Město na řece Oskil, které nesmí padnout

Kupjansk leží na řece Oskil v Charkovské oblasti a je železničním a logistickým uzlem, jehož ztráta by narušila zásobovací tepny celého severovýchodního úseku ukrajinské obrany. Už v říjnu 2024 charkovský gubernátor nařídil evakuaci, protože na východním břehu nebylo možné garantovat obnovu elektřiny, tepla ani vody. Město Rusko krátce drželo v roce 2022, než ho Ukrajinci osvobodili během charkovské protiofenzívy. Od té doby se z něj stal symbol pro obě strany. Moskva chce dokázat, že se vrací. Kyjev, že ji nepustí.

Právě proto má i omezený průnik do okrajových čtvrtí Kupjansku jinou váhu než postup o pole kdesi na donbaské rovině. A právě proto se kolem něj vede tak agresivní informační válka.

Co přesně Rusko tvrdí, a co z toho sedí

30. srpna 2025 Valerij Gerasimov před ruskými médii prohlásil, že skupina vojsk „Západ“ Kupjansk „prakticky úplně zablokovala“ a ovládá asi polovinu jeho území. O pět dní později, 4. září, ruské ministerstvo obrany tvrzení zopakovalo a přidalo video s ruskou vlajkou vztyčenou údajně ve městě. Reuters k tomu uvedl, že ukrajinský OSINT projekt DeepState lokalizoval záběr na sporný jižní okraj Kupjansku, nikoli do centra, nikoli na nesporně kontrolované území.

Ani Reuters, ani AP ruské hlášení nezávisle nepotvrdily. AP výslovně upozornila, že bojiště tvrzení obou stran nelze ověřit, a zasadila ruskou komunikaci do širšího kontextu: podobná prohlášení mají přesvědčit Západ, že podpora Ukrajiny je marná.

Ukrajinský generální štáb 31. srpna reagoval prohlášením, že Rusko přes celou letní ofenzívu nezískalo plnou kontrolu nad žádným velkým městem a svá čísla systematicky nadsazuje.

Jak vypadá obrana v praxi

Doložené epizody z poloviny srpna 2025 ukazují vzorec, který se opakuje: ruské jednotky útočí na přístupových trasách, ukrajinská palba je zastavuje ještě před dosažením cíle.

• 16. srpna: 11 pokusů o průnik za 24 hodin, všechny odraženy. Zničeny 2 tanky a 3 obrněná vozidla, zasaženo přibližně 20 pěšáků.
• 18. srpna: Národní garda zastavila útočnou skupinu se 4 transportéry MT-LB a 1 tankem ještě před dosažením určených pozic.

To neznamená, že situace je bezproblémová. DeepState v pozdějších záznamech popisoval ruské infiltrace do centrálních částí města, tlak směrem k sídlišti Jubilejnyj a rozšiřování takzvané šedé zóny, tedy území, kde se kontrola mění z hodiny na hodinu. Obrana město drží, ale za cenu tvrdého a neuzavřeného boje.

Proč Moskva mluví o pádu, když boje pokračují

Informační efekt bývá rychlejší než skutečné dočištění terénu. Moskva tu neprodává čistě vymyšlený příběh: tlak na Kupjansk je reálný, infiltrační skupiny ve městě existují. Ale přeskočit z „průniku na sporný jižní okraj“ rovnou k formulaci „město padlo“ je vědomá manipulace. Funguje na domácí publikum, které nedostane alternativní verzi, i na zahraniční pozorovatele, kteří nemají čas křížově ověřovat.

České Ministerstvo vnitra popisuje přesně tento mechanismus: dezinformační kampaně jako nástroj cizí moci k ovlivňování veřejného mínění a rozmělnění důvěry v informace. Stačí, aby jedno médium převzalo formulaci „Kupjansk padl“ bez kontextu, a narativ žije vlastním životem.

Jak poznat, čemu věřit

Jednozdrojové frontové tvrzení, ať pochází z Moskvy, nebo z Kyjeva, má nízkou spolehlivost. Praktický filtr pro čtenáře:

• Je to tvrzení jen jedné bojující strany?
• Existuje k němu geolokovatelný důkaz, nebo jen vlajka bez jasného kontextu?
• Potvrzují ho aspoň dva odlišné typy zdrojů: oficiální hlášení, OSINT mapa a nezávislá agentura?
• Nepřeskakuje text z „průniku“ nebo „šedé zóny“ rovnou na „město padlo“?

V případě Kupjansku odpověď na všechny čtyři body ukazuje stejným směrem: ruský tlak je skutečný, tvrzení o pádu města je přehnané.

Kupjansk stojí. Stojí za cenu krve, munice a neustálého ostřelování, ale stojí. A dokud se ruské kolony mění v hořící vraky ještě na přístupových cestách, má slovo „padl“ v ruských prohlášeních blíž k propagandě než k válečné zprávě.

Článek Rusové světu tvrdí, že Kupjansk padl. Ukrajinci je přitom tvrdě likvidují dříve, než se přiblíží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je ta „citadela“ a proč na ní záleží

Kupjansk-Uzlovyj leží na východním, tedy levém břehu Oskolu, v bezprostředním sousedství samotného Kupjansku. Silikátový závod tam fungoval jako jeden z pilířů ukrajinské obrany, ne proto, že by ho někdo záměrně přestavěl na pevnost, ale proto, že průmyslová zástavba takového rozsahu nabízí přesně to, co obránci potřebují: kryté přesuny mezi budovami, množství pevných palebných pozic a odolnost vůči dělostřeleckým úderům, které by běžnou zástavbu srovnaly se zemí.

Rusové areál označili za „citadelu“, a tím mu paradoxně dodali váhu, kterou potřebovali k propagandistickému efektu. Prohlásit, že jste obsadili továrnu, nezní tak působivě jako dobytí citadely. Jenže právě tady začíná problém s ruským vyprávěním.

„Za jediný den“: finále, ne začátek

Tvrzení o bleskové operaci nedává smysl bez kontextu měsíců předchozího opotřebování. Už v lednu 2026 velitel ukrajinské jednotky Achilles Jurij Fedorenko popisoval, jak ruské letectvo zasypává přechody přes Oskol naváděnými pumami, dvacet až čtyřicet, někdy i šedesát denně. Každý most, každý pontonový přejezd, každá provizorní lávka se stávala terčem. V dubnu 2026 pak ukrajinský generální štáb veřejně přiznal, že systematické údery na přechody „zásadně zkomplikovaly“ zásobování jednotek na levém břehu. Část logistiky musely převzít čluny a těžké drony.

Co to znamená pro „citadelu“? Obranný uzel, který nemůžete zásobovat municí, jídlem a rotacemi, se nedá držet donekonečna. Pokud Rusové skutečně areál obsadili, „jediný den“ označuje jen závěrečné dočištění pozice, která byla měsíce izolována a ohlodávána. Ne zázračný průlom, ale tečku za dlouhým odstavcem.

