Putin sice vyeskaloval napětí kolem Ukrajiny, ale má řadu důvodů, proč na ni nakonec nezaútočit

V posledních týdnech vše vypadalo, že Rusko zaútočí na Ukrajinu. Na jejích hranicích je přes 100 tisíc plně vyzbrojených ruských vojáků se zásobami. Západní státy v čele s USA varovaly, že útok může přijít kdykoli a dokonce evakuovaly personál z Kyjeva. Rusko naopak oznámilo, že nezaútočí a některé vojáky údajně začalo stahovat. Vzápětí ovšem přišly informace o novém posilování shromážděných vojsk.

Západ začal v Ruskem jednat

Asi je zřejmé, že ruský prezident Vladimír Putin chtěl upoutat pozornost západních zemí, což se mu samozřejmě povedlo. Předložil jim řadu požadavků počínaje zárukou, že Ukrajina nevstoupí do NATO a aliance se stáhne do pozic, v jakých byla v roce 1997 před svým rozšířením. Na něco takového zaznělo jasné ne, ale západ kývl na možné konzultace o omezení jaderných zbraní, kontrolních mechanismech a dalších.

Ruský prezident se vlastně ani netají nostalgií po době, kdy SSSR byl jednou ze dvou světových supervelmocí a přál by si návrat této situace. Také se tak doma i prezentuje. Doba se ale změnila. Nejsilnějšími zeměmi jsou dnes USA a Čína a Rusko hraje, chtě nechtě, třetí housle. Má sice stále silnou armádu a velký počet jaderných hlavic, ale jeho ekonomika nedosahuje výkonnosti ani té jihokorejské a je závislá na vývozu surovin.

Spojené státy se proto více soustředily na Čínu. Ta se nyní alespoň verbálně s Ruskem spojila a vůdci zemí si notují. Pravdou je, že to je spíše sňatek z rozumu a mezi oběma zeměmi existuje řada rozporů. Čína se samozřejmě chová pragmaticky, ale jde jí hlavně o její prospěch a tím jsou suroviny a tlak na USA. Pokud se někde v Asii nebo ve světě ruské a čínské zájmy střetnou, může být rychle po spojenectví.

Úspěšný útok by byl vlastně prohrou

Co tedy Putin sledoval výhrůžkami proti Ukrajině, je záhada. Pokud by na ni zaútočil, tak by prohrál. Samozřejmě ne s ukrajinskou armádou. Ruská armáda je silnější než ukrajinská a v mnoha klíčových faktorech ji násobně převyšuje, proto by Rusko vojensky vyhrálo. Ale ukrajinská armáda se za poslední léta zmodernizovala a dokázala by té ruské způsobit značné ztráty. A je otázkou, jak vysoké číslo mrtvých synů je dnes pro ruské matky akceptovatelné.

Ukrajinci jsou hrdý národ a dá se předpokládat, že by se nejen bránili invazi, ale z lesů a bažin by vedli partyzánský boj. Rusko by se tak dostalo do kolotoče bojů, které v podstatě nejdou vyhrát, jak se samo přesvědčilo v Afghánistánu nebo jak zjistili Američané ve Vietnamu. Místo zvyšující se popularity by ta Putinova s rostoucími problémy a ztrátami začala pravděpodobně klesat. Tím spíše, pokud by západ uplatnil tvrdé ekonomické sankce a vše by bylo doprovázeno poklesem ruské životní úrovně.

Útokem na Ukrajinu by Kreml dosáhl úplného opaku toho, o co mu podle jeho slov jde – zajištění bezpečnosti Ruska a co největší vzdálenost základen NATO. Invaze by západ pravděpodobně stmelila a začal by dávat mnohem více do zbrojení. Většími počty vojáků a techniky by proti nevyzpytatelnému sousedovi zabezpečil své východní spojence. A nejspíše do své náruče přijal další blízké ruské sousedy Finsko a Švédsko. To by byla ruská prohra.

Jakým způsobem by se mělo postupovat v ukrajinské krizi?

Zdroj: autorský text Víta Lukáše