Co by dolet 15 000 km skutečně znamenal

Číslo 15 000 kilometrů není regionální hrozba. Je to vzdálenost, která z Íránu pokryje celé pevninské Spojené státy, Aljašku i Havaj. Pro srovnání: stejný řád doletu přisuzují analytici z CSIS Missile Threat severokorejské Hwasong-17, jedné z mála střel na světě, které se řadí mezi skutečné mezikontinentální balistické rakety schopné ohrozit americkou pevninu. Jenže Severní Korea svou Hwasong-15 reálně otestovala: let trval 53 minut, střela vystoupala do výšky 4 500 kilometrů na zkrácené dráze a nezávislí experti z toho odvodili, že na standardní trajektorii dosáhne na celé kontinentální USA. Írán nic takového nikdy veřejně nepředvedl.

Praha je od Íránu vzdálená přes 3 000 kilometrů. Současný veřejně deklarovaný íránský strop 2 000 kilometrů na Česko ani na většinu střední Evropy nestačí. Pokrývá Izrael, americké základny v Perském zálivu a okraj jihovýchodní Evropy. Samotný kazatelův výrok bezpečnostní situaci pro NATO ani pro Česko okamžitě nemění, k tomu by musel existovat doložený test, pojmenovaný systém a nezávislé analytické ověření.

Proč to na íránské technice nevychází

Nejbližší íránský systém, který se v diskusích o mezikontinentálním dosahu vůbec objevuje, je kosmický nosič Símurgh. Podle CSIS jde o kapalinovou raketu dlouhou asi 27 metrů se startovní hmotností kolem 70–87 tun, která v prvním stupni používá klastr čtyř motorů odvozených od Šahab-3. Její deklarovaná schopnost je vynést zhruba 250 kilogramů na oběžnou dráhu ve výšce 500 kilometrů. Pokud by byl Símurgh hypoteticky přestavěn na balistickou střelu, odborné odhady mluví o dosahu kolem 4 000 kilometrů s nákladem 1 000 kilogramů. Ani s výrazně odlehčenou hlavicí se nedostává na 10 000 kilometrů, natož na slibovaných patnáct tisíc.

A to je jen první problém. Satelitní nosič totiž automaticky neprokazuje schopnost sestrojit vojensky použitelnou mezikontinentální střelu. Chybí tři zásadní bloky:

• Návratové těleso. Hlavice musí přežít návrat atmosférou při rychlostech přesahujících 7 km/s, což vyžaduje speciální tepelnou ochranu, kterou Írán veřejně nikdy neotestoval v mezikontinentální konfiguraci.
• Přesnost. Kosmický nosič nepotřebuje trefit pozemní cíl s přesností na desítky či stovky metrů. Vojenská ICBM ano.
• Operační zavedení. Série letových zkoušek vojenské konfigurace, spolehlivost, rychlost přípravy ke startu, nic z toho satelitní program neřeší.

Arms Control Association na to upozornila už v roce 2017: Símurgh je příliš malý na vojenskou verzi schopnou nést zbraňový náklad na vzdálenost přes 9 000 kilometrů. A íránský Chorramšahr, nejsilnější známá balistická střela v arzenálu, zůstává podle otevřených dat v kategorii střel středního dosahu, nikoli mezikontinentálních.

Írán sám dlouho držel strop 2 000 km, a měl k tomu důvod

Zajímavé je, že Teherán si limit 2 000 kilometrů sám veřejně stanovil. Velitel íránských Revolučních gard pro letectvo Amír Alí Hadžízádeh v roce 2016 vysvětlil, že tento dosah byl navržen tak, aby pokryl Izrael z bezpečné vzdálenosti. O dva roky později tentýž generál připustil, že Írán technicky umí jít dál, ale dodal, že většina nepřátelských základen leží do 800 kilometrů, takže to „nepotřebuje“. Prioritou se stala přesnost, nikoli další natahování doletu.

Výrok z Ahvázu o 15 000 kilometrech je proto skok o celou kategorii výš, a to bez jediného pojmenovaného nového systému, bez testu, bez telemetrie, bez záběrů. Zazněl v kázání plném pasáží o odvetě, „krvi a zkáze“ a světovém řádu. Páteční kazatelna v Íránu funguje jako režimní tribuna pro mobilizační sdělení. Músávífard není raketový inženýr. Je duchovní, který plní politickou funkci.

