Stovka „elitních“ strojů: MiG-29, MiG-23 a Su-25

Americká zpravodajská agentura DIA ve své odtajněné zprávě North Korea Military Power označuje za nejschopnější platformy severokorejského letectva dva typy, MiG-29 a MiG-23. K nim se přidává Su-25, jediný specializovaný bitevník v inventáři KLDR.

Podle FlightGlobal World Air Forces 2026 vypadá aktuální stav takto:

Dohromady 116 kusů. Ještě o rok dříve FlightGlobal evidoval 35 MiG-29; pokles na 26 naznačuje buď vyřazení, nebo nejistotu kolem provozuschopnosti. Transparentnost severokorejských dat je prakticky nulová, takže i respektované soupisy se liší ročník od ročníku.

Všechny tři typy jsou konstrukčně i dodávkami ukotvené v osmdesátých letech. V červnu 2026 to znamená stroje staré zhruba 37 až 42 let. MiG-29 je z trojice nejcennější, protože jako jediný disponuje radarem schopným navádět střely za hranicí vizuálního kontaktu. MiG-23ML je starší kompromis s proměnnou geometrií křídla, maximální rychlostí kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h) a omezenějším radarem. Su-25 je obrněný bitevník pro přímou podporu pozemních sil, rolí nejbližší americkému A-10 Thunderbolt II, nikoli moderním víceúčelovým bojovým letounům.

Propast, kterou čísla neukryjí

Zbytek severokorejské flotily tvoří stovky starších MiG-21, MiG-19, čínských kopií J-5 a J-6, bombardérů Il-28 a transportních An-2. Většina z nich pochází z padesátých až sedmdesátých let. Bojová hodnota těchto strojů proti moderní obraně je minimální.

Na druhé straně demilitarizované zóny stojí jihokorejské letectvo ROKAF, které podle téhož soupisu FlightGlobal provozuje 59 strojů F-15K Slam Eagle, 118 kusů F-16C/KF-16 a 38 stealthových F-35A Lightning II. K tomu letouny včasné výstrahy E-7A Peace Eye a tankery A330 MRTT. Jihokorejský F-35A nabízí stealth, senzorovou fúzi a bojový rádius přes 1 100 kilometrů; schopnosti, proti nimž severokorejský MiG-29 z konce osmdesátých let nemá čím odpovědět. Sama DIA konstatuje, že MiG-29 a MiG-23 by měly „značné potíže“ proti moderním jihokorejským vzdušným silám a protivzdušné obraně.

Kvalitativní propast je obrovská. Ale právě proto je důležité pochopit, proč analytici přesto varují.

Proč nelze podceňovat ani zastaralé letectvo

Severokorejské letectvo nikdy nezíská vzdušnou nadvládu nad Korejským poloostrovem. To ví i Pchjongjang. Hrozba spočívá jinde, v první fázi případného konfliktu, kdy by staré stroje mohly sehrát roli, pro kterou nemusí být technologicky špičkové.

Soul leží pouhých padesát kilometrů od demilitarizované zóny. Severokorejské letectvo může provádět předem nacvičené údery na letiště, velitelská stanoviště a logistické uzly dřív, než protivník plně aktivuje svou obranu. Bitevní Su-25 mohou krýt postup pozemních sil. Staré stroje mohou nasytit protivníkovu protivzdušnou obranu počtem cílů a vytvořit prostor pro balistické střely, dělostřelectvo a infiltraci speciálních jednotek. Podle materiálů DIA disponuje KLDR hustou, vrstvenou protivzdušnou obranou a rozsáhlou sítí podzemních úkrytů, které chrání letouny před prvním úderem.

Režim navíc historicky prokázal ochotu posílat své piloty do vysoce ztrátových misí. Během vietnamské války působilo v Severním Vietnamu podle vietnamských historických dokumentů zpracovaných Wilson Center 87 severokorejských leteckých příslušníků, kteří si nárokovali 26 sestřelů amerických letadel; čtrnáct jich padlo. Velitel izraelského letectva Benjamin Peled později veřejně potvrdil, že severokorejští piloti létali za Egypt během jomkipurské války v roce 1973. Dnešní generace pilotů takovou zkušenost nemá, ale ideologický důraz na disciplínu a ochotu plnit i sebevražedně riskantní rozkazy zůstává součástí severokorejské vojenské kultury.

