Masakr, který měl zůstat zapomenutý

Podrobnou rekonstrukci kauzy Červená publikoval historik Adam Hradilek z Ústavu pro studium totalitních režimů ve studii „Partyzán Mišo a zapomenutá vražda“ v roce 2021. Mezi přímými vykonavateli identifikoval muže přezdívané Nikolaj, Jožo, Vilo a Mišo; posledním jmenovaným byl Michal Krecul, podle Hradilka poslední žijící aktér v době publikace studie.

Poválečné vyšetřování skončilo 8. února 1947 s tím, že se „neprokázalo, že by se obvinění dopustili trestného činu“. Po krátkém znovuotevření v březnu téhož roku bylo řízení v dubnu opět zastaveno. Druhá šance přišla v roce 1966, tentokrát s přiznáními pachatelů, svědeckými výpověďmi i doličnými předměty. Vyšetřovatel přesto odmítl kvalifikaci jako válečný zločin a označil skutek za promlčenou loupežnou vraždu.

Nejpozoruhodnější detail: podnět k prověření nepřišel od disidentů ani od exilových historiků. Přišel od místní komunistické organizace v Nižné Boci v lednu 1965. Režim o zločinu věděl zevnitř. Jen ho nedotáhl k soudu.

Vysočina: kořist místo boje

Slovenský případ není ojedinělý. Regionální badatel Hynek Jurman, který téma zpracovává od poloviny devadesátých let, zdokumentoval sérii případů z moravské Vysočiny. Jeden z nejlépe popsaných se odehrál 14. dubna 1945 u Štěpánova a Olešničky: přepad maďarského štábu, po němž byli zajatci odvlečeni a uškrceni. Podle Jurmana nešlo o čistě bojovou akci, motivem byla i kořist v podobě válečného zlata.

V jeho textech se objevují i další postavy:

• Štefan Kanka – nechal devět zajatých vlasovců vodit po jednom k „přísaze“ a zabíjet zezadu; posledního údajně podřízl.
• Josef Matouš zvaný „Bezzubý Pepek“ – typ partyzána-popravčího a lupiče, po válce vězněný za další loupeže.

Jurman přiznává, že některé příběhy „vykrystalizovaly až na základě studia archivního materiálu“, tedy dodatečně oproti starší literatuře, která je nezachytila nebo záměrně pominula.

Proč se mlčelo i po roce 1989

Komunistický režim vytvořil z partyzánského hnutí nedotknutelný mýtus. Historik David Papajík ve studii o obrazu druhé světové války v učebnicích dějepisu z let 1945–2015 dokládá, že učebnice vydávané mezi lety 1949 a 1989 pracovaly s ideologicky sevřeným modelem: Sovětský svaz jako hlavní vítěz, komunisté jako klíčová síla odboje, nepohodlné události zamlčené nebo překroucené.

Pád režimu ale neznamenal okamžitý průlom. Jurman popisuje, že už po roce 1995, kdy začal svá zjištění publikovat, narážel na odpor. Argument zněl jednoduše: negativní fakta by „pošpinila odboj“. Ještě v roce 2024 konstatuje, že téma je historiky „až na drobné výjimky“ pomíjeno. Důvody jsou praktické i psychologické: jde o pramenně náročná regionální témata rozptýlená mezi místní archivy, pozdní svědectví a paměti rodin, které nemají zájem na zveřejnění.

Co archivy skutečně říkají, a co ne

Je důležité oddělit zjištění od zjednodušení. Vojenský historický ústav nepřisuzuje partyzánům v protektorátu zásadní vojenský význam, ale zdůrazňuje jejich roli pro morálku obyvatelstva, mobilizaci a destrukční akce na železnici. Většina partyzánů nebyla vrahy ani lupiči. Zároveň ale platí, že klíčovou roli v budování oddílů hrály organizační výsadky ze Sovětského svazu, s veliteli, politickými komisaři a specialisty na sabotáže. A právě v nejlépe doložené kauze stojí v čele vražedné akce sovětský důstojník.

Centrální registr partyzánských zločinů pro celé Československo neexistuje. Nelze tedy říct, že šlo o běžnou praxi. Lze říct, že existují doložené případy, a že stát o některých věděl a ani po letech je nedotáhl k soudu.

Nové čtení starých spisů

Pojem „80 let“ neznamená, že se někde otevřel zapečetěný trezor. Dokumenty z let 1944–1947 i vyšetřovací materiály z poloviny šedesátých let ležely v archivech po celou dobu. Co se změnilo, je optika a ochota je číst bez ideologického filtru. Současné učebnice už podle Papajíka dokážou zacházet s problematickou rolí partyzánů a vzdělávací rámec tlačí výuku směrem ke kritické práci s prameny.

Největší síla těchto příběhů neleží v tom, že válka byla brutální, to ví každý. Leží v tom, že stát zločiny zdokumentoval, pojmenoval pachatele, shromáždil důkazy, a pak spis zavřel. Dvakrát.

Článek Partyzáni kosili nacisty, ale také rabovali a vraždili civilisty. Archivy po 80 letech odhalily, o čem historici mlčeli se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z knihovny strýce do partyzánských lesů

Lepa se narodila 19. prosince 1925 v Gašnici nedaleko Bosanské Gradiški. Vyrůstala v rodině, kde se politika nedala oddělit od každodenního života. Strýc Vladeta, přesvědčený komunista, nosil domů zakázané knihy a formoval pohled svých neteří na svět dřív, než to stihla škola v Bistrici a Bosanské Krupě.

V listopadu 1941 ustašovci zatkli celou rodinu. Lepě bylo šestnáct. Z vězení se dostala 23. prosince téhož roku a spolu se sestrou Darou okamžitě odešla k partyzánům. Žádné váhání, žádný přechodový rituál, rovnou do 2. krajišského oddílu jako ošetřovatelka. Během následujících měsíců ošetřovala raněné, organizovala politickou práci s mládeží a ženami, v květnu 1942 vstoupila do Komunistické strany Jugoslávie. Bylo jí šestnáct a půl roku.

Mezitím přicházely zprávy, které by zlomily i dospělého. Otec Sveto a strýc Vladeta padli v létě 1942 v bitvě na Kozaře. Bratr Milan byl odveden do Jasenovce. Nevrátil se.

Zajetí a tři dny, které předcházely šibenici

Na přelomu let 1942 a 1943 zuřila německá ofenzíva na Neretvě. Lepa v té době vedla evakuaci asi sto padesáti žen, dětí a raněných v oblasti Podgrmeče. 8. února 1943 ji Němci zajali i se skupinou, kterou se snažila krýt.

