Od Kyjeva za tři dny k přepisování cílů

Na Kyiv Stratcom Forum v květnu 2026 Budanov rozvinul argument, který opakuje od začátku roku: vývoj ruských válečných cílů je sám o sobě důkazem neúspěchu. V únoru 2022 měla ruská armáda svrhnout vládu v Kyjevě, obsadit zemi a vyřadit Ukrajinu z geopolitické mapy. Nic z toho se nestalo. Kreml postupně zúžil ambice, nejdřív na „osvobození“ Donbasu, pak na udržení toho, co zabral, a dnes podle Interfax-Ukraine Budanov tvrdí, že ruská propaganda spěšně vymýšlí nové formáty „vítězství“, které by šly prodat domácímu publiku.

V lednu 2026 na Davosu to řekl ještě příměji: „Nelze říct, že Rusko válku vyhrává nebo vyhrálo.“ V interview pro arabský Al-Modon v únoru 2026 pak popsal Putinovu politiku jako proces, který z Ruska udělal slabší stát, ekonomicky, politicky i demograficky, aniž by změnil imperiální podstatu režimu. Odtud ta „katastrofa“: Putin podle Budanova rozkládá vlastní zemi kvůli válce, kterou nemůže vyhrát.

Co říkají čísla z fronty

Rétorika je jedna věc. Bojiště druhá. A tady je obraz složitější, než by naznačoval triumfální tón.

Podle analýzy Reuters z 3. června 2026 ruský územní postup v posledním měsíci téměř zastavil. Moskva kompenzuje slabší pozemní dynamiku masivními údery na ukrajinská města, přesouvá těžiště z pozemní ofenzívy na vzdušnou válku. ISW v hodnocení z 15. června 2026 konstatuje, že Rusko může dál získávat dílčí taktické zisky, ale rychlý operační průlom přes ukrajinský obranný pás, takzvaný Fortress Belt, považuje za nepravděpodobný. Kreml přitom zůstává ve svých požadavcích maximalistický.

Budanov sám odhaduje ruské ztráty na 30 až 35 tisíc mužů měsíčně. A v dubnu 2026 pro Ukrinform řekl věc, která jeho vlastní triumfalismus koriguje: „Války se nevyhrávají bez lidí. Drony za nás bojovat nemohou.“ To není jazyk člověka, který považuje válku za dobojovanou.

Český pohled: střízlivější, ale ne protichůdný

Čeští bezpečnostní analytici čtou situaci opatrněji. Jakub Drmola pro iROZHLAS v dubnu 2026 popsal frontu jako převážně statickou a válku jako opotřebovávací. Michal Smetana na Českém rozhlase Dvojka v únoru 2026 řekl, že konec nevidíme, Rusko je i za obrovských ztrát stále schopné postupovat a stabilita je možná jedině s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu.

To je střízlivější rámec než Budanovovo „vyhráli jsme“. Ale, a to je podstatné, nevylučuje jeho jádro. Smetana i Drmola implicitně pracují se stejným předpokladem: Rusko nedosáhlo svých původních cílů a nedosáhne jich. Spor není o tom, jestli ruský plán selhal. Spor je o tom, co z toho vyplývá.

Kde Budanov přestřeluje, a kde ne

Budanovova kredibilita je smíšená. Na jedné straně stojí ta pozoruhodně přesná předpověď invaze z listopadu 2021, kterou zachytil Military Times, včetně směrů útoku. Na druhé straně v květnu 2022 čekal konec aktivních bojů do konce téhož roku. V roce 2023 opakovaně mluvil o vstupu ukrajinských sil na Krym do konce jara, aby v srpnu sám přiznal, že vývoj jde pomaleji, než vycházelo z výpočtů.

Vzorec je jasný: Budanov má silný strategický instinkt, ale tendenci k přehnaně optimistickým časovým rámcům. Když říká, že Ukrajina válku vyhrála, má pravdu v tom, že Rusko prohrálo svůj původní projekt. Nemá pravdu v tom, že by válka byla u konce, a pravděpodobně to ani netvrdí doslova, i když jeho rétorika k tomu svádí.

Co by muselo nastat, aby „výhra“ platila i pro Západ

Pět šéfů evropských zpravodajských služeb podle Reuters v březnu 2026 vyjádřilo skepsi k rychlé dohodě. Rusko podle nich své strategické cíle nezměnilo a jednání s USA využívá k oslabení sankcí, ne k hledání míru. Budanov sám v červnu 2026 mluvil o „realistické“ dohodě do zimy, ale to je jeho nejoptimističtější scénář, ne konsenzuální západní hodnocení.

