Ukrajina může po summitu NATO přijít o 1,75 bilionu Kč. Fico už řekl ne, ostatní váhají. Řešení neexistuje

Nejde o peníze, které už leží na účtu a někdo je může vzít zpět. Jde o návrh ročního rámce vojenské pomoci, který se má proměnit v politický závazek celé aliance na summitu 7.–8. července 2026. Pokud se to nepodaří, Kyjev nepřijde o hotovost, ale o něco možná cennějšího: předvídatelnost. O jistotu, že příští rok bude mít na munici, protivzdušnou obranu a financování armády. Slovenský premiér Robert Fico už řekl jasné ne. Část velkých západních států se brání pevným kvótám. A NATO nemá žádný mechanismus, kterým by neochotu členů jednoduše obešlo.

Co je v sázce: 70 miliard eur a tři finanční vrstvy, které se pletou

V debatě před Ankarou se míchají tři různé peněžní toky a veřejnost je snadno zamění. První je nově diskutovaný balík 70 miliard eur, roční alianční rámec, který má spojencům říct: tolik musíme dohromady dát Ukrajině každý rok, aby mohla vést obranu. Podle briefingu Evropského parlamentu by přibližně 30 miliard z této sumy mohlo pocházet z druhé vrstvy, tedy už schválené dvouletá půjčky EU ve výši 90 miliard eur na roky 2026–2027. Ta byla přijata v režimu posílené spolupráce 24 členských států Unie a má jasnou strukturu: 30 miliard na makroekonomickou podporu, 60 miliard na obranný průmysl a nákup výzbroje. Třetí vrstvou jsou průběžné mechanismy NATO: fond PURL s více než 6 miliardami dolarů amerického vybavení, svěřenecký fond CAP s přes 1,3 miliardy eur na neletální podporu a koordinační skupina UDCG.

Peníze tedy tečou z více kohoutků. Jenže žádný z nich sám o sobě nenahradí jednotný alianční závazek. Právě o něj se v Ankaře hraje.

Fico řekl ne. A není sám

Slovenský premiér svou pozici opakuje měsíce. Už 19. prosince 2025 po summitu EU prohlásil, že „Slovensko nebude součástí žádné půjčky, pokud jde o válečné potřeby pro Ukrajinu.“ O půl roku později, 27. června 2026, v rozhlasové relaci Sobotné dialógy zpřesnil, že povede jednání tak, aby slovenská delegace v Ankaře „neměla možnost zapojit Slovensko do těchto válečných půjček.“ Dodal: „Slovensko nebude platit vojenské výdaje Ukrajiny.“

Fico ale není jediný problém. Německý hospodářský týdeník WirtschaftsWoche s odvoláním na alianční kruhy popsal, že dřívější návrh generálního tajemníka Rutteho (stanovit pevné minimum 0,25 % HDP ročně na pomoc Ukrajině) odmítly Velká Británie, Francie, Španělsko, Itálie a Kanada. To není totéž co definitivní odmítnutí celého 70miliardového rámce. Ukazuje to ale, které velké státy se brání jakémukoli povinnému klíči. A NATO rozhoduje konsensem: bez hlasování, bez přehlasování. Stačí jeden hlas a společná formule padá.

Na druhé straně stojí Německo a skupina E5. Kancléř Friedrich Merz na berlínském jednání 25. června otevřeně tlačil na silný evropský finanční příslib pro Kyjev. Společné prohlášení lídrů Německa, Francie, Británie, Itálie a Polska podpořilo vojenské závazky pro Ukrajinu na summitu. Jenže podpořit závazek v komuniké a zavázat se k pevné roční kvótě z vlastního rozpočtu jsou dvě odlišné věci.

Proč „řešení neexistuje“ a co to znamená pro Kyjev

NATO není centrální pokladna. Aliance má vlastní společné rozpočty na provoz, ale národní vojenské výdaje členských zemí, včetně pomoci Ukrajině, zůstávají suverénním rozhodnutím každé vlády. Když se část států nechce zavázat k pevnému ročnímu příspěvku, neexistuje žádný automatický mechanismus, který by je přehlasoval, donutil nebo nahradil.

Existují náhradní cesty:

• Půjčka EU 90 miliard eur: Evropská komise už 25. června poslala první splátku 3,2 miliardy eur a chystá dalších 6 miliard na drony.
• Mechanismus PURL v rámci NATO, přes 6 miliard dolarů amerického vybavení.
• Bilaterální balíky, například Británie 18. června oznámila program za 752 milionů liber.
• Fond CAP a mise NSATU pro výcvik a logistiku.

Ale právě ta roztříštěnost je problém. Vícekanálové financování umí část výpadku zalepit, ne ho beze zbytku nahradit jedním rozhodnutím. Pro Ukrajinu to znamená dražší a pomalejší nákupy, horší plánování delších operací a nejistotu kolem zimního balíku. Zelenskyj to po Evropské radě 19. června řekl přímo: dlouhodobé garance financování armády, protivzdušné obrany a munice jsou klíčovým bezpečnostním faktorem nejen pro Ukrajinu, ale pro celou Evropu.

Česko: podpora ano, garance ne

Česká pozice je typicky opatrná. Vláda Andreje Babiše při jednání s generálním tajemníkem Ruttem v dubnu 2026 zdůraznila pokračování muniční iniciativy a potřebu další pomoci Ukrajině. Zároveň ale Praha už v prosinci 2025 oznámila, že nebude ručit za unijní půjčku 90 miliard eur, a v lednu 2026 upřesnila, že česká muniční iniciativa může pokračovat jen tehdy, pokud ji budou financovat jiné státy.

Přímý veřejný český závazek k balíku 70 miliard eur se nám zatím nepodařilo dohledat. Podle nás Praha pravděpodobně podpoří politický rámec pomoci na summitu, ale bude citlivá na nové přímé rozpočtové závazky. Ficovo odmítnutí přitom znovu zvýrazňuje trhlinu uvnitř V4: Fico sám 23. června mluvil o „oživení V4″, ale Ukrajina je právě to téma, které visegrádskou čtyřku opakovaně rozděluje.

Devět dní do Ankary

Summit v Ankaře nerozhodne o tom, zda Ukrajina dostane zbraně, ty proudí desítkami kanálů a 99 % veškeré vojenské pomoci podle NATO zajišťují spojenci už teď. Rozhodne o tom, zda se podpora promění z ad hoc balíků v předvídatelný roční rámec, nebo zůstane mozaikou dobrovolných příspěvků, kde každý dílek závisí na momentální politické vůli třiceti dvou vlád. Jednoduchý mechanismus, který by chybějící vůli části členů nahradil, v alianci neexistuje. A právě to dělá příštích devět dní tak těžkými.