Co přesně Kornet-D umí

Jádrem systému je rodina řízených střel Kornet-EM. Dvě klíčové varianty definují jeho taktický profil:

• 9M133M-2 – tandemová kumulativní střela s dosahem 150–8 000 metrů. Výrobce uvádí průnik 1 100–1 300 mm pancíře za reaktivním pancéřováním (ERA).
• 9M133FM-3 – termobarická/víceúčelová munice s dosahem až 10 000 metrů, určená proti opevněním, lehké technice i nízkoletícím vzdušným cílům.

Na vozidle Tigr-M sedí dva nezávislé automatizované odpalovače 9P163-3. Osm střel je v pohotovosti k okamžité palbě, dalších osm veze vozidlo jako zálohu. Navedení funguje v laserovém paprsku – střela letí po ose paprsku, který obsluha drží na cíli. Výrobce deklaruje odolnost proti elektronickému i optickému rušení, protože laserový kanál je obtížně narušitelný klasickými radiovými prostředky.

Klíčová schopnost: systém dokáže vést palbu na dva cíle současně, nebo vypustit dvě střely na jeden cíl v krátkém sledu, právě proto, aby přetížil aktivní ochranný systém tanku.

Proč tankisté NATO nemohou zůstat v klidu

Hrozba nespočívá v „magické průbojnosti“, která by automaticky prorazila čelo každého západního tanku. Přesné hodnoty čelního pancéřování Leopardu 2A8, Abramsu SEP nebo Challengeru 3 jsou utajené a poctivě tvrdit „jistý čelní průstřel“ z veřejných dat nelze. Reálné nebezpečí je jinde.

Kornet-D operuje v zóně 5–8 kilometrů, tedy za hranicí, kde tank obvykle vede přímý boj. Lehký kolový nosič o hmotnosti kolem sedmi tun se přesune po silnici rychlostí přes 100 km/h, zaujme palebnou pozici, odpálí a zmizí. Tank, který váží 60–70 tun, takovou dynamiku nemá. Při zásahu z boku nebo ze zádi, kde pancéřování i u nejmodernějších strojů dramaticky klesá, představuje průnik 1 200 mm smrtelnou hrozbu prakticky pro cokoliv.

Podle analýzy CSIS z ukrajinského bojiště se tanky bez pěchotního doprovodu stávají snadnými cíli pro drony a protitankové zbraně. Kornet-D do tohoto trendu přesně zapadá: vytváří kolem ruských pozic „protitankovou bublinu“, která nutí protivníka k rozptýlení, maskování a nepřetržitému průzkumu.

Jak se NATO brání, a kde má mezery

Západní armády hrozbu moderních protitankových řízených střel berou vážně. Americká armáda integruje na Abramsy systém Trophy od Rafaelu, aktivní ochranu schopnou zachytit přilétající střelu a zničit ji protiprojektilem. Britský Challenger 3 počítá s vlastním aktivním ochranným systémem jako klíčovým prvkem přežití. Česká armáda v září 2025 objednala 44 tanků Leopard 2A8, jejichž součástí jsou systémy vlastní a protiminové ochrany.

Jenže Trophy ani žádný jiný aktivní ochranný systém není kouzelný štít. RUSI upozorňuje, že jeho integrace vytváří praktická omezení a potenciální slepá místa. A hlavně, velká část aliančních flotil stále jezdí bez ochrany tohoto typu. Česká armáda aktuálně provozuje Leopardy 2A4 a dosluhující T-72M4CZ. Obojí je vůči tandemové střele Kornetu vysoce zranitelné, zejména při přepadu z boku.

Měkká protiopatření, jako kouřové clony, terénní maskování, rychlý manévr, dronový průzkum a protiúder na odpalovač, zůstávají relevantní. Laserové navedení sice odolává radiovému rušení, ale potřebuje nepřerušenou optickou viditelnost na cíl po celou dobu letu střely. Kouř a terén tu fungují.

Kornet versus Javelin a Spike: jiná filozofie

Srovnání s protitankovými systémy NATO ukazuje odlišné přístupy:

Kornet vyčnívá dosahem a hustotou palby z vozidla. Javelin a Spike vyčnívají přežitím střelce, protože po odpalu není třeba udržovat kontakt s cílem. V praxi to znamená, že Kornet-D je nástroj pro organizovanou obranu s připravenou pozicí, zatímco západní systémy lépe slouží mobilní pěchotě v nepřehledném terénu.