Srovnání s jinými průmyslovými „pevnostmi“ je výmluvné. Obrana mariupolského Azovstalu trvala 86 dní, z toho 82 v úplném obklíčení. Avdijivka odolávala ruskému tlaku od října 2023 do února 2024, měsíce těžkých bojů, než se zásobovací trasy zúžily natolik, že obrana zkolabovala. Průmyslové uzly v této válce nepadají přes noc. Padají po dlouhém vykrvácení.

Co říkají nezávislé zdroje, a co nepotvrzují

Tady je klíčový rozdíl mezi ruským prohlášením a ověřitelnou realitou. Analytici ISW ve svém hodnocení z 8. července zaznamenali ruské nároky na průniky do severního a centrálního Kupjansku i do západního Kupjansku-Uzlového. O tři dny později, 11. července, ISW opět registroval ruská tvrzení o postupu v Kupjansku-Uzlovém. V obou případech ale tyto posuny nepotvrdil jako doložené.

To neznamená, že se nic neděje. Tlak je reálný, boje se vedou v bezprostředním dotyku kupjanské aglomerace, ne desítky kilometrů od ní. Ale mezi „tlačíme a infiltrujeme“ a „vzali jsme citadelu za den“ je propast, kterou ruská propaganda ráda přeskakuje.

A není to poprvé. Už v prosinci 2025, když prezident Zelenskyj navštívil 14. samostatnou mechanizovanou brigádu přímo v Kupjansku, dostal briefing, podle něhož ruští velitelé posílají svému velení i vlastním vojákům nepravdivé informace o skutečné kontrole nad městem. Nadsazování úspěchů u Kupjansku má tedy u ruské strany delší tradici.

Proč nejde jen o jeden závod

Skutečné nebezpečí pro Kupjansk nespočívá v tom, zda padl nebo nepadl konkrétní areál. Spočívá v trendu. Analytik Viktor Trehubov v květnu 2026 popsal ruskou strategii: znovu vstoupit do Kupjansku přes obec Holubivka ze severu a současně zmenšovat ukrajinské předmostí na levém břehu Oskolu z jihu. Pokud k tomu přibude trvalý tlak přes Kupjansk-Uzlovyj, obrana města se může dostat pod kleště z více směrů.

Logistická situace to potvrzuje. Přechody přes Oskol jsou pod neustálým tlakem naváděných pum a dronů. Každá oprava mostu je závod s časem, každý konvoj riskuje zásah. Držet levobřežní předmostí za těchto podmínek je stále dražší, v materiálu, v lidech, v čase.

Co to znamená pro širší obraz války

Kupjansk sám o sobě není Charkov ani Záporoží. Ale je to důležitý dopravní uzel v Charkovské oblasti a jeho případný pád by Rusům usnadnil přeskupení sil a tlak západním směrem. Pro českou podporu Ukrajině to nicméně nic zásadního nemění; bezpečnostní rada státu začátkem roku 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy a Praha pracuje s dlouhodobou architekturou pomoci, ne s reakcí na jednotlivé taktické posuny.

Rusové se u Kupjansku kasají. Mají k tomu částečný důvod, tlak na levobřežní obranu je reálný a logistika obránců trpí. Ale „citadela dobytá za den“ je spíš propagandistická zkratka než vojenská realita. Skutečný příběh Kupjansku se píše pomaleji, bolestivěji a s nejistým koncem, který zatím nezná ani jedna strana.

Článek „Vzali jsme Ukrajincům citadelu u Kupjansku za jediný den,“ kasají se Rusové, kteří se tam stěží přiblíží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Proč zrovna Kupjansk-Vuzlovyj

Kupjansk-Vuzlovyj leží na levém břehu řeky Oskil, zhruba sedm kilometrů od samotného Kupjansku. Nejde o předměstí, je to samostatný železniční uzel, který za sovětské éry obsluhoval celý region a dodnes má logistickou i symbolickou váhu. Kdo drží uzel, kontroluje zásobovací tepnu.

Rusové se k němu snaží dostat už měsíce. Ještě v lednu 2026 brigáda popisovala pokus s několika obrněnci a tankem, který skončil rychlou destrukcí. Dělostřelectvo sice pálilo, ale ukrajinská dronová killzone, pás 10 až 15 kilometrů, v němž se podle ukrajinského ministerstva obrany nemůže nic pohybovat bez ztrát, spolehlivě likvidovala cokoli většího než pěšáka v příkopu. Technika se stala přítěží. A tak přišla změna.

Od obrněnců ke sklepům

Chaletská to pojmenovala přímo: po neúspěchu hledá nepřítel „škvíry“ v obraně. Místo mechanizovaných vln posílá jednoho, dva, maximálně tři pěšáky, kteří se za špatného počasí, v noci nebo pod vegetačním krytem protáhnou do zástavby. Najdou sklep, zatarasí se a začnou hlásit situaci vysílačkou, kde jsou ukrajinské pozice, odkud létají drony, kudy se dá projít dál.

Velitel roty brigády Chartija, přezdívaný „Zanuda“, popsal totéž z jiného úseku kupjanské fronty už v květnu pro Suspilne Charkiv: ruští velitelé pěchotu „nešetří“, posílají ji dopředu po jednom a počítají s tím, že část nepřežije. Evakuace raněných je spíš výjimka. Skupiny jsou rozptýlené, často ani nevědí o sousedních pozicích. Hodnota jednotlivého infiltrátora pro velení je minimální, důležitá je informace, kterou stihne odvysílat, než ho odhalí.

Taktika přitom není úplně nová. Už v únoru rekonstruovala Ukrajinska Pravda boje přímo v Kupjansku, kde ruské skupiny po dvou až šesti vojácích držely budovy a sklepní úkryty. Červencová verze vypadá spíš jako návrat k osvědčenému vzorci než jako revoluce.

Voda jako past

Klíčový problém infiltrátorů je zásobování. Pozemní logistika do izolovaného sklepa neexistuje. Rusové proto začali využívat FPV drony, levné, malé a na krátkou trasu těžko zachytitelné, k doručování miniaturních balíčků s jídlem a vodou. Větší multicopterové bezpilotníky, které by unesly víc, přes ukrajinskou killzone na tuto vzdálenost zpravidla nepřekonají.

Jenže i malý dron prozradí místo. A když dodávka nedorazí, infiltrátor musí ven. Právě ten okamžik, kdy voják opustí úkryt kvůli vodě nebo jídlu, je podle 4. brigády momentem likvidace. Ukrajinci kombinují dvě vrstvy detekce: rádiové odposlechy a průzkum. Infiltrátor musí průběžně hlásit situaci vysílačkou, ale výcvik ruské pěchoty je podle Zanudy často v řádu jednoho až dvou týdnů. Kombinace povinnosti reportovat a nízké disciplíny dělá z rádia smrtelnou slabinu. Jakmile odposlech lokalizuje přibližnou pozici a průzkum ji potvrdí, nastupují FPV drony a další prostředky úderného řetězce. Část infiltrátorů se podle Chartije vzdá dřív, než dojdou k ukrajinským liniím; ty se brigáda snaží zajmout.

