a obrněná sanita.

4. K21

Jeden z nejmodernějších obrněných obojživelných pásových transportérů na světě srovnatelný s ruským BMP-3 nebo německým Lynxem byl vyvíjen firmou Daewoo od roku 1999 do roku 2009. Korejská armáda těchto vozidel celkem obdržela 466 a jedná se o jednu z páteří jejích obrněných sil. Vedle slušné pancéřové ochrany má transportér i pokročilou elektroniku.

iZdroj fotografie: RKAF / Cretive Commons / CC BY

Hmotnost K21 je 25,6 tuny, délka je 6,9 metru a šířka 3,4 metru. Posádku tvoří 3 muži a 9 mužů výsadku. Rychlost vozidla na pevnině je 70 kilometrů v hodině. Ve vodě zvládne K21 7 kilometrů v hodině. Výzbroj transportéru tvoří automatický kanón ráže 40 milimetrů K40 a kulomet 7.62 milimetrů M60 GPMG. Vzhledem k vysoké ceně, 3,5 milionu USD (75,2 milionu Kč) v roce 2015, má ve výzbroji K 21 zatím jen korejská armáda.

5. K2 Black Panther

Skutečná pýcha korejského průmyslu a armády. Hlavní bojový tank K2, vyráběny firmou Hyundai, je přeplněný špičkovou vojenskou technologií, V tanku jsou špičkové senzory detekující pohyb nepřítele a dodávající údaje chytré munici domácí výroby KSTAM, která dokáží sestřelit nízko letící letadla a helikoptéry. Tank je schopen rušit nepřátelské radary a má pasivní i aktivní obranu proti protitankovým zbraním nepřítele.

K2 váži 55 tun, na délku má 10, 8 metru (bez kanónu 7,5 metru) a jeho šířka je 3,6 metru. Tank pohání dvanáctiválec Doosan s výkonem 1500 koní. Ten dokáže hnát K2 rychlostí až 70 kilometrů v hodině. Hlavní výzbroj tanku tvoří licenčně vyráběný německý kanón ráže 120 milimetrů Rheinmetall L/55. Kanón doplňuje kulomet ráže 12,7 milimetrům K6 a spřažený kulomet ráže 7,62 milimetrů.

iZdroj fotografie: Flickr

Díky vysoké automatizaci tvoří posádku pouze tři muži. Tank K2 patří k nejmodernějším strojům na světě. Zatím si mimo Korejský poloostrov zákazníka nenašel i když o jeho sériové licenční výrobě vážně uvažoval náš severní soused tedy Polsko. Svojí roli nepochybně hraje vysoká cena vozidla. Jeden „Černý panter“ totiž vyjde na 8,5 milionu USD tedy 182 milionu korun. Korejská armáda jich má obdržet 260.

Zdroj: TopSpeed

Článek Jižní Korea se na nikoho nespoléhá. 5 armádních vozidel, které dokazují její válečnou připravenost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Konkurence Armaty a Abramse?

Design M2020, jak stroj zahraniční odborníci nazvali, neboť není známo označení severokorejské armády, silně připomíná moderní zahraniční konstrukce. Severokorejci se evidentně silně inspirovali u ruského T-14 Armata nebo amerického M1 Abrams. Pancéřování by podle snímků z přehlídky mělo být kompozitní, srovnatelné s tanky třetí generace. Ba by se dokonce mohlo jednat o modulární pancéřování srovnatelné se zahraničním.

iZdroj fotografie: Flickr

Posádka by měla být tříčlenná. Místo řidiče se nachází v prostředku korby M2020. Omezení počtů mužů posádky je zřejmě možné díky použití automatického nabíjecího systému. Hlavní výzbroj tanku tvoří osvědčený ruský kanón 2A46 ráže 125 milimetrů. Vedle něj je jako koaxiální zbraň lafetován kulomet ráže 7,62 milimetru. Na stropu věže je namontován automatický granátomet AGS-30. Mocnou výzbroj na bocích věže doplňují dvě protitankové střely Bulsae-3 vycházející z ruských 9M133 Kornet.

Co se skrývá uvnitř?

Podvozek M2020 má oproti starším strojům, které měly podvozek se šesti pojezdovými koly na každé straně, sedm kol. Hmotnost M2020 se odhaduje na 55 tun. Není známo, jaké jsou jízdní parametry ani jiné výkony chlouby KLDR. Tank je vybaven čtveřicí zadýmováních granátů.  

Ještě větší záhadou jsou systémy M2020. Podle snímků z přehlídky jsou na stroji vidět senzory aktivní ochrany velmi podobné ruskému systému Afghanit, použitém na tanku Armata. Vedle toho má tank podle odborníků disponovat systémem nočního vidění, termokamerami a laserovým zaměřovačem zbraní.

Tajná mezinárodní spolupráce nebo cirkus?

Odborníci na severokorejském tanku rozeznali jasný vliv ruské tankové školy. Ostatně tanky T-62 byly základem pro mnoho severokorejských konstrukcí. Ostatní součásti tanku jsou ovšem záhadou. Severokorejský průmysl nedokáže vyrobit sám ani kvalitní LCD monitor. Že by KLDR zvládla vyrobit tak sofistikované systémy, kterými má M2020 disponovat, je těžko představitelné.

iZdroj fotografie: Uživatel Simta / Creative Commons / CC BY

Na stole je samozřejmě možnost, že KLDR moderní systémy dovezla ze „spřátelených“ zemí, jako je Rusko, Čína nebo Írán. Lze si však jen těžko představit, že by se výše jmenované státy podělily o své špičkové technologie s tak nestabilním státem pod tak tvrdými sankcemi na dovoz zbraní. Ze strany severokorejského režimu se jedná spíše o dezinformační hru, která má více než zahraničí přesvědčit vlastní obyvatelstvo o moci a modernosti severokorejské armády.  

Obr se zastaralýma rukama

Armáda KLDR disponuje zhruba 4 000 tanky. Nejpočetnějším typem je T-55 a jeho čínské deriváty, jichž má pchjongjangský režim mít ve výzbroji až 2 000. Další tisícovka připadá na typ T-62, který má být základem i pro M 2020. Nejmodernějšími stroji ve výzbroji KLDR jsou tanky domácího původu Chonma, což jsou opět kopie T-62 a ještě sovětské T-72. V záloze dokonce stále stojí veterán 2. světové války T-34.

Paradoxně je to Soul, který vlastní modernější ruské stroje než KLDR. V rámci splácení dluhů v 90. letech Moskva dodala Korejské republice moderní T-80. Ačkoliv jihokorejská armáda vlastní pouze 2 500 tanků, jejich kvalita je nesrovnatelná. Skutečným skvostem je typ K2 Black Panther, dnes považovaný za nejmodernější tank na světě. KLDR tedy oproti svému jižnímu soupeři tahá za kratší konec provazu. M2020 je tak spíše jen marný pokus o hru na rovnocenného protivníka.  

Zdroj: NationalInterest

Článek Papundekl, nebo pancíř? Dle KLDR nejničivější hlavní bojový tank vzbuzuje obrovské pochyby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.