Bojové nasazení: co víme a co ne

Překvapivě málo. Rodina Kornet je na Ukrajině bezpochyby přítomna, starší verze na trojnožkách i na BMP. Ale konkrétně varianta Tigr Kornet-D má v otevřených zdrojích slabou stopu. Databáze Oryx ještě v březnu 2023 vedla tento typ mezi systémy bez vizuálně potvrzené ztráty. To může znamenat omezené nasazení, ale také dobré maskování nebo prostě fakt, že analytici dosud nezachytili dostatek snímků.

Ruské ministerstvo obrany v lednu 2019 oznámilo, že modernizovaná verze Kornet-D1 prochází státními zkouškami před přijetím do výzbroje. Zda a kdy byla oficiálně zavedena, z veřejných zdrojů jednoznačně potvrdit nelze.

Kornet-D není zázračná zbraň, která by automaticky vyřadila každý tank Aliance. Je to ale systém, který prudce zdražuje každý kilometr, po kterém se tank pohybuje bez aktivní ochrany, průzkumného krytí a pěchotního doprovodu. A právě v tom spočívá jeho skutečná síla.

Článek Znepokojení tankových vojsk NATO. Ruský Tigr s protitankovým Kornetem-D rozlouskne i ty nejlepší tanky se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co přesně Kornet umí, a co ne

Základní exportní verze Kornet-E, kterou Rosoboronexport otevřeně nabízí, nese tandemovou kumulativní hlavici s udávanou průbojností 1 000 až 1 200 mm ocelového ekvivalentu za reaktivním pancířem (ERA). Dosah ve dne činí 100 až 5 500 metrů, v noci se zkracuje na 4 500 metrů. Střela je naváděna laserovým paprskem, obsluha musí cíl držet v zaměřovači po celou dobu letu.

Modernizovaný Kornet-EM posouvá laťku výš. Průbojnost tandemové hlavice stoupá na 1 100 až 1 300 mm RHA za ERA, dosah protitankové střely roste na 8 000 metrů a termobarická varianta dolétne až na 10 000 metrů. Vozidlová verze navíc umí současně napadat dva různé cíle a výrobce ji prezentuje i jako prostředek proti nízko letícím pomalým vzdušným cílům.

Čísla působí drtivě. Jenže je třeba dodat kontext: přesné hodnoty čelní ochrany nejnovějších tanků NATO, Leopardu 2A8 a Abramsu SEPv3, jsou utajované. Tvrzení, že Kornet „automaticky prostřelí cokoli“, proto neobstojí. Co obstojí, je fakt, že slabší zóny tanků, boky, záď a střecha jsou v dosahu této hlavice jednoznačně ohrožené. A právě tam většina zásahů v reálném boji míří.

Libanon 2006: laboratoř protitankové války

Nejlépe zdokumentovanou ukázkou toho, co Kornet dokáže v rukou motivovaného obránce, zůstává libanonská válka v létě 2006. Hizballáh tehdy disponoval Kornety dodanými přes Írán a Sýrii a nasadil je v připravených palebných postaveních, takzvaných kill zónách. Nešlo o jednotlivé střelce s raketou na rameni. Šlo o systém: zamaskované pozice, předem zaměřené sektory, koordinovaná palba z několika směrů.

Podle amerického odborného bulletinu Armor bylo zasaženo zhruba deset procent nasazených izraelských tanků Merkava různými hrozbami, přičemž méně než polovina zásahů vedla k plné penetraci. Rozhodující nebyla samotná raketa, ale kombinace ATGM, protitankových min a promyšlené taktiky. Kornet v tomto mixu fungoval jako „dlouhá ruka“, prostředek, který zasáhl tank dřív, než se dostal do efektivního dostřelu vlastních zbraní.

Od té doby se systém rozšířil do desítek zemí a k dalším nestátním aktérům. Na ukrajinském bojišti je standardní součástí ruské protitankové výzbroje a stojí proti technice, kterou tam provozují ukrajinské pozemní síly, včetně Leopardů, Abramsů, Bradley i CV90. Přesné, kusově ověřené statistiky, kolik zničil právě Kornet, ale veřejně dostupné nejsou; bojující strany často nerozlišují mezi různými typy ATGM, dronů a min.

Proč silnější pancíř není odpověď

Americká armáda to řekla přímo: další přidávání hmotnosti na M1 Abrams už naráží na konstrukční limity. Tank, který váží přes sedmdesát tun, má problémy s mosty, logistikou i mobilitou. Odpověď proto musí být vrstvená.

