Inženýrské monstrum: nejsilnější mezikontinentální balistická raketa Ruska smaže plochu větší než Francie

Délka 35,3 metru. Průměr tři metry. Startovní hmotnost 208,1 tuny a užitečné zatížení kolem deseti tun, to jsou parametry, které z RS-28 Sarmat dělají nejtěžší mezikontinentální balistickou raketu v ruském arzenálu. Kreml ji představuje jako nástupce legendární R-36M2 Vojevoda, kterou NATO přezdívalo „Satan“, a jako zbraň schopnou překonat jakoukoli protiraketovou obranu. Jenže mezi propagandistickým videem a spolehlivou bojovou pohotovostí leží propast plná neúspěšných testů, rozpadlých dodavatelských řetězců a především jednoho neměnného fyzikálního zákona mezinárodní bezpečnosti: princip vzájemně zaručeného zničení funguje oběma směry.

Proč „monstrum“ a co znamená plocha větší než Francie

Označení není přehnané. Sarmat je kapalinová raketa odpalovaná ze sila, navržená tak, aby nesla více nezávisle naváděných hlavic, systém MIRV. Každá hlavice míří na jiný cíl, a právě v tom spočívá onen děsivý součet: pokud by všechny hlavice jedné rakety zasáhly různé body na mapě, souhrnná plocha zasažená jejich ničivými účinky by teoreticky mohla překročit 650 000 čtverečních kilometrů. Metropolitní Francie má rozlohu necelých 544 000 km². Nejde tedy o jednu obří explozi, která pohltí celou zemi, ale o kumulativní potenciál více jaderných náloží rozptýlených po rozsáhlém území. Je to ilustrace, ne certifikovaný parametr, ale ilustrace, která ukazuje, proč strategičtí plánovači berou Sarmat smrtelně vážně.

Oproti předchůdci Vojevodě, která vážila přibližně 191 tun a nesla deset hlavic MIRV s doletem kolem 11 000 kilometrů, je Sarmat těžší a podle západních odhadů nabízí dolet kolem 18 000 kilometrů. Ruské vedení po testu z 12. května 2026 tvrdilo dokonce přes 35 000 kilometrů; nezávislé zdroje jako CSIS Missile Threat ale pracují s konzervativnějšími čísly. Kreml rovněž deklaruje schopnost suborbitálního letu, tedy trajektorie, která obchází klasické severní přístupy sledované radary včasného varování. Právě na tuto schopnost má být v budoucnu napojen hypersonický klouzavý blok Avangard, manévrující v atmosféře rychlostí kolem Mach 20 (přibližně 24 500 km/h).

Testovací bilance, která kazí triumfální příběh

Tady propaganda naráží na realitu. K srpnu 2026 má Sarmat za sebou pouhé dva potvrzené úspěšné plné letové testy. První proběhl v dubnu 2022, druhý 12. května 2026. Mezi nimi leží nejméně tři doložené neúspěchy: selhání v únoru 2023, na podzim 2024 a v listopadu 2025. Podle Arms Control Association Rusko po květnovém testu znovu oznámilo záměr postavit první pluk do bojové pohotovosti do konce roku 2026, ale analytik Pavel Podvig už v lednu 2026 upozorňoval, že systém „nějakou dobu“ nebude připravený k plnému zavedení.

Pro srovnání: stárnoucí Vojevoda měla před zavedením do služby dvacet úspěšných testů. Sarmat má dva. To neznamená, že raketa nefunguje, znamená to, že o rutinní spolehlivosti zatím nelze mluvit. Plán počítá přibližně se 46 střelami rozmístěnými v silech u Užuru a Dombarovského, kde mají nahradit dosluhující Vojevody. Jenže Vojevoda byla produktem sovětsko-ukrajinského průmyslového řetězce a po roce 2014 se servisní spolupráce s ukrajinskými podniky fakticky rozpadla. Rusko tak neřeší jen modernizaci, řeší existenční problém celé rodiny těžkých ICBM.

Americký protějšek a alianční triáda

Sarmat nemá v západním arzenálu přímý ekvivalent co do hmotnosti. Americký Minuteman III, který tvoří pozemní nohu jaderné triády v počtu 400 nasazených střel, je výrazně lehčí a nese jednu hlavici. Jeho nástupce LGM-35A Sentinel má dolet přes 9 600 kilometrů a počítá se s ním na počátku třicátých let, opět v počtu 400 kusů. Americká filozofie nesází na jednu obří raketu, ale na spolehlivost, rozptýlení a propojení tří nezávislých nosičů: pozemních ICBM, ponorek třídy Ohio (a budoucích Columbia) s raketami Trident a strategických bombardérů.

K tomu přidejte britské a francouzské námořní jaderné síly. Francie provozuje čtyři strategické ponorky třídy Triomphant, Británie čtyři ponorky třídy Vanguard, obě země s balistickými raketami odpalovanými z ponorek. Dohromady má NATO jadernou architekturu, která je záměrně navržená tak, aby přežila i masivní první úder a dokázala odpovědět.

Proč Sarmat neruší pravidla hry

Celá logika jaderného odstrašení stojí na jednom principu: ani po prvním úderu nesmí útočník uniknout ničivé odvetě. Právě proto existují ponorky hluboko pod hladinou, mobilní odpalovací rampy a velitelské systémy stavěné tak, aby fungovaly i během probíhajícího útoku. NATO v červnu 2026 znovu potvrdilo, že strategické jaderné síly Aliance zůstávají nejvyšší zárukou bezpečnosti spojenců.

Americká protiraketová obrana (systémy GMD na Aljašce, Aegis na moři, senzory Space Force na oběžné dráze) je stavěná primárně na omezené útoky a regionální hrozby, nikoli na odražení plnohodnotné ruské salvy. To ale není slabina, je to záměr: bezpečnost nestojí na neprostupném štítu, nýbrž na jistotě, že útočník zaplatí neúnosnou cenu. Česká republika leží hluboko v dosahu Sarmatu; let ICBM na cíl ve střední Evropě by podle obecných odhadů trval řádově deset až patnáct minut. Bezpečnost Česka ale nespočívá v tom, že by bylo mimo dosah, nýbrž v tom, že útok na kteréhokoli člena NATO aktivuje článek 5 a s ním celou alianční odvetnou kapacitu.

Propaganda versus fyzika

Sarmat je reálná zbraň, ne maketa pro přehlídku. Ale vrstva kolem ní (apokalyptické slogany, nafouklé parametry, videa s dramatickou hudbou) je čistá politická komunikace. Rusko potřebuje, aby svět věřil v neporazitelnost jeho arzenálu, protože právě ta víra je podstatou odstrašení. Jenže totéž platí i opačným směrem. Spojené státy, Británie a Francie drží dohromady tisíce jaderných hlavic na nosičích, které jsou záměrně rozptýlené, skryté a odolné vůči prvnímu úderu.

Sarmat je inženýrsky impozantní stroj s reálným ničivým potenciálem a zároveň program sužovaný opakovanými selháními, který dosud neprošel ani zlomkem testů svého předchůdce. Vlastnit nejsilnější raketu neznamená mít možnost ji beztrestně použít, a přesně v tom spočívá krutá symetrie jaderného věku.