Finsko mělo vždy s Ruskem zvláštní vztahy a bylo v minulosti jeho cílem. Namísto neutrality se tak nakonec rozhodlo připojit k nejsilnější vojenské alianci světa.
Jakožto jedno z území, které v minulosti patřilo Rusku, se může Finsko cítit ohroženo, protože v Kremlu stále převládají tendence obnovit velikost zašlého impéria nebo alespoň bývalá území nějak ovládat. Několik desetiletí to země řešila přísnou neutralitou a zároveň připraveností se bránit, což i v minulosti prokázala, ale nakonec se rozhodla svůj postoj opustit a vstoupit do NATO, načež může v blízkosti hranic s Ruskem hostit jeho velitelství i vojáky.
Finsko má pro NATO strategickou polohu
Finsko je členem Severoatlantické aliance teprve necelé dva roky, a už se stává jeho významnou součástí, neboť má dlouhou hranici s Ruskem, s nímž je NATO ve sporu. Není proto divu, že se na jeho území aktivity NATO soustřeďují, a to významně, neb bude hlavním nárazníkovým pásmem severního křídla NATO v Evropě. I proto je logické do Finska umístit velení pozemních sil NATO této oblasti podléhající velitelství NATO v Norfolku, uvádí MilIn.
Společně s tím se pochopitelně mění také rozložení sil, jinak by důstojníci neměli komu velet. NATO potřebuje u hranic s Ruskem jednotky schopné zareagovat na jakoukoliv situaci a udržet pozice do doby, než přijdou alianční posily. Již dnes existují jasné úvahy o umístění celé těžké brigády NATO se 4 až 5 tisíci vojáky a obrněnou technikou na území Finska, uvádí ForcesNews, jejíž základna by mohla být dokonce asi jen 100 km od ruské hranice.
Finsko není pro NATO úplně nové
Důvodů vstupu Finska do NATO je mnoho a vlastně to byl logický krok. Aliance na svých stránkách uvádí, že ačkoliv byla země neutrální, velice úzce s ní spolupracovala a účastnila se některých jejích akcí. V roce 1994 se také připojila k programu Partnerství pro mír a v roce 1997 k Euroatlantické radě partnerství. Finské státní zřízení je navíc demokratické a má stejné cíle i kulturní a společenské hodnoty jako jiní západní členové NATO.
Významnou roli mohla bezesporu hrát i historická zkušenost Finska coby bývalé ruské kolonie, která získala nezávislost až po revoluci v roce 1917. Rusko, respektive Sovětský svaz, na něj však neustále cílil, což vedlo v letech 1939 až 1940 k zimní válce a Finsko to nakonec zahnalo do náručí nacistického Německa. Ovšem tvrdý odpor Finů vedl dle všeho k tomu, že se SSSR po válce smířil s finskou neutralitou, která skončila až o desítky let později.