Ostrovní stát Tchaj-wan (jinak Čínská republika) zažívá těžké časy. Jeho existence je momentálně v největším ohrožení od ústupu Čankajška z pevninské Číny v roce 1949. Toho roku opustily Tchaj-wan i Spojené státy americké a očekávalo se, že ostrov brzy obsadí komunisté. Tehdy ho paradoxně zachránila vypuknuvší korejská válka, při níž na něm Američané vybudovali vojenskou základnu. Dnes, resp. po téměř 75 letech, jsou však komunistické síly opět odhodlány režim demokratického ostrovního státu svrhnout. Jenomže jim v tom zase brání Amerika.

103 nepřátelských letadel za den

Tchaj-wan dodnes není drtivou většinou světa za samostatný nezávislý stát uznáván, a konkrétně pevninská komunistická Čína trvá na tom, že je pouze její vzbouřenou provincií. Ani to ale ostrovnímu státu nijak nebránilo, aby během dlouhých let vybudoval pevné mezinárodní vztahy a silně rozvinul jak svou ekonomickou, tak i vojenskou infrastrukturu. Neustálé obavy z možné invaze země draka učinily z Tchajwanců vysoce militarizovaný národ, jehož obrana je založena na moderních technologiích a spolupráci s USA.

A to vše k velké nelibosti čínských komunistů. Ti ostatně dali v posledním roce poměrně jasně najevo, že jejich touha ovládnout Tchaj-wan vojenskou cestou nabrala jasné obrysy. Uspořádali například několik vojenských cvičení v blízkosti ostrova, přičemž každé z nich simulovalo ofenzivní operace vůči tchajwanským vojenským i civilním cílům. To největší cvičení probíhalo v srpnu 2022, kdy svět nahlížel, zda se čínské cvičení nezvrhne ve skutečnou invazi.

Naštěstí se tak ale nestalo, čímž byl nejspíše zachráněn celosvětový mír i ekonomika. Ačkoliv někteří dodnes považují zemi draka za zaostalou a rozvojovou, opak je pravdou (miliony a miliony lidí žijících v chudobě teď neřešme) a ještě před pandemií covidu-19 aspirovala na nejsilnější ekonomiku světa. Ta je ostatně i nutným základem pro její mohutné zbrojení, v němž pomalu předhání dokonce i Ameriku a její spojence.

Čínské stíhačky Chengdu J-20 jsou rychlejší a obratnější než americké F-35, nemají žádné technické potíže, a také jich vzniká více

Ale zpět k Tchaj-wanu: Američané se rozhodně nechtěli nechat připravit o kontrolu, nebo spíše značný vliv v Jihočínském moři, který jim přátelství s ostrovní zemí zajišťovalo. Čínská lidová republika na to pochopitelně nemohla reagovat tvrdou pěstí, a tak změnila taktiku, kdy takřka denně armádu Tchaj-wanu šikanuje a provokuje. Pomineme-li různá ekonomická embarga, využívá hlavně vojenské prostředky k dennímu narušování tchajwanského prostoru.

Organizuje kupříkladu námořní cvičení v blízkosti ostrova a posílá letouny do tchajwanského vzdušného prostoru, na což mohou země v případě nepovoleného vstupu reagovat i sestřelením – v tomto případě k tomu ale z opatrnosti nedochází, téměř jistě by to Čína brala jako záminku k hromadnému útoku. Její „drzost“ dokazuje i případ, kdy během jediného dne narušila vzdušný prostor ostrova hned 103 letouny, aby mj. otestovala protivzdušnou obranu.

Tchajwanská armáda je připravena

Stále vyšší hrozba invaze donutila Tchaj-wan masivně investovat do vlastní bezpečnosti a značně navýšit počty vojáků. Jeho armáda má aktuálně zhruba 169 tisíc příslušníků, což je asi 12krát méně, než kolik jich má k dispozici komunistická Čína, ale na druhou stranu má k dispozici ještě 1,6 milionu záložníků. Vedle toho těží z vojenské spolupráce s USA, díky níž je bohatě zásobován vojenskou technikou. Rozvinutý má však i vlastní zbrojní průmysl a ekonomiku celkově. Tchajwanská armáda je tak na případný střet dobře vyzbrojena a připravena.

Američané mají menší, ovšem stále silnější námořnictvo než Čína; ale převaha už není tak jednoznačná, na což Spojené státy reagují

Samotný ostrov je poměrně významná součást obrany, má vysoké hory a jen několik pláží vhodných k vylodění. Geografie ostrova ale není to jediné, na co Tchaj-wan spoléhá – oporu armády mají tvořit již zmínění záložníci a pak jedny z nejlepších vojenských systémů na světě. Vyzdvihnout lze tanky M1A2 Abrams, stíhačky F-16 Fighting Falcon, raketomety HIMARS a protilodní AGM-84 Harpoon. Ani loďstvo však nezahálí a může se opřít o minimálně 4 torpédoborce, 4 fregaty a jednu novou ponorku domácí produkce.