Rusko pohrozilo Litvě „krátkou speciální operací“ a článek rychle smazalo. Doteď nedokončilo ani tu 3denní na Ukrajině

Dne 25. září 2026 se na webu RIA Novosti objevil komentář s titulkem naznačujícím, že Rusko čeká „ještě jedna SVO“ a že bude „velmi krátká“. Autorem byl Alexandr Nosovič, šéfredaktor proruského portálu RuBaltic.ru a externí přispěvatel agentury. V textu otevřeně psal, že proti Litvě by Rusko nemuselo nasazovat pozemní vojska, stačily by prý „jen rakety s odpovídající hlavicí“. Formulace „odpovídající hlavice“ je v kontextu ruské vojenské terminologie přímá narážka na jadernou zbraň. Jenže Litva není Ukrajina. Je členským státem NATO. A právě v tom okamžiku propaganda narazila na zeď, kterou sama postavit nedokáže.

Co přesně stálo ve smazaném textu

Nosovičův komentář reagoval na hlasování litevského parlamentu z 22. září 2026, kdy Seimas podpořil návrh na zrušení ústavního článku 137, který zakazoval rozmístění zbraní hromadného ničení na litevském území. Pro hlasovalo 99 poslanců, proti 13 a pět se zdrželo. Nosovič tuto debatu zarámoval tak, že Litva se chce stát „jaderným skladem“ Evropy, a odtud vyvodil svou hrozbu: krátká raketová operace by prý stačila.

Po několika hodinách text z webu RIA Novosti zmizel. Agentura následně uvedla, že komentář „neodpovídá názoru redakce, redakční politice ani státní politice Ruské federace“. Jak informovala Meduza, primární odkaz na článek přestal fungovat a text je dohledatelný už jen přes archivní kopie a citace důvěryhodných médií. Smazání nepůsobí jako běžná redakční korektura. Působí jako okamžik, kdy si někdo v řetězci uvědomil, kam ta hrozba vlastně míří.

Litva není sama, je součástí NATO

Celý problém smazaného komentáře se láme na jednom faktu: Litva je od roku 2004 členem Severoatlantické aliance. Ozbrojený útok na ni by nebyl izolovaným střetem Ruska s malým pobaltským státem. Byl by útokem na celou alianci.

Článek 5 Washingtonské smlouvy říká, že ozbrojený útok na jednoho spojence je považován za útok na všechny. Procedura není automatická v tom smyslu, že by mechanicky „zapnula válku“, napadený stát musí pomoc požadovat, Severoatlantická rada se musí sejít a každý spojenec přijímá takovou akci, jakou považuje za nutnou, včetně použití ozbrojené síly. NATO navíc výslovně připouští, že i významné kybernetické nebo hybridní útoky mohou být případ od případu vyhodnoceny jako útok spadající pod článek 5.

Na litevském území dnes působí přes 2 500 spojeneckých vojáků. Německo tam rozvíjí svou Panzerbrigade 45, která má do roku 2027 dosáhnout přibližně 4 800 až 5 000 vojáků. Sama Litva disponuje zhruba 12 400 profesionálními vojáky, více než 5 400 dobrovolníky, téměř 4 000 branci a přes 30 000 aktivními záložníky. Obranný rozpočet země na rok 2026 dosahuje kolem 4,8 miliardy eur, tedy přes 5 % HDP, jde o jeden z nejvyšších poměrů v celé alianci. Litva zkrátka není bezbranný terč. Je předsunutým aliančním prostorem.

Právě proto dává smazání textu smysl. Vyhrožovat raketovým úderem s jadernou hlavicí zemi, na jejímž území stojí němečtí a další spojenečtí vojáci, už nezní jako rétorika pro domácí publikum. Zní jako otevřené strašení celého NATO.

