Proč „monstrum“ a co znamená plocha větší než Francie

Označení není přehnané. Sarmat je kapalinová raketa odpalovaná ze sila, navržená tak, aby nesla více nezávisle naváděných hlavic, systém MIRV. Každá hlavice míří na jiný cíl, a právě v tom spočívá onen děsivý součet: pokud by všechny hlavice jedné rakety zasáhly různé body na mapě, souhrnná plocha zasažená jejich ničivými účinky by teoreticky mohla překročit 650 000 čtverečních kilometrů. Metropolitní Francie má rozlohu necelých 544 000 km². Nejde tedy o jednu obří explozi, která pohltí celou zemi, ale o kumulativní potenciál více jaderných náloží rozptýlených po rozsáhlém území. Je to ilustrace, ne certifikovaný parametr, ale ilustrace, která ukazuje, proč strategičtí plánovači berou Sarmat smrtelně vážně.

Oproti předchůdci Vojevodě, která vážila přibližně 191 tun a nesla deset hlavic MIRV s doletem kolem 11 000 kilometrů, je Sarmat těžší a podle západních odhadů nabízí dolet kolem 18 000 kilometrů. Ruské vedení po testu z 12. května 2026 tvrdilo dokonce přes 35 000 kilometrů; nezávislé zdroje jako CSIS Missile Threat ale pracují s konzervativnějšími čísly. Kreml rovněž deklaruje schopnost suborbitálního letu, tedy trajektorie, která obchází klasické severní přístupy sledované radary včasného varování. Právě na tuto schopnost má být v budoucnu napojen hypersonický klouzavý blok Avangard, manévrující v atmosféře rychlostí kolem Mach 20 (přibližně 24 500 km/h).

Testovací bilance, která kazí triumfální příběh

Tady propaganda naráží na realitu. K srpnu 2026 má Sarmat za sebou pouhé dva potvrzené úspěšné plné letové testy. První proběhl v dubnu 2022, druhý 12. května 2026. Mezi nimi leží nejméně tři doložené neúspěchy: selhání v únoru 2023, na podzim 2024 a v listopadu 2025. Podle Arms Control Association Rusko po květnovém testu znovu oznámilo záměr postavit první pluk do bojové pohotovosti do konce roku 2026, ale analytik Pavel Podvig už v lednu 2026 upozorňoval, že systém „nějakou dobu“ nebude připravený k plnému zavedení.

Pro srovnání: stárnoucí Vojevoda měla před zavedením do služby dvacet úspěšných testů. Sarmat má dva. To neznamená, že raketa nefunguje, znamená to, že o rutinní spolehlivosti zatím nelze mluvit. Plán počítá přibližně se 46 střelami rozmístěnými v silech u Užuru a Dombarovského, kde mají nahradit dosluhující Vojevody. Jenže Vojevoda byla produktem sovětsko-ukrajinského průmyslového řetězce a po roce 2014 se servisní spolupráce s ukrajinskými podniky fakticky rozpadla. Rusko tak neřeší jen modernizaci, řeší existenční problém celé rodiny těžkých ICBM.

Americký protějšek a alianční triáda

Sarmat nemá v západním arzenálu přímý ekvivalent co do hmotnosti. Americký Minuteman III, který tvoří pozemní nohu jaderné triády v počtu 400 nasazených střel, je výrazně lehčí a nese jednu hlavici. Jeho nástupce LGM-35A Sentinel má dolet přes 9 600 kilometrů a počítá se s ním na počátku třicátých let, opět v počtu 400 kusů. Americká filozofie nesází na jednu obří raketu, ale na spolehlivost, rozptýlení a propojení tří nezávislých nosičů: pozemních ICBM, ponorek třídy Ohio (a budoucích Columbia) s raketami Trident a strategických bombardérů.

K tomu přidejte britské a francouzské námořní jaderné síly. Francie provozuje čtyři strategické ponorky třídy Triomphant, Británie čtyři ponorky třídy Vanguard, obě země s balistickými raketami odpalovanými z ponorek. Dohromady má NATO jadernou architekturu, která je záměrně navržená tak, aby přežila i masivní první úder a dokázala odpovědět.

