Útok teroristického hnutí Hamás na Izrael, který začal v sobotu 7. října 2023, ukázal, že ač se zdá být pásmo Gazy téměř odříznuté od světa, zdaleka tomu tak není. Někteří militanti z této organizace jsou totiž těžce vyzbrojení, a za určitých okolností jsou schopni svádět vyrovnaný boj s izraelskými vojáky. Mají zbraně, jejichž výroba probíhá přímo na území pásma Gazy, ale prokazatelně také mnohé systémy, jejichž původ je v zahraničí.

Arzenál zbraní Hamásu je rozsáhlý

Jestliže se i úplný laik podívá na výzbroj militantů z hnutí Hamás, které ovládá pásmo Gazy, musí mu být hned na první pohled jasné, že se nejedná o žádnou nahodilou a lehce vyzbrojenou skupinu. Bojovníci tohoto radikálního uskupení mají často vyspělou a těžkou pěchotní výzbroj – nejčastěji se sice jedná o ve světě hojně rozšířené útočné pušky AK-47, případně jejich deriváty, ale v jejich rukách lze najít i mnohé další zbraně. Mnozí jsou navíc i dobře vycvičení a schopní dlouhou dobu vzdorovat skvěle vyzbrojené izraelské armádě.

iZdroj fotografie: Izraelské obranné síly

Ve výzbroji Hamásu lze najít protitankové granátomety RPG-7, které přitom nemusí pouze dovážet, zbrojíři radikálního hnutí je totiž dokáží vyrábět přímo na místě. A i když mají starou konstrukci, stále dobře fungují – i když na izraelské tanky nestačí. To ale nemusí platit o vyspělejších zbraních, jakými jsou např. naváděné protitankové střely 9M113 Konkurs sovětského původu nebo jejich kopie schopné ničit i silné tanky. Ve výzbroji Hamásu jsou pak i starší sovětské systémy 9M14 Maljutka hojně rozšířené třeba v arabských armádách.

Minomety si Palestinci mohou i vyrobit

Asi nejtěžšími zbraněmi, které bojovníci Hamásu používají, jsou pak minomety, které mohou ručně přenášet, případně ve větším počtu převážet na automobilech jako jsou pickupy. Disponují například kopií íránského minometu ráže 120 milimetrů s dosahem asi 8 kilometrů, ale v jejich výzbroji jsou pak i střední minomety ráže 81 nebo 82 milimetrů. Jestli si tyto zbraně vyrábí sami nebo je také pašují, však nejde stoprocentně říci, možné je obojí.

iZdroj fotografie: Tasnim News Agency / Creative Commons / CC BY

Jisté pak je, že je přímo v Gaze vyráběna velká část raket, jimiž hnutí Hamás odstřeluje cíle v Izraeli – třeba Kassám nebo Quds jsou produkty dílen na palestinských územích. Vyrobit je lze z běžně dostupných součástek, poslouží třeba i vodovodní potrubí a beton, a hlavice se skládá z různých hnojiv, uvedla to agentura Reuters. Něco takového ale neplatí o střelách Fajr-5 s doletem 75 km, ty jsou vyráběny v Íránu. Ze Sýrie pak pochází rakety M-302 s podobným doletem. Tyto zbraně nemalých rozměrů tedy musel Hamás do Gazy propašovat.

Zbraně proudí z Egypta a po moři

Hranice pásma Gazy vypadá na první pohled neprodyšně. Týká se to hlavně části sousedící s Izraelem, který si dává záležet, aby tudy nic neproniklo (i když jak vidno, 100% nepropustná ta obrana také nebyla, když ji radikálové bez obtíží zdolali a zaútočili na oblasti blízko hranic). Jiná situace však panuje na relativně krátké hranici s Egyptem, jehož orgány často před různými prohřešky přivírají oči (nejspíše nechtějí riskovat ozbrojený střet).

Hamás navíc pod hranicí vybudoval tajné tunely, jimiž zakázané zboží pašuje mimo dohled egyptských bezpečnostních sil. Zbraně jsou pak také pašovány po moři, i když izraelské námořnictvo často některá plavidla kontroluje a zbraně na nich opakovaně zabavuje. Relativně silnou a moderní výzbroj si může hnutí dovolit také proto, že má štědré podporovatele. Mezi největší patří různé subjekty z Kataru a Kuvajtu, ale zapojeno je nejspíše i Turecko a další země.

Co může Izrael vrhnout do války s palestinským hnutím Hamás, které je proti němu extrémně slabé, ale přesto ho nedokáže srazit

Velkým podporovatelem a dodavatelem zbraní je pak samozřejmě Írán, který vyzbrojováním palestinských militantů vede svou kampaň proti Izraeli. Nelze zapomenout, že Palestinci dostávají podporu na různé projekty například také z USA a Evropské unie, a podle mnoha náznaků je minimálně část této podpory zneužita na vojenské účely. V podstatě tak lze říci, že mají na rukou krev i Američané a Evropané.