Co říká americká rozvědka, a co udělaly údery v letech 2025 a 2026

Veřejné hodnocení americké zpravodajské komunity z března 2026, publikované v Annual Threat Assessment, uvádí, že Írán měl před operací Epic Fury kosmické nosiče, které by mohl využít k vývoji vojensky použitelné ICBM do roku 2035, pokud by se tak rozhodl. To je formulace, která říká dvě věci najednou: technologická cesta existuje, ale hotová zbraň ne.

A mezitím přišly údery, které cestu prodloužily. V červnu 2025 ukázaly satelitní snímky agentury AP škody na raketových základnách u Kermánšáhu a Tabrízu po izraelských zásazích. Na konci února 2026 pak odstartovala americká operace Epic Fury, která podle informačního listu CENTCOMu výslovně cílila na balistická raketová stanoviště, výrobu střel a dronů. Analýza CSIS z června 2026 shrnuje, že útoky zasáhly výrobní kapacity, provozy na pohonné látky i mobilní odpalovací rampy. Rozsah škod v podzemních zařízeních zůstává z otevřených zdrojů nejasný, ale program to prokazatelně zbrzdilo a prodražilo.

Propaganda, nebo hrozba?

Rozlišit relevantní zpravodajskou informaci od vnitropolitické rétoriky není složité. Skutečná hrozba bývá navázaná na pojmenovaný systém, konkrétní test, satelitní stopy, čísla o apogeu a doletu a ideálně nezávislé analytické ověření. Rétorika naopak zazní v kázání, bez označení systému, bez testu a v odvetném slovníku. Výrok z Ahvázu splňuje každý bod druhé kategorie.

Íránský raketový program je reálný a v regionální dimenzi nebezpečný. Ale mezi dvěma tisíci kilometry, které Írán prokazatelně ovládá, a patnácti tisíci, které duchovní slíbil z kazatelny, leží celá generace technologií, které Teherán dosud veřejně nepředvedl, a po úderech let 2025 a 2026 k nim má dál než předtím.

Článek Íránský duchovní slíbil raketu s doletem 15 000 km, která zasáhne USA. Fyzika říká něco úplně jiného se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Od komponent ke konceptu ICBM

Časová osa veřejně dostupných stop začíná nejpozději v roce 2009, kdy Treasury poprvé pojmenovalo finanční tok mezi severokorejskou Tanchon Commercial Bank a íránským SHIG. V lednu 2016 přibyl detailní sankční text s konkrétními komponentami. A v září 2020 americká administrativa zašla ještě dál: pojmenovala Shahid Haj Ali Movahed Research Center jako klíčový uzel íránsko-severokorejské raketové spolupráce a jednoho konkrétního muže, Seida Mir Ahmada Nooshina, jako vyjednavače projektů dlouhého doletu s Pchjongjangem.

Bechtol, profesor bezpečnostních studií a autor několika knih o severokorejské proliferaci, tyto rozptýlené stopy v březnu 2026 poskládal do ostřejší teze: Írán nezískal jen součástky, ale technologický základ pro systém třídy Hwasong-15, raketu postavenou na motorové architektuře odvozené od sovětského RD-250.

Co umí Hwasong-15

Podle databáze CSIS Missile Threat byl Hwasong-15 poprvé testován v listopadu 2017 a naposledy v únoru 2023. Jde o dvoustupňový kapalinový nosič s odhadovaným doletem přes 12 000 km, dostatečným k zasažení celého pevninského území Spojených států. Pro Evropu včetně České republiky je to vzdálenost s velkou rezervou.

Klíčové parametry severokorejského Hwasong-15:

• Typ: dvoustupňová kapalinová balistická raketa
• Odhadovaný dolet: 12 000+ km
• Pohon prvního stupně: dva motory odvozené od sovětského RD-250
• Testy: 2017, 2022, 2023

Pokud by Írán skutečně dokázal tuto architekturu přetavit do vlastního funkčního systému, přestal by být hrozbou jen pro Blízký východ a jihovýchodní Evropu. Stal by se hrozbou transatlantickou.

Proč se rámec změnil právě teď

28. 2. 2026 odstartovala Operace Epic Fury. Pentagon v oficiálním přehledu ze 16. března uvádí mezi cíli balistická stanoviště, výrobní kapacity a raketový průmysl. Bílý dům mluví o zničení íránských balistických raket, odpalovačů a raketového průmyslu. Nejde tedy jen o likvidaci zásoby regionálních střel, americká komunikace otevřeně cílí na infrastrukturu, která by mohla sloužit i budoucímu programu dlouhého doletu.