Proč Sarmat neruší pravidla hry

Celá logika jaderného odstrašení stojí na jednom principu: ani po prvním úderu nesmí útočník uniknout ničivé odvetě. Právě proto existují ponorky hluboko pod hladinou, mobilní odpalovací rampy a velitelské systémy stavěné tak, aby fungovaly i během probíhajícího útoku. NATO v červnu 2026 znovu potvrdilo, že strategické jaderné síly Aliance zůstávají nejvyšší zárukou bezpečnosti spojenců.

Americká protiraketová obrana (systémy GMD na Aljašce, Aegis na moři, senzory Space Force na oběžné dráze) je stavěná primárně na omezené útoky a regionální hrozby, nikoli na odražení plnohodnotné ruské salvy. To ale není slabina, je to záměr: bezpečnost nestojí na neprostupném štítu, nýbrž na jistotě, že útočník zaplatí neúnosnou cenu. Česká republika leží hluboko v dosahu Sarmatu; let ICBM na cíl ve střední Evropě by podle obecných odhadů trval řádově deset až patnáct minut. Bezpečnost Česka ale nespočívá v tom, že by bylo mimo dosah, nýbrž v tom, že útok na kteréhokoli člena NATO aktivuje článek 5 a s ním celou alianční odvetnou kapacitu.

Propaganda versus fyzika

Sarmat je reálná zbraň, ne maketa pro přehlídku. Ale vrstva kolem ní (apokalyptické slogany, nafouklé parametry, videa s dramatickou hudbou) je čistá politická komunikace. Rusko potřebuje, aby svět věřil v neporazitelnost jeho arzenálu, protože právě ta víra je podstatou odstrašení. Jenže totéž platí i opačným směrem. Spojené státy, Británie a Francie drží dohromady tisíce jaderných hlavic na nosičích, které jsou záměrně rozptýlené, skryté a odolné vůči prvnímu úderu.

Sarmat je inženýrsky impozantní stroj s reálným ničivým potenciálem a zároveň program sužovaný opakovanými selháními, který dosud neprošel ani zlomkem testů svého předchůdce. Vlastnit nejsilnější raketu neznamená mít možnost ji beztrestně použít, a přesně v tom spočívá krutá symetrie jaderného věku.

Článek Inženýrské monstrum: nejsilnější mezikontinentální balistická raketa Ruska smaže plochu větší než Francie se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Továrny, smlouvy, kódy dílů

Dosud se veřejně mluvilo o třech jménech: Makějevovo raketové centrum jako vývojář, Krasmaš v Krasnojarsku jako přímý výrobce a Proton-PM jako dodavatel motorů. Uniklé materiály (interní korespondence Krasmaše s Permským prachovým závodem, smlouvy na výrobu komponent pro rok 2025 a protokoly o spolupráci z let 2020–2025) ukazují řetězec mnohem delší.

V dokumentech figurují konkrétní kódy dílů pro označení 15A28, čtyři položky kontraktu Permského závodu za více než 956 milionů rublů a přes deset dalších podniků: Zlatmaš, PZ Mašinostroitel, Avangard, NIIPM, MMZ, NPO Automatics, NII Grafit, Ust-Katavský vagonostrojitelný závod, jaderné výzkumné centrum RFNC-VNIITF, PA Poljot, PA Okťabr a firma TRI-D. Vyrábějí náplně, kontejnery, adaptéry, zapalovače a další součásti systému. Projekty běží pod interními kódy „001″ a „002″.

Permský závod přitom není žádný okrajový subdodavatel. Jeho tržby vyskočily ze 7,7 miliardy rublů v roce 2022 na 22,6 miliardy v roce 2024 a vojenské produkty tvořily přes 95 % produkce. Nejde o izolovaný raketový projekt, je to součást širší válečné mobilizace ruského průmyslu.

Dva úspěchy, nejméně tři selhání

Propagandistická rétorika Kremlu stojí v ostrém kontrastu s testovací realitou. Podle Arms Control Association byl květnový test v roce 2026 teprve druhým potvrzeným úspěšným plným testem Sarmatu. Od prvního letu v dubnu 2022 přišly nejméně tři neúspěšné pokusy, včetně výbuchu v odpalovacím silu, který zničil testovací infrastrukturu. Ještě v listopadu 2025 zaznamenal expertní blog Russian Strategic Nuclear Forces další selhání na kosmodromu Jasnyj/Dombarovskij.