Následovaly tři dny výslechů a mučení. Požadavek byl jednoduchý: prozradit jména komunistů a spolubojovníků. Nabídka taky: život výměnou za zradu. Lepa odmítla. Podle hlášení, které podřízení odeslali veliteli Schmidhuberovi, „banditka oběšená v Bosanské Krupě ukázala nevídanou zarputilost“.

Pravděpodobně 11. února 1943 ji přivedli k provizorní šibenici mezi tunelem a železniční stanicí. Bosa, jen ve vlněných ponožkách, stála na bedně od munice. Co přesně řekla, se v pramenech liší. Pozdější biografická tradice uvádí odpověď typu „Nejsem zrádkyně svého národa.“ Dragoje Lukić v textu z roku 1968 zaznamenal provolání „Ať žijí partyzáni! Ať žije Rudá armáda!“ Doslovný smích doložený není. Co doložené je, a co je na fotografii čitelné i bez znalosti jediné legendární věty, je vzdor. Klidný, tichý, nepřehlédnutelný.

Spolu s Lepou byla popravena i Smiljka Ćosićová-Rašetová. Tento detail se v populárních převyprávěních pravidelně ztrácí.

Fotografie, která ztratila jméno

Snímky pořídil příslušník SS. Přesný osobní motiv neznáme: dokumentační povinnost, sadistická potřeba zaznamenat výkon násilí, možná obojí. Podle knihy Žene heroji fašisté fotografie publikovali jako propagandistický příklad „fanatismu banditky“. Jenže obraz sedmnáctileté dívky s oprátkou kolem krku a vzdorem ve tváři fungoval přesně opačně.

Poválečná cesta snímků je doložená jen v obrysech. Film či negativy byly nalezeny u mrtvého německého vojáka při osvobozování Záhřebu v roce 1945. Odtud se dostaly do muzejních sbírek: jeden ze snímků je dnes veden v Muzeu historie Jugoslávie pod inventárním číslem 5752, druhý v archivu znaci.org.

Paradox: fotografie kolovala, ale dívka na ní zůstávala bez jisté biografické identifikace. Zdroje se rozcházejí v tom, zda chybělo samotné jméno (jedna verze uvádí, že u vojáka byl popisek „Lepa Radićová, zajatá partyzánka“), nebo spíš ověřené propojení jména s konkrétní osobou a životopisem. Jisté je, že k veřejnému potvrzení identity došlo až v roce 1968, kdy fotografii v mostarském Muzeu revoluce poznal Lepin příbuzný. Čtvrtstoletí po popravě dostala dívka na snímku zpět svůj příběh.

Proč zrovna tato fotografie přetrvala

Jugoslávská válka zanechala tisíce dokumentárních snímků poprav. Proč se právě Lepa Radićová stala ikonou? Nejbližší srovnání nabízí jiná slavná fotografie: Stjepan Filipović s rukama vztyčenýma nad hlavou, otevřeně vyzývající své katy. U Filipoviće je v obraze dominantní vnější gesto, dramatické a okamžitě čitelné. U Lepy je to něco jiného: tichá, klidná odolnost. Sedmnáctiletá dívka, která nevykřikuje, ale ani neuhýbá pohledem.

K síle obrazu přispívá i jeho původ. Nepořídil ho spojenec, ale nepřítel. Fotografie měla zastrašit, a místo toho se stala důkazem toho, co chtěla potlačit. Propaganda, která se obrátila o sto osmdesát stupňů.

Lepa Radićová byla 20. prosince 1951, den po svých nedožitých šestadvacátých narozeninách, posmrtně vyznamenána Řádem národního hrdiny. Dnes nese její jméno základní škola v Bosanské Krupě, kulturní spolek v Gradišce, busty stojí v Bistrici i Gradišce a v Gašnici, kde se narodila, vzniká pamětní areál.

Co zůstává nezodpovězené

Přesné datum popravy se v pramenech dodnes liší: 8., nebo 11. února 1943. Kompletní řetězec cesty negativů ze Záhřebu do muzejních sbírek má mezery. Osud sto padesáti civilistů a raněných, které se Lepa snažila krýt, zůstává v otevřených zdrojích neuzavřený. A přesná poslední slova? Těch se asi nikdy nedozvíme s jistotou.

Na tom ale nakonec nezáleží. Stačí se podívat na fotografii. Vzdor na ní nepotřebuje titulky.

Článek 17letá partyzánka se pod šibenicí vysmála Němcům do očí. Fotky její popravy obletěly svět a nikdo nevěděl, kdo je se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co se stalo 22. května

Podle zprávy BFM Kuban požár zachvátil území vojenské jednotky v Primorsko-Achtarském okruhu. Místní administrativa potvrdila oheň a zakázala pořizování a šíření videí. Deník Kommersant doplnil, že příčiny se zjišťují a konkrétní škody nebyly zveřejněny. Nezávislý server Govorit NeMoskva přidal svědectví obyvatel o sérii explozí a uzavření výjezdu z města.

Oficiální verze se drží u slova „požár“. Žádná zmínka o munici, palivu ani letadlech. Žádné přihlášení konkrétní skupiny. Přesto je kontext, ve kterém k incidentu došlo, výmluvnější než cokoli, co Kreml přiznal.

Proč je Primorsko-Achtarsk klíčový

Základna není náhodný bod na mapě. Sídlí tu 960. gardový útočný letecký pluk vybavený stroji Su-25 různých verzí, podle staršího analytického podkladu CNA dvě až tři squadrony, podle open-source datasetu ISW z roku 2024 celkem 28 letounů. Přesný aktuální stav v květnu 2026 veřejně znám není, ale rámec je jasný: jde o jeden z hlavních útočných leteckých útvarů na jihu Ruska.

Ukrajinský generální štáb základnu opakovaně označil za uzel používaný pro:

• skladování a přípravu dronů Šáhed,
• obsluhu letectva operujícího směrem na Záporoží a Cherson,
• logistickou podporu úderů na civilní infrastrukturu.

Už 6. února 2025 Kyjev potvrdil zásah tamního letiště. A velitel pluku Sergej Atroščenko? Ukrajinská strana ho veřejně obvinila z podílu na bombardování mariupolského divadla v roce 2022. Putin ho poté povýšil na generála. V ukrajinském narativu je 960. pluk víc než vojenská jednotka, je to symbol beztrestnosti.

Partyzáni, nebo něco jiného?

Realita je složitější, než by se mohlo zdát. K 24. května 2026 žádná skupina, ani často zmiňovaná krymsko-tatarská síť ATESH, se k incidentu veřejně nepřihlásila. Mechanismus útoku zůstává neobjasněný: mohl to být průnik insiderů, dronový úder, technická sabotáž, nebo i nehoda, kterou úřady odmítají komentovat.

