Letecká puma, která startuje ze země

Celý koncept stojí na elegantní myšlence: vzít osvědčenou leteckou pumu GBU-39/B Small Diameter Bomb I, která je v plné sériové výrobě od roku 2006, a připojit k ní raketový stupeň z rodiny MLRS. Výsledkem je munice, kterou lze odpálit z pozemního odpalovače HIMARS (M142) nebo M270, tedy z platforem, které Ukrajina už vlastní. Podle produktového listu Boeingu dosahuje GLSDB maximálního doletu přibližně 150 km, tedy zhruba dvojnásobku standardní rakety GMLRS.

Klíčové parametry systému:

• Dosah: cca 150 km
• Přesnost: pod 1 m CEP50 (polovina zásahů dopadne do kruhu o poloměru jednoho metru)
• Navedení: GPS s inerciální navigací a ochranou proti rušení
• Hlavice: penetrační tříštivotrhavá s programovatelnou roznětkou
• Hmotnost bojové části: cca 93 kg (SDB I)
• Kompatibilní odpalovače: M142 HIMARS, M270 MLRS, jihokorejský Chunmoo

Po raketovém vynesení se motor oddělí a bomba přechází do klouzavého letu. Právě v této fázi se odehrává to, co dělá GLSDB výjimečnou: střela nepadá po předvídatelné balistické křivce, ale aktivně manévruje. Saab uvádí schopnost útoku v plném 360stupňovém rozsahu, obcházení terénních překážek včetně hor a takzvané zásahy za odvrácený svah. Boeing dokonce zmiňuje možnost zasáhnout cíl nacházející se až 70 km za odpalovacím postavením, tedy v opačném směru, než by obránce čekal.

Proč kopec přestal být úkrytem

Více než čtyři roky trvající válka na Ukrajině ukázala, že terén je jedním z nejcennějších spojenců obránce. Ruská armáda systematicky využívá terénní zlomy, zadní strany kopců a údolí k ukrývání skladů munice, radarů protivzdušné obrany, velitelských stanovišť i shromaždišť techniky. Klasická dělostřelecká palba, ať už z houfnic nebo raketometů, míří po relativně předvídatelné trajektorii. Pokud je cíl za terénní hranou, granát ho jednoduše mine.

GLSDB tuto logiku rozbíjí. Díky klouzavému letu a průběžným korekcím kurzu dokáže bomba přiletět z jiného směru, než ze kterého byla odpálena. Terénní kapsa, která dosud poskytovala ochranu, se mění v past, protože obránce neví, odkud úder přijde. V okruhu 150 km od fronty tak dramaticky klesá počet míst, která může ruská strana považovat za relativně bezpečná. Nejde o doslovnou nezranitelnost zbraně ani o absolutní nemožnost se schovat, ale o zásadní zúžení prostoru, kde se dá operovat bez rizika přesného zásahu.

Ruské rušení a lekce z bojiště

Žádná zbraň není všemocná a GLSDB není výjimkou. Agentura Reuters v květnu 2024 informovala, že ruské prostředky elektronického boje dokázaly rušit navigaci prvních kusů nasazených na Ukrajině a zhoršovat jejich přesnost. Pro zbraň závislou na GPS navedení je to kritická zranitelnost.

Odpověď přišla v podobě modernizace. V březnu 2025 Reuters psal o návratu vylepšených GLSDB s posílenou odolností proti rušení, přičemž proběhlo devatenáct testovacích odpalů nové verze. Samotný fakt, že americký průmysl musel munici urychleně upravovat, paradoxně dokazuje dvě věci najednou: že Rusko bere GLSDB vážně a investuje do protiopatření, a že západní dodavatelé jsou schopni na bojiště reagovat rychleji, než se čekalo.

Kromě elektronického boje mohou GLSDB v terminální fázi letu teoreticky ohrožovat i systémy krátké a střední protivzdušné obrany. Ruský Tor-M2 je konstruován proti malým cílům včetně přesně naváděné munice a dronů, Pancir-S1 zvládá subsonické střely. V praxi to znamená, že GLSDB není „nezastavitelná superzbraň“, ale další vrstva v komplexním souboji útoku a obrany.