Putin přesto v květnu 2026 znovu oznámil, že Sarmat vstoupí na bojovou službu do konce roku. Vzorec se opakuje: veřejné vystoupení, superlativ o „bezkonkurenční“ zbrani, posunutý termín. Hrozba není menší proto, že program klopýtá. Kreml ale zjevně nahrazuje nedostatek provozní jistoty přebytkem televizní rétoriky.

Česká stopa v raketové továrně

Řetězec dodavatelů Sarmatu má i českou epizodu. Deník N v roce 2022 popsal, že speciální soustruh od brněnské firmy TDZ Turn skončil přímo v Krasmaši, v továrně, která Sarmat fyzicky vyrábí. České ministerstvo zahraničí i ministerstvo průmyslu tehdy uvedly, že podle jejich posouzení sankce porušeny nebyly. Pro současné přímé zapojení českých firem do výrobního řetězce Sarmatu veřejný důkaz neexistuje. Případ ale ilustruje, jak snadno se západní technologie může dostat do jádra ruského zbrojního programu.

Sankce míří na hlavy, ne na tělo

Mezinárodní sankce dnes cílí hlavně na mediálně známé hlavní dodavatele: Krasmaš, Makějevovo centrum, Roskosmos. Permský závod je na sankčním seznamu EU od prosince 2023. Jenže řada dalších článků řetězce propadá sítem. Firma TRI-D, která podle uniklých dokumentů dodává komponenty pro Sarmat, figuruje v ukrajinských sankčních databázích, ale v agregovaných datech OpenSanctions chybí záznam o sankcích EU nebo USA.

Podle nás je to klíčový praktický závěr celé investigace. Pokud je cílem brzdit výrobní kapacitu programu, dává větší smysl sankcionovat i komponentáře a materiálové dodavatele než jen několik velkých jmen. Uniklé dokumenty poprvé ukazují, kam přesně by takové sankce měly mířit.

Co Sarmat skutečně mění, a co ne

Sarmat má nahradit stárnoucí rakety Vojevoda (původní Satan) ve stejné třídě těžkých ICBM. V deklarovaném počtu hlavic (až deset) se od předchůdce zásadně neliší. Přidaná hodnota má spočívat v nové generaci pohonu, delší životnosti a údajně širší flexibilitě trajektorií. Nic z toho ale k červnu 2026 není podloženo sérií spolehlivých testů. Praktický dopad skutečného nasazení by byl spíš politický: Rusko by obnovilo důvěryhodnost své těžké silobasované složky a posílilo zastrašování Evropy formálně zavedeným systémem.

Oněch 200 sekund na Londýn zůstává televizní grafikou, ne ověřenou letovou tabulkou. Skutečná hrozba Sarmatu neleží v sekundách na mapě, ale v síti továren, které ho staví. A právě tu teď lze poprvé přečíst jako otevřenou knihu.

Článek „Londýn za 200 sekund“: uniklé dokumenty odhalují, kdo staví Putinovu raketu Satan II, kterou rád vyhrožuje světu se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Patnáct let vývoje a dvě exploze

Program RS-28 Sarmat běží od roku 2011. Putin jej veřejně představil v březnu 2018 jako součást nové generace strategických zbraní, které mají být odpovědí na americkou protiraketovou obranu. Původní plány počítaly s nasazením kolem roku 2018, později 2021. Nestalo se ani jedno.

V dubnu 2022 proběhl první úspěšný letový test a Kreml slavil. Pak přišly problémy. V únoru 2023 americké zdroje zaznamenaly pravděpodobně neúspěšnou zkoušku, Moskva ji nikdy veřejně nekomentovala. A v září 2024 přišla katastrofa: podle satelitních snímků a analýzy Podviga došlo na kosmodromu Pleseck k explozi rakety přímo v testovacím sile, které bylo vážně poškozeno až zničeno. Přesná technická příčina nebyla veřejně vysvětlena. Analytici soudí, že mohlo jít o selhání při startu, případně o incident během vypouštění paliva po zrušené zkoušce.