Podle Al Jazeery, která v lednu 2026 publikovala rozsáhlý profil hnutí ATESH, fungují podobné sítě na buněčném modelu s využitím insiderů uvnitř ruských ozbrojených sil. Expertka citovaná v článku přiznává, že hranici mezi partyzánskou aktivitou a operacemi koordinovanými s ukrajinskými zpravodajskými službami je často nemožné oddělit. Data ACLED naznačují, že ATESH nesl odpovědnost za více než polovinu sabotáží mimo oficiálně přiznané ukrajinské operace. Jestli byl Primorsko-Achtarsk jednou z nich, zatím nevíme. Ale vzorec sedí.

Co to znamená pro válku

Jeden požár válku nezlomí. Bez potvrzeného zničení letadel nebo dlouhodobého vyřazení základny jde pravděpodobně o dočasné omezení, zasažené servisní zázemí, narušený muniční řetězec, pár týdnů oprav. Strategický efekt ale nespočívá v jednom incidentu. Spočívá v kumulaci.

Rusko musí přesouvat kapacity na ochranu týlu, posilovat ostrahu stovek objektů, prověřovat vlastní personál. Každý takový požár, každá exploze na „bezpečném“ území odčerpává zdroje z fronty. A hlavně: boří narativ o nedotknutelném zázemí, který Kreml potřebuje udržet pro domácí publikum.

Černý dým nad Primorsko-Achtarskem se rozplynul během hodin. Otázka, jak se oheň dostal na základnu chráněnou režimem, který vede válku, zůstává viset.

Článek Partyzáni se vysmáli Putinovi: zapálili základnu pluku Su-25, který bombarduje Ukrajinu, a spustili sérii explozí se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně se u Ovražek stalo

Lokace u Ovražek ležela v relativním bezpečí, desítky kilometrů od pobřeží, stranou hlavních silnic, v prostoru, který Rusko považovalo za hluboký týl. Podle sdělení SSO odtud mohly rakety Iskander zasáhnout frontovou linii i týlová ukrajinská města během několika minut. Noční úder tuto infrastrukturu vyřadil.

Kolik přesně odpalovačů nebo raket bylo zničeno, otevřené zdroje neuvádějí. Bezpečné je říct, že šlo o zasažení raketového zázemí, ne o symbolický zásah opuštěného objektu. SSO výslovně mluví o „bázi uložení Iskanderů“, tedy o místě, kde komplexy stály, byly obsluhovány a odkud vedly palbu.

Odboj jako zpravodajská vrstva, ne jako symbolika

Slovo „navedení“ může evokovat partyzána s laserovým ukazovátkem. Realita je jiná, ale ne méně důležitá. Členové takzvaného Ruchu odporu z lokace opakovaně fixovali odpaly ruských raket, potvrzovali přítomnost techniky a předávali data ukrajinským speciálním silám. Přesný technický mechanismus předání cíle je chráněn státním tajemstvím, veřejně doložitelné je průzkumné a konfirmační stadium, nikoli řízení střely v poslední fázi.

Ministerstvo obrany Ukrajiny popisuje odpor na okupovaných územích jako rozvětvenou síť v řádu tisíců lidí, fungující od roku 2014. Řízení jde přes vrchního velitele a velitele SSO; speciální síly zakládají buňky, dávají jim schopnosti a koordinují jejich zapojení do operací. Nejde tedy o spontánní partyzánštinu, ale o organizovanou zpravodajskou vrstvu integrovanou do velitelského řetězce.

A právě tady je klíčový rozpor, který Moskva nedokáže vyřešit: síť funguje, jak samy SSO opakovaně dokládají, například při sérii zásahů v Sevastopolu, kde odpor rovněž asistoval, a přitom zůstává, slovy ukrajinského ministerstva, „téměř neviditelná“.

Represe potvrzují problém, který Rusko popírá

Pokud by odboj nefungoval, Rusko by nemělo důvod k masivní represi. Jenže čísla mluví jinak. Podle Kanceláře prezidentova zastoupení pro Krym bylo k únoru 2026 evidováno nejméně 1 672 případů perzekuce na poloostrově, stíhání za „diskreditaci armády“, údajnou spolupráci s Ukrajinou, falešné kauzy. Ministerstvo obrany mluví přímo o riziku mučení, nezákonného věznění a poprav.

Ruská bezpečnostní kontrola Krymu je represivní, nikoli absolutní. Moskva drží poloostrov vojensky a administrativně, ale existence dlouhodobého odporu schopného opakovaně sledovat vojenské objekty ukazuje, že „nepropustná“ kontrola má trhliny. A každý úspěšný zásah na základě dat z odboje ty trhliny zvětšuje, protože nutí Rusko k přesunům, rozptýlení a paranoidnímu utahování šroubů, které samo o sobě generuje odpor.

Ovražky v kontextu: systematické rozebírání ruského Krymu

Zásah u Ovražek není izolovaná akce. Dva dny předtím, 26. dubna, SBU podle vlastních tvrzení zasáhla tři lodě v Sevastopolu a cíle na letišti Belbek včetně stíhačky MiG-31. V březnu byla jednotka Alfa SBU vyhodnocena jako nejúspěšnější složka Sil obrany podle počtu zasažených cílů drony. Předchozí údery mířily na protivzdušnou obranu, letectvo a námořní prostředky, tedy na to, co chrání nebo nese ruskou sílu.

Ovražky jsou jiná kategorie. Tady šlo přímo o nástroj, kterým Rusko útočí na ukrajinská města. Ve zkratce:

• Belbek, Sevastopol → oslabení krytí a projekce síly
• Ovražky → zásah úderného „zubatého konce“ raketové soustavy

Dohromady to tvoří systematické rozebírání ruského vojenského ekosystému na Krymu po vrstvách, od protivzdušné obrany přes letectvo a lodě až po raketovou infrastrukturu.

Co to znamená pro tempo ruských útoků

Krátkodobě může zásah snížit pohodlí nasazení z konkrétní lokace a donutit Rusko k přesunům a novému maskování. Mobilní komplexy Iskander jsou ze své podstaty přemístitelné, nahradit pozici je možné, ale stojí to čas, logistiku a hlavně jistotu. Slíbit viditelný pokles celkového počtu raketových útoků na Ukrajinu by bylo nepoctivé; Rusko útočí z více směrů a z Krymu současně používá i další nosiče.

Podstatné je něco jiného. Každá úspěšná operace tohoto typu posouvá hranici toho, co je na Krymu pro Rusko bezpečné. Skrytá raketová pozice u Simferopolu, desítky kilometrů od pobřeží, v hloubce poloostrova, už bezpečná není. A pokud ji lokální síť umí opakovaně nasvítit pro ukrajinské úderné jednotky, pak žádná pozice na Krymu bezpečná být nemůže.

