Severokorejské letectvo má až 1 700 letounů, ale „elitu“ tvoří pouhá stovka ze sovětských 80. let. Podceňovat ho nelze

Podle nejnovějšího soupisu FlightGlobal pro rok 2026 provozuje KLDR 837 aktivních letounů, z nichž jen 116 patří k typům, které lze označit za relativně moderní bojové stroje.

Severokorejský MiG-29 i Zdroj fotografie: KCNA
                   

Číslo „až 1 700″ koluje americkými obrannými dokumenty už přes dvě dekády. Velitel amerických sil v Koreji je použil v roce 2004 před senátním výborem, jenže do něj tehdy vstupovaly vrtulníky, transportní letadla, cvičné stroje i kusy s pochybnou bojeschopností. Přísnější metodika, která počítá jen aktivní letouny, dává výrazně nižší součet. A uvnitř toho součtu sedí jádro, na kterém celé severokorejské letectvo stojí, zhruba stovka strojů, které Pchjongjang získal od Sovětského svazu v druhé polovině osmdesátých let. Právě ony definují, co severokorejské vzdušné síly dokážou. A hlavně co ne.

Stovka „elitních“ strojů: MiG-29, MiG-23 a Su-25

Americká zpravodajská agentura DIA ve své odtajněné zprávě North Korea Military Power označuje za nejschopnější platformy severokorejského letectva dva typy, MiG-29 a MiG-23. K nim se přidává Su-25, jediný specializovaný bitevník v inventáři KLDR.

Podle FlightGlobal World Air Forces 2026 vypadá aktuální stav takto:

TypRolePočet (2026)Dodávky do KLDR
MiG-29 FulcrumStíhací26cca 1988
MiG-23ML FloggerStíhací/úderný56polovina 80. let
Su-25 FrogfootBitevní34konec 80. let
Celkem „elita“116

Dohromady 116 kusů. Ještě o rok dříve FlightGlobal evidoval 35 MiG-29; pokles na 26 naznačuje buď vyřazení, nebo nejistotu kolem provozuschopnosti. Transparentnost severokorejských dat je prakticky nulová, takže i respektované soupisy se liší ročník od ročníku.

Všechny tři typy jsou konstrukčně i dodávkami ukotvené v osmdesátých letech. V červnu 2026 to znamená stroje staré zhruba 37 až 42 let. MiG-29 je z trojice nejcennější, protože jako jediný disponuje radarem schopným navádět střely za hranicí vizuálního kontaktu. MiG-23ML je starší kompromis s proměnnou geometrií křídla, maximální rychlostí kolem Mach 2,35 (přibližně 2 500 km/h) a omezenějším radarem. Su-25 je obrněný bitevník pro přímou podporu pozemních sil, rolí nejbližší americkému A-10 Thunderbolt II, nikoli moderním víceúčelovým bojovým letounům.

Propast, kterou čísla neukryjí

Zbytek severokorejské flotily tvoří stovky starších MiG-21, MiG-19, čínských kopií J-5 a J-6, bombardérů Il-28 a transportních An-2. Většina z nich pochází z padesátých až sedmdesátých let. Bojová hodnota těchto strojů proti moderní obraně je minimální.

Na druhé straně demilitarizované zóny stojí jihokorejské letectvo ROKAF, které podle téhož soupisu FlightGlobal provozuje 59 strojů F-15K Slam Eagle, 118 kusů F-16C/KF-16 a 38 stealthových F-35A Lightning II. K tomu letouny včasné výstrahy E-7A Peace Eye a tankery A330 MRTT. Jihokorejský F-35A nabízí stealth, senzorovou fúzi a bojový rádius přes 1 100 kilometrů; schopnosti, proti nimž severokorejský MiG-29 z konce osmdesátých let nemá čím odpovědět. Sama DIA konstatuje, že MiG-29 a MiG-23 by měly „značné potíže“ proti moderním jihokorejským vzdušným silám a protivzdušné obraně.

Kvalitativní propast je obrovská. Ale právě proto je důležité pochopit, proč analytici přesto varují.

