Co je „íránský scénář“ a proč o něm mluví zrovna teď

Od 28. února 2026 svět sleduje, jak Írán fakticky uzavřel Ormuzský průliv. Podle Mezinárodní námořní organizace (IMO) uvízly v oblasti tisíce námořníků a téměř dva tisíce plavidel bylo omezeno konfliktem. Spojené státy reagovaly eskortami v rámci operace Project Freedom, nikoli jadernými zbraněmi. EU rozšířila sankční rámec na ohrožování svobody plavby. A právě to je pro Stěšina „důkaz“, že ekonomické škrcení přes moře funguje i bez přímého světového střetu.

Logika je jednoduchá: uzavřít klíčové námořní hrdlo, vyhrožovat lodím vybraných států, propouštět jen „spřátelené“ a z dopravy udělat páku na politické ústupky. Stěšin to spojuje s konkrétními požadavky: ukončení podpory Ukrajiny, vrácení zmrazených ruských aktiv a zrušení sankcí. Kaliningrad by měl podle něj sehrát roli, jakou v Perském zálivu hraje íránské pobřeží.

Co Rusko z Kaliningradu skutečně umí, a co už ne

Kaliningrad není bezbranný. Podle studie švédského obranného výzkumného institutu FOI tam Rusko po roce 2014 výrazně posílilo pobřežní raketovou brigádu s komplety Bastion-P a Bal, rozšířilo senzorovou síť a vybudovalo silnou protivzdušnou obranu. Schopnost ohrozit lodní provoz v části Baltu a vytvořit zónu omezeného přístupu existuje.

Jenže právě tady analogie s Ormuzem končí. Baltské moře není Perský záliv:

• Kaliningrad je exkláva obklopená státy NATO, Polskem a Litvou. V případě konfliktu by se z útočné platformy stal první velký cíl odvetných operací.
• FOI zdůrazňuje, že 11. armádní sbor v Kaliningradu je závislý na logistické podpoře Baltské flotily a v konfliktu s protivníkem, který má vzdušnou převahu, je zranitelný.
• Balt je hustě monitorovaný prostor. NATO od ledna 2025 provozuje operaci Baltic Sentry s fregatami, hlídkovými letouny a námořními drony.

Jednorázový zastrašovací incident? Představitelný. Plnohodnotná blokáda tří průlivových systémů proti celé alianci? To by nebyl levný nátlakový trik, ale vstupenka do přímé války s NATO.

Co by to znamenalo pro Česko

Česko vlastní námořní přístavy nemá, ale baltská blokáda by se ho dotkla nepřímo a citelně. Gdaňsk, jehož hlubokovodní terminály obsluhují největší lodě proplouvající právě dánskými průlivy, je jedním z logistických uzlů pro středoevropský obchod. Jakékoli omezení průjezdu by znamenalo zpoždění dodávek, růst pojistného a přetížení alternativních tras.

Hamburg, podle vlastního marketingu hlavní námořní brána České republiky do světového obchodu, neleží přímo v Baltu, takže čistě baltská blokáda by jeho trasu neuzavřela stejně bezprostředně. Ale sekundární dopady by přišly: přesměrování lodí, dražší pojištění, tlak na celou evropskou logistiku. Prvními signály by nebyla torpéda, ale rostoucí válečné doložky v pojistných smlouvách a přísnější trasování.

Česká reakce na baltské napětí přitom není jen slovní. Čeští vojáci slouží v Litvě a Lotyšsku v rámci ochrany východního křídla NATO a od února 2026 česká vrtulníková jednotka posiluje ochranu polského vzdušného prostoru. EU paralelně investuje 347 milionů eur do ochrany podmořských kabelů, z toho 20 milionů cílí specificky na opravárenské moduly pro Baltské moře.

Proč Kreml nechává jestřáby mluvit, ale sám mlčí

Žádný dohledatelný oficiální dokument ani vystoupení ruského ministerstva obrany či zahraničí Stěšinův „Ormuz-2″ nepřevzalo. A to je podstatné. Kreml si může dovolit nechat radikální návrhy kolovat v mediálním prostoru jako tlakový nástroj: testují reakce, zvyšují nervozitu, posouvají hranice debaty, aniž by se k nim musel přihlásit.