Širší hrozba: ne letadla, ale systém

Skutečná nebezpečnost KLDR neleží v kvalitě jejích stíhaček. Leží v kombinaci: tisíce dělostřeleckých hlavní namířených na Soul, balistické střely, jaderný arzenál, speciální síly čítající desítky tisíc vojáků a letectvo, které i se zastaralou technikou dokáže v prvních hodinách války způsobit chaos.

Pro Evropu a Česko je severokorejské letectvo vzdálená exotika. Méně vzdálená je ale role KLDR v současné válce na Ukrajině. Oficiální prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR „hluboce ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost“. Miliony kusů munice, balistické střely a tisíce severokorejských vojáků nasazených v ruské válce proti Ukrajině ukazují, že Pchjongjang umí exportovat vojenskou sílu i bez moderních letounů.

Proč KLDR neinvestovala do nových letadel

Odpověď je prostá: režim si vybral jinak. Ekonomika KLDR dlouhodobě nedokáže ufinancovat provoz konvenčních sil na úrovni, kterou by vyžadoval moderní letecký park. Vlastní výrobu bojových letounů KLDR nemá. Mezinárodní sankce blokují nákup nové techniky. A hlavně, Pchjongjang přesměroval zdroje do asymetrických schopností: balistických a hypersonických raket, jaderných hlavic a podzemní infrastruktury. Z pohledu režimu dává větší smysl investovat do střely, která proletí obranou, než do stíhačky, která ji neproletí.

Výsledkem je letectvo, které na papíře vypadá mohutně, ale ve skutečnosti stojí na stovce strojů z éry, kdy ještě existoval Sovětský svaz. Přesto by bylo chybou je odepsat. Ne proto, že by mohlo vyhrát vzdušný souboj s F-35. Ale proto, že v korejském scénáři nemusí vyhrát; stačí, když v prvních hodinách způsobí dost škod na to, aby otevřelo prostor všemu ostatnímu.

Článek Severokorejské letectvo má až 1 700 letounů, ale „elitu“ tvoří pouhá stovka ze sovětských 80. let. Podceňovat ho nelze se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Muzeum ve vzduchu proti neviditelnému lovci

Severokorejské letectvo, oficiálně Korean People’s Army Air and Anti-Air Force, na papíře vypadá mohutně. Stovky letounů, desítky základen, tisíce vojáků. Jenže podle analýzy CSIS tvoří páteř flotily stroje z éry korejské a vietnamské války: MiG-15, MiG-17, MiG-19 a MiG-21. Nejmodernějším stíhacím letounem je malý počet exportních MiG-29, umístěných podle satelitních snímků CSIS Beyond Parallel na základně Sunchon. I ty ale pocházejí z pozdních osmdesátých let.

Problém není jen stáří draků. Jak upozorňuje 38 North, po rozpadu Sovětského svazu a po sérii mezinárodních sankcí KLDR fakticky přestala získávat nové bojové letouny. Modernizuje lokálně to, co má, ale přístup k současné avionice, radarům a řízeným střelám dlouhého dosahu je prakticky uzavřený. Provozuschopnost flotily je podle otevřených zdrojů pravděpodobně nízká: tvrdá čísla neexistují, ale analytici se shodují na slově „omezená“.

Kdo koho uvidí první

F-22 Raptor je stroj navržený kolem jediného principu: vidět a nezůstat viděn. Oficiální popis amerického velení hovoří o schopnosti „detekovat, sledovat a ničit cíle na prodloužené vzdálenosti při nízké zjistitelnosti“. V praxi to znamená, že Raptor díky stealth technologii a pokročilému radaru AN/APG-77 získá palebné řešení na protivníka v okamžiku, kdy severokorejský MiG-29 se svým starším radarem Žuk ještě netuší, že v prostoru vůbec někdo je.