Přitom ještě v září 2023 ruské zdroje tvrdily, že Sarmat už stojí na bojové službě. Satelitní snímky a následné havárie ukázaly, že skutečný stav programu byl daleko za tím, co Kreml prezentoval.

Nejmocnější raketa světa, co z toho je ověřitelné

Ruská rétorika kolem Sarmatu pracuje s maximalistickými čísly. Putin hovoří o doletu přes 35 000 kilometrů a suborbitální trajektorii, která umožní útok přes jižní pól. Karakajev zdůrazňuje schopnost nést více bojových hlavic v režimu MIRV nebo hypersonické klouzavé bloky.

Co říkají nezávislé zdroje? CSIS Missile Threat uvádí startovní hmotnost 208,1 tuny, užitečné zatížení 10 tun a dolet 10 000 až 18 000 kilometrů. Číslo „35 000 km“ je ruské tvrzení, nikoli konsenzus západních analytiků. Bezpochyby jde o těžkou kapalinovou mezikontinentální balistickou raketu odpalovanou ze sila, kategorii, kterou dnes žádná jiná země sériově nevyrábí. Ale Putin sám v jednu chvíli říká, že Sarmat je „srovnatelný silou“ s předchůdcem R-36M2 Vojevoda, známým na Západě jako Satan. Modernější nástupce? Ano. O třídu silnější ve všech parametrech? To z dostupných dat nevyplývá.

Náhrada za stárnoucí Satany, ne převrat v rovnováze

Celý program má jednu hlavní logiku: Rusko potřebuje nahradit Vojevody, jejichž životnost dávno překročila původní plán. Federace amerických vědců odhaduje, že Moskva stále provozuje zhruba 40 těchto raket ze sovětské éry. Sarmat je jejich nástupce, ne zbraň, která by z ničeho vytvářela novou kategorii hrozby.

I kdyby Rusko do konce roku skutečně postavilo první pluk na bojovou službu, bezprostřední dopad na jadernou rovnováhu bude omezený. Větší strategický posun představuje něco jiného: 5. února 2026 vypršela smlouva New START, poslední dohoda omezující jaderné arzenály USA a Ruska. Svět tak poprvé od konce studené války žije bez smluvních limitů a bez verifikačního režimu, který umožňoval alespoň základní transparentnost. Sarmat je symbolem a nástrojem této nové éry, ale ne její jedinou příčinou.

Zajímavé je, že ani americký protějšek nemá na růžích ustláno. Program LGM-35A Sentinel, který má nahradit stárnoucí Minutemany III, čelí podle auditu GAO překročení rozpočtu, nerealistickému harmonogramu a problémům s průmyslovou základnou. Počáteční operační schopnost se očekává až v první polovině třicátých let. Obě supervelmoci tak modernizují své jaderné triády se skřípěním zubů.

Co to znamená pro Česko a NATO

Pro Českou republiku Sarmat nepředstavuje kvalitativně novou hrozbu. Rusko schopnost strategického jaderného úderu má desítky let a NATO s ní dlouhodobě počítá. Aliance považuje obranu proti balistickým střelám za stálou obrannou misi, v roce 2024 deklarovala posílenou operační schopnost BMD a po ruské agresi proti Ukrajině dále rozšiřuje integrovanou protivzdušnou a protiraketovou obranu na východním křídle v režimu 360 stupňů.

Česká armáda se v rámci modernizace protivzdušné obrany soustředí na systém SPYDER pro ochranu strategické infrastruktury, což je jiná vrstva obrany než protisíla proti mezikontinentálním raketám. Samostatnou reakci českého ministerstva obrany ani NATO přímo na pondělní test se nám nepodařilo dohledat. Což samo o sobě něco vypovídá: jeden úspěšný test rakety, která má nahradit jinou raketu stejné kategorie, není pro Alianci překvapení.

Sarmat 12. května podruhé úspěšně letěl. To je víc, než program dokázal za předchozí tři roky. Ale mezi úspěšným testem a spolehlivou bojovou službou desítek střel leží propast, kterou Rusko zatím nedokázalo překonat, a termín „do konce roku“ jsme od Kremlu slyšeli už mockrát.