Pro ruské vedení je přímý útok na lodě v Baltu riskantní rovnice. Na jedné straně stojí potenciální ekonomický nátlak, na druhé okamžitá alianční odpověď proti exponovanému Kaliningradu a konflikt s koalicí, která má v regionu drtivou převahu. Mezinárodní právo je jednoznačné: IMO před Radou bezpečnosti OSN v dubnu 2026 prohlásila, že mezinárodní průlivy nesmí pobřežní státy uzavírat a nemají právní základ pro vybírání poplatků ani diskriminační podmínky průjezdu.

Stěšin není plánovač státní strategie. Je to hlasitý komentátor s desítkami tisíc sledujících, který artikuluje to, co si část ruského jestřábího publika přeje slyšet. Jeho návrh ale ukazuje směr, kterým se eskalační rétorika posouvá, od jaderných hrozeb k představě, že moře lze použít jako ekonomickou zbraň. Že to v Ormuzu „fungovalo“ bez jaderné odpovědi, je pro tento narativ palivo. Že Balt není Ormuz a Kaliningrad není íránské pobřeží, už Stěšin svým čtenářům neříká.

Článek „Utopíme je všechny v Baltu.“ Vlivný ruský válečný odborník žádá íránský scénář pro blokádu evropského námořnictva se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Obálka, která prošla bez kontroly

Nizozemský novinář Just Vervaart z regionální stanice Omroep Gelderland chtěl otestovat jednoduchou hypotézu. Na webu nizozemského ministerstva obrany jsou veřejně dostupné instrukce, jak posílat dopisy a balíčky vojákům na zahraničních misích. Systém se jmenuje Militaire Post Organisatie a pro každou loď existuje takzvané NAPO číslo, poštovní adresa, kterou si může dohledat kdokoli.

Vervaart vložil do obálky generický Bluetooth lokátor, funkčně podobný Apple AirTagu, v přepočtu za zhruba 130 korun, a poslal ho jako běžné přání na adresu Evertsenu. Klíčový detail: balíky procházely rentgenovou kontrolou, obálky nikoli. Zastaralý předpoklad, že dopis nepředstavuje bezpečnostní riziko, narazil na realitu miniaturní elektroniky, která se vejde mezi dvě vrstvy papíru.

Jak tracker prozradil polohu na tisíce kilometrů

Sám lokátor nemá žádný dálkový vysílač. Vysílá jen slabý Bluetooth signál o dosahu několika desítek metrů. Celý trik spočívá v crowdsourcované síti, jakou provozuje Apple pod názvem Find My nebo Samsung a Google pod vlastními značkami. Kdykoli se v blízkosti trackeru ocitne jakýkoli telefon zapojený do této sítě, zaznamená jeho přítomnost a přes internet odešle přibližnou polohu do cloudu.

Na palubě Evertsenu měli námořníci své soukromé telefony. Ty posloužily jako nevědomí prostředníci. Vervaart tak mohl z Nizozemska sledovat, jak fregata:

• opouští Hérakleion,
• pluje podél jižního pobřeží Kréty,
• míří kurzem ke Kypru.

Sledování trvalo přibližně 24 hodin. Vzdálenost mezi novinářem a lodí nehrála roli, tu překlenuly telefony posádky a běžný mobilní internet.

Spor o to, co vlastně uniklo

Nizozemská ministryně obrany ve svém dopise parlamentu z 23. dubna 2026 tvrdila, že po většinu doby sledování měl Evertsen zapnutý systém AIS kvůli probíhajícímu cvičení, takže jeho poloha byla stejně veřejně viditelná. Tracker byl podle ní zneškodněn ještě před vstupem lodi do operační oblasti.

Opozice ale zpochybnila, zda lokátor nepracoval i 28. března u Kypru, tedy v době, kdy už AIS běžet neměl a loď se blížila k citlivé zóně nasazení. Spor se tak nevede o to, jestli tracker na palubě byl. Vede se o to, jak velké bylo okno, ve kterém prozrazoval něco, co neměl.

Podle Defense News asistent profesora národního bezpečnostního práva Rowin Jansen výslovně varoval, že takto získaná poloha může být součástí takzvaného kill chainu, řetězce kroků vedoucích až k raketovému útoku. Tracker sám o sobě útok nevede, ale dodává kritický vstupní údaj: kde přesně se cíl nachází.