Pro Západ by nestačilo samotné přežití Ukrajiny. Potřeboval by trvalé zastavení bojů a bezpečnostní záruky. Rusko by ukrajinské vítězství veřejně neuznalo pravděpodobně nikdy, spíš by přepsalo definici vlastního úspěchu. Přesně tak, jak to Budanov popisuje.

Podle nás má Budanov silný argument pro „strategické vítězství v první fázi války“. Rusko chtělo Ukrajinu vymazat, a Ukrajina stojí, bojuje a vyjednává z pozice suverénního státu. To není málo. Ale zaměňovat to za hotové vítězství se zavřeným mírem by bylo předčasné. Válka pokračuje. A drony za lidi bojovat neumějí.

Článek „Největší katastrofa ruských dějin je Putin.“ Ex-šéf ukrajinské rozvědky má jasno: „Válku jsme vyhráli my“. A má pravdu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Deset pokusů: co víme a co ne

Číslo „10 známých atentátů“ pochází z profilu, který původně publikoval Financial Times a který následně přetiskl oficiální web HUR. Kompletní seznam všech deseti pokusů ale veřejně k dispozici není. Položkově doložitelné jsou tři epizody:

• 2019 — pod Budanovým vozidlem explodovala nálož předčasně. Vyvázl bez zranění.
• Listopad 2023 — otrávena byla jeho žena Marijana a několik důstojníků HUR těžkými kovy. Sám Budanov veřejně neupřesnil, zda primárním cílem byl on, nebo ona.
• Květen 2024 — ukrajinská SBU a generální prokuratura odhalily plán řízený příslušníky 9. ředitelství FSB: sledování Budanova, raketový úder na dům, následný dron na přeživší a druhá raketa ke smazání stop. Pokus byl zmařen ještě před provedením.

Zbývající případy jsou součástí souhrnného ukrajinského tvrzení, které nebylo veřejně rozitemizováno. Říct, že jde o vymyšlený motiv, by ale bylo nepoctivé, tři doložené epizody potvrzují, že Moskva opakovaně usilovala o jeho likvidaci. Podle nás je nejpřesnější formulace taková: číslo deset vychází z ukrajinských zdrojů, nezávisle auditovatelný je jen jejich zlomek.

Proč se ho Kreml bojí

Budanov neřídil rozvědku od psacího stolu. Pod jeho vedením HUR vybudovala vlastní větší bojové jednotky (veřejně známé jsou „Shaman“, „Artan“, „Kraken“ nebo „Tymur“) a systematicky přenášela válku za linii fronty i na ruské území. V lednu 2024 dronové údery přisuzované HUR zasáhly ropný terminál u Petrohradu, střelnou továrnu a ropný sklad v Brjanské oblasti.

Sám Budanov v rozhovoru pro Ukrinform z února 2025 označil právě rozsáhlejší operaci v Brjanské oblasti za zlomový moment, okamžik, který rozbil mýtus, že boj do Ruska přenést nelze. Pro Moskvu je tohle nepříjemná kombinace: šéf služby, která záměrně udržuje mlhu kolem toho, co všechno provádí, a přitom výsledky jsou viditelné na radarech, satelitních snímcích i v ruských médiích.

Z velitele stínů do centra moci

2. ledna 2026 oznámil prezident Zelenskyj rozsáhlé personální změny. Budanov se stal vedoucím Kanceláře prezidenta, HUR převzal Oleh Ivaščenko. Zelenskyj při jmenování výslovně řekl, že Budanov má řídit práci kanceláře směrem k bezpečnosti a vyjednávacímu procesu.

Přezdívka „ukrajinská dvojka“ tak od ledna 2026 není jen mediální metafora, opírá se o faktickou pozici prezidentovy pravé ruky. A Budanov ji naplňuje konkrétně. 23. února 2026 veřejně formuloval ukrajinské vyjednávací mantinely: mírová jednání podle něj nemají válku jen zastavit, ale musí zabránit opakování ruské agrese. Zmínil odpovědnost za agresi, kompenzační mechanismus a návrat unesených ukrajinských dětí. To nejsou vágní přání. Jsou to červené linie přednesené člověkem, který má mandát je prosazovat.

