Ruská válečná mašinerie má fatální slabinu. Jediná ocelárna drží v chodu celý vojenský průmysl

Ferochrom není exotická surovina. Je to vsázková slitina železa a chromu, bez které nelze tavit vysoce legované oceli odolné korozi, žáru a mechanickému namáhání. Právě takové oceli potřebují výrobci tanků, bojových vozidel pěchoty, vrtulníkových motorů i ponorek. A právě tady má ruský obranný průmysl problém, který není o jednom íránském kontraktu, ale o tom, že po čtyřech letech války stále improvizuje mezi třemi nestabilními kanály zásobování.

Ocelárna, na které stojí zbrojní řetězec

Zlatoustovský metalurgický závod (ZMZ) na svém webu otevřeně uvádí, že vyrábí vysoce legované a vysokochromové oceli se strategickou orientací na obranně-průmyslový komplex. Podnik má status systémotvorného podniku Ruské federace a jeho ocel odebírají závody jako Omsktransmaš (tanky T-80), Kurganmašzavod (BMP-3), podniky Sjednocené korporace pro výrobu motorů (ODK) i konstrukční kancelář SKB Turbina. Bez ferochromu v tavicí peci ZMZ nedokáže držet chemické specifikace těchto ocelí – klesá obsah chromu, a tím i korozní odolnost, tvrdost a žárupevnost hotového materiálu.

Nejde tedy o to, že by se tanky v poli zastavily ze dne na den. Dopad je pomalejší, ale o to zákeřnější: zužuje se výroba nových dílů a opravy techniky závislé na speciálních ocelích ze Zlatoustu.

Íránská trasa přes Tbilisi a proč fungovala

Interní smlouvy a prezentace reprodukované investigativním portálem UNITED24 Media odhalují dodavatelský řetězec, který začínal u íránské těžařské firmy EMIDCO, pokračoval přes gruzínskou společnost Rebratone sídlící v Tbilisi Free Zone a končil u ruského obchodníka ZEMZ, jenž materiál přeprodával do Zlatoustu. Smlouva pochází ze 14. října 2021, tedy ještě před plnou invazí.

Proč zrovna Gruzie? Tbilisi Free Zone nabízí nulovou korporátní daň, nulové DPH, žádné importní zatížení a možnost platit v jakékoli měně. Pro přeposílací firmu, která potřebuje překlenout íránsko-ruský obchod mimo dosah západních bank, je to ideální prostředí. Nejde nutně o prokázanou politickou toleranci gruzínského státu, ale o systémové nastavení, které podobné schéma usnadňuje.

Tři kanály, žádný spolehlivý

Írán ale nebyl jedinou cestou. Podle interních materiálů ZEMZ firma v březnu 2025 odebírala ferochrom ze tří zdrojů: z Íránu, z Kazachstánu a z ruského čeljabinského podniku. Problém je, že žádný z nich sám o sobě nestačí.

• Ruský domácí zdroj (Čeljabinsk) je dnes hlavní trasou, ale neplní objednávky – dokumentovaný schodek činí 1 470 tun. Některé alternativní ruské nabídky ZEMZ odmítl kvůli příliš vysokému obsahu křemíku, který kazí chemii výsledné oceli.
• Kazašský ferochrom od Kazchrome má vyšší obsah chromu, nižší stopové prvky a lepší metalurgické vlastnosti, proto si drží cenovou prémii. Interní hodnocení ZEMZ ho označuje za kvalitnější. Jenže Kazachstán je pod rostoucím diplomatickým tlakem Západu.
• Íránský kanál přes Gruzii fungoval spolehlivě, ale jeho zveřejnění zvyšuje riziko sankčního zásahu a problémů s dodržováním předpisů pro zapojené banky a dopravce.

Výsledek: ruský obranný průmysl u tak základního vstupu, jakým je ferochrom, pořád žongluje mezi třemi nespolehlivými zdroji. A deficit už existuje.

Západ ví, ale zavírá pomalu

O tom, že Rusko obchází sankce přes třetí země, Západ ví systémově minimálně od března 2023, kdy americká ministerstva financí, obchodu a spravedlnosti vydala společné varování před prostředníky ve třetích zemích. USA od té doby postihly desítky firem ze třetích zemí zásobujících ruský vojenský průmysl.

Evropská unie postupovala opatrněji. Brusel nemá obecné sekundární sankce po americkém vzoru, sám to přiznal v otázkách a odpovědích k 11. sankčnímu balíku. Disponuje ale jiným arzenálem: může zařazovat třetizemní firmy a osoby na sankční seznamy, blokovat transakce s vybranými zahraničními bankami a od dubna 2026 poprvé aktivoval svůj nástroj proti obcházení sankcí v rámci 20. sankčního balíku. To je důležitý precedent – Brusel přešel od upozorňování k přímému blokování exportu citlivého zboží do konkrétní třetí země.

Přesto platí: dosavadní prioritou Západu byly high-tech komponenty a čipy, nikoli hutní suroviny. Ferochrom zatím propadával sítem.

Co zveřejnění změní – a co ne

Publikace dokumentů pravděpodobně urychlí přesun dodávek k domácímu čeljabinskému kanálu, který je už dnes hlavní trasou. Banky a pojišťovny zapojené do íránsko-gruzínského řetězce přehodnotí riziko. Rebratone možná zmizí a nahradí ji jiná nastrčená firma.

Trasa se může změnit. Fyzika nabídky a poptávky nikoli. Dokud ruský domácí průmysl nedokáže vyrobit dost kvalitního ferochromu a Zlatoust zůstane závislý na úzkém okruhu dodavatelů s rozdílnou chemií, bude úzké hrdlo existovat dál. A právě v tom spočívá skutečná slabina: ne v jedné íránské slitině, ale v tom, že ve čtvrtém roce plnohodnotné války Rusko u kritického vstupu pro svou zbrojní výrobu stále nemá spolehlivý plán B.