První vrstvou je aktivní ochranný systém (APS). Izraelský Trophy, testovaný na Abramsech, podle hodnocení amerického DOT&E zachytil „většinu“ příchozích hrozeb, slovo „většinu“, ne „všechny“. KNDS mezitím integroval Trophy i na německý Leopard 2A7 a nový Leopard 2A8 je od základu stavěn s přídavným pancířem, spall linerem a kouřovými prostředky jako platforma vrstvené ochrany. Iron Fist na Bradley naopak procházel odstraňováním nedostatků, APS není řešení typu plug-and-play.

Druhá vrstva je taktická: průzkum proti týmům s ATGM, pěchota postupující s tanky, ženijní krytí, kouřová clona, rozptýlení. Třetí je strategická, detekce a ničení palebných postavení dřív, než obsluha stihne vystřelit. Žádná z těchto vrstev sama o sobě nestačí. Dohromady ale mění rovnici zásadně.

Co to znamená pro českou armádu

Armáda České republiky stojí uprostřed generační výměny. Stále provozuje modernizované T-72M4 CZ, konstrukčně vycházející z platformy T-72, a čtrnáctitunová BVP-2, která jsou proti moderním tandemovým ATGM zvlášť citlivá. Současně přechází na Leopard 2A8 a CV90 MkIV od BAE Systems.

Ministerstvo obrany samo zdůrazňuje, že zkušenosti z Ukrajiny potvrdily relevanci tanků ve válce vysoké intenzity a že moderní západní stroje dokážou chránit osádku i proti novým hrozbám. Platforma CV90 je modulární a výrobce ji nabízí s možností integrace aktivní ochrany, konkrétní konfigurace pro českou armádu ale zatím nebyla veřejně detailně specifikována.

Česko navíc samo koordinovalo dodávky modernizovaných T-72 pro Ukrajinu, kde tato technika čelí Kornetům v přímém boji. Hrozba tedy není teoretická. Pro české mechanizované jednotky na východním křídle NATO je moderní tandemový ATGM přesně ten typ rizika, který nutí řešit nejen kalibr kanonu, ale celý ekosystém přežitelnosti, od APS přes průzkumné drony po výcvik osádek.

Kornet versus Javelin a NLAW: jiná filozofie, jiná role

Srovnání s nejznámějšími západními protitankovými systémy ukazuje, proč je Kornet obávaný právě v určitém typu boje. Javelin je fire-and-forget, střelec zamkne cíl, vystřelí a okamžitě mění pozici. Útočí shora, kde je pancíř nejslabší. NLAW od Saabu je ještě jednodušší: dosah 20 až 800 metrů, určený pro blízký boj v zástavbě, jeden výstřel.

Kornet je jiná kategorie. Těžší, dálkovější, vázaný na laserové navádění, obsluha musí zůstat na pozici, dokud střela nedoletí. To je nevýhoda v mobilním boji. Ale v připravené obraně, s maskovanými pozicemi a předem zaměřenými sektory, se z této nevýhody stává síla: obsluha drží cíl na vzdálenost, kde tank nemá šanci reagovat vlastní palbou. Přesně tak ho použil Hizballáh v Libanonu. Přesně tak ho používají ruské protitankové jednotky na Ukrajině.

Kornet není konec tanků. Je to ale tvrdá připomínka, že éra, kdy obrněnec spoléhal hlavně na centimetry oceli, definitivně skončila.

Článek Ruský Kornet budí hrůzu v tankových vojskách NATO. Moc proti němu nezmohou, má brutální průbojnost se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kornet je naváděný pomocí laseru

Rusko zavedlo protitankovou řízenou střelu 9M133 Kornet v roce 1998, aby nahradilo předchozí střely, které bývaly často naváděné po drátě. Wikipedia uvádí, že má poloautomatické laserové navádění, což znamená, že střelu s odpalovací jednotkou nespojuje žádný drát, ale zaměřování probíhá laserovým paprskem. Ten ovšem musí operátor po dobu letu střely držet na cíli.

Ukrajinci odhalili ruské tajemství a přiznali novou výzvu. Zabijáka s 800kg hlavicí, kterého nelze rušit

Velikou předností systému Kornet je dosah jeho střel a různorodost jejich typů. Ta základní dostřelí minimálně 3,5 kilometru, ale existují i modernizované verze EM s větším dosahem. ArmyRecognition uvádí, že s tandemovou kumulativních hlavicí má Kornet-EM dosah až 8 km a dokáže si poradit s pancířem o síle až 1 300 mm RHAe. Navíc je schopna útočit na horní oblasti tanků, kde je slabší pancéřování. Střela s lehkou tříštivou hlavicí pak může zasahovat cíle až do vzdálenosti 10 kilometrů, ale ta si s obrněncem neporadí.