NATO 5. 3. 2026 potvrdilo zvýšení pohotovosti protibalistické obrany po íránském útoku na Türkiye. České ministerstvo zahraničí tentýž den odsoudilo íránské raketové útoky a ministr Petr Macinka výslovně zmínil, že mezi cíli spojeneckých úderů jsou vojenské lokality spojené s balistickými systémy.

Hotová zbraň, nebo technologický základ?

Tady je nutné být přesný. Ve veřejně dostupných primárních zdrojích se nám nepodařilo dohledat potvrzený íránský letový test mezikontinentální balistické rakety ani její operační rozmístění. Rozdíl mezi „Írán má technologický základ ICBM“ a „Írán má ICBM“ je zásadní, podobně jako je rozdíl mezi stavebním plánem a hotovou budovou.

Srovnání se zralými jadernými mocnostmi to ilustruje:

Írán tedy není na úrovni strategické síly Moskvy ani Pekingu. Ale podle nás je podstatné něco jiného: veřejná rétorika západních vlád byla po léta výrazně opatrnější než detaily v jejich vlastních sankčních spisech. Dokumenty z let 2016 a 2020 popisovaly osmdesátitunový booster a vyjednávání o projektech dlouhého doletu, a přesto se veřejná debata točila kolem íránských balistických střel středního doletu.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pokud Bechtolova interpretace odpovídá realitě a Írán skutečně získal funkční know-how třídy Hwasong-15, pak se technologická hranice mezi regionální a transatlantickou hrozbou posunula dál, než naznačovala opatrná veřejná komunikace. NATO svou protibalistickou obranu staví explicitně na ochranu evropských populací a území proti proliferujícím hrozbám, a v březnu 2026 ji poprvé aktivně použilo proti íránské střele mířící na členský stát.

Hotový íránský ICBM veřejně potvrzen není. Ale základ, ze kterého by mohl vzniknout, je v amerických dokumentech popsán jmény, adresami a čísly objednávek už deset let. Zle nemusí být zítra ráno, ale stavební plán je na stole déle, než kdokoli veřejně přiznával.

Článek Zle teprve bude. Severokorejci předali Íránu tajemství mezikontinentálních balistických raket se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik sahá až do 80. let 20. století

RS-24 Jars je odlišná, protože jde o mezikontinentální balistickou raketu schopnou zasahovat na dlouhé vzdálenosti, zatímco Orešnik je raketa středního doletu. Mají však mnoho společného. Orešnik totiž vychází z rakety RS-26 Rubež, k níž Wikipedia uvádí, že je pouze odvozeninou RS-24, a to v tom smyslu, že má místo 3 stupňů jenom stupně 2, což vede k nižšímu doletu. Proto lze říci, že je vlastně jakýmsi otcem Orešniku.

NATO nasadilo v Grónsku první vojáky. Donald Trump vůbec nedomýšlí následky, Evropa je jeho největší spojenec

Stejně zhodnotil z technického hlediska raketu Orešnik pro Armádní Zpravodaj vojenský analytik Jiří Vojáček: „Je známo, že systém Orešnik (a všimněte si, že ani nemá své označení GRAU jako jiné raketové systémy, což o něm mnohé vypovídá) je zjednodušená raketa RS-26 Ruběž, de facto raketa s odejmutým posledním stupněm. Ruběž je přitom sama odvozena od rakety RS-24 Jars, což není nic jiného, než modernizace typu Topol-M, což je zase modernizace typu Topol, který přišel do výzbroje sovětských raketových sil už v polovině 80. let. Nejde tedy o nový systém, jen o odvozeninu odvozeniny systému velmi starého.“

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruska / Creative Commons / CC BY

RS-24 Jars zařadilo Rusko do své výzbroje pravděpodobně kolem roku 2010, uvádí Wikipedia. Jde o třístupňovou balistickou raketu určenou k tomu, aby dokázala prorazit americký protiraketový štít, čehož má dosahovat třeba tím, že její návratová vozidla MIRV mají manévrovat, a tím být hůře zasažitelná. Raketa může být odpalována z pevného sila, ale většinou je umístěna na kolovém podvozku. Je tedy velice obtížné ji v případě jaderného konfliktu najít a zničit, což hraje Rusku do karet. Navíc má být k odpálení připravena během 7 minut.