Jedenáct let po anexi zůstává Krym pro Moskvu místem, kde se nedá v klidu odpálit raketa, aniž by o tom někdo nevěděl. A někdo to předal dál.

Článek Krymský odboj funguje lépe, než si Rusové připouštějí. Partyzáni navedli úder přímo na základnu Iskanderů se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Lokomotiv má Rusko akutní nedostatek

Ateš je militantní hnutí založené Krymskými Tatary, které působí na okupovaných územích Ukrajiny a na různých místech v Rusku, obvykle ale v blízkých oblastech. Zaměřuje se na partyzánský odboj, sabotáže logistiky a infiltraci ruské armády. Jeho cílem je rozvrat okupace zevnitř, což se jim do značné míry daří, protože jsou z něj Rusové paranoidní.

Jediná ruská ponorka se objevila u pobřeží NATO a Gripeny se hnaly do vzduchu. Ale nemohly nic dělat

Často operují jeho členové sami, jindy předávají klíčové souřadnice cílů ukrajinské armádě, resp. rozvědce nebo státní službě. Útokem na logistiku může přitom dojít ke komplikacím na frontě, protože pokud vojáci nedostanou munici, potraviny, materiál, techniku a jiné vybavení, ztrácí bojeschopnost při útočných i obranných operacích, potvrzuje Wikipedia.

V tomto případě to odnesla lokomotiva odstavená v ruské Rostovské oblasti, která sousedí s ukrajinskými oblastmi Doněcká a Luhanská, přes něž probíhá pozemní zásobování východní a jižní fronty. Zapálení lokomotivy mělo ovlivnit druhou z nich, tedy v oblasti Dněpropetrovské a Záporožské, uvádí Ateš. Ve vlaku měla být munice, palivo a obrněná vozidla.

Rusové těžce prohrávají a nasazují rezervy. Marně, Ukrajinci se derou vpřed a sráží je na kolena na jihu i východě

I když je finanční škoda na staré lokomotivě, která už nemá jít opravit, relativně nízká, pro Rusko je to problém, jelikož se má potýkat s akutním nedostatkem funkčních dieselových lokomotiv. Na železnici přitom na většině místech závisí jeho zásobování, protože jinak má ono i Ukrajina velmi špatnou infrastrukturu, po níž nelze přepravovat takové náklady.

Ukrainian-linked partisan group ATESH sabotaged a locomotive near Likhovskaya station in Russia’s Rostov region, setting it ablaze and putting it out of service. #Russia

[image or embed]

— NOELREPORTS (@noelreports.com) April 12, 2026 at 9:52 AM

Zapálení ruské lokomotivy v Rostovské oblasti (zveřejněno 12. dubna 2026)

Článek Video: vlak naložený municí, palivem a obrněnci už na frontu nedojede. Partyzáni navždy vyřadili Rusům lokomotivu, je neopravitelná se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odpůrci režimu podpálili auto

Ze záběru útoku ruských partyzánů, nebo lépe řečeno odpůrců režimu, lze poznat málo. Ukazuje, jak někdo z lahve lije hořlavinu na bílý osobní automobil, a poté ho podpálí. Plameny se značně rozšíří, takže je jasné, že bylo vozidlo zničeno. Útok se měl odehrát v Jekatěrinburgu asi 1 600 km od Ukrajiny – lze proto předpokládat, že jde spíše o akci Rusů než Ukrajinců.

Kremelský mlýnek na maso se zadrhl, nastala příjemná změna. Rusko ztrácí několik měsíců vojáky rychleji, než je stíhá verbovat

Popisek videa tvrdí, že jde o automobil patřící ruským silám sebeobrany. Wikipedia uvádí, že v Rusku existuje řada dobrovolných organizací, které poskytují pomoc policii nebo dalším bezpečnostním složkám. Zákon upravující pomoc ruských občanů při udržování veřejného pořádku byl schválený v roce 2014. Armádní Zpravodaj se domnívá, že si útočníci mohli zvolit vozidlo patřící pod nějakou organizaci založenou právě podle tohoto zákona.

Útok v Jekatěrinburgu, ačkoliv je daleko od Ukrajiny, nemusí být vůbec náhodný. Wikipedia uvádí, že je město důležitým průmyslovým centrem Ruska a jsou tam i mnohé zbrojovky nebo továrny podílející se na výrobě zbraní používaných ve válce na Ukrajině. Podpálení osobního automobilu sice nemůže tuto výrobu nějakým způsobem narušit, ale je to spíše vyjádření vzdoru a může to mít vliv na morálku ruských civilistů.

Historická zakázka pro zbrojovku z Česka. Zajistí systémy vícevrstvé protivzdušné obrany za 52,5 miliard korun

V Jekatěrinburgu se nachází například významný podnik Uraltransmash, v němž vznikají ruské samohybné houfnice, uvádí Wikipedia. Asi nejznámějším produktem zbrojovky je 2S19 Msta-S, což je páteř ruského samohybného dělostřelectva. Produkovat by měl i nový typ moderní houfnice 2S35 Koalicija-SV. Nedaleko Jekatěrinburgu se pak nachází město Nižnij Tagil, kde je zase sídlo hlavního ruského výrobce tanků Uralvagonzavod.

A partisan of the „OTPOR“ movement burned a car of a supporter of the Self-Defense Forces in Yekaterinburg, Russia. 31.03.2026
by u/GermanDronePilot in UkraineWarVideoReport

Podpálení auta v Jekatěrinburgu, nejspíše ruským odpůrcem režimu Vladimira Putina (zveřejněno 31. března 2026)

Článek Video: odpůrci režimu udeřili na ruské polovojenské hnutí 1 600 km od hranic. Dělají Putinovi neplechu uvnitř Ruska se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Zničení lokomotiv na dvou místech

Proukrajinští partyzáni se opakovaně snaží narušit ruské zásobování ozbrojených sil ve válce s Ukrajinou. Militarnyi uvádí, že jedním z takových příkladů může být zapálení lokomotivy poblíž krymského Simferopolu členy hnutí Ateš. Další lokomotiva pak vzplála u města Prokopjevsk nedaleko Novosibirsku. Video z této akce zveřejnila skupina Svoboda Ruska.

Video: hon na ruský vlak dopadl úspěšně. Ukrajinci ho zastihli, když zrovna převážel palivo na frontu

Oba záznamy, na nichž jsou vidět hořící lokomotivy, neobsahují podrobnosti, které by prozradily, kdo se akcí účastnil a jak ji provedl. Svědčí ale o aktivitách různých partyzánských skupin. Wikipedia uvádí, že hnutí Ateš bylo založeno krymskými Tatary, ale postupně se etablovalo na dalších okupovaných územích a spolupracuje s ukrajinskými tajnými službami. Svoboda Ruska je pak tvořena Rusy a dobrovolníky, kteří nesouhlasí s kremelským režimem.