Co lze považovat za nevýhodu Kornetu, je jeho hmotnost. Odpalovací zařízení je umístěno na trojnožce, vidět je i na videu níže, a vše spolu se střelou váží 67 kilogramů, pročež zbraň vyžaduje dvoučlennou obsluhu. Vhodná je tedy hlavně pro statickou pozici nebo umístění na nějakém vozidle, ale její přenášení po bojišti a pohotové taktické nasazení rozhodně není jednoduché. To ji odlišuje například od americké FGM-148 Javelin, která je vysoce mobilní.

Kyjev je nejlépe chráněná pevnost Ukrajiny. Rusové nedokážou pronikat obranou, většina útoků skončí v troskách

Druhou nevýhodou může být skutečnost, že je zaměřovací zařízení přímo na trojnožce a operátor musí držet laserový paprsek na cíli po celou dobu letu střely. Zvířený prach ovšem může prozradit jeho pozici, takže hrozí, že se tak ocitne pod palbou nepřátelského dron, děla apod. Třeba u Javelinu to přitom nehrozí. Ukrajina má zbraň podobnou Kornetu, je jím systém Stugna-P. Wikipedia ale potvrzuje, že má výhodu, jelikož může být odpalovací stanice až 50 m od zařízení používaného k navádění, což zajišťuje obsluze mnohem větší bezpečnost.

Střelba z 9M133 Kornet

Článek Video: jak se objeví, je čas k panice. Ruská protitanková bestie Kornet ničí ukrajinské obrněnce až na 8 km, odrovnala i Abrams se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Vysoce průbojná střela se zřejmě špatně trefila

Útok sice není zřetelně vidět, ale probíhal ze vzdálenosti několika kilometrů. Ukrajinští vojáci ho natáčeli, zřejmě na telefon, a v době zásahu se radují, ale vizuálně to potvrdit nelze. To až na základě záběrů z bombardovacího dronu, který letěl tank dorazit – i když má 9M133 Kornet sílu ho zničit na ránu, zjevně ho jenom znehybnil, což z něj udělalo snadný cíl.

Putin nebude nadšený, Švédové ho chytí do šachu. Gripeny dostanou střely Taurus, které z NATO doletí až k Moskvě

Jeho podvozek je viditelně poškozený v pravé přední části, což napovídá zasažení pásu, a asi i pojezdových kol. Žádné další škody však nejspíše střela nezpůsobila. Wikipedia upřesňuje, že dokáže 9M133 Kornet prorazit více jak 1 300 mm RHAe, což stačí i na nejlepší tanky na světě, a to na vzdálenost 100 až 5 500 metrů. Zdá se ovšem, že mohlo mírně zradit navádění pomocí laserového paprsku – ostatně přesnost je uváděna na méně než 5 metrů.

T-90M má pak ve své nejsilnější části pancíř silný až 1 550 mm, uvádí Wikipedia, přičemž velkou část hodnoty tvoří reaktivní pancéřování. To by si mělo s protitankovými střelami poradit, ale ty nejsilnější, mezi něž patří ruský Kornet, mají i tak šanci proniknout. Tentokrát se tak ovšem nestalo, takže se ukrajinští vojáci rozhodli dokonat dílo pomocí dronu.

Video: Ukrajinci vytrestali ty nejlepší z ruské armády. Udeřili na speciální jednotky, když byly pohromadě, a 120 jich pohřbili

Z diskuzí Armádní Zpravodaj zjistil, že měl shazovat napalmové bomby. Zajímavé je, že zůstal tank zavřený, což znamená, že v něm posádka buď zůstala, nebo ho po sobě zavřela. Ačkoliv napalm nemá šanci ho zničit, dokáže poškodit kamery, senzory a jiné venkovní systémy, a když se dostane do motorového prostoru, může ho zažehnout. Zda k tomu došlo, už vidět není, takže je možné, že nakonec došlo ke zničení T-90M později jiným způsobem.

