Podle mezinárodních pozorovatelů a analytiků se Čína dlouhodobě připravuje na to, že bude mezinárodní mocností číslo jedna. Má ambice stát se nejen ekonomickým a společenskopolitickým lídrem, ale také vojenským hegemonem. Na konci října k tomuto cíli rázně vykročila, byť se novela čínského branného zákona může na první pohled zdát jen jako marginální úřední akt.
Novelizovaný zákon Číně usnadňuje mezinárodní intervence, na které se zřejmě Číňané v blízké budoucnosti chystají. Právě zahraniční vojenské intervence jsou důležitým prvkem zahraniční politiky všech velmocí od dob kolonizace Ameriky. Spekuluje se, že Čína se bude angažovat zejména v Africe, cílem jejího zájmu by měly být ložiska cenných surovin v ekonomicky a politicky nestabilních státech, jako jsou:
- Sierra Leone
- Gambie
- Kongo
- Uganda
Investice podpořené intervencí
Čína už ve zmíněných afrických zemích investovala nemalé finanční prostředky, podobně jako jiní zahraniční investoři však Číňané trpí dlouhodobými problémy regionu – vysokou korupcí, minimální právní ochranou investic a velkou kriminalitou. Neschopnost místních vlád a samospráv zajistit bezpečí čínských investic spolu s dalšími záminkami, jako jsou porušování lidských práv či zločiny páchané na čínských občanech, mohou být příčinou čínské vojenské intervence.
Svět se dívá
Podobně jako jiné mocnosti, i Číňané musí hledět na mezinárodní společenství a náladu v něm. Čína dlouhodobě usiluje o to, aby státy z celého světa uznaly její územní celistvost, a to včetně sporných území, jako jsou Tibet nebo Tchaj-wan. V Tibetu dokonce již čínští vojáci působí, což zapříčinilo ochlazení vztahů mezi Čínou a dalšími státy. Pokud jde o Tchaj-wan, Češi asi mají v živé paměti čínskou reakci na návštěvu české senátní delegace na ostrově. Je tedy otázkou, kdy se Číňané osmělí a opravdu zahájí zahraniční vojenskou misi.