Co to znamená pro kupjanský směr

Generální štáb ZSU hlásil ještě na konci června útoky směrem na Kupjansk-Vuzlovyj, Kivšarivku i Novoplatonivku. V polovině července přibyly další tři útoky směrem na Kupjansk. Analytici z Critical Threats/ISW začátkem července zaznamenali ruské infiltrační mise přímo v Kupjansku a snahu dostat se k Vuzlovému přes obec Piščane.

Tlak tedy nekončí, mění formu. Infiltrace dokáže vytvořit lokální problémy, vynutit si pátrání drony a odposlechem a spotřebovat ukrajinské zdroje. Ale podle březnové analýzy ISW mají ruské infiltrace napříč frontou zásadní problém s konsolidací: jednotlivci ve sklepě nedokážou proměnit průnik v pevně držený zisk bez návazné síly, která často nepřijde.

Je to ilustrace toho, jak konflikt v roce 2026 vypadá. Méně tankových kolon, více osamělých pěšáků ve sklepích, dronové killzone a logistika vedená přes bezpilotníky za pár tisíc korun. Válka nezpomalila, jen zhoustla.

Pár mužů v kupjanském sklepě nedokáže prorazit frontu. Ale dokáže vynutit celý lovecký cyklus: odposlechy, drony, průzkum, úder. A právě v tom spočívá jejich jediná hodnota pro ruské velení, které je tam poslalo bez evakuačního plánu a s vodou na pár dní.

Článek Rusové u Kupjansku se schovávají po sklepích a čekají na posily. Když vylezou pro vodu, Ukrajinci je zlikvidují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Šedá zóna místo dobytého města

Kupjansk a přilehlý Kupjansk-Uzlovoj nejsou jen tečky na mapě. Jde o železniční uzel, kde se protíná pět tratí; kdo ho drží, kontroluje přesuny munice, techniky i záloh v celém sektoru. Proto se o něj bojuje tak tvrdě a proto Kreml tolik stál o to, aby mohl oznámit jeho pád.

Realita na zemi je ale jiná. Proruské zdroje, včetně lokálního kanálu mapujícího kupjanský rajón, popisují šedé zóny u Kondrašovky, Moskovky a Raďkovky. Ukrajinští dronaři operují přímo v Kupjansku-Uzlovém a v Kovšarivce. Malé ruské skupiny drží izolované pozice v zástavbě, ale nedokážou je propojit do souvislé linie. Infiltrace bez logistiky a bez stabilní kontroly sama o sobě město nedobývá, a přesně to přiznávají i ti, kteří v něm bojují na ruské straně.

Drony jako zeď, kterou nelze prorazit

Slovo „decimují“ v kontextu Kupjansku není nadsázka. Ukrajinský 429. pluk Achilles během kupjanské operace provedl 689 misí a doručil 9 tun nákladu; bezpilotní logistika se v tomto přesyceném prostoru stala jedinou relativně bezpečnou cestou zásobování. Současně FPV kamikaze a těžké bombardovací drony likvidovaly ruské úkryty a startovací pozice nepřátelských bezpilotníků přímo v městské zástavbě.

Jenže drony nemění jen bezprostřední frontovou linii. Podle reportáže AP Ukrajina rozšířila údery střednědobých dronů hluboko do ruského týlu, na sklady munice, paliva, vozidla a zásobovací trasy. Ruské zázemí se proměnilo v aktivní bojiště. Rusové jsou nuceni volit pomalejší a méně předvídatelné trasy, což dál komplikuje zásobování skupin uvízlých v městských ulicích. Situaci zhoršilo i odříznutí neoprávněného ruského přístupu ke Starlinku, které narušilo komunikaci a koordinaci ruských dronových operací.

Dněvnik Děsantnika to potvrzuje z druhé strany barikády: ruské skupiny v Kupjansku samy závisejí na dronech pro zásobování, zatímco ukrajinská strana na ně „neustále loví“. Past se tak uzavírá ze všech stran, ze země, ze vzduchu i z logistického hlediska.

Propaganda versus frontová realita

Rozdíl mezi tím, co říká Kreml, a tím, co přiznávají vlastní vojáci, je u Kupjansku obzvlášť křiklavý. Gerasimov v listopadu 2025 hlásil osvobození. Vyšší velení pokračovalo v nadsazených tvrzeních i v roce 2026. Analytici z ISW/CTP přitom zaznamenali, že ruští vojenští blogeři opakovaně kritizovali vlastní velení za lhaní o situaci v Kupjansku. Nepřesná hlášení posílaná nahoru vedla k nesmyslným útokům na místa, která už byla na papíře dávno „dobyta“.

Kupjansk je tak silným příkladem rozpadu důvěry mezi oficiální propagandou a terénní realitou. Když kanál napojený na VDV píše o nestabilních pozicích a chybějící logistice, není to defétismus, je to popis stavu, který oficiální linie odmítá přiznat.

Ofenziva se nezastavila, ale zadřela

Ruské útoky v kupjanském směru pokračují. ISW k 26. červnu 2026 evidoval pokračující ruské operace, ale bez potvrzeného postupu. O pět dní později, 1. července, hodnotil celou jarně-letní ruskou ofenzivu jako akci bez operačně významných zisků a konstatoval, že Rusko nedokázalo zvrátit ukrajinské protiútoky u Kupjansku.

Ukrajinská strana přitom nepřešla do pasivní obrany. Národní garda už v prosinci 2025 hlásila průlom k řece Oskil a přerušení ruských zásobovacích linií severně od města. Podle rekonstrukce Ukrajinské pravdy ukrajinský plán počítal s vyčištěním severních vesnic a lesů, ovládnutím trasy od plynovodu a postupným odříznutím cest do Kupjansku. Cílem nebylo velké obklíčení, ale systematická izolace ruských kapes.

Washington Post v lednu 2026 napsal, že případná ztráta Kupjansku by narušila klíčové logistické trasy a posílila vyjednávací pozici Moskvy. Právě proto je pro Kyjev zásadní město udržet, a právě proto je pro českou diplomacii, která s Ukrajinou řeší protidronovou spolupráci i mírová jednání, vývoj u Kupjansku víc než vzdálený detail z fronty.

Kupjansk v létě 2026 ukazuje jednu věc s nemilosrdnou jasností: v městské válce nestačí do ulice proniknout. Rozhoduje, kdo ji dokáže udržet pod vlastním dronovým deštníkem, a kdo v ní ještě zvládne logistiku. Ruské síly zatím nezvládají ani jedno.

Článek Rusové uvízli v Kupjansku jako v pasti. Vlastní vojáci přiznávají, že město nedokážou dobýt, drony je decimují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odkud se příběh vzal

Celý narativ má jednu výchozí linku: anonymní „zdroj v ruských silových strukturách“, kterého citovala agentura RIA Novosti už 5. června 2026. Tehdy ruský zdroj tvrdil, že 35. a 39. brigáda námořní pěchoty byly nasazeny na úsek Monačynivka–Nečvolodivka severozápadně od Kupjansku. Jako příčiny údajných těžkých ztrát uváděl řízené letecké pumy FAB-250 a FAB-500, dělostřelectvo a „obrovské množství dronů“.