RS-24 Jars ohrožuje Evropu i Ameriku

Mezikontinentální balistická raketa RS-24 měří na délku 22,5 metrů a váží 49,6 tisíc kilogramů. MissileTreat potom doplňuje, že její dolet vychází na 10 500 km, a někde lze najít až 11 000 km. Měla by obsahovat tři návratová vozidla MIRV, každé s hlavicí o výtěžnosti 150 až 200 kilotun, i když některé zdroje tvrdí, že může být hlavice i více. Minimální dolet je pak 2 000 km, z čehož vyplývá, že když by byla odpálena z oblasti někde ve středním Rusku, bez problémů zasáhne jakékoli místo v Evropě, ale i v Americe, upozorňuje Armádní Zpravodaj.

Ukrajina dostane z Polska nové MiG-29, ale penězi platit nemusí. Rusům na frontě pořádně zavaří

TheDiplomat v roce 2019 odhadl, že Rusko vlastní 60 raket RS-24 Jars umístěných na mobilních podvozcích, a 10 jich je v podzemních silech. Jejich počet se mohl změnit, ale pravděpodobně nijak významně, ačkoliv přesné to určit nelze, protože Rusko odstoupilo od smlouvy Nový Start a neexistuje jediný oficiální monitorovací systém jaderných zbraní. Severoatlantická aliance se tak musí spoléhat hlavně na zpravodajské zdroje, ale ty nejsou veřejné.

Článek „Otec Orešniku“ je mnohem větší hrozbou. I dnes patří mezi to zdaleka nejsilnější, co Kreml provozuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstrašení nefunkční raketou není tak vážné

RS-28 Sarmat je třístupňová supertěžká mezikontinentální balistická raketa (ICBM), která má být nástupcem již zastaralých R-36M2, potvrzuje Wikipedia. Jedná se přitom o jednu ze šesti ruských strategických zbraní, které představil prezident Vladimir Putin 01. března 2018 s tím, že zavádí nový stupeň odstrašení nepřátel. Ale ono to nakonec nebude tak horké.

Ve Švýcarsku se vyostřila debata o F-35. Jsou příliš drahé, „americká praktika“ nařizuje zaplatit za ně více, než bylo v plánu

Armádní Zpravodaj upozorňoval již začátkem srpna 2025, že RS-28 Sarmat při testech selhává, a ten nedávný to znovu potvrdil. Francouzský analytik Etienne Marcus upozornil na záběry, na nichž je vidět, jak raketa odstartuje, ale už po chvíli se pod ní objeví černý oblak, který následuje explozí, odlétající troskami a další výbuchem, po němž se zřítí k zemi jako meteorit.

Tam způsobila opravdu mohutný výbuch, což s největší pravděpodobností nebylo následkem hlavice, ta totiž při testování užívána není, ale z důvodu paliva. Armádní Zpravodaj připomíná, že strategické raketové síly ruské armády naléhavě potřebují RS-28 Sarmat certifikovat, protože má program již několik let zpoždění oproti původnímu plánu. Rakety R-36M2, které má nahradit, tak fungují od roku 2016 mnohem déle, než i po prodloužení životnosti měly.

Němci jsou připraveni „dát Putinovi do nosu“. Vypracovali tajný plán na přesun 800 tisíc vojáků NATO na východní hranici

„Pokud je to skutečně další selhání Sarmatu, bude to mít obrovské důsledky pro střednědobou budoucnost ruského odstrašení. Náhrada zastaralých raket R-36M2, které nesou významnou část ruských strategických hlavic, je do budoucna ještě více odložena, zatímco jejich údržba, kterou dříve prováděla Ukrajina až do roku 2014, zůstává velmi nejistá,“ zdůraznil expert.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je v Rusku přísně zakázáno sdílet jakékoliv fotografie nebo videa o vojenské technice a její umístění (vyjímaje výstav), stejně jako o vojenských objektech, jelikož to v aktuálně probíhající válce proti Ukrajině znamená bezpečnostní riziko. A přesto se našel někdo, nejspíše pracovník areálu, kdo záběry vypustil a přinesl tak Rusku ostudu.