Kde se GLSDB řadí v arzenálu Ukrajiny

Kyjev dnes disponuje několika vrstvami přesných úderných prostředků dlouhého dosahu a GLSDB vyplňuje specifickou mezeru mezi nimi:

Generál Christopher Cavoli při slyšení v americkém Kongresu uvedl, že na kontraktu pro Ukrajinu bylo dvanáct odpalovačů a 606 kusů GLSDB s očekávaným dokončením dodávek ve fiskálním roce 2025. To je vojensky relevantní množství pro cílené hluboké údery proti bodovým cílům (skladům, velitelským uzlům, radarům), ale ne objem, který by nahradil masivní dělostřeleckou palbu.

Americké závazky vůči Ukrajině k lednu 2024 zahrnovaly celkem 39 systémů HIMARS, k nimž se přidaly britské M270 a německé MARS. Česká republika se na dodávkách podílí především municí, zprostředkováním nákupů a výcvikem; salvové raketomety Armáda ČR neprovozuje od října 2010, kdy skončily poslední RM-70, a veřejně oznámený program pořízení HIMARS nebo M270 se dosud neobjevil.

Co GLSDB skutečně mění

Nejdůležitější na této zbrani není samotné číslo 150 kilometrů. Je to kombinace dosahu, přesnosti pod jeden metr a schopnosti útočit z nečekaného směru, která nutí ruskou armádu přestat věřit třem věcem najednou: vzdálenosti od fronty, terénnímu krytí a předvídatelnosti nepřátelské palby. Každý sklad munice, každé velitelské stanoviště, každá baterie protivzdušné obrany v tomto okruhu musí počítat s tím, že úder může přijít zpoza kopce, z boku, nebo dokonce zezadu.

Ruská strana už reaguje elektronickým bojem, rozptylem logistiky, přesuny. Válka na Ukrajině je nekonečný souboj adaptací. GLSDB ale přidala do tohoto souboje novou proměnnou, se kterou se ruský týl teprve učí žít.

Článek Rusové se nemají kam schovat. Bomba GLSDB trefí cíl na metr přesně ze 150 km a zaútočí i za kopcem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vlastní alternativa M142 HIMARS zatím není

Aktuálně má francouzská armáda k dispozici pouze 13 raketometů M270A1, uvádí Wikipedia. Jedná se o vícenásobný odpalovací systém ráže 227 mm s dosahem až 300 km, ale to platí v případě balistických raket ATACMS – u těch klasických je až 92 km. Díky přesné munici může zasahovat jednou střelou jeden cíl, ale také ho zahltit salvou.

Rusko bude neskutečně zuřit. Vstup Ukrajiny do NATO nabírá na síle. Už je v podstatě jisté, že si ho aliance přeje

Do roku 2030 chce přitom Francie vytvořit druhý pluk raketového dělostřelectva, což znamená, že nakoupí dalších 13 raketometů M270 a celkem jich bude mít 26 (jeden pluk po 13). Do roku 2035 chce potom armáda nakoupit dalších 13 kusů, ačkoliv z doporučení v parlamentní zprávě stojí, že by jich měla dohromady dostat alespoň 48, aby byla „schopná“.

Redakce Armádního Zpravodaje je však názoru, že to nebude jediný systém v její výzbroji. Sice ho původně chtěla nahradit svou alternativou M142 HIMARS s dosahem až 1 000 km, ale jak se ukazuje, vsadí i do budoucna na osvědčené řešení – možná z důvodu opoždění vývoje. Ale je možní, že ho později doplní vlastním systémem, s nímž má velké ambice.

Rusko přichází o svůj nejcennější zdroj příjmů, výsledky jsou pro jeho ekonomiku děsivé. Válkou se úplně decimuje

Francie ho vyvíjí hlavně z důvodu, aby nabídla evropskou alternativu za M142 HIMARS, a dala tak možnost zemím na tomto kontinentu, aby se zbavily závislosti na amerických dodávkách. Měla by mu být v mnohem podobná, a i když sám raketomet ještě neexistuje, je pro něj raketa Thundart ráže 227 mm, kterou lze používat i v M270.