O měsíc později, 4. července, přidal vlastní číselnou osu náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov při hlášení Putinovi. Podle Interfaxu tvrdil, že od 10. května 2026 bylo na celém kupjanském směru „zničeno“ přibližně 2 500 ukrajinských vojáků, z toho přes 550 příslušníků námořní pěchoty. A konečně 8. července Rossijskaja gazeta přidala tvrzení o odvolání Pržehalinského, opět s odkazem na anonymní zdroj přes RIA.

Žádný z těchto textů nepředkládá seznamy ztrát, jednotkové dokumenty ani vizuální důkazy v rozsahu, který by odpovídal tvrzení o „tisících“ padlých z jedné brigády.

Co je doložené a co ne

Tvrdé boje u Kupjansku jsou reálné. To potvrzuje i ukrajinská strana. Mluvčí Viktor Trehubov 25. května 2026 pro ArmyInform popisoval vysokou intenzitu střetů na levém břehu Oskilu, masivní nasazení dronů a trvalý ruský tlak. Začátkem července pak tentýž zdroj uvedl, že se Rusové snaží rozseknout ukrajinské levobřežní předmostí. Nikdo nepopírá, že kupjanský úsek je krvavý.

Co ale doložené není:

• Odvolání velitele. Ukrajinské veřejné potvrzení neexistuje. Oficiální náborová stránka Vojenského námořnictva ZSU ještě při posledním dostupném crawlu uváděla Pržehalinského jako velitele 39. brigády.
• „Tisíce“ padlých z jedné brigády. Gerasimov mluvil o 2 500 ukrajinských vojácích na celém kupjanském směru a 550 mariňácích, tedy z obou brigád námořní pěchoty dohromady, ne výhradně z 39. brigády. A i tato čísla jsou ruská tvrzení, nikoli nezávisle ověřený údaj.
• Brigádní rozpad ztrát. Veřejné zdroje nedodávají žádnou rozčlenitelnou bilanci, která by umožnila přiřadit konkrétní počet padlých konkrétní jednotce.

Databáze Oryx, na kterou se analytici často odvolávají, eviduje výhradně vizuálně potvrzené ztráty techniky. Personální ztráty touto metodou ověřit nelze.

Proč mariňáci bojují stovky kilometrů od moře

Může zarazit, že námořní pěchota operuje hluboko ve vnitrozemí. Sám Pržehalynskyj to vysvětloval v rozhovoru pro Hromadske Radio v květnu 2025: moderní válka nutí mariňáky plnit klasické pěchotní úkoly na souši stejně jako operace přes vodní překážky. Nasazení u Kupjansku tedy není anomálie, je to běžná praxe konfliktu, kde se elitní jednotky posílají tam, kde je fronta nejtvrdší.

Samotná 39. brigáda vznikla v Oděse v březnu 2022, bojovala v Mykolajivské a Chersonské oblasti a teprve 1. března 2026 byla oficiálně přejmenována z brigády pobřežní obrany na brigádu námořní pěchoty. Proto se v různých zdrojích může objevovat pod dvěma různými názvy, jde o tutéž jednotku.

Jak Moskva z lokálního boje dělá důkaz kolapsu

Tady je jádro celého příběhu. Ruská informační linie funguje podle osvědčeného vzorce: vezme reálně těžký úsek fronty, nafoukne čísla, přidá personální změnu a výsledek prezentuje jako důkaz systémového rozpadu ukrajinské obrany.

ISW a Critical Threats Project tento mechanismus popsaly 3. července 2026 jako součást ruské „kognitivní války“: Putin, Gerasimov a ruské ministerstvo obrany pravidelně zveličují územní zisky i nepřátelské ztráty. Už 16. května 2026 ISW výslovně označil Gerasimovovy výroky o kupjanském směru za nepravdivé a přehnané, a to i ve srovnání s tím, co uváděly ruské ultranacionalistické zdroje. Ukrajinské obranné linie podle této analýzy držely.

Personální změna velitele do tohoto rámce zapadá dokonale. Stačí anonymní zdroj, státní média převezmou, a z lokálního problému, byť reálného, se stane symbol „katastrofy“. Bez ukrajinského potvrzení, bez nezávislých dat, bez ověřitelných čísel.

Jak číst zprávy o ztrátách od jedné válčící strany

Tři základní filtry, které bychom měli aplikovat na každé podobné tvrzení:

• Kdo je původce? V tomto případě anonymní ruský zdroj a ruský generální štáb, tedy přímo válčící strana s motivací prezentovat úspěchy.
• Co je skutečně doložené? Tvrdé boje u Kupjansku ano. Brigádní „tisíce mrtvých“ ne.
• Jaká je metodika? Ruská čísla nejsou podložena ničím, co by šlo nezávisle ověřit. Oryx umí potvrdit zničený tank na fotografii, ne počet padlých v zákopech.

Kupjanský směr je skutečně jedním z nejintenzivnějších úseků fronty a ukrajinské jednotky tam platí vysokou cenu. Ale „hrob tisíců mariňáků z 39. brigády“ není zpráva, je to ruské rámování, které z krvavé reality dělá propagandistický příběh o nevyhnutelné porážce Ukrajiny.

Článek „Velitele odvolali, Kupjansk se stal hrobem tisíců mariňáků z ukrajinské 39. brigády námořní pěchoty,“ hlásá ruská armáda se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se v Kupjansku skutečně děje

Mluvčí uskupení společných sil Viktor Trehubov začátkem července popsal situaci přímočaře: Rusové se snaží rozseknout ukrajinský levobřežní předmostí v prostoru Kupjansk – Kupjansk-Vuzlovyj. Tlak směřuje na přístupy z několika os, od Radkivky, Kivšarivky, Kurylivky i Novoplatonivky. Podle denních hlášení generálního štábu šlo v období 7.–9. července o jeden až dva útoky denně na kupjanském směru. Pro srovnání: pokrovský nebo kostjantynivský směr zaznamenávaly ve stejných dnech desítky střetů.

Kontrola se mění po hodinách. V jedné budově mohou být Rusové, v sousední Ukrajinci. Velká rekonstrukce Ukrajinské pravdy z února 2026 výslovně uvádí, že Rusové nikdy nezískali plnou kontrolu nad Kupjanskem, a od té doby se situace zásadně nezměnila. Jde o proměnlivý městský boj, ne o hotový strategický kolaps obrany.

Potrubí smrti: jak Rusové pronikají a proč umírají

Klíč k pochopení kupjanské fronty leží pod zemí. Rusové využívají staré plynovody o průměru zhruba jednoho metru, jimiž se plazí až patnáct kilometrů k ukrajinským liniím. Potrubí funguje jako trasa chráněná před drony: na povrchu by kolonu okamžitě odhalily průzkumné drony, pod zemí je neviditelná.