Článek Putin slibuje, že ještě letos zařadí do výzbroje RS-28 Sarmat, nejmocnější raketu světa. Tedy jestli znovu nevybouchne se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Co je RS-28 Sarmat a proč na něm Kremlu záleží

RS-28 Sarmat je těžká mezikontinentální balistická raketa na kapalné palivo, navržená pro odpaly ze silových pozic. Podle profilu CSIS Missile Threat jde o systém stále ve fázi vývoje, jehož úkolem je nahradit sovětské R-36M2 Vojvoda, poslední operační varianty legendárních SS-18 Satan. Vojvody jsou nejstarší těžké rakety v ruském arzenálu, přičemž nejmladší kusy pocházejí z roku 1988.

Sarmat má být modernější, s větším deklarovaným užitečným zatížením a schopností nést hypersonické kluzné bloky typu Avangard. Jediný veřejně potvrzený úspěšný let se odehrál 20. dubna 2022 z kosmodromu Pleseck na polygon Kura. Ruské ministerstvo obrany tehdy oznámení prodalo jako průlom. Od té doby se ale program propadl do série katastrof.

Dvě havárie, žádné oficiální vysvětlení

Září 2024, Pleseck. Kolem 19.–20. září zachytily satelitní snímky rozsáhlou destrukci testovacího sila a okolní infrastruktury. Analytik Pavel Podvig na základě rozboru snímků a požárních dat připouští dvě možnosti: buď raketa explodovala přímo v silu při pokusu o start, nebo došlo k havárii při odčerpávání paliva po zrušeném testu. Výsledek byl stejný, testovací pozice v Plesecku přestala existovat.

Listopad 2025, Jasnyj/Dombarovskij. Po ztrátě infrastruktury v Plesecku se program přesunul do Orenburské oblasti, kde už dříve fungovalo silo pro testy Dněpru a Avangardu. Dne 28. listopadu 2025 proběhl další pokus. Veřejně dostupné video, které analyzoval Podvig, ukazuje selhání prvního stupně nikoli po minutě letu, jak se původně spekulovalo, ale už v prvních sekundách po opuštění sila. Raketa se zřítila v bezprostřední blízkosti startovní pozice.

V obou případech Rusko nezveřejnilo žádnou vyšetřovací zprávu. O stejné technické závadě proto nelze zodpovědně psát, veřejně dostupná data ukazují dva odlišné scénáře selhání.

Květen 2026: třetí pokus, nebo třetí odklad?

Květnové okno nepůsobí jako jednorázová akce. Podle RussianSpaceWeb se už v dubnu 2026 objevily dvě předchozí sady varování pro zjevný pokus o test, které byly následně zrušeny. Květnový termín je tedy minimálně třetí příprava startu jen v letošním roce.

Proč Kreml riskuje další veřejné selhání místo dalšího odkladu? Francouzská Fondation pour la recherche stratégique v březnové analýze výslovně uvádí, že po zničení infrastruktury v Plesecku je tlak na rychlou kvalifikaci Sarmatu vysoký „z operačních i propagandistických důvodů“. Vojvody stárnou, náhrada se opožďuje a politický kalendář tlačí.

Co je v sázce, a co ne

Každé další selhání prodlužuje ruskou závislost na raketách, jejichž nejmladší kusy mají téměř čtyřicet let. To je reálný strategický problém pro Moskvu. Ale je důležité ho nezveličovat.

Podle odhadů Pavla Podviga mělo Rusko na začátku roku 2026 přibližně 575 rozmístěných strategických nosičů a kolem 1 530 strategických hlavic. Sarmat je jen jedna část tohoto arzenálu. Rusko dál provozuje mobilní Topoly a Jarsy, ponorky třídy Borej s raketami Bulavá i strategické bombardéry. NATO samo zdůrazňuje, že hodnocení hrozby vychází z celého spektra ruských schopností, ne z jednoho typu rakety.