Podobné akce jsou pro ruskou armádu citelné. Icds uvádí, že jsou ruské ozbrojené síly na železniční přepravě doslova závislé. Ruské území je totiž rozsáhlé a má velmi řídkou síť silnic, takže se nelze na přepravu po nich vůbec spoléhat, a navíc nesahají všude. Železnice naopak Rusku umožňuje relativně rychle a cenově dostupně přepravovat velké objemy materiálu, v případě armády jde o vojáky, techniku, munici, náhradní díly, palivo a mnoho dalšího.

„Podvedla mě, chtěl jsem ruské armádě ublížit,“ zuřil Rus. Dezertoval a nechal Ukrajince zabít 150 ruských vojáků

Pokud se tedy partyzánům podaří poškodit lokomotivy, které se podílí na pohybu vlakových souprav, bude to pro ruskou armádu znamenat narušení logistiky a prodlevu v dodávkách klíčových zásob nebo posil. Dle redakce Armádního Zpravodaje to sice určitě nezastaví její ofenzivní operace proti ukrajinským obráncům, ale je jasné, že je to může narušit nebo zpomalit, což může v obraně Ukrajiny významně pomoci.

#АТЕШ вывел из строя тепловоз на железнодорожном узле под Симферополем. pic.twitter.com/Agj6cUeNh2

— АТЕШ (@AteshOrg) March 18, 2026

Hořící lokomotiva na Krymu (zveřejněno 18. března 2026)

Článek Video: partyzáni provedli Rusům sabotáž přímo pod nosem. Spálili dvě lokomotivy a rozbili logistiku na kousky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Ateš se zformoval na Krymu a rozšířil

Za zrodem partyzánského hnutí Ateš stojí Krymští Tataři, a zformovat ho měli v září roce 2022, uvádí Wikipedia. Z Krymu se postupně rozšířilo i na další okupovaná území a má za sebou i akce přímo na tom ruském. Partyzáni útočí na ruské vojáky, páchají různé sabotáže a ukrajinským ozbrojeným silám předávají mnoho užitečných informací. Na řadě akcí spolupracují s ukrajinskými tajnými službami a lze předpokládat, že od nich mají i vybavení.

Kolik má Ateš členů, není jasné. AlJazeera uvádí, že podle svých vyjádření skupina vycvičila tisíce bojovníků, přičemž nejde jenom o Ukrajince, ale údajně též o ruské vojáky, kteří nesouhlasí s vedením války proti Ukrajině. To je pro ruské velitele problém, protože jejich podřízení mohou být partyzáni, což v nich posiluje paranoiu. Asi nejviditelnější činností jsou útoky na ruské vojáky a ukrajinské kolaboranty, kteří spolupracují s ruskou okupační správou. V podstatě jde o to v nich zasít strach, ale na druhou stranu Rusové s partyzány jednají jako s teroristy.

Ukrajina může efektivněji útočit na Rusy

Partyzánská skupina ale nepořádá jenom útoky nebo sabotáže, její členové v mnoha případech působí též jako špioni, popisuje BBC. Ukrajinské armádě mohou předávat informace o tom, co na okupovaných územích dělá ruská armáda, kde má stanoviště, sklady a pozice třeba protivzdušné obrany. Na základě těchto údajů pak Ukrajinci mohou lépe naplánovat údery například drony nebo různými střelami a velice efektivně tak Rusy ničit.

Video: Slováci a Maďaři zuří, ropovod Družba mimo provoz. Ukrajinci na 1 000 km zasáhli klíčovou křižovatku

Armádní Zpravodaj se domnívá, že činnost partyzánského hnutí nemůže Rusy z okupovaných území vyhnat, ale rozhodně má na jejich činnost velmi neblahý vliv. Útoky a sabotáže přímo oslabují ruskou armádu a mohou omezit její operace, a tím odlehčit ukrajinským obráncům. Zanedbatelný však není ani vliv na morálku ruských vojáků. Pokud jsou na okupovaných územích ve stresu, znamená to, že v případě bojového nasazení nemusí být efektivní.

Článek Tataři jsou Putinovou noční můrou. Největší partyzánská jednotka rozvrací morálku Rusů tak silně, že jsou velitelé paranoidní se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Boj proti okupantům bez zbraní

Ženské partyzánské hnutí Zla Mavka se zformovalo někdy na začátku roku 2023. TheGuardian uvádí, že jeho název vychází z mytologické ukrajinské postavy svádějící muže ke zkáze, a v české mytologii by se pravděpodobně daly přirovnat k nějakému typu zlých víl. Je nutné zdůraznit, že ženy proti Rusům nebojují se zbraněmi v rukách, ale páchají drobné sabotáže, vydávají vlastní noviny, vylepují různé letáky nebo se distribuují falešné rubly.

Video: na reakci bylo 20 sekund, ale Rusové nedokázali Kyjev srazit. Jejich hypersonické střely sestřelil

Organizace měla vzniknout v roce 2023 v Melitopolu, ale rozšířila se i do jiných míst. Například noviny, které členky vyrábí, hází tajně lidem do schránek, nechávají je na lavičkách nebo na jiných místech, kde je lze snadno najít. BalcaniCaucaso uvádí, že dalším druhem sabotážní činnosti je kreslení malých ukrajinských vlajek na různých místech, a na Krymu též členky hnutí umisťují malá oznámení s nápisem „Krym je Ukrajina“. Jejich cílem je povzbudit morálku obyvatel okupovaných území a zároveň mít pocit, že něco dělají.

Rusové si občas zaběhají na toaletu

Členky organizace Zla Mavka se však uchýlily i k přímočařejším akciím. Na svých stránkách zveřejnily informaci, že do jídla ruských vojáků dávají v případě možnosti projímadlo, i když to samozřejmě nedělají stále, aby se v takových případech neprozradily. Jindy zase vyzývají třeba k pálení ruských vlajek. Armádní Zpravodaj přitom nenašel informaci o tom, že by členky například od Rusů získávaly pro Ukrajince citlivé informace, ale nelze to vyloučit.

