„Utopíme je všechny v Baltu.“ Vlivný ruský válečný odborník žádá íránský scénář pro blokádu evropského námořnictva

Stěšin to formuluje bez diplomatických obálek. Na kanálu se 138 tisíci odběrateli, kde vystupuje jako „vojenkor“ a speciální zpravodaj Komsomolské pravdy, zveřejnil příspěvek nazvaný „Ormuzský průliv-2″. Jmenuje konkrétní místa, kde by měl nátlak probíhat: Irbenský průliv mezi Lotyšskem a estonským ostrovem Saaremaa, dánské průlivy Öresund, Velký Belt a Malý Belt a zónu mezi Bornholmem, Polskem a Švédskem. A klíčová věta? „Propouštět ty lodě, které se nám líbí, a potápět ty, které se nám nelíbí.“ Příspěvek si ve webovém náhledu přečetlo přes 30 tisíc lidí. „Utopíme je všechny“ tedy není volná redakční interpretace, je to zkratka toho, co Stěšin doslova navrhuje.

Co je „íránský scénář“ a proč o něm mluví zrovna teď

Od 28. února 2026 svět sleduje, jak Írán fakticky uzavřel Ormuzský průliv. Podle Mezinárodní námořní organizace (IMO) uvízly v oblasti tisíce námořníků a téměř dva tisíce plavidel bylo omezeno konfliktem. Spojené státy reagovaly eskortami v rámci operace Project Freedom, nikoli jadernými zbraněmi. EU rozšířila sankční rámec na ohrožování svobody plavby. A právě to je pro Stěšina „důkaz“, že ekonomické škrcení přes moře funguje i bez přímého světového střetu.

Logika je jednoduchá: uzavřít klíčové námořní hrdlo, vyhrožovat lodím vybraných států, propouštět jen „spřátelené“ a z dopravy udělat páku na politické ústupky. Stěšin to spojuje s konkrétními požadavky: ukončení podpory Ukrajiny, vrácení zmrazených ruských aktiv a zrušení sankcí. Kaliningrad by měl podle něj sehrát roli, jakou v Perském zálivu hraje íránské pobřeží.

Co Rusko z Kaliningradu skutečně umí, a co už ne

Kaliningrad není bezbranný. Podle studie švédského obranného výzkumného institutu FOI tam Rusko po roce 2014 výrazně posílilo pobřežní raketovou brigádu s komplety Bastion-P a Bal, rozšířilo senzorovou síť a vybudovalo silnou protivzdušnou obranu. Schopnost ohrozit lodní provoz v části Baltu a vytvořit zónu omezeného přístupu existuje.

Jenže právě tady analogie s Ormuzem končí. Baltské moře není Perský záliv:

• Kaliningrad je exkláva obklopená státy NATO, Polskem a Litvou. V případě konfliktu by se z útočné platformy stal první velký cíl odvetných operací.
• FOI zdůrazňuje, že 11. armádní sbor v Kaliningradu je závislý na logistické podpoře Baltské flotily a v konfliktu s protivníkem, který má vzdušnou převahu, je zranitelný.
• Balt je hustě monitorovaný prostor. NATO od ledna 2025 provozuje operaci Baltic Sentry s fregatami, hlídkovými letouny a námořními drony.

Jednorázový zastrašovací incident? Představitelný. Plnohodnotná blokáda tří průlivových systémů proti celé alianci? To by nebyl levný nátlakový trik, ale vstupenka do přímé války s NATO.

Co by to znamenalo pro Česko

Česko vlastní námořní přístavy nemá, ale baltská blokáda by se ho dotkla nepřímo a citelně. Gdaňsk, jehož hlubokovodní terminály obsluhují největší lodě proplouvající právě dánskými průlivy, je jedním z logistických uzlů pro středoevropský obchod. Jakékoli omezení průjezdu by znamenalo zpoždění dodávek, růst pojistného a přetížení alternativních tras.

Hamburg, podle vlastního marketingu hlavní námořní brána České republiky do světového obchodu, neleží přímo v Baltu, takže čistě baltská blokáda by jeho trasu neuzavřela stejně bezprostředně. Ale sekundární dopady by přišly: přesměrování lodí, dražší pojištění, tlak na celou evropskou logistiku. Prvními signály by nebyla torpéda, ale rostoucí válečné doložky v pojistných smlouvách a přísnější trasování.

Česká reakce na baltské napětí přitom není jen slovní. Čeští vojáci slouží v Litvě a Lotyšsku v rámci ochrany východního křídla NATO a od února 2026 česká vrtulníková jednotka posiluje ochranu polského vzdušného prostoru. EU paralelně investuje 347 milionů eur do ochrany podmořských kabelů, z toho 20 milionů cílí specificky na opravárenské moduly pro Baltské moře.

Proč Kreml nechává jestřáby mluvit, ale sám mlčí

Žádný dohledatelný oficiální dokument ani vystoupení ruského ministerstva obrany či zahraničí Stěšinův „Ormuz-2″ nepřevzalo. A to je podstatné. Kreml si může dovolit nechat radikální návrhy kolovat v mediálním prostoru jako tlakový nástroj: testují reakce, zvyšují nervozitu, posouvají hranice debaty, aniž by se k nim musel přihlásit.

Pro ruské vedení je přímý útok na lodě v Baltu riskantní rovnice. Na jedné straně stojí potenciální ekonomický nátlak, na druhé okamžitá alianční odpověď proti exponovanému Kaliningradu a konflikt s koalicí, která má v regionu drtivou převahu. Mezinárodní právo je jednoznačné: IMO před Radou bezpečnosti OSN v dubnu 2026 prohlásila, že mezinárodní průlivy nesmí pobřežní státy uzavírat a nemají právní základ pro vybírání poplatků ani diskriminační podmínky průjezdu.

Stěšin není plánovač státní strategie. Je to hlasitý komentátor s desítkami tisíc sledujících, který artikuluje to, co si část ruského jestřábího publika přeje slyšet. Jeho návrh ale ukazuje směr, kterým se eskalační rétorika posouvá, od jaderných hrozeb k představě, že moře lze použít jako ekonomickou zbraň. Že to v Ormuzu „fungovalo“ bez jaderné odpovědi, je pro tento narativ palivo. Že Balt není Ormuz a Kaliningrad není íránské pobřeží, už Stěšin svým čtenářům neříká.