Neznámé drony opakovaně kroužily nad belgickou základnou Kleine-Brogel, kde jsou podle expertů uloženy americké jaderné pumy B61-12. Šlo o jednu z nejcitlivějších vojenských lokalit v Evropě.
Na začátku listopadu 2025 belgický ministr obrany Theo Francken potvrdil sérii nočních přeletů nad Kleine-Brogel. Vrtulník, policejní hlídky i elektronické rušičky selhaly, drony zmizely dřív, než je kdokoli dokázal identifikovat. Během několika dnů se totéž opakovalo nad nizozemskou základnou Volkel, kde vojáci poprvé použili zbraně. Ani to nestačilo. Původ dronů zůstal oficiálně neznámý, ale bezpečnostní analytici z Mezinárodního institutu pro strategická studia (IISS) nemají pochybnosti o tom, kam vzorec ukazuje: jde o koordinovanou kampaň s vazbou na Kreml, která testuje protivzdušnou obranu NATO v reálném čase.
Jaderné základny jako terč
Kleine-Brogel a Volkel nejsou běžné vojenské areály. Obě základny patří podle expertního odhadu Bulletin of the Atomic Scientists mezi šest evropských uzlů amerického programu jaderného sdílení. Šéfka americké Národní správy jaderné bezpečnosti (NNSA) Jill Hrubyová v lednu 2025 prohlásila, že modernizované pumy B61-12 jsou „plně předsunutě rozmístěny“. Jde o gravitační jadernou pumu s naváděcím ocasním modulem, která váží přibližně 374 kilogramů a vyniká výrazně vyšší přesností než její předchůdkyně.
Právě kombinace jaderných zbraní, speciálních úložišť WS3, dvouúčelových nosičů a zabezpečovacích procedur dělá z těchto základen mimořádně atraktivní průzkumný cíl. Kdo zmapuje perimetr, reakční časy hlídek a rozmístění senzorů, získá obraz, který má v případném konfliktu obrovskou hodnotu. Na obou základnách navíc nedávno přibyly nové nakládací plochy pro transportní letouny C-17, což zvyšuje logistický význam, a tím i motivaci k průzkumu.
Jak drony testují evropskou obranu
Nejde jen o to, co drony vidí. Podstatné je, co svým letem vynucují. Každý přelet nad chráněnou základnou spouští řetězec reakcí: detekce, identifikace, rozhodování, zásah. A právě rychlost a kvalita tohoto řetězce je to, co útočník měří.
Malé drony létají nízko a pomalu, na radaru mohou splývat s ptáky, startují z blízkého okolí a obcházejí systémy navržené proti raketám nebo stíhačkám. Obránci tak musí v reálném čase odhalit, kde mají v nízkých výškách slepá místa, jak rychle dokážou rozlišit hrozbu od falešného poplachu a kdo má pravomoc rozhodnout o sestřelu. Moskva přitom nemusí znát každý detail předem, stačí opakovaně vyvolávat situace, v nichž si obránci sami odkryjí své limity.
Podle zprávy IISS citované agenturou AP bylo v letech 2024 až 2026 v Evropě zaznamenáno 144 podezřelých dronových incidentů. Kampaň zasáhla kromě Belgie a Nizozemska i Německo: přelety nad testovací základnou Manching, leteckou základnou Neuburg a americkým Ramsteinem, kde úřady vyloučily amatérské operátory, ale viníka nevypátraly. Nejtvrdší veřejný důkaz ruského původu přišel v únoru 2026 ze Švédska, kde armáda na základě technických dat potvrdila, že neoprávněný dron vzlétl z ruské lodi.
Evropa dohání zpoždění
Reakce přišla rychle, ale pozdě. Belgie po sérii incidentů vydala rozkaz neznámé drony nad základnami sestřelovat a od ledna 2026 začala nasazovat nové protidronové systémy na všech vojenských objektech. Nizozemsko objednalo sto radarů pro včasnou detekci. Na aliančním summitu v červenci 2026 NATO oznámilo investice přesahující bilion korun do protidronových kapacit rozložených do pěti let.
Problém ale není jen technický. Je právní a organizační. Kdo smí rozhodnout o sestřelu nad hustě osídlenou oblastí? Jak rychle se informace dostanou od policejní hlídky k vojenskému veliteli? A co když je pachatel záměrně neatribuovatelný, právě proto, aby diplomatický incident nenastal? Šedá zóna mezi mírem a konfliktem je pro útočníka nejvýhodnější terén.
Česko není mimo hru
Veřejně potvrzený případ ruského dronového průzkumu nad českou vojenskou základnou se dosud neobjevil. To ale neznamená, že Česko stojí stranou. Vojenské zpravodajství v roce 2026 provedlo aktivní zásah proti infrastruktuře skupiny APT28 napojené na ruskou GRU, která sbírala strategicky významné informace o vojenských a vládních cílech v Česku i u spojenců. A Vrbětice zůstávají trvalou připomínkou toho, že ruské diverzní operace na českém území nejsou teorie.
Náčelník Generálního štábu Karel Řehka v březnu 2026 v Praze jednal s velitelem Bundeswehru Carstenem Breuerem, který veřejně varoval, že Rusko by mohlo být schopno útoku na členský stát NATO kolem roku 2029. Armáda ČR na to reaguje prakticky: cvičení Federated Cloud a Ghost Hunters v roce 2026 prověřovala ochranu kritické infrastruktury před drony, elektronický boj i spolupráci s integrovaným záchranným systémem. Od léta 2026 navíc běží legislativní návrh, který má zavést zvlášť chráněné prostory nad kritickou infrastrukturou a za určitých podmínek umožnit neoprávněný dron zničit.
Rok 2029 jako horizont
Rusko přesouvá ekonomiku na válečné koleje. Podle SIPRI dosáhly vojenské výdaje v roce 2025 zhruba 16 bilionů rublů, tedy 7,5 % HDP. Estonská rozvědka upozorňuje, že Moskva plánuje zdvojnásobit až ztrojnásobit síly u hranic NATO oproti předválečnému stavu. Americké zpravodajské odhady, jak je v srpnu 2026 popsal CNN, pracují se scénářem, v němž by Putin mohl otestovat jednotu Aliance prostřednictvím kyberútoku nebo omezené pozemní incize; nikoli nutně plným úderem, ale provokací, která donutí NATO rozhodnout, zda článek 5 platí i pro šedou zónu.
Dronové přelety nad jadernými základnami do tohoto obrazu zapadají jako první fáze. Nejsou válečným aktem. Jsou průzkumem bojem, který se zatím odehrává bez výstřelu, a právě proto je tak těžké na něj odpovědět.
Jak pravděpodobné je, že tajné drony jsou ruské?
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 7675
Události
|
PŘEČTENÍ: 3589