Putin dobře ví, jaké komplikace mu Francouzi působí. Zvýšení produkce leteckých pum pro něj bude mít fatální následky

Ačkoliv je činnost Zla Mavka nenásilná – alespoň ve většině případů – přesto jsou členky ve velkém nebezpečí. Okupanti o nich ví a v případě prozrazení jim hrozí tvrdé tresty, vyloučit nelze ani zabití. Proto působí v silné konspiraci, kdy o sobě často ani navzájem neví a používají přezdívky. Zatím se je dle všeho Rusům nepodařilo odhalit, ale nelze to samozřejmě v některých případech vyloučit. Práci například v terénu jim také ztěžuje skutečnost, že Rusové na mnoha místech rozmisťují bezpečnostní kamery, aby činnosti odboje bránili.

Nakolik činnost této organizace prospívá, je otázkou. Stejně jako, zda ji lze skutečně považovat za partyzánskou. Vojenský analytik Jiří Vojáček sdělil redakci Armádního Zpravodaje: „Tohle bych za partyzánskou skupinu nepovažoval. Podívejte se, co popisují jako své největší akce – členky rozdávaly falešné ruské rubly s protiválečnými vzkazy, umisťovaly dýně před dveře známých kolaborantů a malovaly malé ukrajinské vlajky do uliček a na elektrické sloupy.

Video: Rusové vyslali k Pokrovsku „malé ježky“. Nesmírně efektivní, Ukrajinci se na nich často vylámou

To je jistě důležité pro morálku místních, vidí, že v tom nejsou sami, věří ve společnou věc. Ale to jsou spíš takové happeningy, které víc než co jiného připomínají např. obrozenecké české hnutí za Rakouska-Uherska, začerňování německých názvů ulic, strhávání orlíčků, čmárání na bankovky apod. Tohle ale není partyzánství, to není ozbrojený boj. A jestli si správně vybavuji definici, ty násilné akce (proti lidem či proti infrastruktuře) jsou tam určující.“

Článek Zla Mavka: hrdinné Ukrajinky riskují životy a staví se na odpor ruské armádě, které škodí tak trochu po svém se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Partyzáni zapálili reléovou skříň

Příkladem partyzánských operací na okupovaných územích je akce hnutí Ateš. Na sociálních sítích se pochlubilo, jak se jeho členům podařilo podpálit reléovou skříň na železniční trase v Záporožské oblasti, po níž jezdí vlaky vozící zásoby a další potřebné věci pro jednotky v jižní části fronty na Ukrajině. Je tedy jasné, že jakékoliv přerušení je významné.

Mnozí tomu nevěřili, ale pozorovatel zachytil Su-57E v zahraničí. S propadákem se Rusko prosadilo, i když ho samo odmítá

Nakolik se ale mohla operace projevit na ruské činnosti, lze jen velmi obtížně odhadovat. United24Media uvádí, že dronové snímky potvrdily poškození trati, což je nesmírně důležité. Armádní Zpravodaj se domnívá, že podobné operace neslouží jenom k přerušení zásobování, ale mohou ruské ozbrojené síly též nutit důležitou infrastrukturu střežit. To pak znamená, že mnoho z vojáků nemůže být na frontě, ale je vázáno na její hlídání.

Ateš dává Rusům zabrat od roku 2022

Partyzánská skupina Ateš je nejznámější organizace působící na okupovaných území. Wikipedia uvádí, že jsou jejími členy hlavně krymští Tataři a Ukrajinci z území okupovaných Ruskem po invazi v únoru 2022. Skupina se zformovala v září 2022 a na mnoha akcích spolupracuje s ukrajinskými tajnými službami. Nezaměřuje se přitom jenom na sabotáže, ale také na předávání důležitých informací nebo útoky na ruské vojáky a kolaboranty.

Česká zbrojovka založená Ukrajincem expanduje do zahraničí. Oslnila nastupující supervelmoc

Zaútočit na železnice je nejspíše jedna z nejefektivnějších metod, jakou mohou ukrajinští partyzáni zvolit, jelikož jsou dlouhé a nelze je nejspíše kompletně uhlídat. Na to nemá dostatek vojáků ani ruská armáda. Zároveň přitom platí, že je Rusko na železnici závislé, protože nemá dostatek jiné techniky k přepravě těžkého materiálu na dlouhé vzdálenosti. Je to dáno i velikostí země, její geografií a počasím, kdy jde o nejspolehlivější metodu.

Článek Sabotéři zapálili malou budku a pohyb ruské armády zamrzl. Efektivní akce odlehčila Záporoží se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Komunikační věž zachvátily plameny

Útoky na komunikaci armády a dalších bezpečnostních složek Ruska jsou velice efektivní, jelikož mohou zamezit koordinaci různých operací. Na videu níže je konkrétně vidět případ, kdy jeden z ukrajinských partyzánů překonal zábrany na důležité ruské komunikační věži v Kurské oblasti, což znamená, že působil přímo na území Ruska, a nakonec ji podpálil. United24Media uvádí, že ji používala nejen armáda, ale i další úřady.

Video: „Extrémně působivý zásah.“ Ukrajinec si zachoval chladnou hlavu a brokovnicí poslal k zemi ruský dron, který ho mohl zabít

Co přesně komunikační věž obsahovala, není známo, ale údajně zajišťovala spojení pro 27. brigádu radiační, chemické a biologické obrany, regionální ředitelství FSB a regionální ředitelství ruské Federální vězeňské služby. Wikipedia uvádí, že třeba FSB je nástupcem známé KGB a zajišťuje úlohu kontrarozvědky, vnitřní a pohraniční bezpečnosti, bojuje proti terorismu a podílí se na vyšetřování některých závažných trestných činů.

Rusko používá komunikaci i jako zbraň

Ruská armáda je, jako každé moderní ozbrojené síly, na komunikaci závislá. ChathamHouse uvádí, že používá i vlastní systém, který je oddělený od civilního. Může se tak domlouvat po zabezpečených linkách, ale také to na okupovaných oblastech a jinde umožňuje vypnout civilní infrastrukturu a odříznout civilisty od komunikace se světem. Armádní Zpravodaj soudí, že je to jeden z nástrojů represe a ovládání nepoddajné veřejnosti.

Video: klečel na kolenou a prosil o život, ale Ukrajinci neměli slitování. Ruského žoldnéře poslali na věčnost ranou zepředu

Součástí jsou pochopitelně i vlastní komunikační přístroje. Wikipedia uvádí, že jedním z nich je v ruské armádě ruční radiostanice R-187 Azart, jíž mohou užívat vojáci přímo na bojišti a spoléhá hlavně na zabudovanou anténu. Antény lze ovšem umístit i na podobné komunikační věže a prodloužit tak dosah signálu nebo zvýšit jeho kvalitu. Jejich zničení tedy může komunikaci ztížit, stejně jako snížit možnosti represe ruských bezpečnostních složek proti lidem.