Záplata na jednu díru, širší problém zůstává

Ministerstvo obrany po incidentu zpřísnilo pravidla pro poštu směřující na citlivě nasazené lodě. Nově jsou zakázané volné baterie, baterie v přáních i baterie zabudované v zařízeních. Nevyhovující zásilky se vracejí odesílateli. Veřejný seznam NAPO adres ale zůstává online a samotný princip vojenské pošty zrušit nelze, zákon i zdravý rozum vyžadují, aby vojáci na misích měli kontakt s blízkými. Totéž platí i pro českou armádu, která vojákům v zahraničních operacích rovněž zajišťuje doručování balíčků a dopisů.

Jenže rychlá záplata řeší jeden konkrétní vektor. Širší problém, kombinace veřejně popsané logistické cesty, nedostatečně kontrolované drobné korespondence a přítomnosti civilních telefonů schopných reléovat signál, existuje potenciálně všude tam, kde se tyto tři prvky potkají. A to nejen na lodích.

Strava, tracker, příště co?

Evertsen nebyl první lodí NATO, jejíž polohu prozradila civilní technologie. Jen o dva týdny dříve, 13. března 2026, námořník na palubě Charles de Gaulle nahrál svůj běh do aplikace Strava a deník Le Monde díky tomu lokalizoval letadlovou loď severozápadně od Kypru. Francouzský případ ale vyžadoval aktivní chybu člena posádky, někdo musel zmáčknout „sdílet“. Nizozemský experiment je systémově nepříjemnější. Nevyžadoval žádnou spolupráci zevnitř. Stačilo zneužít důvěryhodný kanál a nechat pracovat infrastrukturu, kterou si posádka přinesla v kapsách.

Pro okamžitou polohu v reálném čase jsou trackery nebezpečnější než sociální sítě. Pracují pasivně, tiše, bez lidské akce po prvním umístění. Sociální sítě a fitness aplikace naopak odhalují širší profil, identity, rutiny, sociální vazby. Armády NATO tak čelí dvěma různým hrozbám současně a obě mají společného jmenovatele: civilní technologii, která nebyla navržena jako zbraň, ale zbraní se stává v okamžiku, kdy ji někdo pošle na správnou adresu.

Obálka za pár korun, tracker za stokorunu, telefony, které už na palubě byly. Žádný z těchto prvků sám o sobě nic neprozradí. Dohromady ale vytvořily řetězec, který 24 hodin ukazoval, kam pluje válečná loď. A ten řetězec nezlomila technologie za miliardy, ale novinář s nápadem.

Článek Pomůcka za 130 Kč v obálce prozradila polohu válečné lodi NATO za 14 miliard korun. Sledovali ji na tisíce kilometrů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusové pomalu nasazují vlastní drony

Rusko doufá, že mu vývoj různých námořních dronů pomůže vrátit se na hladinu Černého moře, shoduje se ArmyInform. Jeho problémem ovšem je, že jeho hladinová plavidla nemohou operovat bez rizika napadení ukrajinskými drony. Proto je muselo stáhnout do přístavu, a to dokonce do Novorossijsku, protože Sevastopol se ukázal jako nebezpečný. Dnes zřejmě počítá s variantou, že proti ukrajinským dronům také nasadí drony.

Video: ruští velitelé si udělali základnu v podzemí. Ukrajinci to vzali jako výzvu a poslali jim „chirurgické monstrum“

Rusové už mají zkušenosti s vývojem leteckých i pozemních dronů, takže není pochyb, že jsou schopni zvládnout i drony námořní. AspiStrategist uvádí, že to dokázali již v srpnu 2025, kdy ruský námořní dron potopil ukrajinskou výzkumnou loď Simferopol nedaleko Dunaje. O ruských námořních dronech jsou sice známé jenom kuse informace, ale některé z nich by měly údajně být schopné nést náklad o hmotnosti až 500 kilogramů.