Článek Záběry, které se neměly dostat ven. Rusko v problémech, balistická raketa budoucnosti, RS-28 Sarmat, při testování vybouchla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Orešnik by doletěl do Ameriky během chvíle

Napětí mezi Venezuelou a Spojenými státy americkými roste od minulého roku, kdy už v červnu předeslaly, že by přispěchaly na pomoc Guyaně, jíž sousední země ohrožuje. Tato krize se ještě prohloubila v momentě, kdy se dostal k moci Donald Trump, který zahájil tažení proti narkobaronům, jejichž patronem je venezuelský prezident Nicolás Maduro.

NATO: „Rusko zvyšuje výrobu vybavení dostatečné kvality pro boj.“ Putin opakuje Stalina, na životech mu nezáleží

Chybělo málo, aby tam americká armáda vtrhla a odstranila ho od moci, ale nejspíše si i ona uvědomuje, že by to nemusela být tak hladká akce. Venezuela navíc začala zbrojit a požádala o pomoc také Rusko, Čínu a Írán, uvedl 31. října 2025 theWashingtonPost, zatímco Američané útočí na pašeráky drog ve vzduchu i na moři mimo Venezuelu, například na ponorku.

Všechny tři zmíněné země, které Venezuela požádala o pomoc, mají v čele diktátory, potažmo v Rusku a Číně jde o tzv. diktátorský komunismus. A z Ruska se už ozvala myšlenka žádost vyslyšet, i když asi v jiném měřítku – mělo jít totiž hlavně o modernizaci radarů, systémů PVO a dalších zbraní – na což může rovněž dojít – ale hlavním aktérem bude těžký kalibr.

„Program F-35 je extrémně neuspokojivý,“ rozčilují se Britové. Nasazení je schopných pouze 40 % letounů

První místopředseda výboru ruské Státní dumy pro obranu totiž uvedl, že by mohla jeho země nechat převézt do Venezuely balistické rakety Orešnik. Ta je velkou novinkou, teprve v září byla rozmístěna na hranicích s NATO, což ale nedává moc smysl. Má totiž dosah 5 500 km, takže by pokryla celou Evropu i při odpalu z většího bezpečí v ruském týlu.

Sice by v takovém případě letěla k cíli déle, ale má rychlost přes Mach 10, uvádí Wikipedia, takže by nemusel být rozdíl tak velký. Jde přitom o odvozeninu RS-26 Rubež, a nese 6 hlavic, díky nimž dokáže zasáhnout více míst najednou. Rusko ji otestovalo na Ukrajině, takže má být zcela funkční, a výzvu by z hlediska obrany představovala i pro Američany.

Putin není spokojený, Britové dodali Ukrajincům střely Storm Shadow. Právem se jich bojí, doletí až do Moskvy

Účinné jsou proti ní americké systémy THAAD a Aegis (pozemní i námořní), ale není jich dostatek a nemusí zachytit vše. Armádní Zpravodaj je nicméně názoru, že i kdyby se Orešnik ve Venezuele objevil, půjde pouze o způsob odstrašení a k jeho vypuštění nedojde – ani Venezuela, ani Rusko si nemohou dovolit válku s Amerikou. Ta by zase nejspíše nechtěla riskovat konflikt kvůli rivalitě s Čínou, s níž už teď v některých směrech prohrává zbrojní závody.

Článek Amerika netuší, jestli Rusko jenom vtipkuje. Předeslalo, že nasadí rakety Orešnik do Venezuely a ohrozí ji se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Výrobna motorů pro vojenskou techniku

Ohněm měla být zachvácena výrobna vysoce výkonných vznětových motorů, které jsou užívány u mnoha zbraňových systémů v ruské výzbroji. Například dvanáctiválcový YaMZ-240 s výkonem 264 až 573 kW pohání vícenásobný odpalovací raketový systém BM-30 Smerč a taktický raketový systém 9K79 Točka, zatímco silnější YaMZ-850 s výkonem až 1 103 kW je využíván v jaderných mezikontinentální balistických raketách RS-12M Topol a RS-24 Yars.

Satelitní snímek: Ukrajinci znehybnili ruské bombardéry na základně Engels-2. Sklad PHM tam hoří 3 dny v kuse, kouř sahá do dálky 15 km

Avtodizel ale vyrábí také motory „střední třídy“ YaMZ-530 s výkonem 100 až 265 kW používané v obrněných vozidlech včetně modelů GAZ, Tigr a Volk. Nakolik byla jejich produkce ohrožena, není jasné, ale hořet měla jedna hala o rozloze 400 metrů čtverečních.