Článek Partyzán si nakráčel k malé, ale mimořádně důležité stanici v Kursku, a spálil ji. Rusové netuší, co budou dělat se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z padlého je najednou dezertér

O tom, jak se snaží ruská armáda zatajovat své ztráty, svědčí například informace odhalené partyzánskou skupinou Ateš působící na okupovaných územích. Nv uvádí, že u ruské 30. samostatné gardové motostřelecké brigády jsou mnozí mrtví z bojů v Pokrovsku evidováni jako osoby, které svou jednotku opustili bez povolení, což znamená dezertéři. A to i přesto, že velitelé velice dobře vědí, že je poslali do mlýnku na maso v městské bitvě, kde s největší pravděpodobností padli. Ale ruská armáda tak nemusí přiznávat, že zemřeli.

Video: pilot MiG-29 natočil z kokpitu útok na most, který Rusové využili k invazi. Poprvé minul, podruhé se trefil přesně

O tom, kolik má ruská armáda v bojích na Ukrajině vlastně mrtvých a raněných, lze jenom spekulovat. DefenseNews s odvoláním na zprávu Centra pro strategická a mezinárodní studia uvádí, že od začátku války do konce roku 2025 činí ruské ztráty kolem 1,2 milionu vojáků, z čehož může být 325 000 mrtvých. To je i na Rusko veliké číslo, a je jasné, že ho jeho vládce nechce veřejnosti přiznávat, aby nepřestala válku podporovat.

Za dezertéra nemusí vláda nic platit

Důvodů, proč ruská armáda nepřiznává mnoho svých padlých, může být více, než jenom snaha maskovat je před veřejností. Jeden je ryze ekonomický, neboť Rusko nemusí rodinám padlých vojáků vyplácet odškodnění za jejich smrt. Jednat se má o sumu ve výši 5 milionů rublů (1,35 milionu Kč), informoval do TheMoscowTimes. Pro již tak napjatý ruský státní rozpočet je to hodně, a je jasné, že se snaží výdajům všemožně vyhnout.

Rusové si mysleli, že srazí Kyjev na kolena. Ale ani hypersonických Mach 9 nestačilo, všechny Zirkony sestřeleny

Otázkou samozřejmě zůstává, jak dlouho může Kreml výši ztrát tajit. Armádní Zpravodaj předpokládá, že většina dezertérů by nějakým způsobem kontaktovala svou rodinu, a proto se to může zdát jejich blízkým velmi podezřelé. Na druhou stranu Rusko opakovaně veřejnosti lže, například když informovalo o dobytí města Kupjansk, připomíná Unn. Mnohem těžší je potom odhadnout, nakolik Rusové lžím věří, věřit chtějí, nebo mají strach před tvrdou odvetou režimu, která by přišla v okamžiku, kdy by začali pokládat nepříjemné otázky.

Článek Ulhané tajemství o Pokrovsku padlo. Partyzáni rozkryli, jak Putin tají reálné ztráty vojáků se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Partyzáni působí Rusům těžké škody

Činnost ukrajinských partyzánských jednotek na okupovaných územích začala okamžitě po obsazení Rusy, ale opravdu organizované začaly být zhruba od poloviny roku 2022, uvádí Wikipedia. Soustředily se na shromažďování informací o okupantech a předávání je ukrajinským ozbrojeným silám, na atentáty na ruské vojáky, policisty, ale i kolaboranty. Důležitou úlohou je pak vykonávání sabotáží, kdy se zaměřují třeba na logistické trasy.

Video: 41 vojáků padlo během 2hodinového útoku. Rusové se pokusili o rychlý průlom, ale dopadlo to katastrofálně

Již v dubnu 2022 starosta okupovaného Melitopolu prohlašoval, že ukrajinští partyzáni ve městě zabili 100 ruských vojáků. Převážně se jednalo o hlídky ruské policie. V červenci téhož roku pro změnu zabili správce obce Velký Burluk, pod jehož autem explodovala bomba. Ale podobných útoků, kdy vojáci nebo kolaboranti zahynuli či byli zraněni, proběhlo mnohem více. A neustávají ani dnes. KyivIndependent uvádí, že v srpnu 2025 vyhodili partyzáni v Melitopolu do vzduchu autobus, v němž bylo pět členů čečenské jednotky Achmat.

Partyzánů je mnoho, známé je hnutí Ateš

Partyzánských skupin na okupovaných územích Ukrajiny je více, uvádí AtlanticCouncil. Příkladem může být hnutí „Zlatá stuha“, jehož členové nechávají na veřejných místech žluté stuhy; nebo čistě ženská organizace „Zla Mavka“, která používá v boji s okupanty i satiru. Asi nejznámější je však partyzánská skupina Ateš působící hlavně na okupovaném Krymu, a má za sebou mnoho úspěšných akcí. Spolupracuje na nich s ukrajinskou SBU i rozvědkou.

iZdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)

V rozhovoru s jedním z koordinátorů skupiny KyivPost uvádí, že je činnost jednotky velice široká a nejedná se pouze o útoky na ruské okupanty a kolaboranty. Ukrajinské armádě také například předává souřadnice významných vojenských cílů, jako jsou sklady, shromaždiště apod. Do její činnosti jsou zapojeni lidé mladého věku až po seniory, a údajně s ní spolupracují i mnozí ruští vojáci. Pro Rusy má být situace tak špatná, že jsou velitelé často paranoidní a podezírají podřízené ze spolupráce s Ukrajinci, což má vliv na morálku okupantů.

Článek 100 ruských policistů padlo po nocích rukama ukrajinských partyzánů, kteří odmítli okupaci. Tak tvrdý odpor nečekali se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Mi-28 má ruské letectvo sotva 200, ztráta bolí

K incidentu mělo dojít u města Toržok ve Tverské oblasti ležící severozápadně vedle Moskevské oblasti. Sídlí tam 344. středisko pro bojové použití a přeškolování leteckého personálu armádního letectva, uvádí Lidový odpor Ukrajiny, který má akci na svědomí. Jeho člen se na letišti vyhlédl zaparkovaný Mi-28, což je ruský bitevní vrtulník.

Video: Ukrajinská 2S22 Bohdana s mistrovskou přesností zničila 4 ruská děla. Doplatila na svůj největší handicap – nízký dosah

Wikipedia uvádí, že vznikl v počtu bezmála 200 kusů, a do provozu byl zařazen už roku 1982, ale od té boby prošel několika modernizacemi. Velmi povedenou byla již N, kterou Armádní Zpravodaj hodnotil s tím, že umí zasahovat cíle ze vzdálenosti až 40 km, což je na vrtulník velmi dobrá hodnota. Existuje však ještě schopnější verze NM.