Jenže po výstupu z potrubí začíná odpočítávání. Terénní reportáž The Kyiv Independent z května 2026 cituje příslušníky brigády Chartija, kteří popisují lov infiltračních skupin jako nekonečnou hru na kočku a myš. Po vynoření z potrubí mají ruští vojáci životnost deset minut až jednu hodinu. Ukrajinci se naučili číst výstupní body a čekat.

77. výsadková brigáda mluví o odhalení a potlačení skupin ještě na přístupech, než se stačí stabilizovat. 116. mechanizovaná brigáda hlásí každodenní útoky malých skupin krytých drony, a jejich každodenní ničení. Jurij Fedorenko z 429. brigády bezpilotních systémů „Achilles“ dodává důležitou nuanci: zničení jednoho ruského vojáka v Kupjansku stojí víc sil než na jiných úsecích fronty. Obrana funguje, ale je mimořádně náročná.

Kreml si z infiltrací vyrábí vítězství

Ruská informační mašinérie pracuje s každým průnikem malé skupiny jako s důkazem strategického zlomu. Putin přes TASS už v prosinci 2025 zval zahraniční novináře do Kupjansku, aby „viděli kontrolu na vlastní oči“. Peskov rozvíjel narativ o „uvězněných“ ukrajinských silách. Maročko na konci června 2026 tvrdil, že ruské skupiny ve městě připravují plný vstup.

Analytický tým DeepState však opakovaně rozbíjel falešné „důkazy“ o plné kontrole. Jedno ruské video, prezentované jako záběry z Kupjansku, geolokoval do vesnice Tavolžanka, asi dvacet kilometrů od města. Propagandistická konstrukce je průhledná: lokální boj o jednotlivé budovy se přetavuje v dojem hotového dobytí.

Podle nás jde o klasický vzorec, který Moskva opakuje od Bachmutu. Každý metr, i kdyby stál stovky životů, se informačně prodává jako nevyhnutelný postup. Realita je jiná: dílčí infiltrace neznamená stabilní převzetí a krvavý průnik potrubím není totéž co operační kontrola města.

Proč na Kupjansku záleží

Kupjansk není jen město s padesáti tisíci předválečných obyvatel. Je to silniční a železniční uzel, přes který by po případném pádu okamžitě jely ruské ešelony techniky hlouběji do Charkovské oblasti. Ztráta by zlepšila ruskou logistiku na osách podél řeky Oskil a zvýšila tlak směrem na Borovu a Lyman, tedy na celou severní část donbaské obranné linie.

Právě proto Ukrajina drží předmostí zuby nehty, i když je to drahé. A právě proto Kreml tak naléhavě potřebuje prodat obraz padajícího Kupjansku, i za cenu falšování videí a nafukování významu každé tříčlenné skupiny, která se vyškrábala z potrubí.

Za zmínku stojí, že česká muniční iniciativa a vojenská pomoc Ukrajině vstupují do celkového zásobovacího systému, jehož priority průběžně určuje ukrajinská strana. Zda se konkrétní české granáty dostávají na kupjanský směr, veřejně doložit nelze. Že pomáhají držet systém, který Kupjansk brání, je nesporné.

Město, které „padá“ už měsíce, a stále stojí

Srovnání s rokem 2022 je výmluvné. Tehdy Rusové Kupjansk klasicky obsadili a Ukrajinci ho během charkovské protiofenzívy osvobodili. Teď jde o něco jiného: infiltrační městský boj, podzemní potrubí, sklepy, vícebodové „anklávy“ a nekonečné čištění zástavby. Rusové se přizpůsobili dronově nasycenému bojišti tím, že zmenšili jednotky a schovali se pod zem. Ukrajinci se přizpůsobili tím, že se naučili výstupní body číst a infiltrátory likvidovat dřív, než se zakopou.

Sekundárně citovaný ukrajinský voják s přezdívkou Mučnoj mluví o bojích u městské nemocnice, lycea a stadionu. To jsou konkrétní body v zástavbě, ne frontová linie táhnoucí se přes celé město. Kupjansk je dějištěm tvrdého, lokálně proměnlivého boje, ne města v agonii.

Kreml potřebuje Kupjansk jako symbol. Ukrajina ho potřebuje jako uzel. Zatím ho drží ti, kdo ho potřebují víc, a kdo za každého ruského vojáka, který vyleze z potrubí, účtují cenu, kterou si Moskva nemůže dovolit platit donekonečna.

Článek „Kupjansk se Ukrajincům vymyká z rukou,“ hlásají Rusové, zatímco je obránci řežou hlava nehlava se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je předmostí na Oskolu a proč o něj jde

Řeka Oskol protéká Kupjanskem a dělí město na dvě části. Když ukrajinské síly v září 2022 během charkovské protiofenzívy překročily Oskol a vyhnaly Rusy z levobřežní části města, vytvořily tím předmostí, tedy postavení na „nepřátelské“ straně řeky, které slouží jako výchozí pozice pro další operace a zároveň brání nepříteli v přístupu k samotnému městu. Součástí tohoto prostoru je i Kupjansk-Vuzlovyj, železniční uzel jižně od centra, a okolní obce jako Zaoskillja či Petropavlivka.

Právě likvidaci tohoto předmostí Moskva dlouhodobě slibuje. Kupjansk je prestižní cíl: jeho případný pád by Rusku otevřel prostor pro další tlak v severovýchodní Charkovské oblasti. Proto se kolem něj točí tolik propagandistické energie.

Dva velké ruské narativy, a jejich vyvrácení

V lednu 2026 se z ruské strany objevila dvě klíčová tvrzení. 16. ledna zaznělo, že všechny čtvrti Kupjansku jsou pod ruskou kontrolou. O jedenáct dní později, 27. ledna, generál Gerasimov hlásil „osvobození“ Kupjansku-Vuzlového.

Obě tvrzení narazila na tvrdá data. Viktor Trehubov, mluvčí ukrajinské skupiny sil, ještě 11. ledna uváděl, že ve městě operuje odhadem 25 až 90 ruských vojáků, jejichž počet denně klesá, a že ukrajinské postavení východně od Oskolu Rusové nedokážou zúžit. Critical Threats 26. ledna potvrzoval pokračující ruské útoky u Kupjansku, ale zároveň konstatoval, že některé ruské snahy v širším sektoru od konce roku 2025 ustrnuly. A 31. ledna DeepState stále uváděl plnou kontrolu ukrajinských sil nad Kupjanskem-Vuzlovým, přestože malé ruské skupiny občas pronikaly po železnici od Piščaného.

Andrij Kovalenko z ukrajinského Centra pro boj proti dezinformacím tvrzení o dobytí Kupjansku-Vuzlového rovnou označil za nepravdivé. Analytici CIT pak napsali, že se realita u Kupjansku stále víc rozchází s obrazem, který kreslí ruský generální štáb.

Vlajka v jednom domě není kontrola nad městem

Mechanismus ruské dezinformace u Kupjansku stojí na jednoduché záměně: jednorázová přítomnost malé skupiny v jednom bodě se vydává za stabilní kontrolu celé obce nebo čtvrti. CIT popsal, že po vyvrácení tvrzení o dobytí Kupjansku-Vuzlového neposlalo ruské velení primárně velké posily, ale skupiny určené k natáčení „důkazních“ videí. Vojáci měli vztyčit vlajku, pořídit záběr a odejít. Část z nich byla zajata nebo zabita ještě před splněním úkolu.

