Co je v sázce: 70 miliard eur a tři finanční vrstvy, které se pletou

V debatě před Ankarou se míchají tři různé peněžní toky a veřejnost je snadno zamění. První je nově diskutovaný balík 70 miliard eur, roční alianční rámec, který má spojencům říct: tolik musíme dohromady dát Ukrajině každý rok, aby mohla vést obranu. Podle briefingu Evropského parlamentu by přibližně 30 miliard z této sumy mohlo pocházet z druhé vrstvy, tedy už schválené dvouletá půjčky EU ve výši 90 miliard eur na roky 2026–2027. Ta byla přijata v režimu posílené spolupráce 24 členských států Unie a má jasnou strukturu: 30 miliard na makroekonomickou podporu, 60 miliard na obranný průmysl a nákup výzbroje. Třetí vrstvou jsou průběžné mechanismy NATO: fond PURL s více než 6 miliardami dolarů amerického vybavení, svěřenecký fond CAP s přes 1,3 miliardy eur na neletální podporu a koordinační skupina UDCG.

Peníze tedy tečou z více kohoutků. Jenže žádný z nich sám o sobě nenahradí jednotný alianční závazek. Právě o něj se v Ankaře hraje.

Fico řekl ne. A není sám

Slovenský premiér svou pozici opakuje měsíce. Už 19. prosince 2025 po summitu EU prohlásil, že „Slovensko nebude součástí žádné půjčky, pokud jde o válečné potřeby pro Ukrajinu.“ O půl roku později, 27. června 2026, v rozhlasové relaci Sobotné dialógy zpřesnil, že povede jednání tak, aby slovenská delegace v Ankaře „neměla možnost zapojit Slovensko do těchto válečných půjček.“ Dodal: „Slovensko nebude platit vojenské výdaje Ukrajiny.“

Fico ale není jediný problém. Německý hospodářský týdeník WirtschaftsWoche s odvoláním na alianční kruhy popsal, že dřívější návrh generálního tajemníka Rutteho (stanovit pevné minimum 0,25 % HDP ročně na pomoc Ukrajině) odmítly Velká Británie, Francie, Španělsko, Itálie a Kanada. To není totéž co definitivní odmítnutí celého 70miliardového rámce. Ukazuje to ale, které velké státy se brání jakémukoli povinnému klíči. A NATO rozhoduje konsensem: bez hlasování, bez přehlasování. Stačí jeden hlas a společná formule padá.

Na druhé straně stojí Německo a skupina E5. Kancléř Friedrich Merz na berlínském jednání 25. června otevřeně tlačil na silný evropský finanční příslib pro Kyjev. Společné prohlášení lídrů Německa, Francie, Británie, Itálie a Polska podpořilo vojenské závazky pro Ukrajinu na summitu. Jenže podpořit závazek v komuniké a zavázat se k pevné roční kvótě z vlastního rozpočtu jsou dvě odlišné věci.

Proč „řešení neexistuje“ a co to znamená pro Kyjev

NATO není centrální pokladna. Aliance má vlastní společné rozpočty na provoz, ale národní vojenské výdaje členských zemí, včetně pomoci Ukrajině, zůstávají suverénním rozhodnutím každé vlády. Když se část států nechce zavázat k pevnému ročnímu příspěvku, neexistuje žádný automatický mechanismus, který by je přehlasoval, donutil nebo nahradil.

Existují náhradní cesty:

• Půjčka EU 90 miliard eur: Evropská komise už 25. června poslala první splátku 3,2 miliardy eur a chystá dalších 6 miliard na drony.
• Mechanismus PURL v rámci NATO, přes 6 miliard dolarů amerického vybavení.
• Bilaterální balíky, například Británie 18. června oznámila program za 752 milionů liber.
• Fond CAP a mise NSATU pro výcvik a logistiku.