Drony mohou jít po nákladních lodích

Je otázkou, co všechno chtějí Rusové za pomoci námořních dronů v Černém moři dělat, protože Ukrajina prakticky velká plavidla nemá. Mohli by se samozřejmě zaměřit na nákladní dopravu, ale to by mohlo být kontraproduktivní a vést k eskalaci útoku i na nákladní lodě s ruským zbožím. NationalInterest uvádí, že je znám příklad ruského dronu Sirius 82, který umisťoval miny v oblasti Dněpru. Vyloučeno samozřejmě není, že by se nakonec mohly utkávat ruské a ukrajinské drony navzájem, stejně jako tomu je ve vzduchu nebo na zemi.

„Rusko už válku s Ukrajinou strategicky prohrálo.“ Historik vysvětluje, jak se samo prakticky zničilo

Skutečnost, že Rusko masivně vyvíjí i námořní drony, by neměla rozhodně uniknout námořnictvům NATO, protože musí být připravena se s takovou situací vypořádat. Aliance nejenže ovládá významnou část Černého moře, kde Rusové primárně své drony nasazují, ale využít by je mohli i v moři Baltském. Obě jsou totiž dostatečně malá a relativně klidná, a pro takové operace tedy vhodná. Pokud ovšem alianční námořnictva situaci zanedbají, mohl by to být podobný problém, jako například současná situace v oblasti leteckých dronů.

Russian Defense Ministry released footage of what it says shows the moment of a USV strike on the Ukrainian reconnaissance ship „Simferopol“ in the Danube delta last night. https://t.co/9U9GUAxDlk pic.twitter.com/9AzR7E5ON0

— Status-6 (War & Military News) (@Archer83Able) August 28, 2025

Ruský námořní dron ničí ukrajinskou loď Simferopol

Článek Jdou na to chytře. Rusové se snaží obnovit Černomořskou flotilu, i když jim ji Ukrajinci zdevastovali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vyhrožování vojenskou akcí je „směšné“

Rusko evidentně velice trápí, že se západní země v posledních týdnech zaměřily na tankery stínové flotily, které vozí embargovanou ruskou ropu zákazníkům po světě. Podle Putinova blízkého spolupracovníka Nikolaje Patruševa je proto vojenská akce na Baltu možná, citoval jeho slova Militarnyi. Co tím přesně vlivný muž kremelské politiky myslel, však není jasné. Realita je taková, že silově Rusko na Baltu rozhodně tahá za kratší konec, a to výrazně. Válka v oblasti by také znamenala kolaps ruského zahraničního obchodu a ekonomiky.

Video: ukrajinské speciální jednotky zničily ruský Iskander ráže 920 mm, který terorizoval jejich zemi

Ovšem nutno přiznat, že ruská baltská flotila není slabá. ArmyRecognition uvádí, že má 69 plavidel, mezi nimiž jsou i fregaty nebo korvety vyzbrojené protilodními střelami P-800 Onyks a střelami s plochou dráhou letu Kalibr. Zároveň je však většina plavidel baltské flotily starších a vhodných spíše pro operace v pobřežních oblastech. Proti spojeným flotilám pobaltských zemí, Polska, Finska, Švédska, Dánska a Německa by tak rozhodně neuspěla. Posílit je navíc mohou další členské země NATO, a proto je ruské výhrožování v podstatě k smíchu.

Ani v letectvu není Rusko silnější

Redakce Armádního Zpravodaje se shoduje, že případná vojenská akce na Baltu každopádně není jenom o flotilách, ale významnou roli hraje též letectvo, kde Rusko opět tahá za kratší konec. NATO je schopné nasadit mohutné letecké síly včetně F-35 Lightning II. Wikipedia uvádí, že už je má ve výzbroji Dánsko, a další mohou přiletět z blízkých zemí jako je Norsko, Nizozemsko, Belgie atd. Jiné letouny z dalších zemí se navíc podílí na ochraně vzdušného prostoru NATO a jsou poblíž Baltu, hlavně v Polsku, a ruské letectvo se takové síle zkrátka nevyrovná.

Video: Rusové pocítili, že bezpečnost je pro ně minulostí. Ukrajinci jim v hlubokém týlu zasáhli ropnou rafinerii

Celé Baltské moře je také v dosahu systémů pobřežní obrany s protilodními střelami zemí NATO, čímž je ruské námořnictvo v podstatě uvězněno v přístavech. Lze proto čekat, že jediná možnost nějaké vojenské akce by byla sabotáž či hybridní operace, a vyloučit nelze ani poškození klíčových podmořských kabelů a sabotáž nějakého vojenského zařízení NATO, co by ovšem znamenalo riziko války, a to si Kreml rozhodně nemůže dovolit.