Článek Francie chce 3násobit počet raketometů. Nakoupí ty nejlepší, ale vlastní alternativou M142 HIMARS zatím nezařadí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

GMARS odpálí 2krát více raket než HIMARS

Raketomet GMARS je společným projektem zbrojních gigantů amerického Lockheed Martin a německého Rheinmetall. Wikipedia uvádí, že jejich spolupráce začala v roce 2023 a jejím cílem bylo vyvinout raketomet využívající stávající systémy a munici z výzbroje NATO. Má být schopen zasahovat cíle do vzdálenosti přes 400 kilometrů, což je něco, čeho například ruské raketomety schopné nejsou a nemají ani takovou přesnost. Navíc to řeší problém s nedostatečnou kapacitou výroby HIMARS, o nějž je enormní zájem.

iZdroj fotografie: Rheinmetall

Rheinmetall na svých stránkách uvádí, že GMARS používá mnohé komponenty z HIMARS a M270 a jsou do něj nabíjeny stejné kontejnery s raketami nebo střelami jako do těchto systémů. Armádní Zpravodaj vyzdvihuje, že je odpalovač umístěn na vozidle HX 8×8 německé společnosti, takže má podobnou mobilitu, jakou se vyznačuje HIMARS, ale unese hned dva pouzdra se střelami, nikoliv jedno, což znamená, že má palebnou sílu jako méně pohyblivý pásový M270. Na jeho obsluhu navíc stačí jenom dvoučlenná osádka.

Rakety mohou mít i speciální hlavici

Munice do GMARS je naprosto shodná s tou do amerických raketometů. Základem jsou tedy střely GMLRS ráže 227 mm s dosahem až 92 km, které jsou naváděné prostřednictvím GPS, uvádí Wikipedia. Mohou mít explozivní hlavici, speciální se 182 000 wolframových kuliček, ale také kazetovou, i když ta v případě evropských zemí nejspíše nepřipadá v úvahu. Navíc existuje nová munice GMLRS ER tohoto typu s prodlouženým dosahem až na 150 km.

Americký M142 HIMARS vs. ruský BM-30 Smerč: oba dva systémy jsou dobré, ale jeden technologicky lepší, a druhý tradičně ničivější

Z raketometu mohou být vypáleny i balistické rakety MGM-140 ATACMS s doletem až 300 km a nové PrSM. Lockheed Martin na svých stránkách uvádí, že by měly mít dokonce dosah až 499 km, a v procesu jsou navíc i další typy munice, které by byly využitelné pro západní raketomety. Měl by také vzniknout modul s raketami ráže 122 milimetrů, a plánu je i možnost odpalovat z raketometu řízené střely, případně nějaké typy naváděných dronů.

Článek Rusko si může nechat zdát: evropsko-americká spolupráce přinese raketomet s dosahem 400 km. Značně překoná i M142 HIMARS se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

M270 má staré i nové typy munice

Americký těžký salvový raketomet M270 je relativně starou zbraní, která byla do výzbroje zařazena již v roce 1983, uvádí Wikipedia. Její úlohou přitom bylo především zasahovat cíle protivzdušné obrany, protibaterijní palba a případně plošná palba na nějaké zásadní cíle. Raketomet byl však vyvíjen stejně tak jako typy munice do něj používané – současné rakety mají mnohem větší dosah a jsou extrémně přesné. Nejmodernější verze raketometu M270A2 zařazená do výzbroje v roce 2019 je pak umístěna také v Evropě, uvádí MilIn.

iZdroj fotografie: Armáda Spojených států amerických

V případě nasazení do ostrého boje, v Evropě by to pravděpodobně bylo proti Rusku, může M270 sloužit v mnoha úlohách. Kupříkladu rakety GMLRS zvládají zasahovat různé cíle na vzdálenost až 92 kilometrů, jednat se může o systémy protivzdušné obrany, velitelství, sklady munice, ale například i kolony vojenské techniky. V případě použití balistických raket pak M270 ničí strategické cíle na vzdálenost až několika stovek kilometrů.