Ale právě ta roztříštěnost je problém. Vícekanálové financování umí část výpadku zalepit, ne ho beze zbytku nahradit jedním rozhodnutím. Pro Ukrajinu to znamená dražší a pomalejší nákupy, horší plánování delších operací a nejistotu kolem zimního balíku. Zelenskyj to po Evropské radě 19. června řekl přímo: dlouhodobé garance financování armády, protivzdušné obrany a munice jsou klíčovým bezpečnostním faktorem nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu.

Česko: podpora ano, garance ne

Česká pozice je typicky opatrná. Vláda Andreje Babiše při jednání s generálním tajemníkem Ruttem v dubnu 2026 zdůraznila pokračování muniční iniciativy a potřebu další pomoci Ukrajině. Zároveň ale Praha už v prosinci 2025 oznámila, že nebude ručit za unijní půjčku 90 miliard eur, a v lednu 2026 upřesnila, že česká muniční iniciativa může pokračovat jen tehdy, pokud ji budou financovat jiné státy.

Přímý veřejný český závazek k balíku 70 miliard eur se nám zatím nepodařilo dohledat. Podle nás Praha pravděpodobně podpoří politický rámec pomoci na summitu, ale bude citlivá na nové přímé rozpočtové závazky. Ficovo odmítnutí přitom znovu zvýrazňuje trhlinu uvnitř V4: Fico sám 23. června mluvil o „oživení V4″, ale Ukrajina je právě to téma, které visegrádskou čtyřku opakovaně rozděluje.

Devět dní do Ankary

Summit v Ankaře nerozhodne o tom, zda Ukrajina dostane zbraně, ty proudí desítkami kanálů a 99 % veškeré vojenské pomoci podle NATO zajišťují spojenci už teď. Rozhodne o tom, zda se podpora promění z ad hoc balíků v předvídatelný roční rámec, nebo zůstane mozaikou dobrovolných příspěvků, kde každý dílek závisí na momentální politické vůli třiceti dvou vlád. Jednoduchý mechanismus, který by chybějící vůli části členů nahradil, v alianci neexistuje. A právě to dělá příštích devět dní tak těžkými.

Článek Ukrajina může po summitu NATO přijít o 1,75 bilionu Kč. Fico už řekl ne, ostatní váhají. Řešení neexistuje se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Pobaltí to řeklo nahlas, Česko mlčí o důvodech

Estonský ministr zahraničí Margus Tsahkna v oficiálním prohlášení z 19. dubna neponechal žádný prostor pro diplomatickou mlhu: „Estonský vzdušný prostor nesmí sloužit k posilování vztahů s Ruskem v době, kdy Rusko vede agresi proti Ukrajině.“ Účast na oslavách 9. května označil za „akci oslavující agresora“.

Litva argumentovala podobně – účast zahraničních lídrů na Putinově akci je „neopodstatněná“ kvůli válce a bezpečnostní situaci v Evropě. Pikantní detail: litevské ministerstvo zahraničí 20. dubna zároveň tvrdilo, že od Slovenska ani nedostalo formální žádost o přelet. Politický verdikt tedy padl dřív, než se vůbec dokončila procedura.

A pak je tu Česko. Žádné hodnotící slovo, žádný odkaz na agresi, žádný signál směrem k Ukrajině. Jen věta o standardní žádosti a standardně vydaném povolení. Praha případ veřejně rámuje jako administrativní úkon. Pobaltí jako principiální rozhodnutí.

Ruský článek žije dál, i když ho Praha vyvrátila

Řetězec událostí kolem Moskovského komsomolce vypadá takto: deník 1. května napsal, že „některé evropské země již zakázaly Ficovu letadlu využít svůj vzdušný prostor – konkrétně Česká republika a Polsko“. České MZV přes Čörgőho tvrzení popřelo. Ruská agentura TASS české dementi zaznamenala. Přesto podle Novinek zůstal původní článek Moskovského komsomolce v nezměněné podobě.

Úmysl prokázat nelze. Praktický efekt ale existuje: Česko je v textu zařazeno mezi státy, které přelet zablokovaly, a pro čtenáře, který dementi neviděl, to tak zůstane. Jde o klasický mechanismus, kdy i vyvrácená informace plní svou funkci, pokud oprava nedorazí na stejné místo a ke stejnému publiku.