Článek Video: Ukrajinci zcizili ruské armádě nejsilnější protitankovou střelu světa a rozstřelili jí tank T-90M se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Tank odolal, tak měl nakonec dorazit napalm

Útok probíhal ze vzdálenosti několika kilometrů, ale není zřetelně vidět. Ukrajinští vojáci ho sice natáčeli, nejspíše na telefon, a v době zásahu se radují, ale vizuálně to potvrdit nelze. Později jsou však záběry z bombardovacího dronu, který letěl tank dorazit – i když má 9M133 Kornet sílu ho zničit, zjevně ho jenom znehybnil, ale i to se pochopitelně počítá.

Video: Ukrajinský MiG-29 se obratně vyhnul 2 ruským raketám a uletěl dříve, než nepřítel znovu vypálil

Má viditelně poškozený podvozek v pravé přední části, což napovídá zničení pásu, a nejspíše i pojezdových kol. Ale k žádným větším škodám nejspíše nedošlo. Wikipedia upřesňuje, že dokáže 9M133 Kornet prorazit přes 1 300 mm RHAe, což jednoznačně stačí i na nejlepší tanky na světě, a to na vzdálenost 100 až 5 500 metrů. Nejspíše však mírně zradilo navádění pomocí laserového paprsku – ostatně přesnost je uváděna na méně než 5 metrů.

T-90M má potom v nejsilnější části pancíř silný až 1 550 mm, uvádí Wikipedia, a značnou část hodnoty tvoří reaktivní pancéřování. To by si sice mělo s protitankovými střelami poradit, ale ty nejsilnější, mezi než patří i Kornet, mají i tak šanci proniknout. V tomto případě se tak ovšem nestalo, takže se ukrajinští vojáci rozhodli dokonat dílo pomocí dronu.

Mohla to být skvělá posila, ale Ukrajina 600 britských BVP Warrior nedostane. Bude upravena, aby ženisté neriskovali životy

Armádní Zpravodaj z diskuzí zjistil, že měl shazovat napalmové bomby, přičemž tank zůstal zavřený, což znamená, že v něm posádka buď zůstala, nebo ho po sobě zavřela. Napalm sice nemá šanci ho přímo zničit, ale dokáže poškodit kamery, senzory a jiné venkovní systémy, a dostane-li do motorového prostoru, může ho zažehnout. Zda k tomu došlo, už na záběrech vidět není, takže je možné, že nakonec došlo ke zničení T-90M jinak.

Rusý tank T-90M se podařilo Kornetem pouze znehybnit, následně ho proto zasypaly napalmové bomby (zveřejněno 06. dubna 2023)

Článek Video: Ukrajinci vzali Rusům protitankový louskáček Kornet a zasáhli jim nejlepším tank T-90M. Poté ho zasypaly napalmové bomby se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

9M133 Kornet je určen proti top tankům

Na konci 80. let 20. století začal vývoj systému Konkurs, konstruktéři se tehdy snažili o zbraň s dostatečným doletem, přesností a průrazností. Tedy o takovou, jaká by byla vhodná i proti nejnovějším západním strojům, na něž dosavadní systémy nedostačovaly. Do výzbroje ruské armády se dostal až v roce 1998, ale jeho vývoj se nezastavil, a roku 2012 byla představena vylepšená verze 9M133M Kornet-M s vylepšenou hlavicí a dosahem. Kupříkladu Severní Korea pak vyvinula její obdobu (kopii) označovanou jako Bulsae-3.

iZdroj fotografie: Ministerstvo obrany Ruské federace / Creative Commons / CC BY

9M133 Kornet a jeho vylepšená verze patří do kategorie protitankových řízených střel, přičemž využívá systém laserového navádění, což znamená, že musí obsluhující voják zaměřit na cíl laserový paprsek a po celou dobu ho na něm držet. Se zaměřovacím systémem v místě odpalu je pak střela spojena pomocí za letu odvíjeného drátu. Oproti moderním střelám „vystřel a zapomeň“, jakými jsou třeba FGM-148 Javelin, je to diametrálně odlišný princip. Dosah 9M133 je přitom 5,5 kilometrů, a u vylepšené verze Kornet-M až 8 kilometrů.

Kvůli hmotnosti je obsluha 2členná

Systém se hodí například k obrannému boji v zákopech a opevněních, ale naopak už není příliš vhodný k přenášení. Jenom střela s odpalovací trubkou, v níž je uložena, má podle typu hmotnost 29 až 31 kilogramů. Celý systém i se stativem pak váží 63 kilogramů, takže vyžaduje 2člennou obsluhu, a střely lze nabíjet opakovaně; ty přitom existují i s tandemovou hlavicí proti reaktivnímu pancéřování, případně termobarické proti vojákům v bunkrech.

