Rusové se znovu prolámali do Kupjansku, který Ukrajinci teprve nedávno vyčistili. OSINT analytik ukázal záběry

Kupjansk se v červnu 2026 vrátil do zpráv způsobem, který ukrajinské velení nechtělo vidět. Záběry analyzované OSINT komunitou a následně vyhodnocené analytiky Critical Threats / ISW ukazují ukrajinské zásahy proti ruským vojákům, kteří se po infiltračních průnicích dostali nejen do severních ulic, ale nově i do centrální části města. Nejde o plnohodnotné obsazení, analytické zdroje důsledně mluví o „infiltračních misích“ a „izolovaných skupinách“, ne o stabilní kontrole čtvrtí. Jenže právě v tom je problém: Rusové se do města dostávají znovu a znovu a lednové vyčištění se ukazuje spíš jako epizoda v nekonečné smyčce než jako definitivní zlom.

Co vlastně znamenalo lednové „vyčištění“

12. a 13. ledna 2026 oznámil 2. chartiský sbor převzetí budovy městské rady v centru Kupjansku. Tisková služba brigády Chartia tehdy mluvila o dokončování čištění města a zpráva vypadala jako jednoznačný úspěch. Jenže už únorová čísla ukazovala, že realita byla složitější. Viktor Trehubov, mluvčí kupjanského operačního seskupení, 16. února uvedl, že v jednom bloku výškových domů stále zachycují 22 aktivních nepřátelských vysílaček. O šest dní později upřesnil, že Rusové drží „několik budov“ (méně než tři procenta města), ale stále tam byli. Desítky vojáků v izolovaných pozicích, ne nula.

Lednová operace tedy nebyla fikcí. Ukrajinci skutečně převzali kontrolu nad naprostou většinou zástavby. Ale slovo „vyčištění“ vytvořilo dojem absolutního konce, který nikdy nenastal.

Severní koridor: dveře, které se nedaří zavřít

Klíč k pochopení opakovaných průniků leží severně od města, v obci Holubivka a v terénu kolem ní. Právě odtud Rusové tlačí malé pěší skupiny směrem do severních ulic Kupjansku. Trehubov tento mechanismus popisoval opakovaně: 13. dubna řekl, že po lednovém „vážném výprasku“ Rusové pauzovali, ale znovu se pokoušejí pronikat od severu. 30. dubna mluvil o tlaku z obou břehů řeky Oskil a o tom, že infiltrační skupiny využívají i plynovodní infrastrukturu jako kryté přístupové trasy.

Ještě 6. června Trehubov tvrdil, že pokusy dostat se přes Holubivku na pravobřežní okraj města neuspěly. O pět dní později ale geolokované záběry zachytily ruské vojáky uvnitř města, v severní i centrální části. Buď se situace za těch pár dní změnila, nebo byla realita na zemi složitější, než jak ji mluvčí prezentoval.

K tomu přistupuje druhý problém: logistika přes Oskil. Podle informací Generálního štábu Ukrajiny ruské údery poškodily přechody přes řeku natolik, že zásobování muselo přejít na plavidla a těžké drony. To výrazně zkomplikovalo doplňování obránců a munice. Město, které nedokážete plynule zásobovat, nedokážete ani spolehlivě bránit.

Personální zemětřesení v dubnu

24. dubna 2026 provedl Generální štáb personální zásah: odvolal velitele 10. armádního sboru a 14. mechanizované brigády. Důvodem bylo podle oficiálního sdělení zatajování skutečného stavu na frontě a ztráta pozic. Přímou kauzální linku mezi dubnovými odvoláními a červnovými průniky veřejné zdroje nepotvrzují. Ale obojí ukazuje na stejný problém, sektorové slabiny v kupjanském směru, které přetrvávají měsíce.

Za pozornost stojí i rozdíl rolí jednotek. Zatímco lednové čištění komunikovala brigáda Chartia jako úderná síla, obranu města dlouhodobě drží 101. samostatná gardová brigáda, jejíž 2. prapor prezident Zelenskyj ocenil už v prosinci 2025. Jde o dvě odlišné úlohy: jedna věc je vyčistit budovu po budově, druhá udržet propustný perimetr měsíce po sobě proti neustálým infiltracím.

Město, kde stále žijí lidé

Kupjansk není prázdná kulisa. Podle šéfa Charkovské oblastní správy Oleha Syniehubova v něm ještě 18. května žilo 377 civilistů a evakuace pokračovaly. Tři sta sedmdesát sedm lidí ve městě, kde se po ulicích pohybují infiltrační skupiny a nad hlavami létají drony obou stran. Pro ty, kdo zvažovali návrat po lednovém vyčištění, červnový vývoj znamená jednoznačnou odpověď: bezpečný týl tady zatím nevznikl.

Co rozhodne o Kupjansku

Analytici ISW v červnovém hodnocení řadí kupjanský směr jako součást širšího oskilského úsilí, nikoli jako hlavní těžiště ruské ofenzívy. Trehubov ještě 12. května tvrdil, že ruská jarní ofenzíva nedala Moskvě „žádnou podstatnou naději“ na převzetí celého města. Bezprostřední pád Kupjansku veřejně dostupná data nenaznačují.

Jenže Kupjansk v roce 2026 není příběh jednoho rozhodujícího střetu. Je to městské bojiště, kde o výsledku rozhodují dvě věci: schopnost uzavřít severní přístup přes Holubivku a schopnost udržet zásobování přes Oskil pod neustálým dronovým tlakem. Dokud obojí zůstává propustné, budou se infiltrační průniky opakovat, bez ohledu na to, kolikrát město „vyčistíte“.