DeepState navíc odhalil čistě falešný materiál: video údajně z Kupjansku bylo ve skutečnosti natočeno v Tavolžance, vesnici vzdálené asi dvacet kilometrů. Kdo by ho nekontroloval, snadno by uvěřil, že Rusové město drží.

Klíčové rozlišení, které z toho plyne: kontrola území neznamená, že se někde na pár minut objeví vlajka. Znamená, že je daná strana schopná místo udržet, zásobovat a bezpečně se v něm pohybovat i další den. A přesně to Rusové u Kupjansku ani Kupjansku-Vuzlového v lednu 2026 nedoložili.

Šedá zóna neznamená ruské území

Kolem Kupjansku se na mapách objevují šedé plochy, které mohou nepoučeného čtenáře zmást. DeepState v únoru 2026 veřejně upřesnil, co šedá barva znamená: nejde o klasické „území nikoho“, ale o zónu infiltrace, kde se mohou dočasně vyskytovat obě strany. V praxi to vypadá tak, že v jednom sklepě jsou Ukrajinci, ve vedlejším Rusové, a hlavní boj vedou drony. Šedá zóna u Petropavlivky nebo Piščaného tedy automaticky neznamená, že tam Rusko vládne.

Situace je bezesporu těžká. Kupjanská městská vojenská správa mluví o pokračujícím tlaku, výpadcích sítí v Kivšarivce a Kupjansku-Vuzlovém a o posilování evakuace civilistů. Ruské útoky pokračují a nebezpečí je reálné. Jenže nebezpečí a průlom jsou dvě různé věci.

Prosakování místo průlomu, taktika známá z Avdijivky

Za pozornost stojí i způsob, jakým se ruské skupiny do kupjanského prostoru dostávají. DeepState upozornil, že Rusové zde potřetí využili potrubí pro prosakování malých skupin, taktiku, kterou analytici poprvé zaznamenali u Avdijivky a podruhé u Sudže. Nejde tedy o masivní frontální útok, ale o infiltraci jednotek čítajících jednotlivce až desítky vojáků. Ti mohou způsobit chaos a dodat materiál pro propagandistická videa, ale sami o sobě město nedobudou.

CIT k 12. lednu konstatoval, že se na kupjanském směru za dva týdny změnilo jen málo. Rusům se nepodařilo prorazit k vlastním obklíčeným útočným skupinám uvnitř Kupjansku. Obraz „hroutícího se předmostí“ tak zůstává především na papíře ruského generálního štábu, ne na zemi.

Kupjansk je pod tlakem, to je fakt. Ale mezi tlakem a pádem je rozdíl, který se nedá přemostit vlajkou na střeše a sestříhaným videem z jiné vesnice.

Článek „Ukrajinské předmostí na Oskolu se hroutí, jsme v Kupjansku,“ dezinformují Rusové. Nehnuli se ani o metr se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co vlastně znamenalo lednové „vyčištění“

12. a 13. ledna 2026 oznámil 2. chartiský sbor převzetí budovy městské rady v centru Kupjansku. Tisková služba brigády Chartia tehdy mluvila o dokončování čištění města a zpráva vypadala jako jednoznačný úspěch. Jenže už únorová čísla ukazovala, že realita byla složitější. Viktor Trehubov, mluvčí kupjanského operačního seskupení, 16. února uvedl, že v jednom bloku výškových domů stále zachycují 22 aktivních nepřátelských vysílaček. O šest dní později upřesnil, že Rusové drží „několik budov“ (méně než tři procenta města), ale stále tam byli. Desítky vojáků v izolovaných pozicích, ne nula.

Lednová operace tedy nebyla fikcí. Ukrajinci skutečně převzali kontrolu nad naprostou většinou zástavby. Ale slovo „vyčištění“ vytvořilo dojem absolutního konce, který nikdy nenastal.

Severní koridor: dveře, které se nedaří zavřít

Klíč k pochopení opakovaných průniků leží severně od města, v obci Holubivka a v terénu kolem ní. Právě odtud Rusové tlačí malé pěší skupiny směrem do severních ulic Kupjansku. Trehubov tento mechanismus popisoval opakovaně: 13. dubna řekl, že po lednovém „vážném výprasku“ Rusové pauzovali, ale znovu se pokoušejí pronikat od severu. 30. dubna mluvil o tlaku z obou břehů řeky Oskil a o tom, že infiltrační skupiny využívají i plynovodní infrastrukturu jako kryté přístupové trasy.

Ještě 6. června Trehubov tvrdil, že pokusy dostat se přes Holubivku na pravobřežní okraj města neuspěly. O pět dní později ale geolokované záběry zachytily ruské vojáky uvnitř města, v severní i centrální části. Buď se situace za těch pár dní změnila, nebo byla realita na zemi složitější, než jak ji mluvčí prezentoval.

K tomu přistupuje druhý problém: logistika přes Oskil. Podle informací Generálního štábu Ukrajiny ruské údery poškodily přechody přes řeku natolik, že zásobování muselo přejít na plavidla a těžké drony. To výrazně zkomplikovalo doplňování obránců a munice. Město, které nedokážete plynule zásobovat, nedokážete ani spolehlivě bránit.

Personální zemětřesení v dubnu

24. dubna 2026 provedl Generální štáb personální zásah: odvolal velitele 10. armádního sboru a 14. mechanizované brigády. Důvodem bylo podle oficiálního sdělení zatajování skutečného stavu na frontě a ztráta pozic. Přímou kauzální linku mezi dubnovými odvoláními a červnovými průniky veřejné zdroje nepotvrzují. Ale obojí ukazuje na stejný problém, sektorové slabiny v kupjanském směru, které přetrvávají měsíce.

Za pozornost stojí i rozdíl rolí jednotek. Zatímco lednové čištění komunikovala brigáda Chartia jako úderná síla, obranu města dlouhodobě drží 101. samostatná gardová brigáda, jejíž 2. prapor prezident Zelenskyj ocenil už v prosinci 2025. Jde o dvě odlišné úlohy: jedna věc je vyčistit budovu po budově, druhá udržet propustný perimetr měsíce po sobě proti neustálým infiltracím.

Město, kde stále žijí lidé

Kupjansk není prázdná kulisa. Podle šéfa Charkovské oblastní správy Oleha Syniehubova v něm ještě 18. května žilo 377 civilistů a evakuace pokračovaly. Tři sta sedmdesát sedm lidí ve městě, kde se po ulicích pohybují infiltrační skupiny a nad hlavami létají drony obou stran. Pro ty, kdo zvažovali návrat po lednovém vyčištění, červnový vývoj znamená jednoznačnou odpověď: bezpečný týl tady zatím nevznikl.