Ruské rakety Kornet mají dvě velké nevýhody, mají být přitom hlavní zbraní proti Západním tankům na Ukrajině

Nejsilnější střely s tandemovou hlavicí zvládají i pancíř o síle 1 300 milimetrů RHAe a dokáží si tedy poradit i s odolnými tanky. Třeba v roce 2006 údajně dokázaly severokorejské kopie Kornetu vyřadit čtveřici izraelských tanků Merkava, v Iráku pak minimálně dva tanky M1 Abrams. Síla ruských Kornet se pak znovu projevila v roce 2016, kdy kvůli nim turecká armáda přišla při invazi do Sýrie o 6 tanků Leopard 2A4. I to nasvědčuje, že nejspíše zvládnou zničit cokoliv v současné ukrajinské výzbroji, tedy včetně extra odolných tanků Challenger 2.

Názor: kdo dnes doopravdy drží otěže moci v Bachmutu, který Rusko sice dobylo, ale zdaleka ho nemá pod kontrolou

Samozřejmě to ale neznamená, že co výstřel, to pro ruské vojáky úspěch. Je známo mnoho případů, kdy raketa zejména na delší vzdálenost minula, a navíc existuje šance (i když by musela být reakce opravdu blesková), že někdo přeruší laserové navádění obsluhy systému Kornet, a střela jednoduše ztratí cíl a bouchne někde jinde.

Článek Ruské „Kornety“ mají sílu zničit jakýkoliv tank nejenom na Ukrajině, a to včetně vysoce odolných jako M1 Abrams, Challenger 2 a Merkava se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Kornet má dobrou průraznost i dosah

Protitankové rakety Kornet navazují na dřívější zbraně sovětského typu, ale byly zkonstruovány až v době Ruska. První návrhy pochází ještě z konce 80. let 20. století, do výzbroje se však dostaly až v roce 1998. Jde o protitankové střely třetí generace, srovnatelné jsou např. s americkými BGM-71 TOW. Nejnovější střely jsou schopné prorazit pancíř o síle 1 200 až 1 400 milimetrů RHAe a doletět do vzdálenosti až 5,5 kilometrů, i když existuje i střela s delším doletem.

Jenomže 9M133 Kornet není, na rozdíl od modernách protitankových zbraní dodaných Ukrajině (jde třeba o FGM-148 Javelin nebo NLAW), systémem „vystřel a zapomeň“. Jeho operátor musí na cíli po celou dobu letu rakety držet laserový naváděcí paprsek, a střela je pak naváděna drátem, takže systém nelze nijak rušit. Rychlost střely je podle druhu od 250 do 320 metrů za sekundu. Kromě pancíře je účinná i proti betonu, existuje pak také s termobarickou hlavicí.

Systémy Kornet nejednou prokázaly, že si jsou schopny poradit i s některými moderními tanky, příkladem může být zničení tureckých Leopardů 2. Tehdy se o to postaral Islámský stát, ale nutno zmínit, že Turci neměli stroje se zesíleným pancéřováním, a stejně tak udělali při použití tanků hrubé chyby. Je však nepopiratelné, že střelám by byl schopen odolat maximálně jen přední pancíř Západních tanků, a to možná jenom se štěstím.

Systém Kornet se velmi obtížně přenáší

Existují minimálně dva faktory, kvůli nimž nemusí být systém 9M133 Kornet tak účinný, jak by se mohlo papírově zdát. Hmotnost celé zbraně – tedy střely i se speciálním stativem se zaměřovačem, do něhož je nabíjeno – je přes 63 kilogramů. Nejedná se tedy o zbraň snadnou na přepravu, zapotřebí je 2členná obsluha, a ani ta nemá lehkou práci. Účinně lze tedy útočit jen z nějaké připravené pozice, ale tu je zase díky dronům poměrně snadné objevit.

Druhým handicapem je nutnost držet na cíli laserové zaměření. Pokud bude obsluha střílet na dlouhou vzdálenost, poletí střela k cíli 10 až 15 sekund, někdy i déle. Raketa za sebou navíc zanechává velmi viditelnou stopu a prozrazuje tak místo, odkud byla vypálena. Osádce tanku a doprovodným jednotkám se tím skýtá možnost začít na místo střílet. A jelikož musí operátor cíl zaměřovat, je snadným terčem; a když to „schytá“, střela cíl nezničí.

Článek Ruské rakety Kornet mají dvě velké nevýhody, mají být přitom hlavní zbraní proti Západním tankům na Ukrajině se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.