Článek Putinův poradce se zbláznil. Na vojenskou akci v Baltském moři nemůže Rusko pomyslet. NATO se výhrůžkám směje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Balt je důležitý pro vývoz ruské ropy

Baltské moře je pro ruský námořní obchod doslova klíčové. EuroIntegration uvádí, že je z baltských ruských přístavů odbavováno 60 % ruské ropy přepravované pro moři. V případě konfliktu s NATO by tedy nebylo nic jednoduššího, než pro Rusko tuto oblast uzavřít a tankery a další lodě prostě nepustit do světa. Nejsnazší by bylo zablokování dánských úžin, kterými by neproplula žádná loď. Nehledě na to, že má Severoatlantická aliance v Baltském moři vojenskou přesilu, ovládá většinu jeho břehů, a samozřejmě i vzdušný prostor nad ním.

Video: silně chráněný ruský tank neměl šanci přežít. Ukrajinci ho z boku deklasovali Stugnou-P

„Rusko, které má v provozu pět flotil, nemůže financovat tu baltskou dostatečně k tomu, aby s NATO soupeřilo,“ vysvětluje baltskou realitu Jiří Vojáček. „O nějakých ofenzivních akcích směrem k Severnímu moři se dá mluvit jen s notnou porcí fanouškovství,“ dodává. ArmyRecognition uvádí, že se ruská Baltská flotila skládá z 69 plavidel, přičemž jde z velké části o plavidla menší a vhodná spíše k pobřežním operacím, a mnohá jsou i zastaralá. Je to síla, která se nemůže sjednocené síle flotil členů NATO v Baltském moři v žádném případě rovnat.

Situaci změnilo Finsko a Švédsko

Konflikt s NATO v Baltském moři by nejspíše neprobíhal formou přímých námořních střetů, ale Rusové by se pokoušeli o hybridní operace. Vojáček vysvětluje, že situace je dnes odlišná od doby studené války, kdy byly Švédsko a Finsko neutrální, a převahu tak mělo v Baltském moři sovětské, polské a východoněmecké námořnictvo. V současné době je ovšem Balt doslova a do písmene mořem NATO, tedy s výjimkou enkláv u Kaliningradu a Petrohradu.

Video: maskované ukrajinské speciální jednotky řádily při -15 °C v lese. Rusové neměli šanci cokoliv udělat, tak se raději vzdali

Přesila NATO neznamená, že by Rusko nemělo možnost s ním efektivně bojovat, ačkoliv má v oblasti flotilu a letectvo, ale i systémy pobřežní ochrany vybavené protilodními střelami. Interfax-Russia uvádí, že v Kaliningradu jsou umístěny systémy 3K60 Bal a K-300P Bastion-P využívající protilodní střely P-800 Oniks, jejichž dosah je až 300 km, uvádí Wikipedia. Armádní Zpravodaj se domnívá, že by tak mohlo omezovat operace aliančních lodí v části moře a zabránit jim v přístup k ruským břehům, ale nemá jak prolomit případnou obchodní blokádu.

Článek Baltské moře je největší zranitelností Ruska. Skrytá hrozba by způsobila totální kolaps, což si moc dobře uvědomuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová loď má být větší než stávající

Malé litevské námořnictvo nutně potřebuje posílit a modernizovat, aby se dokázalo bránit budoucím výzvám, hlavně tedy ruským hrozbám. Jeho hlavní síla je založena na pětici hlídkových lodí dánské třídy Flyvefisken, které ale pochází z 80. a 90. let 20. století, uvádí Wikipedia. Proto není divu, že se snaží flotilu posílit, a to o větší plavidlo s vyspělejšími schopnostmi. Určitě by mělo odrazovat nejen ruské námořnictvo, ale hlavně lodě, ponorky nebo drony pokoušející se o nějaké akce, třeba o narušení infrastruktury, jako jsou podvodní kabely.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Litvy

Návrh nové hlídkové lodě je výsledkem spolupráce s Dánskem, a Armádní Zpravodaj ji na základě dostupných animací hodnotí jako futuristicky vypadající plavidlo pravděpodobně se schopnostmi stealth. Perkunas by mělo být 88 metrů dlouhá a 17 metrů široké, a schopné operací i v mělkých vodách, uvádí ArmyRecognition. Údaje o velikosti se v některých zdrojích liší, ale většinou se shodují, že by na palubě mělo sloužit 30 až 60 členů posádky.