„Třídenní operace“, která trvá přes čtyři roky

Pojem „speciální vojenská operace“ je ruský eufemismus pro válku proti Ukrajině. Když 24. února 2022 ruský zástupce při OSN oznamoval zahájení invaze, výslovně trval na tom, že se tomu nemá říkat válka, ale „speciální vojenská operace“ zaměřená na „ochranu lidí“ a „demilitarizaci a denacifikaci“ Ukrajiny. Měla být rychlá.

K dnešnímu dni, říjnu 2026, trvá déle než čtyři roky a sedm měsíců. Změnila se v opotřebovací válku, která pohltila stovky tisíc ruských vojáků a obrovské množství techniky. Formulace o „třídenní operaci“ je novinářská zkratka ironicky připomínající, jak daleko se realita vzdálila od původních kremelských plánů.

A právě do tohoto kontextu spadá Nosovičova hrozba. Místo představy další dlouhé pozemní války nabídl „krátké“ raketové zastrašení, nepřímo tak přiznal, že Rusko si další klasický pozemní konflikt nemůže dovolit. Otevření nového konvenčního frontu proti členu NATO by nebylo pokračováním ukrajinského scénáře. Byl by to skok do střetu s aliancí třiceti dvou států.

Srovnání s předchozí ruskou rétorikou je přitom výmluvné. Při anexi Krymu v roce 2014 Putin stavěl na historickém nároku a údajné ochraně ruské většiny na poloostrově. Před invazí na Ukrajinu v roce 2022 Kreml operoval s narativem „denacifikace“. V případě Litvy šel smazaný text mnohem přímočařeji, žádná historická argumentace, žádná ochrana obyvatel. Jen trestající raketová hrozba proti státu, který si dovolil diskutovat o vlastní obraně.

Co to znamená pro Česko

Ruské výhrůžky vůči členským státům NATO nejsou abstraktní geopolitika. Česká bezpečnostní infrastruktura je s nimi konfrontována denně.

Ředitel BIS Michal Koudelka ve veřejné výroční zprávě za rok 2025 popsal, že Rusko pokračuje v hybridním působení proti státům EU včetně České republiky, od dezinformací a propagandy přes verbování „telegramových agentů“ pro možné sabotáže až po zpravodajské operace a kyberútoky. V mediálních rozhovorech Koudelka varoval, že k ruskému incidentu na území NATO může dojít v řádu měsíců, nikoli let; tuto formulaci je ovšem třeba připsat právě rozhovorům, nikoli oficiálním dokumentům BIS.

Vláda na hrozby reaguje institucionálně. Schválila Akční plán k Národní strategii pro čelení hybridnímu působení na roky 2026–2027, který obsahuje 23 konkrétních úkolů za účasti ministerstva obrany, Úřadu vlády, NÚKIB, BIS, ÚZSI i Vojenského zpravodajství. Paralelně běží nová Národní strategie kybernetické bezpečnosti. A čísla ukazují, že nejde o preventivní cvičení do šuplíku: NÚKIB v prvním čtvrtletí 2026 evidoval přes 70 kybernetických incidentů, nejvíce za posledních dvanáct měsíců, mimo jiné kvůli vlně DDoS útoků vedených proruskými hacktivistickými skupinami.

Propaganda, která narazila na vlastní limity

Zůstává otázka, zda šlo o plánovaný model „vypustit a stáhnout“, tedy záměrně nechat hrozbu proběhnout médii a pak se od ní formálně distancovat, nebo o přestřelenou propagandu, kterou někdo výš v řetězci zastavil. Bezpečně to doložit nelze. Jisté je jen to, že text vyšel, rychle zmizel a RIA od něj dala ruce pryč.

Ať už šlo o cokoli, výsledek je tentýž. Rusko, které přes čtyři roky nedokáže dokončit „speciální operaci“ proti nealianční Ukrajině, veřejně pohrozilo „velmi krátkou“ operací proti členskému státu NATO, a pak si tu hrozbu samo smazalo. Není lepší ilustrace toho, kde končí propaganda a začíná realita kolektivní obrany.