Strach je u vojáků ve válečné zóně zcela oprávněný. A o to více, když na ně číhá smrt doslova na každém kroku. Paradoxně to ale nejsou vždy zbraně, čeho se bojí nejvíce.
Strach je pro vojáky, kteří jsou ve válečné oblasti vystaveni palbě nepřítele, přirozenou věcí, s níž se musí vypořádat. Pokud ne, mohly by je obavy až paralyzovat a mít vliv na bojový výkon celých jednotek v poli. Vojáci mají samozřejmě různé nepříjemné pocity, a kupodivu je nepůsobí jenom nebezpečné zbraně nebo odstřelovači, ale třeba i smrt, zranění, technika, stejně jako další – možná na první pohled ne tak zjevných – věcí a jevů.
Vojákovi může bušit srdce, nebo se i pomočí
Strach vojáků mívá podle průzkumu prezentovaného časopisem Time nejčastěji podobu bušení srdce a zrychleného pulsu, svalového napětí nebo jakéhosi pocitu „žaludku na vodě“. U 6 procent vojáků se dokonce objevilo samovolné močení, u pěti procent pak uvolnění stolice, ale jen výjimečně mdloby a zvracení. Ze zbraní se pak vojáci údajně nejvíce obávají bomb a všech typů dělostřelectva, a to včetně raketometů.
I v tomto případě lze ale určitě rozlišovat, o jaký typ dělostřelectva se jedná, protože například před klasickými dělostřeleckými granáty se dá relativně snadno schovat v zákopech (tedy kromě přímého zásahu). Ale neplatí to tehdy, pokud jsou hlavice termobarické. Velký strach pak vojáci pociťují také z rychle postupující pěchoty, protože vědí, že je čeká boj tváří v tvář. V poslední době jim však nahání obavy i drony, jelikož mohou objevit jejich pozice nebo na ně nečekaně zaútočit, aniž by o jejich přítomnosti nad hlavou věděli.
Obavy panují ze zranění břicha nebo očí
Ukazuje se, že mají vojáci strach i kvůli vlastní technice a elektronice – tím nejčastějším spouštěčem je, že ztratí spojení, protože se může vybít baterie nebo dojít k poškození vysílačky. Další obavy jsou ze samotné smrti a různých zranění, nejčastěji jde o zranění v oblasti břicha, očí a genitálií. Pro překonání tohoto strachu je důležité, aby vojáci věděli, že se o ně kolegové a lékaři postarají, velký problém ale nastává, pokud se obávají, že je spolubojovníci nezachrání.
Na druhou stranu existuje podle průzkumů ještě jedna – rozšířenější – obava, než jsou ty ze zranění a smrti, a tou je strach, aby si o nich jejich spolubojovníci nemysleli, že jsou zbabělci. Kupodivu se často jedná o pocity veteránů. Vojáci se nicméně také obávají, aby neztratili víru ve válečné cíle a ve velení, což by jinak mělo katastrofální dopad na jejich morálku a celkovou bojeschopnost. Hned za tím je strach o kvalitu jejich výcviku a materiálu, zvláště pak u armád, v nichž vojáci vidí znatelné nedostatky (třeba jako ruští branci na Ukrajině).