Český otisk v Budanovově příběhu

Přímá operativní spolupráce HUR s českými zpravodajskými službami ve veřejně dostupných zdrojích potvrzená není. Český dotyk je ale výrazný jinak. V březnu 2025 Budanov veřejně poděkoval českým občanům za sbírku na vrtulník Black Hawk UH-60 pro HUR. Podle Ukrinformu přispělo přes dvacet tisíc dárců částkou kolem 72 milionů korun. Nejde o tajnou spolupráci služeb, jde o veřejně doložený případ, kdy čeští občané přímo posílili kapacity ukrajinské vojenské rozvědky.

Co by znamenal jeho odchod

Důležitý detail: HUR už Budanov nevede. Institucionální kontinuita rozvědky je zajištěná Ivaščenkem a služba by neoslepla spolu s případným odchodem svého bývalého šéfa. Největší ztráta by spočívala jinde, v protnutí bezpečnostní expertizy, politické moci a vyjednávací role v jedné osobě. Takový průsečík se nedá nahradit jmenováním.

Budanov dnes sedí v kanceláři, kde se potkává stínová válka s diplomacií. Moskva ho chtěla umlčet nejméně třikrát doloženě, a pokaždé neuspěla. Teď s ním musí počítat ne jako s cílem, ale jako s vyjednavačem.

Článek Kreml se jí děsí tak moc, že ji zkusil zabít už 10krát. „Ukrajinská dvojka“ ale vždy přežila a dnes mu diktuje podmínky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko-ukrajinské příměří by nepřineslo konec války

Armádní Zpravodaj si všiml rozhovoru Kyryla Budanova, šéfa Obranného zpravodajství Ukrajiny, s ázerbájdžánským novinářem Eynullou Fatullayevem, v němž byly probírány různé otázky týkající se války na Ukrajině. Mezi nimi i její možné ukončení, k němuž se Kyrylo Budanov postavil možná trochu překvapivě – nevěří totiž, že dojde k ukončení, ale pouze k příměří.

Na první pohled se může zdát, že jde o totéž, ale nikoliv – v takovém případě sice dochází ke klidu zbraní, stažení vojsk z nepřátelského území a přerušení všech operací, ale válečný stav trvá i nadále. Tak jako mezi Severní a Jižní Koreou, mezi nimiž je příměří od roku 1953, jak Armádní Zpravodaj v červenci 2023 připomínal a vysvětloval, proč tomu tak je.

NATO: rok 2024 byl pro Rusko extrémní, přišlo o více než 0,5 milionu vojáků a ztráty se nedaří mírnit ani letos

Jestliže by tedy došlo ke stejnému stavu také mezi Ruskem a Ukrajinou, znamenalo by to, že by země oficiálně zůstaly ve válce, ačkoliv je možné, že Kyrylo Budanov jenom zvolil nesprávnou terminologii. I tak by to nicméně znamenalo posun dobrým směrem.

„Ptáte se na můj osobní názor? Myslím, že ano. Je to paradoxní situace: navzdory tomu, že výchozí pozice obou stran jsou co nejdiametrálnější, stále věřím, že letos dosáhneme příměří. Jak dlouho bude trvat a jak bude účinné, je jiná otázka. Ale myslím si, že se to stane. Většina nezbytných podmínek pro to je již vytvořena,“ uvedl v rozhovoru.

Ukrajinci přichází o největší trumf, Rusové si berou zpátky Kurskou oblast. Už dobyli přes 60 % uzurpovaného území

Zároveň se vyjádřil i k možnosti umístění mírových vojsk na Ukrajinu – podle něj nikdy v žádné zemí nepřinesla kýžený výsledek a v tomto případě by tomu nejspíše nebylo jinak. Reagoval tak nejspíše na nedávnou myšlenky evropských leaderů, kteří zvažují vyslání až 30 000 vojáků na Ukrajinu, aby tam odstrašovali ruskou armádu. Není však jasné, zda k tomu dojde.

Vedle toho šéf Obranného zpravodajství Ukrajiny připomněl, že by se Rusko i přes příměří pokoušelo o destabilizaci Ukrajiny, ale to už je něco, s čím by si poradila.

Článek Válka letos skončí příměřím, věří šéf ukrajinské špionáže. Ovšem mírové jednotky na Ukrajině jsou podle něj nesmysl se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.