Na začátku jaderné éry prováděly předhánějící se mocnosti testy jaderných pum i na zemském povrchu. Ačkoliv si vybíraly místa daleko od lidského osídlení, případně obyvatele vystěhovaly, nepodařilo se některým nehodám zabránit; třeba zasažení japonské rybářské lodi Daigo Fukuryū Maru, stejně jako spadu škodlivin. Tlak veřejnosti nakonec vedl k dohodě, že se budou testy odehrávat pod zemí, aby se negativním následkům předešlo.

Testy jaderných zbraní pod zemí od roku 1957

Podzemní testy začaly vlastně již v roce 1951, ale tehdy nebyly pumy dostatečně hluboko, pročež exploze odhazovala horninu a spad se stejně tvořil. Prvním opravdu plnohodnotným podzemním testem jaderné zbraně byl tak výbuch nazývaný Plumbbob Rainier z 18. září 1957, kdy technici odpálili pumu o síle 1,7 kilotuny v hloubce 247 metrů. Byl to jakýsi pokus, aby zjistili, jak přesně vykopat testovací tunely, které by výbuchy co nejvíce utěsnily.

iZdroj fotografie: Public Domain

Typický jaderný podzemní výbuch se konal v hloubce kolem 800 metrů, ale lišilo se to podle typu horniny, síly nálože a dalších parametrů. Jak ukazuje video pod tímto článkem, i takto hluboko zakopaná jaderná zbraň zanechá na zemském povrchu stopy. Při explozi se okolní hornina vlivem tepla taví, a tlak v místě exploze vytváří dutinu. Místo se pak většinou propadne, a na zemském povrchu vytvoří miskovitý kráter. Hornina v okolí výbuchu je samozřejmě kontaminována, a proto je nutné místo pečlivě vybírat.

Ani podzemí vždy bezpečnost nezaručilo

Je-li podzemní test proveden dobře, neměl by se do atmosféry uvolňovat radioaktivní spad. Byly ale zaznamenány i případy, kdy akce příliš nepovedla a spad se uvolnil. Typickým příkladem je test Baneberry z prosince roku 1970, kdy energie výbuchu nečekaně narušila půdu, načež spad zamořil rozsáhlé území. Dva lidé později zemřeli na akutní leukémii. Nejsilnější podzemní test pak provedly USA v roce 1971 na ostrově Amchitka, kdy explodovala bomba o síle 5 megatun v hloubce 1 870 metrů, a i když dopadl dobře, vyvolal mnoho protestů.

Konečně odtajněné záběry: největší jaderný výbuch v dějinách má na svědomí sovětská Car bomba, atomový hřib přesáhl výšku 60 km

Po roce 1963, kdy SSSR a USA podepsaly smlouvu o omezeném zákazu jaderných zkoušek, se naprostá většina testů konala pod zemí; od roku 1996 se pak velmoci zavázaly, že nebudou jaderné testy provádět vůbec. To ale neznamená, že by ve světě neprobíhaly, například Severní Korea jich ve 21. stoleté provedla několik. I podzemní testy se dají relativně snadno odhalit na základě seismických údajů, případně měřením malého množství uvolněné radioaktivity.