M270 má pásy a více střel než HIMARS

Raketomet M270 je na pásovém podvozku a byl odvozen od amerického bojového vozidla pěchoty M2 Bradley. ArmyRecognition uvádí, že je na nšm pancéřovaná kabina pro tříčlennou obsluhu a odpalovač raket, nejčastěji jsou používány rakety ráže 227 milimetrů, jichž se vejde dvanáct – tedy dvojnásobek množství než u M142 HIMARS. V případě, že používá balistické rakety MGM-140 ATACMS, vejdou se pouze dvě.

Video: ani rychlý útok na motorkách nemusí ruským vojákům přinést úspěch, pakliže je odráží dělostřelectvo a většinu jich smete

Od starších verzí M270 se nejnovější liší silnějším motorem a lepší ochranou osádky, ale hlavně schopností používat i novou americkou balistickou raketu krátkého doletu Precision Strike Missile nahrazující ATACMS. Wikipedia uvádí, že má dosah až 500 kilometrů a je přesná, ale přesto inženýři pracují na jejím vylepšení – existují dokonce předpoklady, že by mohla s náporovým motorem dosahovat až 1 000 kilometrů. Vyvíjena je i protilodní verze, která by se mohla ve výzbroji objevit v roce 2028, kdy by mohl začít plnit i další úkoly.

Článek Americké raketomety M270A2 umí zastavit jakoukoliv ruskou techniku. Nepropustnou zónu vytvoří až na 92 km se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Operátor objevil M270 venku a sledoval ho

Jedním z nejsilnějších raketometů současnosti je pásový M270, který dokáže vyslat silnou salvu raket na dlouhou vzdálenost, a to s vysokou přesností. Právě jeho zničení, konkrétně z výzbroje ukrajinské armády, lze vidět na videu níže. Jeho pozici se podařilo dle všeho zaměřit díky skvělé práci průzkumných dronů. Jeden z nich objevil M270 v okamžiku, kdy u něj bylo servisní vozidlo a obsluha se pokoušela vystřelit, ale něco selhalo, uvádí Twz.

iZdroj fotografie: Vitaly V. Kuzmin / Creative Commons / CC BY-SA

Vojáci se proto vydali na cestu do úkrytu, ale dron je celou dobu sledoval, jak je na videu patrné. Raketomet se nakonec podařilo ukrýt do velké haly, v níž bylo nejspíše zázemí na jeho údržbu, a pravděpodobně i nějaká munice. Jelikož je ale sledoval dron, mohla následně na budovu zaútočit ruská raketa systému 9K720 Iskander. Výbuch byl tak silný, že nemůže být o zničení raketometu pochyb, pokud se v hale v době zásahu nacházel – což však z videa nelze ověřit. Záběry ale pravděpodobně zobrazují i některé sekundární výbuchy.

M2 má dvojnásobnou sílu než HIMARS

M270 je raketomet vyvinutý ve Spojených státech amerických a na jeho obsluhu je potřeba tříčlenná osádka. WeaponSystems uvádí, že odpaluje střely z dvou bloků, přičemž je v každém buď 6 raket GMLRS ráže 227 milimetrů, případně 1 taktická balistická raketa ATCMS s doletem až 300 kilometrů. Jde o stejné střely využívané ve známějším raketometu M142 HIMARS, ale do něj lze nabít pouze jeden raketový blok. Vzhledem k tomu, že je M270 umístěn na pásovém podvozku, není tak mobilní a rychlý jako HIMARS, ale často si vystačí.

Systém 9K720 Iskander je potom jednou z nejmodernějších ruských zbraní. Odpaluje taktickou balistickou raketu schopnou měnit dráhu svého letu, aby byla těžším cílem pro protivzdušnou obranu, a zároveň vypaluje i klamné cíle. MissileThreat uvádí, že její oficiální dosah je až 500 km a obsahuje hlavici o hmotnosti až 700 kilogramů, což bezpečně dostačuje ke zničení domu, jaký je vidět na videu. Její přesnost je udávána na 10 až 20 metrů.