A potíže s modernizací mezikontinentálních balistických raket nejsou čistě ruský fenomén. Americký program Sentinel, nástupce Minutemanu III, čelí podle auditu GAO výrazným rizikům a komplikacím. Rozdíl je v tom, že americké problémy jsou organizační a rozpočtové, u Sarmatu jde o opakovaná katastrofická selhání při letových testech.

Symbolika versus realita

I kdyby květnový test dopadl úspěšně, nezměnil by zásadně jadernou rovnováhu. Jeden úspěšný let po dvou haváriích by spíš opravil poškozený obraz programu než posunul Sarmat blíž k operačnímu nasazení, k tomu je třeba série bezchybných testů. Kreml by ale úspěch nepochybně prodával jako důkaz strategické parity a funkční modernizace.

Pokud raketa selže potřetí, Rusko bude mít vážný problém s důvěryhodností konkrétního programu, nikoli s jaderným odstrašením jako celkem. Pro Evropu a Česko se nic nemění na nutnosti počítat s rozsáhlým ruským arzenálem, ale mění se obraz země, která svou nejambicióznější zbraň nedokáže dostat do vzduchu.

Někdy mezi 8. a 11. květnem se nad stepí Orenburské oblasti buď objeví oranžový plamen stoupajícího Sarmatu, nebo další oblak prachu u sila. Kreml vsadil na to, že tentokrát to bude plamen.

Článek Kreml potřebuje ukázat sílu. Chystá další odpal RS-28 Sarmat, která už dvakrát selhala se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Odstrašení nefunkční raketou není tak vážné

RS-28 Sarmat je třístupňová supertěžká mezikontinentální balistická raketa (ICBM), která má být nástupcem již zastaralých R-36M2, potvrzuje Wikipedia. Jedná se přitom o jednu ze šesti ruských strategických zbraní, které představil prezident Vladimir Putin 01. března 2018 s tím, že zavádí nový stupeň odstrašení nepřátel. Ale ono to nakonec nebude tak horké.

Ve Švýcarsku se vyostřila debata o F-35. Jsou příliš drahé, „americká praktika“ nařizuje zaplatit za ně více, než bylo v plánu

Armádní Zpravodaj upozorňoval již začátkem srpna 2025, že RS-28 Sarmat při testech selhává, a ten nedávný to znovu potvrdil. Francouzský analytik Etienne Marcus upozornil na záběry, na nichž je vidět, jak raketa odstartuje, ale už po chvíli se pod ní objeví černý oblak, který následuje explozí, odlétající troskami a další výbuchem, po němž se zřítí k zemi jako meteorit.

Tam způsobila opravdu mohutný výbuch, což s největší pravděpodobností nebylo následkem hlavice, ta totiž při testování užívána není, ale z důvodu paliva. Armádní Zpravodaj připomíná, že strategické raketové síly ruské armády naléhavě potřebují RS-28 Sarmat certifikovat, protože má program již několik let zpoždění oproti původnímu plánu. Rakety R-36M2, které má nahradit, tak fungují od roku 2016 mnohem déle, než i po prodloužení životnosti měly.

Němci jsou připraveni „dát Putinovi do nosu“. Vypracovali tajný plán na přesun 800 tisíc vojáků NATO na východní hranici

„Pokud je to skutečně další selhání Sarmatu, bude to mít obrovské důsledky pro střednědobou budoucnost ruského odstrašení. Náhrada zastaralých raket R-36M2, které nesou významnou část ruských strategických hlavic, je do budoucna ještě více odložena, zatímco jejich údržba, kterou dříve prováděla Ukrajina až do roku 2014, zůstává velmi nejistá,“ zdůraznil expert.

Armádní Zpravodaj připomíná, že je v Rusku přísně zakázáno sdílet jakékoliv fotografie nebo videa o vojenské technice a její umístění (vyjímaje výstav), stejně jako o vojenských objektech, jelikož to v aktuálně probíhající válce proti Ukrajině znamená bezpečnostní riziko. A přesto se našel někdo, nejspíše pracovník areálu, kdo záběry vypustil a přinesl tak Rusku ostudu.

Článek Záběry, které se neměly dostat ven. Rusko v problémech, balistická raketa budoucnosti, RS-28 Sarmat, při testování vybouchla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.