Evropské zbrojní firmy v posledních letech mohutně navyšují kapacity na výrobu dělostřelecké i další munice, aby se vypořádaly s požadavky ozbrojených sil, což se týká i České republiky a jejího největšího výrobce velkorážové munice, STV Group. Ten se snaží produkovat co nejvíce jejích součástí sám, aby nebyl závislý na dodavatelích. Redakce Armádního Zpravodaje prostudovala zprávu, podle níž začíná vyrábět i kovaná těla dělostřelecké munice.

STV bude vyrábět přesnější munici

Výroba kovaných těl dělostřelecké munice patří mezi její důležité součásti. STV Group jich bude ročně produkovat kolem 100 tisíc, a použije je samozřejmě při vlastní kompletací v jejích závodech vyráběné munice. Odpovídat budou standardní ráži NATO 155 mm, ale i sovětské ráži 152 mm a 122 mm. Již v roce 2024 společnost deklarovala, že by chtěla produkovat asi 200 tisíc kusů velkorážové munice ročně, tedy dělostřelecké, minometné a tankové.

Český zbrojní průmysl opět válí. Rozjíždí sériovou výrobu pro Američany, kteří oceňují české proudové motory do dronů

Výhodou vlastní moderní kovárny je, že umožní udržovat standardní hmotnost těchto těl, což je velmi důležité pro přesnost vlastní munice. Rozdíl má být maximálně v desítkách gramů, takže odpadá nutnost označovat váhové znaky na munici, což slouží dělostřelcům k nastavení jejich zbraní. Taková munice je mnohem přesnější, a to i na vzdálenost 40 km.

AČR bude potřebovat munici pro CAESAR

Minimálně část munice může používat česká armáda. Wikipedia uvádí, že jsou aktuálně v její výzbroji houfnice SpGH DANA využívající munici ráže 152 mm, ale dále má objednáno 62 francouzských samohybných houfnic CAESAR. Jde o dělostřelecké systémy, pro něž je vhodná munice ráže 155 mm, a právě STV Group chce být dodavatelem této munice pro AČR.

iZdroj fotografie: STV Group

Naopak česká armáda určitě nebude mít zájem o munici ráže 122 mm, protože zbraně s touto ráží ve své výzbroji nemá. Používá ji například sovětská tažená houfnice D-30 nebo samohybná 2S1 Gvozdika, kterou ovšem v minulosti disponovala, uvádí Wikipedia. V rámci odzbrojovacích dohod ale skončila část ve šrotu, a část byla vyvezena do Uruguaye.