Kromě 30mm kanonu Šipunov-2A42 s 250 náboji může nést na dvou pylonech pod každým křídlem různé rakety, bomby a kulomety – třeba 16 protitankových raket Ataka-V a 40 raket S-8, nebo místo druhých jmenovaných 10 výkonnějších raket S-13. Stejně tak se ale může jednat o protitankové střely 9K121 Vichr a 9M123 Khrizantema a jiné.

Španělsko vyřadilo americké F-35 jako možnou budoucnost letectva. Vybírá náhradu z Evropy, ale Eurofighter adekvátní není

Zničení takového vrtulníku je pochopitelně pro ruské letectvo citlivé už jenom proto, jak málo kusů má k dispozici. Na záběrech je přitom vidět, jak na něj partyzán umístil dvě malá výbušná zařízení, ale není známo, o jaká šlo – ke způsobení požáru ti nicméně evidentně stačilo. Není ovšem vidět jejich odpálení, ani následky – pouze v dáli něco, co vypadá jako požár.

Některé akce partyzánů lze podle redakce Armádního Zpravodaje označit za profesionální, protože mají na svědomí i jiné cenné úlovky, například systém elektronického boje, bez něhož mohou v oblasti snáze působit drony, naváděné střely apod. Konkrétně SSSR se přitom takové jednotky stavěly na odpor už během druhé světové války, a dokonce i 10 let po jejím konci mu škodila skupina známá jako „Lesní bratři“, která působila hlavně v Pobaltí.

Článek Video: Partyzán vyhodil do povětří ruský bitevní vrtulník Mi-28 a celou akci natočil se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Spolupráce rozvědky a proukrajinských partyzánů

Ukrajinská rozvědka pracuje mimořádně efektivně a má na svědomí mnoho ruských cílů, a de facto podniká stejné akce jako Služba bezpečnosti Ukrajiny, která například napadla desítky ruských strategických bombardérů. Tentokrát jí ale pomáhala partyzánská skupina, ačkoliv není jasné, o jakou přesně šlo – často to bývá Atesh, ale u té informace nejsou.

Amerika přitvrdila. Schválila pro Ukrajinu své nejsilnější systémy PVO, proti nimž Rusko neumí bojovat

Ruské síly si ve městě zřídily logistickou základnu, která sloužila jako uzel pro personál a vojenskou techniku. Ukrajinci se ji rozhodli zničit, pravděpodobně improvizovanou náloží, ale podrobnosti o ní chybí. K explozi došlo, když vojáci ruské národní gardy, kteří tam byli umístěni, vykládali vojenské vozidlo. Několik jich přitom mělo zahynout.

„V důsledku exploze byla také zničena satelitní komunikační hardwarová stanice – určená ruským vojenským vedením ke koordinaci okupačních sil,“ uvedla rozvědka. Rozsah škod nebyl upřesněn, ale Armádní Zpravodaj soudí, že si invazní ruské síly budou muset najít jiné místo, v němž zřídí skladiště a logistické centrum, k čemuž už nejspíše došlo.

Rusko bude nepříčetné, hlavně Medveděv a Solovjov. Trump povzbudil Ukrajinu k útokům na Moskvu, aby Rusové pocítili bolest

Často přitom ničí ruské cíle i ukrajinské letectvo. Armádní Zpravodaj například upozorňoval, když jeho MiG-29 zničil jediný most v oblasti poté, co byla vyřazena nepřátelská PVO, zatímco v jiném případě rozmetal ruské velitelské centrum a sklad munice a paliva.

Článek Partyzáni sabotovali ruské velitelské a logistické centrum. Vyhodili ho do vzduchu, když vojáci národní gardy vykládali zásoby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Systém, který chrání před vzdušnými hrozbami

K incidentu je z bezpečnostních důvodů zveřejněno jenom minimum informací, podle nichž nelze určit de facto nic – tvrzení o zničení systému navíc uvádí pouze skupina Atesh a nelze ho nijak ověřit, ale to je bývá ve válce časté. Působení různých proukrajinských partyzánských jednotek na území Ukrajiny i Ruska je navíc známé už od počátku války.

Video: Rusové lhali. Suchoj Su-25 si sestřelili sami druhým Su-25, když v jeho těsné blízkosti odpálil rakety

„Agenti našeho hnutí provedli úspěšnou operaci za nepřátelskými liniemi – zapálili automobil UAZ Patriot s mobilním systémem elektronického boje. Používáno bylo pro tajné přesuny a taktické úkoly na jižní Ukrajině. Nyní je nepřítel ponechán bez kritického systému – a tváří v tvář nedostatku techniky na frontě to dočasně paralyzuje práci jeho jednotky,“ uvedla partyzánská skupina Atesh v prohlášení s tím, že příprava trvala dlouho.

Vzhledem k tomu, že bylo zařízení v osobním automobilu UAZ Patriot, jednalo se o malý přenosný systém elektronického boje, který bude účinný spíše lokálně. Redakce Armádního Zpravodaje ověřila, že mezi takové patří RP-377L, který lze namontovat na auta, nebo ho rozložit do tří beden a sestavit kdekoliv jinde, potvrzuje ODIN.

Ukrajinská rozvědka sabotovala Kaliningrad a zveřejnila záběry svého řádění. Rusové zuří, vojenské základny zůstaly bez elektřiny

ArmyRecognition uvádí, že se Ukrajincům již nejméně jeden zničit podařilo, takže do války zjevně zapojován je. Stejně tak se ovšem mohlo jednat o dosud neznámý typ systému, který je zaveden teprve krátce, a z pochopitelných důvodů o něm nejsou známy informace.

Omezit nepříteli možnosti obrany před nepřátelskými prostředky je každopádně vždy vítané, jelikož to otevírá nebe pro působnost vlastních dronů. Není ovšem jasné, zda toho ukrajinská armáda nějak využila, protože u ní Armádní Zpravodaj nenašel žádné zmínky – možné to je, ale asi spíše na lokální úrovni – ne o všem se nakonec svět dozví.

Ruský Su-24M nezvládl špatné počasí a během bouře se zřítil. Souboj to pro něj byl nejspíše nerovný

Ve hře je teoreticky i systém Skovorodka, o němž se zmiňuje BulgarianMilitary s tím, že je lehký a kompaktní, takže ho lze jednoduše umístit, kam je zrovna potřeba. Jeho činností je rušení dronů a dělostřeleckých zaměřovacích systémů, kvůli čemuž není možné pálit vůbec, případně jenom omezeně. Není uvedeno, na jakou vzdálenost, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že to bude nejspíše nanejvýš v desítkách kilometrů.

Článek Partyzáni paralyzovali ruské dronaře v hloubi okupovaného území. Udeřili nečekaně a rychle na systém elektronického boje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.