Russian Forces seem to have successfully hit a Ukrainian M270/MARS II FARP(Forward Arming and Refuelling Point).

The fires indicate possible fuel and missile reserves being stored there, as for once, we saw the MLRS drive into the facility.

However the aftermath is again bad. pic.twitter.com/tzgKYCrXuW

— 🇵🇱WarVehicleTracker🇵🇱 (@WarVehicle) June 28, 2024

Pravděpodobné zničení raketometu M270

Článek Video: pokud je ruský operátor pozorný, může díky němu Iskander se 700kg hlavicí zničit vyspělý raketomet M270, i když bude v hale se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Střely dokáží zničit i velkou budovu

Ve výzbroji izraelské armády je celkem 48 těžkých raketometů M270 (Menatetz), a k útoku na teroristy z Hamásu je podle Defence-Blog armáda naposledy využila v roce 2006, ovšem po zabití více než 1 400 občanů Izraele se k jejich nasazení odhodlala znovu. O účinnosti si lze udělat velmi dobrý obrázek, protože M270 využívá stejné střely jako M142 HIMARS známý z nasazení ve válce na Ukrajině. Ukrajinská armáda jimi například srovnala se zemí školu v Makijivce, kde několik stovek ruských vojáků slavilo příchod roku 2023.

לראשונה מאז 2006; תקיפת רומח ממשגר 'מנתץ' לעבר אתר צבאי של ארגון הטרור חמאס

גדוד ״הרעם״ 334 של חטיבת האש 282, תקף שלשום לראשונה מאז 2006 באמצעות המשגרים הרקטיים מסוג 'מנתץ', אתר צבאי של ארגון הטרור חמאס ברצועת עזה>> pic.twitter.com/j2l30WlM3t

— צבא ההגנה לישראל (@idfonline) October 11, 2023

Do raketometu existuje několik druhů raket, ale k útokům na budovy, sklady a velitelská centra budou nejvhodnější střely M31, jichž lze do M270 nabít 12. Jedna střela má hlavici o hmotnosti 91 kg, přičemž dle typu může explodovat se zpožděním až po průniku do budovy. Cíle přitom zasáhne na vzdálenost přes 80 kilometrů a naváděna je prostřednictvím GPS. Pro budovy v Gaze, z nichž mnohé nemusí splňovat evropské standardy odolnosti, je taková střela smrtící, i když ne tak jako běžná letecká puma o hmotnosti 230 kilogramů.

Izrael má vlastní přesné, ale menší střely

Izraelská armáda nemusí používat jenom výše popsanou známou střelu M31, protože má například domácí střelu AccuLAR-122 Romach. Výrobce ElbitSystems tvrdí, že je schopna zasahovat cíle do vzdálenosti až 40 kilometrů s přesností do 10 metrů, a dokonce ji prezentuje jako vhodnou pro zásah objektů. Každá střela má hlavici o hmotnosti 20 kilogramů, takže je její účinek tedy mnohem menší než u M31. Do M270 jich však mohou Izraelci nabít až 36, případně pouzdro zkombinovat s 18 střelami Romach a 6 střelami M31.

iZdroj fotografie: Uživatel Bukvoed / Creative Commons / CC BY-SA

Raketomet M270 byl navržen na konci 70. let 20. století a do výzbroje americké armády se dostal v roce 1983, později si ho však pořídili i mnozí američtí spojenci. Jde o odpalovač umístěný na pásovém podvozku, jehož hmotnost i s raketami je kolem 24 tun. Dokáže se pohybovat rychlostí až 64 km/h a dojezd má téměř 500 kilometrů. Lze z něj odpalovat i taktické balistické rakety MGM-140 ATACMS s doletem až 300 kilometrů, ale Izrael je pravděpodobně nemá ve výzbroji, a nakonec by ani proti cílům v Gaze nebyly vhodné.

Článek Teroristé se bránit nemohou, těžký raketomet M270 Menatetz izraelské armády zdevastuje i větší budovu na jedinou ránu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.