„Na ulici Oktyabrya hoří budova o rozloze 400 metrů čtverečních. Podle předběžných informací nejsou žádní zranění. Na místě pracuje 50 specialistů a 16 jednotek techniky,“ sdělilo v prohlášení ruské ministerstvo pro mimořádné situace (EMERCOM) s tím, že byl požár lokalizován a uhašen.

Nové fotografie a video ukazují, že Ukrajinci zničili ruské bombardéry Tu-95 v momentě, kdy měly útočit

„V jaroslavském motorovém závodu Avtodiesel, na který se vztahují americké sankce, včera večer vypukl požár, upřesnilo regionální ministerstvo pro mimořádné události. Důvody nebyly zveřejněny. Amerika již dříve uvedla, že Avtodiesel vyrábí vznětové motory, mimo jiné i pro ruské ozbrojené síly,“ stojí v komentáři agentury Astra. Redakce Armádního Zpravodaj zjišťovala, zda už byl důvod požáru v továrně upřesněn, ale dosud se tak nestalo.

Nakolik může požár ohrozit produkci vojenské techniky pro potřeba války vedené proti Ukrajině, není jasné, ale minimálně z hlediska balistických raket Topol a Yars je to de facto jedno, jelikož v ní nejsou užívány (bylo by to zbytečné). V případě raketometů nebo obrněných vozidel už by to problém být mohl, ale Armádní Zpravodaj je názoru, že nebude zpoždění výroby veliké.

Článek Ve výrobně motorů pro ruské balistické rakety Yars a Topol vypukl požár. Jejich produkce může být v ohrožení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Jak to ohrozí vývoj, zatím není jasné

Informací je k incidentu jenom málo a samotná zbrojovka se k němu příliš nevyjádřila. Lze tedy vycházet ze zjištění tamních médií, která také sdílela z místa záběry (níže), včetně těch leteckých, na nichž je areál vidět ze všech stran – hlavní budova půjde pravděpodobně k zemi. Jako první nejspíše přišly se zprávou lokální média KSL News Utah a Fox13.

Budoucí americká mezikontinentální balistická raketa LGM-35 Sentinel bude nejspíše horší než ruská RS-28 Sarmat

„Dnes ráno došlo k incidentu v jedné z budov v naší továrně v Promontory. Pracujeme na zjištění příčiny. Zaměstnanci, kteří dnes pracovali v budově nebo v její blízkosti, jsou započítáni a nemají žádná vážná zranění,“ sdělil předběžně zástupce Northrop Grumman.

Zničena byla továrna patřící společnosti Northrop Grumman Innovation Systems v Promontory v Utahu, kde vyráběla raketové motory na tuhé palivo, a to i do mezikontinentálních balistických raket. Kromě zbrojních zakázek pro stát a NASA plnila i ty pro soukromý sektor.

Redakce Armádního Zpravodaje také dohledala publikaci AirAndSpaceForces, která se odvolává na rozhovor s mluvčím amerického letectva. Vychází z ní, že zmíněná továrna v Utahu testovala velmi nedávno, 06. března 2025, zážehy raketových motorů LGM-35A Sentinel.

Článek V Americe bouchla továrna na výrobu mezikontinentálních raket. Zbraň budoucnosti, Sentinel, je v ohrožení se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rakety i hlavice zastaraly, i když fungují dobře

Asi největší slabinou amerického jaderného odstrašení jsou dnes mezikontinentální balistické rakety LGM-30G Minuteman III, a MissileTreath uvádí, že byly do výzbroje zavedeny již v roce 1970. Ne, že by nebyly funkční, Američané je průběžně udržují i testují, jejich dolet je až 13 tisíc kilometrů, a stejně tak se starají o jejich hlavice W87, ale ty mohou nést pouze tři. Dnes přitom existují protějšky s větším dosahem i větším počtem hlavic.

iZdroj fotografie: Public domain

Jedním z prvních kroků v rámci modernizace americké jaderné výzbroje jsou nové hlavice označované jako W87-1 a inženýři pro ně již vytvořili první plutoniové jádro. Twz uvádí, že síla jedné takové hlavice by měla být 475 kilotun, zatímco u předchůdce W87 je to jenom 300 kilotun. To znamená, že její účinnost vzroste o téměř 60 %, ovšem při zachování stejné nebo podobné velikosti. Už starší typ hlavice by dokázal třeba v Moskvě zabít přes půl milionu lidí, ukazuje simulátor Outrider, a ten nový by jich tak měl na svědomí ještě více.

