Česká armáda nemá u široké veřejnosti velký respekt, přestože její nasazení civilisté ve vypjatých situacích, jako jsou ničivé povodně nebo druhá vlna koronavirové pandemie, zpravidla vítají. Investice do armády jsou však z politického hlediska obtížně obhajitelné, zejména v době, kdy se ekonomice nedaří a je nutné dělat úsporná opatření, případně podporovat lokální zaměstnavatele a poptávku domácností.
Malá armáda v malém státě
Naše armáda pochopitelně nemá potenciál být klíčovou vojenskou silou v regionu, natož na světě. Od sametové revoluce však udělala velký pokrok, pokud jde o profesionalizaci, vybavení, a hlavně jazykové schopnosti velících důstojníků i jednotlivých vojáků. Zatímco účast československé protichemické jednotky v první válce v Perském zálivu byla spíše symbolickou záležitostí, dnešní elitní jednotky už jsou schopny hrát svou roli v rámci spojeneckých sil odpovídajícím způsobem.
Ministr obrany Lubomír Metnar však upozorňuje, že něco takového nemusí být samozřejmostí. Česká armáda musí držet krok s dobou a musí být vybavena tak, aby plnila standardy stanované NATO. Právě podmínky našeho členství v Severoatlantické alianci nemusíme být schopni plnit, pokud dojde k výraznějším rozpočtovým škrtům. Těžko předvídat, jak by na takové extempore, pokud by trvalo dlouhodobě, vedení aliance reagovalo.
O 10 miliard méně?
Obranyschopnost státu už podle ministra obrany výrazně zasáhly škrty spojené s ekonomickou krizí v roce 2009. Aktuální návrh KSČM na snížení rozpočtu ministerstva obrany o 10 miliard korun pak vnímá jako velkou chybu, který by mohla mít v budoucnosti vážné následky. Armáda se přitom snaží postupovat co nejhospodárněji, a mít přitom k dispozici adekvátní moderní vybavení. Nedávno zakoupila například:
- 8 mobilních radiolokátorů MADR
- 8 víceúčelové helikoptéry UH-1Y Venom
- 4 útočné helikoptéry AH-1Z Viper
Události
|
PŘEČTENÍ: 9638
Události
|
PŘEČTENÍ: 10602