Slabá výzbroj, ale k obraně postačí

Hlídková loď Perkunas by neměla být extrémně rychlá, počítáno je s maximální rychlostí 18 uzlů (34 km/h). Zatím trochu neznámou je ale výzbroj. NavalNews konstatuje, že by na palubě mělo být dělo ráže 76 milimetrů, a pak 1 kus systému CIWS do ráže 30 milimetrů. To by možná odpovídalo animacím, kde se zbraň menší ráže nápadně podobá německému systému Skyranger, soudí Armádní Zpravodaj. Ten má ráži 30 nebo 35 centimetrů, a je velmi účinný třeba proti dronům, ale má samozřejmě schopnost zasahovat i jiné cíle.

Rusko už nebude nikdy v bezpečí. Ukrajinci obešli Západ a vytvořili střelu tak mocnou, že mu zasadí rány na 3 000 km

Mezi vybavení hlídkové lodě by měl patřit také vrtulník a minimálně jeden námořní dron, stejně jako řada dalšího vybavení, ale není jasné, zda i k detekci ponorek. Objevují se nicméně zmínky o umístění 4 kontejnerů, nejspíše na nějaký typ protilodních střel. Jestli bude takové plavidlo opravdu postavené, což je vzhledem k možné hrozbě z Ruska pravděpodobné, jistě posune litevské námořnictvo na mnohem vyšší úroveň.

Článek Ruské lodě se neodváží vyplout: Loď Perkunas je litevská odpověď na moderní námořní hrozby, které představují se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Nová úderná síla na nejméně 35 let

Aktuální jaderné ponorky ve výzbroji britského námořnictva jsou na tom docela špatně, jak hodnotila redakce Armádního Zpravodaje v dubnu 2025. Nejenom, že jich není dostatek, aby mohly nepřetržitě sloužit svému původnímu účelu – odstrašování nepřátel, k čemuž musí být vždy alespoň jedna na moři – ale ani nejsou v dobrém technickém stavu.

Tajné plány říkají, jak bude Velká Británie reagovat na válku s Ruskem. Předpokládá totální útok raketami, po zemi i ze vzduchu

Náhrada za ně je tedy více než nutná, jenomže první ponorka třídy Dreadnought měla podle předběžných plánu vstoupit do služby až roku 2028, uvádí Wikipedia, ačkoliv se zdá, že to bude o něco později. Její výstavba přitom začala už v roce 2016, což jenom potvrzuje, o jak zdlouhavý a náročný proces jde. Není proto divu, že se britská vláda rozhodla věci urychlit.

Namísto původně 7 plánovaných jich chce mít 12, což je v souladu s programem AUKUS. Reaguje tak na rychle rostoucí hrozby, čímž je pochopitelně myšleno ze strany Ruska, které vede agresivní válku proti Ukrajině již 4. rokem, a stále častěji dělá potíže také v Baltském moři, kde opakovaně narušuje vzdušný prostor členů NATO. Koncem května 2025 také Armádní Zpravodaj upozornil, že zásobilo libyjskou armádu technikou, aby si v zemi získalo moc.

Rusko na sebe přivolalo zhoubu, s jakou se bude vypořádávat jen těžko. Západ povoluje Ukrajině útoky dříve zakázanými střelami

Armádní Zpravodaj připomíná, že by měly ponorky třídy Dreadnought nést 12 střel Trident II, i když budou větší než předchůdci, a každá střela by měla mít možnost osazení až 8 hlavicemi, pochopitelně i jadernými, jelikož britské ponorky slouží i jako tzv. zbraně druhého úderu. Kromě toho měly mít čtveřicí torpéd ráže 533 mm a dosahovat životnosti 35 až 40 let.

Článek Velká Británie chce být opět námořní velmocí – postaví 12 jaderných ponorek. Reaguje tak především na Rusko se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.