Proč nelze podceňovat ani zastaralé letectvo

Severokorejské letectvo nikdy nezíská vzdušnou nadvládu nad Korejským poloostrovem. To ví i Pchjongjang. Hrozba spočívá jinde, v první fázi případného konfliktu, kdy by staré stroje mohly sehrát roli, pro kterou nemusí být technologicky špičkové.

Soul leží pouhých padesát kilometrů od demilitarizované zóny. Severokorejské letectvo může provádět předem nacvičené údery na letiště, velitelská stanoviště a logistické uzly dřív, než protivník plně aktivuje svou obranu. Bitevní Su-25 mohou krýt postup pozemních sil. Staré stroje mohou nasytit protivníkovu protivzdušnou obranu počtem cílů a vytvořit prostor pro balistické střely, dělostřelectvo a infiltraci speciálních jednotek. Podle materiálů DIA disponuje KLDR hustou, vrstvenou protivzdušnou obranou a rozsáhlou sítí podzemních úkrytů, které chrání letouny před prvním úderem.

Režim navíc historicky prokázal ochotu posílat své piloty do vysoce ztrátových misí. Během vietnamské války působilo v Severním Vietnamu podle vietnamských historických dokumentů zpracovaných Wilson Center 87 severokorejských leteckých příslušníků, kteří si nárokovali 26 sestřelů amerických letadel; čtrnáct jich padlo. Velitel izraelského letectva Benjamin Peled později veřejně potvrdil, že severokorejští piloti létali za Egypt během jomkipurské války v roce 1973. Dnešní generace pilotů takovou zkušenost nemá, ale ideologický důraz na disciplínu a ochotu plnit i sebevražedně riskantní rozkazy zůstává součástí severokorejské vojenské kultury.

Širší hrozba: ne letadla, ale systém

Skutečná nebezpečnost KLDR neleží v kvalitě jejích stíhaček. Leží v kombinaci: tisíce dělostřeleckých hlavní namířených na Soul, balistické střely, jaderný arzenál, speciální síly čítající desítky tisíc vojáků a letectvo, které i se zastaralou technikou dokáže v prvních hodinách války způsobit chaos.

Pro Evropu a Česko je severokorejské letectvo vzdálená exotika. Méně vzdálená je ale role KLDR v současné válce na Ukrajině. Oficiální prohlášení Severoatlantické rady z listopadu 2024 konstatuje, že prohlubující se vojenská spolupráce Ruska a KLDR „hluboce ovlivňuje euroatlantickou bezpečnost“. Miliony kusů munice, balistické střely a tisíce severokorejských vojáků nasazených v ruské válce proti Ukrajině ukazují, že Pchjongjang umí exportovat vojenskou sílu i bez moderních letounů.

Proč KLDR neinvestovala do nových letadel

Odpověď je prostá: režim si vybral jinak. Ekonomika KLDR dlouhodobě nedokáže ufinancovat provoz konvenčních sil na úrovni, kterou by vyžadoval moderní letecký park. Vlastní výrobu bojových letounů KLDR nemá. Mezinárodní sankce blokují nákup nové techniky. A hlavně, Pchjongjang přesměroval zdroje do asymetrických schopností: balistických a hypersonických raket, jaderných hlavic a podzemní infrastruktury. Z pohledu režimu dává větší smysl investovat do střely, která proletí obranou, než do stíhačky, která ji neproletí.

Výsledkem je letectvo, které na papíře vypadá mohutně, ale ve skutečnosti stojí na stovce strojů z éry, kdy ještě existoval Sovětský svaz. Přesto by bylo chybou je odepsat. Ne proto, že by mohlo vyhrát vzdušný souboj s F-35. Ale proto, že v korejském scénáři nemusí vyhrát; stačí, když v prvních hodinách způsobí dost škod na to, aby otevřelo prostor všemu ostatnímu.

Co by severokorejské letectvo zmohlo proti jihokorejskému?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Oto Dufek

Zobrazit další články