Svět na pokraji totálního chaosu. Jednání Ameriky a Íránu ztroskotala, Hormuzský průliv se může stát hrobem světového obchodu

Íránský ministr zahraničí Abbás Araghčí přiletěl 24. dubna do Islámábádu s nabídkou, která zněla jednoduše: otevřeme Hormuz, vy stáhnete blokádu a ukončíte válku. O den později odletěl zpátky, aniž by se jednání vůbec rozběhla. Americká strana odmítla oddělit průliv od jaderného a raketového programu Teheránu. Výsledkem je patová situace, ve které na jedné straně stojí diplomacie a na druhé nejužší hrdlo světové energetiky, šestatřicet kilometrů vody, jimiž proudí palivo pro polovinu Asie a cenové signály pro celou planetu.

Proč Hormuz není jen bod na mapě

Čísla americké Energetické informační agentury (EIA) za první polovinu roku 2025 jsou jednoznačná: průlivem procházelo 20,9 milionu barelů ropy denně a 323 milionů kubických metrů LNG denně, tedy přes dvacet procent celosvětového obchodu se zkapalněným plynem. Alternativní ropovody v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech zvládnou obejít zhruba 4,7 milionu barelů denně. To je méně než čtvrtina normálního toku.

Pro Evropu je přímá fyzická závislost menší než pro Asii. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že do Evropy směřovalo kolem 600 tisíc barelů denně, tedy asi čtyři procenta regionálních toků surové ropy přes Hormuz. Jenže trh s ropou je globální. Když vypadne pětina nabídky, cena roste všude, bez ohledu na to, odkud konkrétní barel fyzicky dorazí.

Spor o pořadí: kdo ustoupí první

Jádro diplomatického zablokování není ideologické, ale sekvenční. Írán podle zprávy AP z 27. dubna nabídl otevření průlivu jako první krok, výměnou za ukončení americké námořní blokády íránských přístavů a zastavení vojenských operací. Jaderný program, rakety a podporu proxy sil chtěl řešit až v další fázi.

Washington to odmítl. Bílý dům trvá na tom, že nelze uzavírat dílčí dohodu, která ponechává stranou existenční bezpečnostní otázky. Írán navíc odmítl přímý kontakt s americkými vyjednavači, veškerá komunikace měla probíhat přes pákistánské prostředníky. Formát označovaný jako „Islamabad Talks 2026″ tak zůstává prázdnou nádobou.

Pákistán přitom není okrajový hráč. EU mu veřejně poděkovala za zprostředkování příměří z 8. dubna a Rada EU ho výslovně označila za potvrzeného mediátora. Problém je, že mediátor nemůže překlenout propast, pokud obě strany definují úspěch protichůdně.

Co už se děje s cenami, a co teprve přijde

Cenový šok není hypotéza. Eurostat za březen 2026 zachytil meziměsíční nárůst cen dieselu v EU o 19,1 % a benzínu o 10,6 %. V Česku byl skok ještě ostřejší: nafta +27,6 %, benzín +14,6 %. Český statistický úřad uvádí březnový průměr 42 korun za litr nafty a 38,10 korun za litr Natural 95.

Česká expozice vůči Hormuzu jde primárně přes ropu. Podle statistik MPO dovezla republika v roce 2025 přes deset procent ropy ze Saúdské Arábie. Plyn už do Česka fyzicky proudí jen z Německa, takže přímé „vypnutí“ plynu nehrozí, ale globální LNG šok se přelévá do evropských velkoobchodních cen a po expiraci kontraktů se propíše i do účtů domácností.

Evropská komise v komunikaci z 22. dubna výslovně počítá s tím, že růst cen energií se postupně přenese do potravin, hnojiv, chemie a dopravy. Brusel už přešel z monitoringu do krizové koordinace, koordinační skupiny pro plyn a ropu zasedaly 24. dubna a řešily možné uvolňování strategických zásob včetně dieselu a leteckého paliva.

Ani dohoda neznamená návrat k normálu

I kdyby se zítra podařilo podepsat příměří s otevřením průlivu, normální provoz se nevrátí ze dne na den. AP cituje americké námořní velení, podle kterého může odminování Hormuzského průlivu trvat měsíce. Miny nejsou jen fyzická hrozba, jsou signálem pro rejdaře a pojišťovny. Dokud Lloyd’s a další pojistitelé neoznačí průliv za bezpečný, tankery buď nepojedou, nebo budou účtovat válečné přirážky.

Podle expertů citovaných AP navíc Írán pod tlakem blokády čelí nutnosti omezit těžbu už v řádu dvou týdnů, nemá kam ropu skladovat ani exportovat. To zvyšuje motivaci k dohodě, ale zároveň i k zoufalým krokům. Jeden incident na moři, sestřelený dron, poškozený tanker, neidentifikovaná mina, může převést krizi z diplomatické zpět do vojenské roviny.

Proč je tohle jiné než minulé hrozby

EIA ve své dubnové prognóze poprvé pracuje s uzavřením Hormuzu nikoli jako s hypotetickým scénářem, ale jako se vstupním předpokladem. Sama agentura přiznává, že takovou situaci dosud modelovat nemusela. Rozdíl proti minulým epizodám, tankerové válce osmdesátých let a íránským hrozbám v roce 2012, spočívá v kombinaci skutečné války, aktivní námořní blokády a minového rizika současně.

Hrobem světového obchodu se Hormuz nestává jedním dramatickým zavřením na mapě. Stává se jím tím, že na šestatřiceti kilometrech vody visí zároveň energetická bezpečnost, pojistná jistota lodí, cenová očekávání trhů a důvěra, že zboží dorazí včas. Když se tři z těchto čtyř pilířů otřesou najednou, výsledek se měří v korunách na pumpě, v cenách chleba a v nervozitě průmyslu, ne v počtu výstřelů.