Co rozhodne o Kupjansku

Analytici ISW v červnovém hodnocení řadí kupjanský směr jako součást širšího oskilského úsilí, nikoli jako hlavní těžiště ruské ofenzívy. Trehubov ještě 12. května tvrdil, že ruská jarní ofenzíva nedala Moskvě „žádnou podstatnou naději“ na převzetí celého města. Bezprostřední pád Kupjansku veřejně dostupná data nenaznačují.

Jenže Kupjansk v roce 2026 není příběh jednoho rozhodujícího střetu. Je to městské bojiště, kde o výsledku rozhodují dvě věci: schopnost uzavřít severní přístup přes Holubivku a schopnost udržet zásobování přes Oskil pod neustálým dronovým tlakem. Dokud obojí zůstává propustné, budou se infiltrační průniky opakovat, bez ohledu na to, kolikrát město „vyčistíte“.

Článek Rusové se znovu prolámali do Kupjansku, který Ukrajinci teprve nedávno vyčistili. OSINT analytik ukázal záběry se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co říká mapa, ne briefing

Analytici ISW/CTP ve svém hodnocení z téhož dne Gerasimovova slova rozebrali bod po bodu. Výsledek je drtivý:

• Kupjansk — Rusové město neovládají. Drží jen rozptýlené infiltrační kapsy na zhruba 14,2 % jeho plochy, bez konsolidovaných pozic.
• Kutkivka — místo „úplného obsazení“ jde o přítomnost na 6,5 % obce.
• Lyman — Gerasimov hlásil 85 %, ISW eviduje 0,06 %.
• Velyka Šapkivka — ruské jednotky se podle otevřených zdrojů nacházejí přibližně 4 km od obce. Dovnitř se nedostaly.
• Šijikivka — vzdálenost od ruských pozic činí asi 2 km. O polovině města nemůže být řeč.
• Borová — jeden z proruských milbloggerů výslovně napsal, že její obsazení nehlásí „ani jeden“ mapující blogger.

Rozdíl mezi briefingem a realitou není v interpretaci. Je řádový.

Proč Rusové nemohou manévrovat

Aby Gerasimovův scénář, průlom od Kupjansku na Ševčenkove, dával vojenský smysl, musely by ruské síly nejdřív město skutečně dobýt, stabilizovat zásobovací trasy a teprve pak rozvinout osu postupu na západ. Nic z toho se neděje.

Dva dny před Gerasimovovým vystoupením ISW popsal mechaniku, která ruský postup v kupjanském směru dusí. Ukrajinské síly systematicky zasahují ruské operátory dronů a pozemní logistické trasy, čímž rozšiřují takzvanou zónu ničení hluboko do ruského týlu. Velitel ukrajinských Sil bezpilotních systémů Robert Brovdi v rozhovoru pro Ukrajinskou Pravdu popsal pásmo pravidelných zásahů sahající 25 km na obě strany fronty. V takovém prostoru je nebezpečný i opakovaný pohyb jedné logistické kolony nebo pěší skupiny.

K tomu přicházejí cílené protiútoky na infiltrační skupiny. Rusové se dostávají do města po malých oddílech, ale nedokážou tam udržet zásobování ani rotaci. Výsledek: kapsy bez hloubky, bez manévru, bez schopnosti expandovat.

Krásná hlášení, ošklivá realita

Kupjansk není první případ. ISW mluví o pátém po sobě jdoucím měsíci, kdy nejvyšší ruské velení veřejně předkládá demonstrativně nepřesný obraz fronty. Už v lednu 2026 kremelsky orientovaní milbloggeři popisovali kupjanský směr jako „proslulý“ — místo, kde mezera mezi hlášeným a skutečným čelem fronty dosahuje 8 až 10 km. Jiný mluvil o „paralelní realitě“.

V ruském vojenském prostředí se pro to vžil výraz „krásná hlášení“ — nadsazené zprávy pro nadřízené. Podle ISW slouží dvojímu publiku. Navenek mají vytvořit dojem nevyhnutelného ruského postupu a tlačit Ukrajinu i západní partnery k územním ústupkům dřív, než by jich Rusko dosáhlo vojensky. Dovnitř systému živí iluzi, na jejímž základě vyšší velení nastavuje nerealistické úkoly a posílá jednotky do nepřipravených útoků.

Pikantní je, že Gerasimovova verze z 16. května přesahuje i nejexpanzivnější tvrzení proruských milbloggerů. Ti sami nehlásí ruskou kontrolu nad Kupjanskem, Kutkivkou, Šijikivkou ani Velykou Šapkivkou. Náčelník generálního štábu je v nadsazování sám.

Širší obraz: ofenzíva bez výsledků

Kupjanský směr není izolovaný problém. Ruská jarně-letní ofenzíva běží nejpozději od 17. března 2026 a do poloviny května podle souhrnných hodnocení ISW/CTP nepřinesla takticky významný efekt. Na úrovni celé fronty Rusko od začátku ofenzívy čistě ztratilo přibližně 10 km². Narativ o všestranném postupu stojí na vzduchu, a kupjanské nadsazování je jeho nejkřiklavější součástí.

Otevřené zdroje nedovolují rozhodnout, zda Gerasimov lže vědomě, nebo zda si ruské velení vlastní zkreslení už internalizovalo. Obě varianty jsou ale pro ruské operační plánování toxické. Když generální štáb věří vlastním „krásným hlášením“, plánuje na základě fronty, která neexistuje. A to je pro armádu v poli nebezpečnější než jakýkoli dron.

Článek Rusové tvrdí, že už jsou za Kupjanskem. Ve skutečnosti se ale zasekli a Ukrajinci jim nedávají možnost manévrovat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Trubka jako úzké hrdlo smrti

Infiltrační trasa vede od obce Holubivka severně od Kupjansku, kde prochází jedna z větví plynovodní soustavy. Ukrajinská strana ji zmapovala už v září 2025, kdy velitel 429. praporu dronů Achilles Jurij Fedorenko popsal pro Suspilne celou severní osu: vstupy do potrubí u okupovaného Lymanu Peršoho, přesun pod zemí směrem k Radkivce, výstup do lesa a odtud k železnici na okraji města.

V prosinci 2025 Ukrajinci trasu poškodili třemi tunami výbušnin. Fedorenko tehdy zároveň oznámil, že jeho jednotka od konce dubna do prosince vyřadila na přístupech ke Kupjansku 1 877 ruských vojáků, z toho 998 zabitých a 879 raněných. A přesto se v dubnu 2026 Trehubov vrací ke stejnému tématu. Rusové koridor opravili, obešli poškozená místa, nebo prostě lezou troskami dál.

Proč to nejde „prostě odpálit“

Nabízí se jednoduchá odpověď: zničte celé potrubí a problém zmizí. Jenže realita frontové linie je jiná. Fedorenko v září vysvětlil tři překážky:

• Délka trasy. Plynovod se táhne kilometry; přebít ho celý vyžaduje obrovské množství munice a opakované operace.
• Částečné krytí přetrvává. I rozbitá trubka poskytuje ochranu před drony a přímou palbou. Stačí torzo, aby pěšák nebyl na otevřeném poli.
• Přístup pro techniku neexistuje. V pásmu zhruba deseti kilometrů od kontaktní linie nelze bezpečně přivézt těžké stroje na vykopání potrubí, protože by byly okamžitě zničeny.