Titulkové „ani by nevystřelilo“ je zkratka, ale opřená o reálnou fyziku. V nejpravděpodobnějším scénáři by severokorejské stroje přišly o možnost kvalitního zamčení cíle dřív, než by samy efektivně odpálily střely. Nejde o manévrovatelnost ani o rychlost, jde o informační převahu. F-22 bojuje v jiné dimenzi než MiG-29 z roku 1988.

Raptor v regionu: ne trvalá posádka, ale rotační hrozba

Americké letectvo nedrží F-22 v Jižní Koreji natrvalo. Základna Kunsan v květnu 2024 hostila čtyři Raptory na týdenní integrační cvičení, v červnu 2024 navázala Osan. Kunsan přitom v oficiálních materiálech funguje jako uzel pro „Accept Follow-on Forces“, tedy místo schopné přijmout, obsluhovat a znovu vyslat stroje páté generace do prostoru operací. Nejnovější veřejně potvrzená regionální rotace F-22 je z května 2026, tentokrát na japonskou Kadenu.

Rotační model je záměr, ne slabina. Sedmá vzdušná armáda USA ho popisuje jako součást konceptu Agile Combat Employment: cílem je komplikovat protivníkovu strategickou kalkulaci tím, že nikdy přesně neví, kde zrovna pátá generace stojí. Od Kunsanu k severokorejské základně Sunchon je vzdušnou čarou zhruba 395 kilometrů. Pro F-22 je to pár minut letu.

Marné neznamená bezvýznamné

Bylo by chybou číst situaci tak, že severokorejské letectvo je nula. CSIS výslovně varuje, že navzdory zastaralosti zůstává „extremely dangerous“, a to kvůli počtům, připravenosti a blízkosti k hranici. V širším konfliktu by severokorejské stroje mohly plnit rušivou a nasycovací roli, nutit protistranu reagovat a vázat kapacity. Su-25 jako útočné letouny nepotřebují vyhrát vzdušný souboj, aby nadělaly škodu na zemi.

A pak je tu kontext, který se týká i Evropy. NATO ve Washingtonské deklaraci z července 2024 přímo uvedlo, že vojenská spolupráce KLDR s Ruskem vážně dopadá na euroatlantickou bezpečnost. Korejský poloostrov není vzdálená exotika bez vztahu k nám: je to místo, kde se protínají zájmy velmocí, které formují i náš bezpečnostní prostor.

Proti Severní Koreji je F-22 nástrojem demonstrace absolutní převahy. Proti čínským J-20, které Pentagon ve své výroční zprávě označuje za rostoucí výzvu, by šlo o zásadně jiný druh střetu. Severokorejské letectvo ale v té lize nehraje, a s každým rokem, kdy nedostane nové stroje, se propast jen prohlubuje.

Článek Severokorejské letectvo je totálně marné. Kdyby zakročily americké F-22, ani by nevystřelilo se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

Severokorejská střela připomíná americkou

Severní Korea prezentovala střelu, která je vizuálně podobná americké AIM-120 AMRAAM, případně čínské PL-12. ArmyRecognition uvádí, že AMRAAM je střela s aktivním radarovým naváděním určená k boji s nepřátelskými letouny na střední a dlouhou vzdálenost, jejíž nejnovější verze má dolet přes 160 kilometrů. Armádní Zpravodaj soudí, že se jí severokorejská střela v mnohém podobá, a NkNews uvádí, že letectvo předvedlo i její odpal.

iZdroj fotografie: Militarnyi (Ukrajinské vojenské centrum)

Zbraň ale vyvolává mnohé otázky. Tou první je, jak mohli Severokorejci podobnu technologii vyvinout, protože jde o velice sofistikovaný systém. Stejně tak není známo, jaké parametry střela má – mnohé spekulace naznačují, že mohou být mnohem horší než u západních zbraní. 38North dokonce tvrdí, že na oficiálně prezentovaných fotografiích našel photoshopové úpravy designu střely zavěšené pod letadlem, a že ve vzduchu vypálená střela byla jiná než ta prezentovaná, protože spíše než AIM-120 připomíná starší AIM-7 Sparrow.