Oklika, nebo volant? Co víme o reálných variantách

Loni Fico letěl do Moskvy přes Maďarsko, Rumunsko, Černé moře a Gruzii. Z obvyklých zhruba dvou a půl hodiny se stal pětihodinový let. Po přistání před kamerami ruské státní televize sám prohlásil, že měl v záloze variantu jet autem přes Bělorusko.

Pro letošek finální trasa k 2. květnu veřejně potvrzena není. Novinky 1. května uvádějí, že auto je „údajně“ opět ve hře. Pokud severní koridor přes Polsko zůstane zavřený – a Novinky už Polsko řadí mezi země, které přelet nepovolily – zbývají dvě cesty:

• Jižní letecká oklika přes Maďarsko a dál na východ, tedy opakování loňského scénáře.
• Pozemní přesun přes Bělorusko, který by znamenal vícedenní cestu a diplomaticky citlivý tranzit přes Lukašenkovo území.

Obě varianty jsou nápadné. Obě vysílají signál. A právě o signály tu jde víc než o kilometry.

Stejná žádost, dva světy

Ukrajinský ministr zahraničí Andrij Sybiha na síti X poděkoval pobaltským státům za „silný postoj“ a vyzval ostatní země, aby jejich příklad následovaly. Česko v jeho příspěvku zmíněno nebylo – ani pochvalně, ani kriticky.

Celá kauza ukazuje, jak se identická administrativní žádost – povolení přeletu státního letadla – čte v regionu dvojím způsobem. Pro Pobaltí je to test: stát buď považuje cestu do Moskvy za nepřijatelný politický akt, nebo ne. Pro Prahu je to agenda: žádost přišla, žádost se vyřídila. Obojí je legitimní postoj. Ale jen jeden z nich je v roce 2026 čitelný jako spojenecký signál.

Fico do Moskvy s největší pravděpodobností dorazí – ať už letadlem po oklice, nebo autem přes Bělorusko. Otázka dávno není, jestli se tam dostane. Otázka je, kdo mu cestu ztíží a kdo ne, a co si z toho kdo odnese.

Článek Fico asi pojede za přáteli do Moskvy autem. Pobaltí mu zavřelo nebe, Česko tvrdí opak toho, co Rusové se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Velká přehlídka techniky za účasti 11 000 vojáků

Jako každý rok, i tento si ruský lid připomínal vítězství Velké vlastenecké války, do níž byl zapojen celý tehdejší Sovětský svaz, když se bránil vpádu nacistického Německa, nad nímž také nakonec pomohl vyhrát. Tentokrát se jednalo o již 80. výročí, které provázela tradiční vojenská přehlídka, v níž nechyběli tisíce vojáků, ani mnohá starší i novější armádní technika.

Rusko je na válku s Evropou připraveno: „Jak ukončí boje na Ukrajině, může do 1 roku pokračovat,“ tvrdí nizozemská rozvědka

Redakce Armádního Zpravodaje identifikovala například Kurganěc-25, bojové vozidlo pěchoty zařazené do výzbroje teprve v roce 2017, které má nahrazovat stará BMP a tahače dělostřelectva MT-LB, uvádí Wikipedia. K vidění byly také drony ZALA Lancet ve více velikostech – nutno zdůraznit, že jde o velice povedenou konstrukci. V lednu 2025 Armádní Zpravodaj upozornil na statistiku ruské armády, podle níž přispěla k devastaci ukrajinského dělostřelectva.

Určit se podařilo i víceúčelová terénní vozidla Tigr, mezikontinentální balistická raketa RS-24 Jars na odpalovači, tanky T-72B3, které jsou nejpočetnější v ruské armádě, nebo také bezpilotní letouny Geran-2, což je licenční výroba íránských Shahed-136. Nechyběl ani doprovod letectva, kdy například šestice Suchojů Su-25 vytvořila na obloze ruskou vlajku.

Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev

Z pozemní techniky byl předveden také raketomet TOS-2 odpalující termobarické hlavice, nebo nejmodernější ruský tank v činné službě, T-90M Proryv-3; a mnoho a mnoho dalšího. Ze staré se pak tradičně ukázaly tanky T-34 a pozdější vylepšené verze T-34-85 či protitankové samohybné dělo Su-100, ale převážně šlo o tu současnou, ačkoliv se zdá, že tentokrát chyběla T-14 Armata. Celkem se přitom mělo přehlídky zúčastnit zhruba 11 000 vojáků.

NATO neví, proti čemu stojí: „Rusko je připraveno mobilizovat jako za 2. světové války,“ tvrdí Dmitrij Peskov z Kremlu

Zajímavé je, že se přehlídky zúčastnil také velký kontingent čínských vojáků – prezident země draka, Si Ťin-pching, byl ostatně také hlavním hostem a celou dobu provázel Vladimira Putina bok po boku. Vidět byli však také vojáci ázerbajdžánských, turkmenistánských nebo mongolských ozbrojených sil. Ze západních politiků byl přítomen slovenský premiér Robert Fico, který také zveřejnil na Facebooku fotografie z návštěvy s prohlášením:

„Součástí oslav vítězství nad fašismem bylo položení květin na hrobce neznámého vojáka u hradeb Kremlu jako projev úcty všem vojákům. Považuji za svou vlasteneckou povinnost znovu potvrdit naši vděčnost osvoboditelům. Je to také odpověď na ty, kteří chtějí násilně změnit dějiny ve jménu skutečných geopolitických cílů.

Slovensko se postavilo po boku světových mocností jako rovnocenný a respektovaný partner hlavně díky svým jasným, čitelným postojům a hodnotovým ukotvením. Jedním z pilířů naší moderní státnosti je jasná antifašistická tradice, na kterou jsme právem hrdí.“

Jeho účast na oslavách vítězství 2. světové války s Moskvě hodnotí redakce Armádního Zpravodaje jako obzvláště významnou, jelikož Evropská unie zaujímá vůči Rusku tvrdý postoj, a jak již bylo zmíněno, ostatní se jich tentokrát neúčastnili. Jinak se přijel podívat třeba brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva, egyptský prezident Abdel Fattah el-Sisi, srbský prezident Aleksandar Vučić nebo venezuelský prezident Nicolas Maduro, a stejně tak desítky dalších vůdců z celého světa, zejména z postsovětských zemí a autoritáři.

Na záběrech byl vidět i Steven Seagal, což je podporovatel Vladimira Putina, a byl dokonce na začátku války na Ukrajině ve válečné zóně, kde se snažil prezentovat, jaká je „realita“.

Článek Video a galerie: velkolepá oslava vítězství v 2. světové válce v Moskvě. Rusko ukázalo vojáky i techniku, která chybí na frontě se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Rusko navrhlo 72h příměří s Ukrajinou

Zatímco agresorská Ruská federace není schopna dodržet žádnou z dohod o příměří, naposledy v Černém moři, kde byl zákaz užívání vojenské síly, ale porušila ji po ani ne 14 dnech, k oslavám ke Dni vítězství konaných 09. května 2025 vyzývá Ukrajinu k oboustrannému příměří. Podle Reuters ho vyhlásil Vladimir Putin s tím, že bude trvat od 08. do 10. května 2025.

Polsku došla trpělivost a zdvihá Rusku prostředníček – jeho provokace na hranicích NATO už nebude tolerovat. Tvrdě proti nim zasáhne

Rusko by tak chtělo poklidný průběh oslav ke dni 2. světové války, ale redakce Armádního Zpravodaje se domnívá, že ačkoliv by to ocenilo, může to být zároveň příležitost, jak přesunout některé jednotky a zásoby, nebo důkladněji naplánovat útoky na ukrajinské pozice. Ruská armáda a prezident Vladimir Putin opakovaně ukazují, že se jim věřit nedá.

