Video: když na ruské vojáky dopadají granáty z dronů, ne vždy je to „vzruší“; někdy je jenom znuděně odhodí a zůstanou ležet

Bombardování ruských zákopů malými granáty za pomoci dronů je oblíbenou a častou ukrajinskou taktikou, ale s pevnými nervy se lze téměř jisté smrti vyhnout.

Dron DJI Mavic 2 i Zdroj fotografie: Uživatel Rhk111 / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Jednou z hrozeb jsou pro ruské vojáky v zákopech malé ukrajinské drony, které často nahrazují sílu bombardovacího letectva (platí to sice opačně, „žlutomodrá“ armáda je však nasazuje mnohem masivněji). Ukrajinci už od začátku konfliktu s Ruskem využívají některých téměř nezpozorovatelných malých komerčních strojů k útokům na různou nepřátelskou techniku, ale i pěšáky. S miniaturní pumou se přitom operátoři dokáží trefit i do otevřených poklopů tanků nebo do zákopů, ani to ovšem nemusí vždy znamenat úspěch.

Drony jsou vyzbrojeny například granáty

Vytvořit malý bombardovací dron není nic obtížného, protože k tomu poslouží běžně dostupný stroj i s relativně nízkou nosností. Pod něj pak technici instalují nálože vyrobené z ručních granátů, případně z munice do granátometů nebo minometů. Ty pokud svůj cíl zasáhnou, mohou člověka zabít, eventuálně alespoň výrazně zranit, při explozi totiž vytvoří mrak střepin. Na sociálních sítích se ale převážně objevují videa s úspěšnými útoky.

Zveřejněny však byly i záběry, jak několik ruských vojáků této téměř jisté smrti ušlo. Někdy je k tomu potřeba velká dávka štěstí, jindy náhoda, ale pomoci může i připravenost. Pokud totiž jedinec (eventuálně i celá jednotka) ví, že se dron nad jeho hlavou vznáší, může sledovat, kam puma letí a tedy odhadovat místo jejího předpokládaného dopadu. Vyžaduje to každopádně zachování chladné hlavy, protože stačí jeden špatný pohyb a může to být ten poslední.

Nepanikařit a granát okamžitě vyhodit

Jestliže voják vidí, kam granát pravděpodobně dopadne a je na něj připraven, může se zachovat jako ruské jednotky z videa na konci článku. Když totiž granát dopadl přímo na ně nebo do jejich těsné blízkosti, prostě ho s chladnou hlavou sebrali a odhodili stranou, aniž by se vzdali krytí poskytovaném zákopem. Záběry dokonce místy vypadají, jakoby to dělali „znuděně“, jako by si pořádně neuvědomili, co na ně vlastně dopadlo. Ve skutečnosti ale mohli o přítomnosti dronu dobře vědět a jenom vyčkávat, kam přesně puma dopadne.

Taktikou pak může být také pohyb, protože pohyblivý cíl pumou svrženou z dronu takřka trefit nejde, resp. možná s nějakou velkou dávkou štěstí, kdy by prchajícímu vojákovi dopadla přesně pod nohy (nebo na něj). Jakmile by ovšem jednotka neustále měnila směr, byla by její eliminace v podstatě nemožná. Takovou taktiku musí nicméně umožňovat situace, třeba vyběhnout ze zrovna odstřelovaného zákopu nemusí být úplně bezpečné.

Odhodit granát je samozřejmě možné pouze v případě, že exploze není spuštěna nárazem, případně selže třeba kvůli dopadu na něco měkkého. Pokud se vojákům před explozí podaří dostat granát mimo zákop, v němž se krčí, jsou v bezpečí, neboť k nim ani střepiny nemají jak proniknout. Stejná situace nastane, když se operátor dronu do zákopu přesně netrefí – tehdy bude výbuch, byť k němu dojde v těsné blízkosti – pravděpodobně neškodný.

Ruští vojáci odhazují granáty z dronu

Mohlo jít o náhodu, nebo o taktiku?

Diskuze Vstoupit do diskuze
103 lidí právě čte
Autor článku

Vít Lukáš

Zobrazit další články