Ukrajinská strana proto volí kombinaci: poškozování, zatápění, minování a palebnou kontrolu výstupních bodů. Že to bere vážně i nejvyšší velení, potvrdil 29. prosince 2025 vrchní velitel Oleksandr Syrskyj, když výslovně řekl, že hlavním úkolem u Kupjansku je ničit přístupové cesty Rusů, „zejména potrubí“.

Opotřebovací logika, ne šílenství

Sedmdesátiprocentní ztráty při přesunu vypadají jako čiré šílenství. Ale z pohledu ruského velení existuje kalkul, byť brutální. Otevřené pole severně od Kupjansku je pod neustálým dohledem ukrajinských dronů. Pěchota, která se pokusí projít po povrchu, čelí ještě vyšší úmrtnosti. Potrubí je v tomto srovnání „menší zlo“.

Trehubov už 3. ledna 2026 uvedl, že velitel ruského uskupení Západ Sergej Kuzovlev dal podřízeným termínovaný úkol: dobýt Kupjansk do února 2026. Termín uplynul, město nespadlo, ale tlak nepolevil. Podle hodnocení ISW z 13. dubna 2026 Rusové v kupjanském směru útočili, avšak nepostoupili.

Kupjansk, a zejména Kupjansk-Vuzlovyj, totiž není jen město na mapě. Je to železniční a silniční uzel na ose Oskil–Luhansk, klíčový pro zásobování celého severního křídla Doněcké oblasti. ISW dlouhodobě hodnotí, že posun k linii řeky Oskil by Rusku pomohl zajistit komunikace v Luhanské oblasti a zkomplikovat ukrajinskou logistiku. Proto velení akceptuje i extrémní cenu.

Potrubí jako válečný trend

Kupjansk není jediné místo, kde Rusové vsadili na podzemní infrastrukturu. V březnu 2025 agentura AP popsala průnik ruských skupin asi patnáct kilometrů plynovodem u Sudži v Kurské oblasti; ukrajinský generální štáb tvrdil, že skupiny byly včas odhaleny a ničeny. U Chasiv Jaru v Doněcké oblasti zase mluvčí OTU Luhansk Dmytro Zaporožec v lednu 2025 popsal, jak Rusové využívají trubky kanálu Siverskyj Doněc–Donbas ke shromažďování vojáků pod rouškou mlhy.

Každý případ měl jiný výsledek, ale vzorec je stejný: v éře všudypřítomných dronů hledá ruská pěchota cokoli, co ji schová před okem na obloze. Potrubí, kanály, kanalizace, to vše se stává součástí taktického repertoáru. U Kupjansku je tento repertoár nejviditelnější, protože trasa je známá, opakovaně ničená a opakovaně používaná.

Co to znamená pro obranu města

ISW ve svém dubnovém hodnocení zároveň upozornilo, že ruský nábor v prvním čtvrtletí 2026 zjevně nestačil nahrazovat ztráty a meziročně zpomaluje. To neznamená, že tlak na Kupjansk zítra skončí, ale znamená to, že každá „sedmdesátiprocentní trubka“ je pro Moskvu dražší než ta předchozí. Sama potrubní infiltrace město nedobude; k tomu by bylo třeba masivního přesunu sil přes Oskil a měsíců městských bojů.

Pro Ukrajinu je obrana Kupjansku zároveň otázkou materiálu. Drony, dělostřelecká munice, miny, to vše se spotřebovává tempem, které vyžaduje nepřetržité dodávky. Česká vláda v lednu 2026 potvrdila pokračování muniční iniciativy jako koordinátor nákupů velkorážové munice, pokud ji budou financovat další státy. Přímou vazbu na kupjanský úsek veřejné zdroje nedokládají, ale právě opotřebovací úseky tohoto typu jsou důvodem, proč iniciativa existuje.

Rusové u Kupjansku nelezou potrubím proto, že by nevěděli o ztrátách. Lezou proto, že pro jejich velení je sedmdesát procent mrtvých při přesunu stále přijatelnější než nulová šance na průnik přes otevřené pole, a úkol dobýt železniční uzel nikdo nezrušil.

Článek Rusové u Kupjansku opakují sebevražednou taktiku a nedají si říct. Lezou pořád stejnou cestou, i když tam ztratí 70 % vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obránci měli převahu, ale s minami nepočítali

Akce provedená jednotkami 8. samostatného pluku speciálních sil ukrajinské armády se dle OSINT analytika Bielitzling odehrála v blízkosti centrálního náměstí Kupjansku. To patří do zóny, v níž se intenzivně bojuje, ale podle všeho ztrácí ruská armáda iniciativu. Tomu by odpovídalo i zničení její základny ve videu, kterou si zřídila v poměrně velké několikapatrové budově.

Video: Rusové se usadili na západě Pokrovsku. Ukrajinci okamžitě vyslali komando, které je zneškodnilo

Když se k ní speciální jednotky ukrajinské armády přiblížily, zjevně měly venku situaci pod kontrolou, ale po průzkumu zjistily, že nejsou dostatečné silné, aby se s ruskými obránci v početní převaze utkaly. Zasypávali je sice průběžně střelbou z útočných pušek, ale nejspíše bez velkého úspěchu. Rozhodly se proto pro radikální řešení s použitím protitankových min.

Nejspíše nejznámější jsou TM-62, ale o ty se nejednalo – zvoleny byly menší TM-72, které podle Wikipedie váží 6 kg, z čehož tvoří náplň 2,5 kg, která pomocí tvarované nálože prorazí až 100 mm pancíře na vzdálenost dosahující až 0,5 metru. Její detonace v uzavřeném prostoru dokáže tedy způsobit značné škody, natož pak, je-li použito více kusů soustředěných v jednom místě.

NATO má zdánlivý problém. Ruské hypersonické zbraně nejsou na radaru vidět. Může za to prostá fyzika

Jejich vhození do budovy je vidět krátce poté, co k ní dorazily – první letěla do suterénu, zatímco výbuch druhé lze pozorovat přes několik oken. Ukrajinské jednotky poté použily minu ještě nejméně jednou, čímž měly Rusy v přízemí eliminovat. Když se stahovaly, zahájily krycí palbu do horních pater, v nichž evidentně nějací zůstali, přičemž neutrpěly ztráty.

Viditelně měly přitom moderní útočné pušky. Podle konstrukce to vypadá alespoň u některých na americké SIG Sauer SIG516, která sdílí mnohé s německou Heckler & Koch HK416, potvrzuje Wikipedie. Armádní Zpravodaj připomíná, že právě malá úderná komanda jsou často efektivnější i proti početnějšímu nepříteli, který je v základně často v pasti bez východu.

Článek Video: Rusové se v Kupjansku opevnili a cítili se v bezpečí. Ukrajinští speciálové jim do základny hodili protitankové miny se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.