Trochu úsměvné je, že Rusko považuje vyhlášení příměří za směrodatné a jeho představitelé mají pocit, že Ukrajina neomezeně přijme vše, co jí nařizují. V opačném případě prý dojde k adekvátní a účinné odpovědi – je jasné, že je tím myšleno provedení drtivých útoků, např. bombardováním. Armádní Zpravodaj připomíná vyjádření ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského pro Politico s odvoláním na zdroje v ukrajinské agentuře Interfax.

„Náš postoj je velmi jednoduchý pro všechny země, které 9. května cestují do Ruska: nemůžeme nést odpovědnost za to, co se děje na území Ruské federace,“ a pokračoval: „Ona vám poskytuje bezpečnost; proto vám neposkytneme žádné záruky. Protože v těchto dnech nevíme, co Rusko udělá.“ Volodymyr Zelenský také varoval, že by Rusko mohlo zorganizovat provokace, včetně žhářství, bombových útoků a tak dále, jen aby mohlo obvinit Ukrajinu.

Ruské letectvo ztratilo letoun nad Černým mořem. Neustál ukrajinský kombinovaný útok na Novorossijsk. Pilot i operátor ale přežili

Redakce Armádního Zpravodaje dohledala také reakci Dmitrije Medveděva, který velice často a rád používá silná slova a vyhrožuje nejenom Ukrajině, ale celému NATO i Západu, ačkoliv je jasné, že kdyby toho Rusko bylo schopné, dávno by se odhodlalo k činům. „Zelenský chápe, že nikdo nemůže zaručit, že se ukrajinské hlavní město Kyjev dožije 10. května, pokud Ukrajina zaútočí na Moskvu během oslav vítězství ve druhé světové válce 9. května,“ cituje ho Reuters.

Článek Robert Fico odletí do Moskvy oslavit 80. výročí vítězství 2. světové války. A Rusko hned vyhrožuje Ukrajině, že zničí Kyjev se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Z Ruska je plyn okamžitě, z Ázerbájdžánu ne

Na zasedání Hospodářského výboru slovenského parlamentu se Robert Fico vyjádřil k nedávným poznámkám Volodymyra Zelenského o možném tranzitu plynu z Ázerbájdžánu do evropských zemí. Tento postoj odmítá s tím, že aktuálně žádná taková alternativa neexistuje:

„Co jiného zůstalo panovi Zelenskému než mluvit o nějakém plynu z Ázerbájdžánu. Nic není připravené, žádný projekt není na stole. Zase vypouští ‚bubliny‘, protože si myslí, že tato bublina ho osvobodí od toho, abychom nepřistoupili k tvrdým rozhodnutím,“ cituje ukrajinská Pravda premiéra Roberta Fica s odkazem na DenníkN, který doplňuje jeho další slova:

„Náš nepřítel je Zelenskyj. Zelenskyj způsobil problémy, které máme. Já ho nemám rád, protože škodí Slovensku.“

Ukrajina zastavila transfer, neboť skončila smlouva

Situace s ruským plynem dodávaným přes Ukrajinu není úplně černobílá. Jak ArmádníZpravodaj v lednu 2025 informoval, došlo k zastavení jeho transferu, avšak až po vypršení pětileté smlouvy, která byla platná do konce prosince 2024. Ukrajina dodržovala přepravu ruského plynu i přesto, že ji Ruská federace 24. února 2022 napadla a zrovna prodej této komodity je velkým příjmem jejího státního rozpočtu, a tedy i zdrojem peněz na financování války.

Mimochodem, přestože objem vývozu ruského plynu poklesl a značné množství odebrala Evropa, příjmy rostly. Ale ani to nezabránilo, aby byl schodek státního rozpočtu Ruské federace za rok 2024 rekordní, a dokonce nejhorší za posledních tři roky, jak ArmádníZpravodaj psal.

Robert Fico zopakoval postoj Bratislavy, že „nejrealističtější“ možností zůstává obnovení tranzitu ruského plynu. Navrhl však, že by ho Slovensko mohlo nakupovat na rusko-ukrajinské hranici, načež by byl přepravován jako slovenský přes ukrajinské území.

Článek Fico: ukrajinský prezident Zelenskyj je nepřítel Slovenska, nemám ho rád. Ruský plyn chceme se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.