Rusko plánuje „supervěznici“ pro 20 000 lidí na okupovaném Chersonsku. Chce trestat proukrajinsky smýšlející

Nejde o běžnou věznici. Oficiální ruský termín zní „zařízení sjednoceného typu“, areál, který pod jednou střechou spojuje vyšetřovací vazbu, trestanecké kolonie různých režimů, zázemí pro soudy i prokuraturu. Ruský ministr spravedlnosti Konstantin Čujčenko ho v září 2026 prezentoval jako „multirežimní a multifunkční“ projekt s moderními technologiemi a jednotným provozem. Na papíře to vypadá jako reforma vězeňství. V praxi to znamená, že Rusko buduje na území, které mu podle mezinárodního práva nepatří, dlouhodobou donucovací infrastrukturu, a dělá to v regionu, kde OSN a Amnesty International už roky dokumentují svévolné zatýkání, mučení a mizení civilistů.

Co přesně říkají ruské dokumenty

Aktualizovaná příloha federálního programu „Rozvoj vězeňského systému“ počítá se sedmi novými zařízeními sjednoceného typu. Šest z nich má kapacitu po 3 000 místech a má vzniknout v ruských regionech: Tatarstánu, Kalužské, Astrachaňské a Ťumeňské oblasti, Burjatsku a Zabajkalí. Sedmý objekt je určen pro okupovanou Chersonskou oblast s kapacitou 2 500 míst. Součet dává 20 500 míst.

Hranice „přes 20 tisíc“ tedy nepatří jednomu chersonskému komplexu, ale celé plánované síti. Pro Chersonsko program počítá s projekčními a průzkumnými pracemi v roce 2031 a se samotnou výstavbou v letech 2032–2035. Jako první má stavbu odstartovat kazaňský projekt, a to už v roce 2027.

Zajímavý je i administrativní detail: aktuální verze dokumentu už neuvádí jako správní centrum „město Cherson“, ale „město Geničesk“. Ruské dokumenty tím nepřímo přiznávají, že město Cherson, osvobozené ukrajinskými silami na podzim 2022, pod jejich kontrolou není.

Věznice na okupovaném území už existují

Chersonský projekt nevzniká na zelené louce. Již v lednu 2023 ruská vláda nařízením č. 97-r formálně vytvořila v okupované části Chersonské oblasti tři trestanecké kolonie a jedno léčebné nápravné zařízení. Ukrajinský soud v rozsudku z června 2025 zachytil jejich adresy podle ruských registrů a potvrdil, že byly začleněny do struktury ruské Federální vězeňské služby (FSIN).

Nový komplex má tuto síť rozšířit a centralizovat. Ruské ministerstvo spravedlnosti mluví o úsporách provozu, menším přesouvání vězňů a lepším využití personálu. Oficiální rétorika zní jako modernizace. Kontext okupovaného území jí ale dává zcela jiný rozměr.

Koho Rusko na okupovaných územích stíhá

Ruské dokumenty samozřejmě nepoužívají kategorii „proukrajinsky smýšlející“. Zprávy mezinárodních organizací ale přesně popisují, koho okupační správa vytipovává a zadržuje:

• Osoby podezřelé z podpory ukrajinské armády nebo odporu vůči okupaci
• Novináře, místní úředníky a aktivisty
• Bývalé i současné příslušníky ukrajinských ozbrojených a bezpečnostních složek
• Členy náboženských a etnických komunit
• Pracovníky strategických podniků
• Kohokoli, koho okupační moc označí za „neloajálního“

Podle zprávy OHCHR o zacházení s civilisty více než 92 procent z 216 propuštěných civilních zadržených, s nimiž monitorovací mise OSN hovořila po červnu 2023, uvedlo mučení nebo špatné zacházení. Amnesty International ve zprávě z března 2025 dokumentuje takzvanou „filtraci“, systematický proces, při němž jsou civilisté prověřováni, zadržováni bez kontaktu s rodinou a vystaveni nuceným zmizením.

Zpráva OHCHR z března 2026 pak popisuje diskriminační politiku vůči lidem považovaným za neloajální, vynucovanou hrozbami, zadržováním a mučením. Právě pro tyto lidi se buduje nová infrastruktura.

Co to říká o ruských plánech

Zařazení vězeňského komplexu do federálního programu s horizontem po roce 2031 je signál, který nelze přehlédnout. Stát, který plánuje stavbu věznice na okupovaném území s dokončením v polovině třicátých let, nepočítá s krátkou epizodou. Počítá s trvalou přítomností.

Rusko objekt zapisuje do federálního programu stejně jako stavby v Tatarstánu nebo Burjatsku, jako by šlo o běžný ruský region. Mezinárodně uznáno to není. Administrativně to ale funguje: FSIN má na Chersonsku vlastní správu, kolonie mají přidělené adresy, vězni jsou evidováni v ruských registrech.

Pro české občany platí varování ministerstva zahraničí: na okupovaných územích nelze poskytovat konzulární pomoc. Kdokoli, kdo se tam ocitne v rukou okupačních složek, je prakticky bez ochrany.

Modernizace, nebo nástroj represe

Kontrast mezi oficiálním projektem a doloženou realitou je ostrý. Na jedné straně stojí ruské ministerstvo s prezentací moderního areálu, návštěvních prostor a nových technologií. Na druhé straně stojí stovky svědectví o mučení, tajném držení a nelidských podmínkách, které dokumentují OSN i Amnesty International. Válka na Ukrajině trvá už více než čtyři roky a Rusko si na okupovaném území nebuduje jen vojenské pozice. Buduje věznice.