Moderní raketa Sentinel bude za několik let

Kromě nové hlavice budou mít Američané k dispozici i nový typ mezikontinentální balistické rakety, a to LGM-35 Sentinel, o němž jsme již dříve psali, že je pro ně klíčový. Společnost Northrop Grumman pověřená jejím sestrojením na svých stránkách uvádí, že již provedla několik zásadních testů komponentů, ale nesdělila výsledky – do výzbroje by měla každopádně vstoupit v roce 2029. Její specifikace jsou neveřejné, ale lze předpokládat, že bude mít minimálně stejný dosah jako Minuteman III, bude přesnější a nejspíše unese více hlavic.

Jak vypadá jedna z nejděsivějších atomovek v hojném ruském arzenálu: balistická raketa Satan (R-36M) připomíná světu, čeho se bát

Pro západní země včetně ČR je moderní podoba amerického jaderného arzenálu důležitá, protože jim poskytuje bezpečnostní záruku před jinými jadernými mocnostmi. Většina členů NATO totiž žádné jaderné zbraně nevlastní, krom Ameriky má malý arzenál jenom Velká Británie a Francie. Smluvní závazky však dávají veškerým možným potencionálním nepřátelům jasně najevo, že jsou členské země aliance kryté i americkým jaderným deštníkem.

Článek Nová generace amerických jaderných hlavic bude asi o 60 % silnější než ta stávající. Jediná by v Moskvě napáchala nedozírné škody se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Peresvet je pro mezikontinentální rakety

O systému Peresvet je jenom omezené množství informací a zprávy publikované ruskými médii jsou pod státním dohledem. Defence-Blog uvádí, že do výzbroje ruských ozbrojených sil měl být systém Peresvet zařazen již v roce 2017 a v aktivní službě se měl ocitnout o 2 roky později, a to v 5 divizích strategických raketových sil. Jeho hlavní úlohou má být oslepování satelitů ruských soupeřů. Je přitom na návěsu taženém kamionem a tedy mobilní.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creactive Commons / CC BY

Rusko chce Peresvet podle všeho využít až v okamžiku nasazení mezikontinentálních balistických raket. Defence-Ua uvádí, že v tomto okamžiku by měly paprsky mířit na satelity včasného varování detekující start raket, přičemž má být laser schopen oslepit satelity ve výšce od 200 do 1 100 km a v okruhu 65 až 90 km. To by pravděpodobně mělo zcela zamezit detekci startu raket, které mohou mít i jaderné hlavice, a ztížit tak jejich sestřelení protiraketovou obranou, případně zamezit odvetnému úderu, i když ten by vždy přišel minimálně z ponorek.

O funkčnosti panují vážné pochybnosti

Různé laserové zbraně vyvíjí armády mnoha zemí. Jednou z motivací je stále častější využívání dronů nebo rozmach hypersonických zbraní, které by měly být lasery schopné ničit rychle a relativně levně – rozhodně levněji než drahé protistřely – a navíc opakovaně; tedy v případě dostatku elektrické energie. Příkladem může být izraelský laser HPL-WS, který při testech prokázal, že umí sežehnout dron za pár sekund, a podobných zbraní je po světě více.

Ruský systém Murmansk-BN má rušit americké letouny F-35 až na 8 000 km. NATO už ho nejspíše pocítilo

Někteří ruští představitelé naznačovali, že to umí i Peresvet, který by měl konkrétně zničit dron během 5 sekund na vzdálenost asi 4,5 kilometru, uvádí Wikipedia. Ovšem nutno dodat, že nebylo nikdy oficiálně zaznamenáno, že by to zvládal (ale to ani údajná schopnost oslepovat satelity). Je tedy možné, že Rusko sice má zbraň zvládající nějak oslepit optické senzory satelitů, čehož by laser měl být schopen, ale na druhou stranu by nejspíše nijak neublížil radaru ani jinému typu senzoru. Je tedy otázkou, nakolik je Peresvet vlastně účinný.

Článek Podrobnosti o tajném ruském laserovém systému Peresvet: satelity nepřítele mají oslepnout až na 1 100 km a rakety „projít“ se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.