Nelze vyloučit pomoc z Ruska nebo Číny

S vývojem střely měly nebo mají Severokorejci nejspíše nějakou pomoc ze zahraničí, což by nebylo poprvé. Defence-Ua se domnívá, že pravděpodobně z Ruska nebo Číny. Na druhou redakce Armádního Zpravodaje soudí, že by Rusko nejspíše jenom stěží pracovalo na střele kopírující AMRAAM, když má své vyspělé radarem naváděné střely. Mohlo se ale podílet na úpravě letadel Mikoyan MiG-29 Fulcrum. U Číny je zase překážkou skutečnost, že MiG-29 nemá ve výzbroji, a její zbraně s ním tedy nemusí spolupracovat, ale mohlo dojít k úpravě.

iZdroj fotografie: KCNA

Nicméně i kdyby se severokorejská střela blížila schopnostmi AMRAAM, existuje další omezení. MiG-29 je relativně starý, do služby ostatně vstoupil v roce 1983, uvádí Wikipedia, čemuž odpovídá i jeho radar, který nemůže stačit na výkonné radary typu AESA na nejmodernějších jihokorejských a amerických letounech. Platí tedy, že uvidí severokorejský mnohem dříve a budou proti němu své AMRAAM také dříve pálit, což jim dává obrovskou výhodu.

Článek Severokorejská kopie americké rakety AIM-120 pro MiG-29 nejspíše tak nebezpečná není. Propaganda si zřejmě hrála s Photoshopem se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.

KF-16 vypadá stejně, ale zdání klame

Zvenku to při pohledu na jihokorejský letoun KAI KF-16 vypadá, jako by se jednalo o běžnou F-16. MilitaryFactory však upozorňuje, že uvnitř je mnoho odlišných součástí, protože si ho letectvo přálo přizpůsobit a vylepšit. Má třeba vyšší výkon a jeho modernizované verze dostaly vyspělý radar i další vybavení, což z něj dělá jeden z nejlepší letounů 4. generace na světě.

iZdroj fotografie: Ozbrojené síly Korejské republiky

Jednou z podstatných změn je třeba motor Pratt & Whitney F100-PW-229, což je modernizovaná verze agregátu F100. FlyaJetFighter uvádí, že má KF-16 díky němu poměr tahu k hmotnosti lepší než F-16 a rychlostí se přibližuje McDonnell Douglas F-15 Eagle. Dosahovat by měla až Mach 2,02, a přitom si zachovávat vynikající manévrovatelnost. To by se mohlo hodit například při střetu na krátkou vzdálenost s letouny severokorejského letectva, které jsou mnohem starší a mohly by se pokusit takový boj vyhledávat, soudí redakce Armádního Zpravodaje.

Jihokorejci se naučili, jak dělat letadla

Historie KF-16 začala již na konci 80. let 20. století. První v Jižní Koreji vyrobený letoun opustil linku v roce 1991, uvádí MilitaryLeak, a zkušenosti s americkou technologií se společnosti KAI velmi hodily. Později totiž vyvinula lehký bojový letoun KAI T-50 Golden Eagle a v současnosti pracuje na KAI KF-21 Boramae. U KF-16 také došlo k modernizaci, kdy dostala moderní radar typu AESA, novou avioniku, velký displej v kabině a rychlou datovou sběrnici.

Video: jihokorejský bojový letoun 4. generace KAI KF-21 Boramae zdolal rychlost zvuku, výrobce proto zveřejnil testování prototypů

Jihokorejský letoun bývá vyzbrojený podobně jako F-16. Disponuje kanonem ráže 20 mm a ke vzdušnému souboji má americké střely vzduch-vzduch AIM-9 Sidewinder a AIM-120 AMRAAM. Proti dalším cílům může zase využívat řízené a protilodní střely nebo různé typy pum. V současné době je nejpočetnějším typem bojového letounu v jihokorejské výzbroji a i přes své relativní stáří jednoznačně převyšuje vše, co má k dispozici severokorejské letectvo.

Článek Jihokorejská KAI KF-16 je jednou z nejlepších verzí na světě. Letouny Severokorejců by nejenom v přímém střetu roznesla se nejdříve objevil na ArmádníZpravodaj.cz.