Pokud chce mít jaderná velmoc potenciál někoho odstrašit, potřebuje kromě jaderných hlavic vědět, zda na ni protivník neútočí stejným, ale i jiným, způsobem.
Za jadernou velmoc bývá označována země, v jejíž výzbroji jsou nějaké jaderné zbraně. Důležité ovšem je, že se mohou jednotlivé mocnosti silou a možnostmi značně lišit – jedním z aspektů je počet hlavic, jimiž disponují. a dalším například typy nosičů, jimiž jsou schopny svého soupeře jadernou zbraní zasáhnout. Jednou z důležitých schopností je pak také detekce přilétajících nepřátelských střel – opravdu špičkovou mají pouze tři země, a to Amerika, Rusko a Čína. Připojit by se k nim nicméně mohla i Indie, a to za pomoci ruské technologie.
Indie chce ruský radar Voroněž
Důvodem, proč nestačí mít jenom jaderné zbraně, je možnost jejich zničení dříve, než je stačí armáda proti svému soupeři použít. Typickým příkladem může být zničení sil s balistickými raketami a hlavicemi právě jadernými údery. Jaderné velmoci proto chtějí vědět, jestli na ně střely neletí, aby mohly zareagovat dříve, než bude jejich arzenál zničen. Indie by to mohla dělat za pomoci technologie ruského radaru Voroněž, uvádí MilIn.
Ukraine attacked another Russian Voronezh-M over-the-horizon radar in Orenburg region with kamikaze UAVs.
Orenburg is more than 1,500 km away from Ukrainian border.
— Voronezh-M radar is an early warning radar system designed for aircraft and ballistic missile monitoring. pic.twitter.com/0bOGMe6uhF— War Intel (@warintel4u) May 26, 2024
Voroněž je moderní ruský radar schopný detekovat balistické rakety, ale například i letouny, na dlouhou vzdálenost. Wikipedia uvádí, že to odkáže na vzdálenost 6 až 8 tisíc kilometrů, a podle fotografií jde o opravdu „megalomanský“ radar, jehož velikost lze přirovnat k několikapatrovému domu. Jde o relativně novou technologii, Rusko začalo s výstavbou v roce 2009 a svou síť pravděpodobně nemá doteď kompletně dobudovanou.
Indové chtějí vyrobit řadu komponent doma
Vybudování protiraketové výstražné sítě s radarem Voroněž nebude pro Indii nic levného, odhadovaná cena je 4 miliardy dolarů (téměř 95 miliard Kč). Idrw však uvádí, že minimálně 60% komponent by měly vyprodukovat indické firmy, což pro zemi znamená mj. transfer některých technologií. Indové takto postupují ve více případech, a jakmile se naučí s konkrétní moderní technologií pracovat, vyvinou nakonec svůj domácí systém.
Indický radar typu Voroněž by nejspíše mohl být umístěn u města Chitradurga na jihu země, kde se nachází více obranných zařízení. Byl by tak dostatečně daleko od největších soupeřů, tedy Pákistánu a Číny, a tím relativně v bezpečí – kvůli své velikosti a statické poloze je jinak velice snadným cílem pro rakety, drony i další zbraně, takže ho je nutné proti možným útokům zabezpečit. Z jihu Indie by navíc nejspíše viděl právě na Pákistán a Čínu a velice snadno tak detekovat odpaly raket a střel z jejich území.