„Největší katastrofa ruských dějin je Putin.“ Ex-šéf ukrajinské rozvědky má jasno: „Válku jsme vyhráli my“. A má pravdu

Muž, který v listopadu 2021 jako šéf ukrajinské vojenské rozvědky HUR varoval svět před blížící se ruskou invazí a popsal i směry útoku včetně osy přes Bělorusko, dnes mluví z jiné pozice. Od 2. ledna 2026 vede Kancelář prezidenta Ukrajiny, HUR převzal Oleh Ivašenko. Budanov ale zůstává nejviditelnějším ukrajinským hlasem v bezpečnostní debatě a jeho výroky z posledních měsíců tvoří konzistentní narativ: Rusko nedosáhlo ničeho z toho, s čím do války šlo, a teď horečně přepisuje vlastní definici vítězství. Výrok o tom, že Ukrajina válku vyhrála a Putin je největší katastrofou ruských dějin, do tohoto rámce zapadá. Doslovný primární záznam těchto konkrétních formulací se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale logika za nimi stojí pevně.

Od Kyjeva za tři dny k přepisování cílů

Na Kyiv Stratcom Forum v květnu 2026 Budanov rozvinul argument, který opakuje od začátku roku: vývoj ruských válečných cílů je sám o sobě důkazem neúspěchu. V únoru 2022 měla ruská armáda svrhnout vládu v Kyjevě, obsadit zemi a vyřadit Ukrajinu z geopolitické mapy. Nic z toho se nestalo. Kreml postupně zúžil ambice, nejdřív na „osvobození“ Donbasu, pak na udržení toho, co zabral, a dnes podle Interfax-Ukraine Budanov tvrdí, že ruská propaganda spěšně vymýšlí nové formáty „vítězství“, které by šly prodat domácímu publiku.

V lednu 2026 na Davosu to řekl ještě příměji: „Nelze říct, že Rusko válku vyhrává nebo vyhrálo.“ V interview pro arabský Al-Modon v únoru 2026 pak popsal Putinovu politiku jako proces, který z Ruska udělal slabší stát, ekonomicky, politicky i demograficky, aniž by změnil imperiální podstatu režimu. Odtud ta „katastrofa“: Putin podle Budanova rozkládá vlastní zemi kvůli válce, kterou nemůže vyhrát.

Co říkají čísla z fronty

Rétorika je jedna věc. Bojiště druhá. A tady je obraz složitější, než by naznačoval triumfální tón.

Podle analýzy Reuters z 3. června 2026 ruský územní postup v posledním měsíci téměř zastavil. Moskva kompenzuje slabší pozemní dynamiku masivními údery na ukrajinská města, přesouvá těžiště z pozemní ofenzívy na vzdušnou válku. ISW v hodnocení z 15. června 2026 konstatuje, že Rusko může dál získávat dílčí taktické zisky, ale rychlý operační průlom přes ukrajinský obranný pás, takzvaný Fortress Belt, považuje za nepravděpodobný. Kreml přitom zůstává ve svých požadavcích maximalistický.

Budanov sám odhaduje ruské ztráty na 30 až 35 tisíc mužů měsíčně. A v dubnu 2026 pro Ukrinform řekl věc, která jeho vlastní triumfalismus koriguje: „Války se nevyhrávají bez lidí. Drony za nás bojovat nemohou.“ To není jazyk člověka, který považuje válku za dobojovanou.

Český pohled: střízlivější, ale ne protichůdný

Čeští bezpečnostní analytici čtou situaci opatrněji. Jakub Drmola pro iROZHLAS v dubnu 2026 popsal frontu jako převážně statickou a válku jako opotřebovávací. Michal Smetana na Českém rozhlase Dvojka v únoru 2026 řekl, že konec nevidíme, Rusko je i za obrovských ztrát stále schopné postupovat a stabilita je možná jedině s bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu.

To je střízlivější rámec než Budanovovo „vyhráli jsme“. Ale, a to je podstatné, nevylučuje jeho jádro. Smetana i Drmola implicitně pracují se stejným předpokladem: Rusko nedosáhlo svých původních cílů a nedosáhne jich. Spor není o tom, jestli ruský plán selhal. Spor je o tom, co z toho vyplývá.

Kde Budanov přestřeluje, a kde ne

Budanovova kredibilita je smíšená. Na jedné straně stojí ta pozoruhodně přesná předpověď invaze z listopadu 2021, kterou zachytil Military Times, včetně směrů útoku. Na druhé straně v květnu 2022 čekal konec aktivních bojů do konce téhož roku. V roce 2023 opakovaně mluvil o vstupu ukrajinských sil na Krym do konce jara, aby v srpnu sám přiznal, že vývoj jde pomaleji, než vycházelo z výpočtů.

Vzorec je jasný: Budanov má silný strategický instinkt, ale tendenci k přehnaně optimistickým časovým rámcům. Když říká, že Ukrajina válku vyhrála, má pravdu v tom, že Rusko prohrálo svůj původní projekt. Nemá pravdu v tom, že by válka byla u konce, a pravděpodobně to ani netvrdí doslova, i když jeho rétorika k tomu svádí.

Co by muselo nastat, aby „výhra“ platila i pro Západ

Pět šéfů evropských zpravodajských služeb podle Reuters v březnu 2026 vyjádřilo skepsi k rychlé dohodě. Rusko podle nich své strategické cíle nezměnilo a jednání s USA využívá k oslabení sankcí, ne k hledání míru. Budanov sám v červnu 2026 mluvil o „realistické“ dohodě do zimy, ale to je jeho nejoptimističtější scénář, ne konsenzuální západní hodnocení.

Pro Západ by nestačilo samotné přežití Ukrajiny. Potřeboval by trvalé zastavení bojů a bezpečnostní záruky. Rusko by ukrajinské vítězství veřejně neuznalo pravděpodobně nikdy, spíš by přepsalo definici vlastního úspěchu. Přesně tak, jak to Budanov popisuje.

Podle nás má Budanov silný argument pro „strategické vítězství v první fázi války“. Rusko chtělo Ukrajinu vymazat, a Ukrajina stojí, bojuje a vyjednává z pozice suverénního státu. To není málo. Ale zaměňovat to za hotové vítězství se zavřeným mírem by bylo předčasné. Válka pokračuje. A drony za lidi bojovat neumějí.